„Vaše Výsosti, uctivě vás žádám, jestli byste se také mohl laskavě představit, jako nejvýznamnější osobnost naší rodinné smečky…?“ … „No tááák Vaše Výsosti… obdarujte své obdivovatelky několika ušlechtilými slovy, vždyť snad i fan club chtějí založit…“ … „Elvisi! Nekoukej jak sfinga a představ se! Bude to??“ … „Dobře, dobře, Vaše Výsosti, omlouvám se za unáhlená […]
Něco je ve vzduchu. Něco je ve vzduchu. To by fakt nešlo. Přece nepřijdu o pověst skvělého mucholapky. Jdu na to. A kruci. To byla šlupka. Ale můra už ve vzduchu není. Lustr taky ne. 6. 2006 No to je dost! Holka vyhlásila, že jedeme na chalupu. Vytahala tašky a nosí do nich plno […]
Tak se prý mám taky představit. Povídala to Denyna. Vždycky mi štěkne, co mám dělat. Tak se teda představuju: Jsem Hafi. A jsem JEZEVČÍK! Teda jezevčice. Nemáte něco k jídlu? Ne? Tak nic. Jo, jsem jezevčice, dlouhosrstá černá s pálením a měla jsem být trpasličí. Jako Denyna. Ale nejsem. Když mám 11 kilo tak prostě […]
Jsem Dixie. A jsem JEZEVČÍK! Tedy jezevčice. Hladká černá s pálením. A měla jsem být trpasličí. Nejsem. Je to úplně jedno, protože moje osobnost by nikdy trpasličí nebyla. Doufám, že nikdo nepochybuje, už jsem přece štěkla, že jsem JEZEVČÍK, že jo? Tím je to dané. Stejně, jako bylo dané, že právě JÁ se stanu […]
Jsem Denny. Jsem JEZEVĆÍK. Tedy jezevčice. Čokoládová. A prý trpasličí. Haha, to je značný omyl. Protože jsem duší, rozumem a celkově celou svou existencí největší. Doufám, že nikdo nepochybuje, už jsem přece štěkla, že jsem JEZEVČÍK, že jo? Tím je to dané. Jo a když už jsme u těch omylů, tak já jsem na světě […]
Už měsíc jsem kocour-ová. Nevadí mi to. Stejně mě z toho přivolávání ženských škrabalo v krku. 4. 2006 Protestuju. Nesnášim, když mi někdo bere jídlo. Byl jsem na terase. Kutal jsem v truhlíku, kam předtím velká holka nasypala nějaký něco z pytlíku. Vypadalo to jako drobky. Nesnáším plýtvání, tak jsem to chtěl vyhrabat. […]
„Tak táto, nejvyšší čas najít místo pro hnízdo!“, zaštěbetala nesmlouvavě paní Rehková. Pan Rehek nezaváhal: „Mámo, vím o něčem! Koukej, tady tímhle, říkají tomu prý ventilačka, vlítneš do té velké sluje, plné parohů, vycpaných hlav a jiných podivností. Prý nějaká Myslivna, dělají tam rodinné oslavy, mejdany s kamarády a tak. A podívej, hele, hele, tahle […]
20. 1. 2006 Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Chci ženskou. Hned! 25. […]
„A do háje…temného! Kruci!“ Nic jiného mně po slovech doktora o tom, že zlomenina holenní kosti byla komplikovaná, operace složitá, ale povedla se…a teď je na programu šest týdnů vysoká orteza, ležení, klid a zákaz došlápnutí, prostě nenapadlo. Šest??! Týdnů? Ležet? Když jsem zvyklá kmitat od rána do večera? Zděšení mi vydrželo až do […]
10. 2005 Už se mi tady líbí. Nevim, kdo vymyslel, že kočka se drží víc domu, než lidí. K čemu by mi byl dům bez mých holek? Jsem radši s nimi a bez domu. Lezení po střeše a skoky ze stromů jsem vyměnil zajiné sporty. Přeskakuju sedačku. Číhám za monitorem. Velká holka vždycky pěkně vykvikne, […]
