HOST DEDENÍKU – Yga: Zhusta chlapci, zhusta, konec masopusta!

Zhusta chlapci, zhusta, konec masopusta, masopust sa krátí, už sa nenavrátí. Začíná nám postní čas, takže proč si nepřipomenou bujaré veselí fašaňku?

 

V sobotu odpoledne při návratu z venčení jsem zaregistrovala nějaké rójení lidu na horním koncu ulice a uvědomila jsem si, že nastal fašaňk. Chudáka Erníka jsem strčila za dveře i s obojkem, popadla foťák a stihla pár fotek.

 

1. Na horním konci se tančí Pod šable

 

Poštorenský fašaňkový průvod byl letos velice krásný – díky velmi slušnému počasí (nepršelo, nefučelo a bylo docela příjemně) se zúčastnilo dost maškar. Samosebou tam byly tradiční maškary jako je smrtka, medvěd, kobyla či policajt, tak tam byly mnohé velmi důmyslné – třebas Chaplin nebo parašutisti. Taky se to tam hemžilo broučky, beruškami a mravenečky – hlavně malé děti natřásaly tykadýlka. Navíc krojovaná chasa zatančila Pod šable.

 

2. Chasa v červenicách

 

Celý průvod byl velice veselý – roztahaný po celé ulici, nesourodý a přitom nádherný a barevný. Bylo vidět, že se účastníci dobře baví. A když muzika zahrála do pochodu, tak i moje nohy chtěly šlapat s nima (pravda, jako maska bych zapadla, jsa v psím oblečení, v bagančatech a v zápalu boje jsem si nesundala přehozené vodítko přes rameno). A to jsem prosím zapřisáhlý odpůrce dechovky (její poslech je pro mne něco jako očistec), ale sem pasovala jak zadel na hrnec.

 

3. Strýc v šubě (zimní kabát, podšitý kožešinou)

 

Při té příležitosti jsem si vzpomněla na ostatky (tak se v naší části hanáckého Slovácka fašaňku říká) mého mládí na Vrbici. Tenkrát se obchůzky nekonaly, ale nějaké ty zvyklosti se dodržovaly (:o)).

 

4. Někteří šohaji jsou vlastně šohajky

 

V pátek večer bývala ostatková zábava, na což jsme se těšili už jako děcka – protože ráno jsme nacházeli vedle pohozených tanečních botek i papírové kloboučky a nezřídka i škrabošky a taky jsme zkoumali, zda letos byla nějaká smysluplná výhra.

 

5. Barevné větrnice

 

Touto zábavou končila plesová sezóna, tudíž poslední příležitost se hodit do gala. Blbé bylo, že zrovna v tento den se na kolchoze slavnostně vyplácely jezeďácké podíly, tudíž tatínkové přišli domů již z vesela – někteří byli z té finanční hotovosti tak mimo, že maminky měly co dělat, aby se do večera čerství zbohatlíci zbráborali natolik, že se mohli merendy zúčastnit.

 

6. Dětské maškary

 

Pravda, rána pak bývala krutá, ale práce nejen šlechtí, ale i uzdravuje – tudíž se ostatkáři dostali natolik do kondice, aby mohli v neděli odpoledne doprovodit droboť na dětský maškarní ples.

 

7. To růžové byl padák parašutisty

 

To byla taky moc hezká akce – tolik důmyslných masek se tam sešlo. Na našem konci – ulici o osmi domech – bylo děcek jako smetí (v průměru tři děti na rodinu) a často byla výprava na druhý konec dědiny hodně veselá, protože od nás chodily celé pohádky. Například O budulínkovi (Mánička byla kmotra liška a Danuška kočička – pro každého se našla nějaká postava) nebo Červená karkulka. Ano, Karkula jsem byla já, nastrójená v krojíčku s košíčkem, ale nakonec jsem se v něm válela po zemi vedle Luboša a Irky, kteří byli mysliveckými psy.

 

8. Čarodějnica i jihoamerický indián

 

Na počest ostatků jsem dneska nasmažila boží milostě. Bílého vína nemajíc (jo, kde jsou ty časy, kdy se poslal taťka do sklepa pro vlašáček), použila jsem domácí pálenku a řeknu vám, byly jak od maminky.

 

9. Smrtka, Chaplin i Ozzy

 

No však už nejsou – tak zas narok, během roku je nedělám. Mamka nás učila, že milostě jsou speciální sladkost, mimo ostatky se smaží už jen na aldamáš (zakončení draček) a nosí se do kúta. Peří se už drahně let nedere a ani na přírůstek v rodině to nevypadá.

