Ahoj, jmenuji se Eda/ Charley – ne, nejsem rozdvojená osobnost (otázku svých jmen vysvětlím později) a jsem jedním ze psů, kteří čekají na nový domov OS Kočičí naděje.Vím zcela jistě, že jsem PES i když pobývám v něčem co se jmenuje po kočkách. Mimochodem víte, že se s kočkou dát třeba i vytírat podlaha? Rozhodl jsem se, že o nás něco naštěkám, abychom já a moji kamarádi našli nové domovy.

Eda

Eda

Takže nejdřív já – Eda, když už jsem se stal mluvčím naší minoritní skupiny v houfu kočičáků. Narodil jsem se někdy koncem dubna 2010 v jedné romské rodině ve Svitavech. Moji bývalí majitelé nás měli asi 12 psích obyvatel a někdy v květnu se rozhodli, že je nás prostě moc a šli na městský úřad s tím, aby s námi město něco udělalo. Celé akce se ujala mladá úřednice, která zorganizovala rozvoz pejsků po různých depozitech a útulcích.

Mě i s mojí ségrou Eliškou hned vrazili ke kočkám – to jsme byli ještě malá psí klubíčka, se spoustou dalších zvířátek – škrkavek. No prostě každý jsme byli asi tak 1+100 zdarma. Bylo řečeno, že naší maminkou byla jezevčice a tatínkem docela drobný pejsek. Tudíž posluha o nás tvrdila, že budeme malého vzrůstu – což se ukázalo být fatální chybou.

Našel jsem si domov, jenomže moje slečna, když se ukázalo, že malý vzrůst je pouhou pomluvou, mě vrátila zpátky posluze. V novém domově jsem se jmenoval Charley, posluha po mém návratu střídala různé obměny Charlese – třeba když hulákala princi Charlesi, já tě roztrhnu jako hada – nebylo vůbec špatné… Ale nakonec se jí stejně nejlíp na mě volá Edo, takže jsme se k Edovi zase vrátili. Posluha stejně tvrdila, že je docela jedno na jaké jméno neposlechnu :).

Jaký jsem? Posluha tvrdí, že velice milý, mazlivý a neagresívní pejsek. Dobře vycházím s ostatními zvířaty, jsem kápo štěňat. Celkovým kápem být nemůžu, protože má teta Aranka se stala domácím psem a rozhodla se, že šéfovat smečce bude ona a proti tomuto rozhodnutí, není odvolání. Už dokonce prý začínám trochu poslouchat – no rozhodně víc než Alinko 🙂

Podle lidí, kteří se trošku vyznají v psích plemenech, vypadám jako kříženec holandského ovčáka (podle posluhy, která se vyzná v kočkách mám prý zbarvení jako želvovinová kočka). Vážím momentálně něco mezi 15 – 20 kg a má kohoutková výška je asi 45 cm, a myslím, že už moc nevyrostu – vždyť mi brzo bude rok. I když s tímhle tvrzením opatrně – něco o malém vzrůstu se už říkalo…

Mám spoustu energie – klidně by její přebytek mohli dodávat do sítě – byl bych taková malá ekologická elektrárna. Vyrostl jsem v bytě, takže jsem čistotný. Hledám nový domov buď v bytě, u lidí, kteří na mě budou mít čas a dopřejí mi hodně pohybu – já když se vyběhám, tak zalehnu a jsem hodný pejsek. Anebo bych bral domeček se zahrádkou. Nechci bydlet v žádném kotci a ani nechci být uvázaný u boudy – v tom jsme s posluhou zcela zajedno.

Lily

Další mojí kamarádkou a někdy i tak trošku obětí je Lily. Lily našli lidi na jednom pardubickém sídlišti. První informace zněla, že by to mohlo být štěně jezevčíka – omyl, snad ještě větší, než u předpovědi že budu malým psem. Když Lily přišla – nebo-li byla přinesena, měla 2,80 kg a byly jí necelé dva měsíce. Názor našeho veterináře zněl, že to bude menší kříženec ovčáka.

Lily

Další OMYL – jak tak Lily roste, tak vypadá buď jako belgický ovčák a nebo kříženec, který má k němu hodně blízko a podle nás bude fakt velká. My už jí v soukromí říkáme Maxipsice Fíková. Představte si, ona je ve svých zhruba čtyřech měsících stejně vysoká jako já… Lily je moc milé štěněcí telátko – momentálně samá ruka, samá noha. Lily měla smůlu – už jednou byla umístěna, ale posluha bohužel sáhla vedle.

I když s novou majitelkou, která již psa velkého plemene měla, probírala, co Lily potřebuje a vyžaduje a majitelka vypadala, že to pochopila – tak nepochopila vůbec nic. Lily podle všeho v novém domově, měla vždycky jenom krátkou procházku na vyvenčení a pak byla zavřena v bytě a dle majitelky nebyla VŮBEC hodná. Jenomže s tím musí člověk počítat – my se řídíme poučkou, že unavený pes = hodný pes. Lily je učenlivá, ráda se učí a docela rychle chápe – ale musí se jí člověk věnovat a dát jí hodně ze svého času – není to plyšák, se kterým oběhnete panelák a pak se na něj budete dívat, jak dekorativně leží na koberci.