 

10. Důkaz, že to bylo i s muzikou

 

Očekávejte s radostí jaro, však už je za dveřmi – vaše Yveta YGA

 

11. Tady je arab s harémem, žabák i sestřička

 

Dede: Jako obvykle děkuju Yze za skvělé povídání i fotky a vybízím k tipování vašich favoritů!

Navíc se ptám – znamená pro vás masopust nějaké zvyky? Jaké? Viděli jste, nebo dokonce jste byli součástí nějakého průvodu? Vaříte masopustní speciality? Jaké? Prostě pojďme se společně podívat masopustu na zoubek 🙂

 

12. Koza nesmí chybět

 

13. A kobyla už vůbec ne

 

14. Berušek bylo plno, tady jedna dospělá

 

15. No a policajti v průvodu být musí!

Aktualizováno: 3.3.2025 — 14:43

79 komentářů

PŘIDAT KOMENTÁŘ
  1. YGo, moc hezký článek, fotky a vzpomínky. Za pobytu v něm. Frankfurtu jsme oba prvně sledovali tamní vyhlášený masopustní průvod (Faschnig). Bydleli jsme v centru, takže jsem se jen došli přidat k davům u chodníku a sledovali průvod. Rok od roku byly maškary nákladnější, ale jak ony, tak ze všech projíždějících alegorických vozů rozhazovali hrsti všemožných bonbónů, což milovaly hlavně děti (ale i dospělím – tedy i nám – se stačilo jen ohnout a sbírat). Průvod byla několika hodinová velice výpravná podívaná s mohutnou účastí. Ale myslím, že tyhle menší průvody (jako váš) by se mi možná líbily víc, protože je to „místní iniciativa“, lidé si maškary asi většinou vyrábějí sami, mezi sebou se dost znají a chtějí se společně pobavit, zasmát. My už od té doby žádný jiný průvod neviděli.

    1. A to musela být nádhera.

      Jinak máš pravdu, místní si maškary vymýšlí i vyrábí sami, pokud jsou v kroji, jsou jejich vlastní. Však na těch maskách je to vidět, ale jsou tím kouzelnější. Mně se moc líbil tradiční kozel a uchvátil mne Ozzy – už ten nápad byl bezva, navíc opravdu jako Osbourne vypadal.

  2. Patřím k těm městským, co o masopustu slyšeli až před pár lety. Umíte si představit masopustní průvod v Praze?
    Ale v okolí se poslední roky začaly objevovat, třeba naprosto úžasný mají v Roztokách.
    Když jsme byli teď u našich hlídat Meg, tak ho slavili v Pikovicích. No, neodvážil jsme se.
    Díky, Ygo.

    1. Jo, masopustní průvod v Praze si dokážu představit, léta ho pořádají třeba na Malé Straně a bývá to dost veselé. Několikrát jsme tam byli s celou rodinou (to ještě jedna bývalá Zvířetnice na té Malé Straně bydlela, jezdívali jsme k nim domů) a líbilo se nám to moc.

    2. Jak říká Aida, i ve v mých městech se takové akce můžou konat, akorát se musí najít na ty správné prostory. Malá Strana v Praze může být to pravé.

      1. Ygo, mrkni dolů, asi jsem na to nakonec přišla, ty mexické sladkosti se podle všeho jmenují buñuelos. Ale fakt nevím, tuhle mexickou nebo jihoamerickou kuchyni opravdu neznám.

        1. Jo, už jsem se dívala a myslím, že to bude ono. Já tohle znám jenom „od vidění“. Navíc EvaB. zjistila, že něco podobného se dělá i u nás a říká se tomu kraple – to neznám, u nás se tohle nedělalo.

  3. Ostatky jsem poprvé zažila až v Nítkovicích, v Holešově ani Žehušicích nic takového nebývalo.
    PeRi ještě se „dvóma sósedama“ utvořil příležitostnou hudební formaci, kterou jsem nazývala Dědkovanka. Sestávala ze dvou akordeonů a bicích a občas – o ostatkách, při kácení mája a tak – bez jakéhokoliv zkoušení zahrála. O ostatkách byli usazeni na vlečku za traktorem, tam byly bicí nahrazeny vozembouchem, a provázeli průvod libými tóny dechovkových oddrhovaček.
    V průvodu nemohl chybět medvěd s košíkem na véca či řezník s ocílkou, na kteroužto vesničané nabodávali darovaný špek či uzené. Mezi maskami nikdy nechyběl pejzatý okloboukovaný izraelita, maska značky Vřískot, důstojník Československé lidové armády, Karkulka a další. Pro mne nezapomenutelné byly tři dámy oděné v maskách Athose, Aramise a d´Artagnana.
    Průvod začínal u hasičárny a obloukem se vracel tamtéž, aby pokračoval veselicí v kulturáku hned vedle. Tam se z vykoledovaného špeku a vajec upravila vaječina… hned po prvních našich ostatkách se odtud PeRi navrátil zelený jak sedma a od té doby nepozřel nic, co by se podobalo vaječině – inu, v kombinaci s ochutnávkami různých várek slivovice se mu jaksi neudělalo dobře.
    Medvěd musel být na řetězu a ten, kdo ho vedl a krotil, nesl i pokladničku na peněžité dary.

    1. To je milá vzpomínka, milá MaRi. Chudák PeRi, ten asi na první Ostatky nikdy nezapomněl.

  4. YGO, kouzelné povídání a fotky jako malina. Já byla letos na masopustu fotit v Domově, letos jsem byla v civilu, ale minulý rok jsem byla za školačku. Bylo veselo, i se tancovalo. I na vozících.
    Milostě nepeču,ale oznamuji, že jsem minulý týden vařila šumajstra a byla to ohromná mňamka!

    1. To je hezké, že masopust přišel i do Domova a že bylo veselo. Tu školačku musím nutně vidět, foto by nebylo?!

      A jsem ráda, že se šumajstr rozšířil i za Brno a že chutná.

  5. Dobře, že jsi po procházce ještě stihla masopustní veselí. Alespoň jsme se dozvěděli, jak u vás v kraji slavíte. Vypadá to, že náramně 🙂 .
    Boží milosti znám. Maminka, náplava z Moravy, je dělávala a vzpomínám, že jsem se na ně těšívala. Já sama je neumím, tak upadly v zapomnění. Ráda bych je zase ochutnala.

    1. Já obdivuju energii, co lidi vloží do toho, aby tyhle zvyky nezapadly. Přece jenom vymyslet a realizovat různé masky, secvičit tanec Pod šable, sehnat muzikanty, domluvit zastavení (u nás to není jako třebas ve Strání, kde se chodí dům od domu) – no je toho moc. A pak se musí už jenom modlit k pánubohu (však nástup je vždy u kostela – je tam dostatečně velká plocha na tyhle piškuntálie), ať trošku vyjde počasí, aby přišli lidi a případně se zapojili do průvodu nebo aspoň obdivovali z chodníku. Je v tom mnoho času, úsilí a peněz. Ale je to krásné a vlastně i dojemné.

      1. Ve Strání/Květná se často ještě i praktikuje starý zvyk, že se zastavují i projíždějící auta a snaží se jim ulét štamprlu. 😀

        1. a za Strání/Květnou číhají věci znalí místní poliši a lapají projíždějící auta instantně 😀

          1. Minulý týden o tom bylo o víkendu hlášení o dopravní situaci na Rádiu Beat. 😀 😀 Že ve Strání probíhá fašank. 😀

  6. Ygi, báječný článek a fotky, moc jsem se pobavila. Díky za pohled k Vám zase do jiného koutu Moravy 🙂
    Erník Radostín by byl v průvodu pěkně zdobil a určitě by si to moc a moc užil 😉

    1. Erník Radostín by hlavně štěkal jak na hory – on sice vypadá jako ťuťu ňuňu, ale ve své podstatě je to malý tvrdohlavý hajzlík, který tady momentálně sladce spí v křesle a hraje si na andílka.

      1. No, je to Erník… v okamžiku se dokáže přeměnit v jiného Ernesta, revolucionáře a rebela 😀

  7. Já jsem zažila krásný masopustní průvod letos, teď v sobotu v Holedeči, když jsme byli na oslavě Matějových jmenin a jeho dědy narozenin. Vyřádili se, jen co je pravda 😀
    Boží milosti neznám, u nás se pekly resp. smažily kobližky. Taky jsem je dělávala, ale už nedělám. Zařekla jsem se, že až na úplné výjimky sladké nepeču. Já to nemusím a MLP nesmí, přesto by určitě se….snědl celý pekáč 😀

    1. Boží milostě – pro ty, kdo neví – jsou smažené rozválené kousky těsta (mouka, žloutky, smetana, víno nebo pálenka, cukr a sůl), které jsou vprostřed prokrojené. Můžou se buď různě smotat, ale já je smažím naplocho. Nakonec se obalí v cukru a je to móc dobré. Výroba je rychlá a jednoduchá, akorát při tom smažení je třeba dávat pozor – je to fofr.