Pevně věříme, že někde je ten správný páníček pro Lily, který s ní bude rád trávit svůj volný čas, který s ní bude chodit na dlouhé procházky a bude se věnovat jejímu výcviku… Hledáme pro ni nový domov buď v domečku se zahrádkou se stálým přístupem do domu, nebo v bytě – u lidí, kterým nebude na obtíž.

Slováčci

A pak máme u nás šest malých prcků, kteří pocházejí z jedné karanténní stanice na Slovensku. Jsou to kříženci německého ovčáka, ale podle momentální velikosti to vypadá, že z nich vyrostou pejsci maximálně střední velikosti. Je to docela drzá drobotina, která je naprosto všude – všude rozhořčeně huláká, že z toho jednoho (mou maličkost) občas i bolí hlava.

Bela

Největší z prcků je Bela – je to černá fenka s pálením – Bela je docela hodná, její životní náplň je papání a spinkání. Občas se proběhne, pohoní kamarády nebo hračky, ale pak zase zalehne a sleduje jak přibírá. Nejmenší z prcků je Bea – čertík s tváří andílka. Je maličkatá, ale všudypřítomná a vždycky ochotná k nějaké lumpárně – je taky děsivě ukecaná a rozená stěžovatelka. Zrovna dnes ráno sprdla posluhu tak, že by od ní pes (tedy Eda) ani maso nevzal 🙂

Další lump a pokušitel první kategorie je Janko – Janko je všude, kde se něco děje a většinou ten děj i vyvolává. Juro je tak trošku citlivka – je klidnější povahy a velice rád se lituje (prostě správný chlap). Poslední dvě holčičky Ela a Majka si jsou hodně podobné, nejen fyzicky ale i co se chování týče. Jsou takový zlatý střed mezi aktivistou a flegmatikem – rády si pohrají a rády se pomazlí.

Všechna štěňátka jsou důvěřivá vůči lidem a drzá vůči ostatním psům – nebojí se ani Čerta a ani Edy… Naštěstí byla hozena na krk Lily – Lily si s nimi hraje, olizuje je a má s nimi větší trpělivost než já. Já se je snaží udupat, ale oni hbitě uhýbají… Hledáme pro ně nový domov buď v domečku se zahrádkou se stálým přístupem do domu nebo v bytě – u lidí, kteří je budou milovat a rádi se jim budou věnovat.

My všichni na nové majitele čekáme v Sezemicích u Pardubic – kontakt 605458087, mail cymb@centrum.cz

Hektor

Hektor

Ahoj, jmenuji se Hektor. Je mi asi rok. Pocházím ze Slovenska, kde mě měl mùj „páníček“ uvázaného u stromu. Nemohl jsem se ani proběhnout. Díky dobrým lidem, kteří mě chodili krmit a pouštěli mě aspoň občas z řetězu, jsem se dostal do Čech k mojí pečovatelce. Byl jsem vyhublý a všeho a všech jsem se bál. Zažil jsem spoustu zlého. Ale rychle jsem zjistil, že jsou i dobří lidé, kteří se o pejsky starají, hrají si s nimi a krmí je. Přestal jsem se tolik bát. I když jsem ještě opatrný a občas při leknutí lehnu k zemi a nejradši bych byl neviditelný.

Na cizí lidi ze začátku štěkám. Pro jistotu. Přeci jenom „člověk, ani pes nikdy neví…“. Jsem moc rád, že jsem se dostal pryč od „páníčka“ a teď bych rád našel rodinu, která mě bude mít ráda a dá mi domov. U své pečovatelky jsem rád, mám tu vše, co potřebuji. Ale chtěl bych mít už konečně SVÉ místo. Pečovatelka o mě říká, že jsem moc hodný a poslušný. Mùžu chodit venku bez vodítka. Přiběhnu na zavolání.

Občas se mi nechce, zvlášť když mě něco opravdu zajímá a chci si to očuchat. Ale poslechnu. Nevadí mi pejsci (zvlášť fenečky mám moc rád), ani kočičky, s těmi bych si moc rád hrál (jim se to kupodivu nelíbí, když na nì skočím). Děti mi taky nevadí. Myslím, že se hodím ke každému, ať starému nebo mladému. K rodině s dětmi nebo k někomu osamělému, který hledá kamaráda. Najde se někdo, kdo by mě měl rád?

Max

Mám tu ještě kamaráda. Jmenuje se Max. Je mu také asi rok. Je to kříženec asi spousty ras. Každý ho tipuje na něco jiného. Nìkdo říká vlčák, někdo chodský pes, nikdo bernský salašnický… Každopádně je to číslo. Strašně rád si hraje. Nejraději běhá a aportuje. Toulal se tu po okolí asi dva týdny. Nechtěl se nechat chytit, bál se. Ale nakonec se umoudřil a sám skočil naší pečovatelce do auta.

Max

Musel chodit na vodítku, protože jak zahlédl nějaký pohyb, hned byl pryč. Ale rychle se naučil poslouchat a už může běhat venku volně. Hodil by se k aktivním lidem nebo do rodiny s dětmi. Rád se vytahuje na psy, takže se hned chce prát. Kočky mu nevadí, pokud před ním neutíkají. To si pak s nimi chce hrát. Ale je to ještě puberťák a určitě si nechá vysvětlit, že se to nedělá. Chce to s ním mít trošku trpělivosti a vycvičit ho. Líbil by se někomu?

A my dva na nové majitele čekáme u Police n. M. – kontakt 737 787 061,e- mail: siam.cat@seznam.cz

Fotky najdete ZDE