      A chápu, že už sladké nepečeš – lepší se odolává, když to není doma. MLP ti je určitě vděčný, že ho neponoukáš k nepravostem.

      1. No to si piš 😀 Chodí a dělá ublížené obličeje 😀 A ve špajzce našel mletý mák, a že prý se nutně musí zpracovat, jinak by žlukl , což má pravdu, a ta nedozírná národohospodářská škoda 😀 . Jinak teda pomalu ani neví, kde špajzka je :-))))

        1. takže bude koláč z kynutého těsta s domácí makovou nádivkou 🙂 Kynuté těsto diabetici můžou, nemusí v něm být mnoho cukru – samozřejmě s mírou 🙂

    2. Boží milosti jsme dělávali z pivního nebo vinného těstíčka. Mívali jsme na to takový aparát (nerezový květ na tyčce), že se ponořil do těsta a pak do oleje. 🙂

      Jediné co mi na tom vadilo, bylo to, že se to následně vždy zasypalo tunou moučkového cukru. 😀

      1. To je vlastně něco jako churros ne? To těsto bylo asi řidší typu lívanec, kdežto na milostě je spíš typu nudle. Ale smaží se oboje a zasypává se tunou cukru též. Bez toho cukru by to bylo takové… nesladké. A jednou do roka se ten cukr vstřebá 😉 .

        1. Jj, dělávali jsme obojí. Když se nám nechtělo hrát s aparátem, tak se to dělalo z toho tužšího těsta.

        2. Ygo, churros jsou z odpalovaného těsta a stříkají se do oleje cukrářským pytlíkem.
          Milosti znám, dělávala je babička, když jsem byla malá. Sama je nedělám, my na sladké moc nejsme.

          1. A jo, je z odpalovaného těsta. Jenom nevím, jak se říká tomu, co Mexičané smaží na těch železech…

      2. ono je to dobré i bez toho cukru – smažívala je moje teta a její mamka ( vlastně to byla moje chůvička, když jsem byla malá a říkala jsem jí teta). Nevím, jak k tomu receptu přišla, protože okolo Berouna jsou jiné zvyky a pečivo 🙂

  8. Milá Ygo, to jsem si zase užila! Já tě prostě moc ráda čtu a když jsou k tomu ještě i obrázky… 🙂
    Já k Masopustu nemám vůbec žádné vzpomínky, vztah, nic. Neznám ani ty boží milosti, takže snad jen ty koblihy 🙂 To jsou ti Pražáci, že jo!
    Nicméně na jednom jsem byla a dokonce jsme tam vystupovali s veselými scénkami 🙂
    Bylo to v Bílé Třemešné, kde je právě ta podstatná skupina nadšenců, takže se tam děje ledacos. No a jeden rok nás pozvali, abychom jim bavili lidi 🙂
    Bylo to úžasné. Jako jeviště nám posloužil plochý vlek od traktoru a třikrát po deseti minutách jsme museli soutěžit o pozornost davů s opékaným prasetem, čepovaným pivem a různými soutěžemi. Byl to boj, ale vedly jsme si dobře 😀 Kruh lidé byl pokaždé, i potlesk. Je fakt, že ty scénky byly takové maličko košilatější:)) Inu, masopust!

    1. Tak kdy jindy se bavit „trošku košilatě“ než o masopustu. Ono to vybízí – člověk je schovaný pod maskou, takže se nemusí stydět, že ho ostatní hned poznají (i když nakonec se stejně ví, kdo je kdo).

      Je super, že jste vyhrály nad pivem i prasetem – tak tomu říkám sukces 😉 . Asi tam byli kulturně naladění lidé.

  9. Jinak jsem si znovu přečetla článek a s údivem jsem zjistila, že jsem Dede poslala prvotní náčrt 🙂 🙂 . Tak to jeho učesávání, kterému jsem se věnovala další hodinu, vešlo vniveč. Fakt nechápu, jak se to stalo – vot ťéééchnika.

    Nicméně přidávám odkaz na rajče 2025 Březen 1 – Fašank v Poštorné – YGA – album na Rajčeti, kde jsou fotky v lepším rozlišení a u některých ještě popisek navíc.

    1. Nic si z toho nedělej, tyhle první nástřely často bývají nejlepší. Když se v tom člověk moc vrtá tak zabředne do úprav a opakovaných úprav a úprav úprav, aby potom zjistil, že to stejně na začátku bylo nejlepší.

    2. Ygo, první náčrt jde od srdce 🙂 I když škoda času na neužité úpravy. Mohlas za tu dobu klidně napsat něco dalšího! 🙂

      1. No hlavně jsem vyházela ta moje opakují slova – tentokrát to bylo slovo velice! No co už

  10. No, já křtěná Vltavou a nikoho na vesnici nemaje, žádné podobné kratochvíle neznám. Jedině tak na kouknutí v Kouřimi, tam je krásný skanzen

    1. Myslím, že ve skanzenech se masopustní obchůzky dělají – konečně, kde jinde si připomenout dědictví otců.

  11. Jaj tak tohle se u nás neděje, alespoň ne běžně, spíš kousek víc na jih u Psohlavců podobné zvyky mají. Hyn sa hukáže. Rej v převlecích jsem zažil jsem jednou, byl thematický (Třicátá a čtyřicátá léta), byl jsem převlečen za důstojníka RAF, 311. československá bombardovací peruť. V půjčovně tu uniformu kupodivu měli.

    1. Moc ráda bych si přečetla reportáž o masopustě u Psohlavců – a hlavně viděla fotky, to musí být taky krása.

      Ty pohádky se mně nějak držely – vzpomínám si, že i jako dospělá jsem se zúčastnila na maškarní merendě pohádky O Sněhurce coby jeden z trpaslíků – myslím, že jsme tenkrát docela zabodovali a dostali se až na třetí místo při vyhlášení nejlepší masky. Ale to bylo asi proto, že jsme měli překrásnou Sněhurku, která nás, trpaslíky, převyšovala ohlavu 🙂 🙂 .

      1. Na táborovém karnevalu byl Sněhurka osmák s definitivní výškou 197 cm. Na trpaslíky si domluvil nejmladší oddíl.

    2. Zmizel mi komentář – psala jsem, že by bylo zajímavé zjistit, komu patřila a jaký byl osud jejího nositele…

  12. Myslím, že u nás se snažili vzkřísit ostatky, ale nevyšlo to. Vedlejší dědiny je mívají. Je to zase o lidech.
    Boží milosti jsem jedla snad jednou v životě, nějak je nemám s ničím spojené. Holt jsem původně z Brna, tam nic takového není.

    1. Jak říkáš, pro tyhle akce musí být nějací tahouni a zapálení lidé, hlavně se to týká lidí okolo folklorních sdružení. V Poštorné chodí krojovaní i koledovat na Štěpána a co se mi moc líbí, tak na krojový ples zve chasa osobně a taky v kroji.

  13. Krásné povídání a fotky YGO.
    Já v městě narozená a vyrostlá o tom mnoho nevím, tak oceňuji informaci.

    Ale u nás v Plzni na sídlišti máme čtvrť Starý Bolevec, je to taková malá vesnička mezi paneláky. Za komunistů se jí podařilo památkářům uchránit. A tam je Selský dvůr U Matoušů. Je to státem uznaná památka a jsou tam různé akce. A byl tam i masopustní průvod.
    Příští rok se zajdu podívat.

    1. Míšo, určitě zajdi. Je to krásná akce. A možná bys pak mohla podat svědectví, jak vypadá masopust na západě 😉 .

  14. Ygo, úžasné čtení i fotky. U nás spíš koblihy, i když boží milosti taky. Zazdila jsem oboje.:( Třeba za rok….

  15. Fotky a vyprávění super. 🙂

    Nikdy jsem nepochopil, proč se říká, že to je konec masopustu, když masopust vlastně začíná.

    A to dnešní Popeleční středou. Následuje dalších 40 dní, kdy by si měl až do Velkého pátku člověk odříkat maso neboli dodržovat půst. Tolik praví tradice křesťanská. 🙂

    Slavnosti vlastně ukončují období zabíjaček. 🙂

    1. Popeleční středě se říká taky Škaredá. Takže se dneska nemračte, ať vám to nezůstane. 🙂 To zase dostanu gratulací k svátku!

        1. Vlastně máš pravdu – mně se to furt plete. Takže si na ty gratulace musíme ještě měsíc počkat 🙂 🙂

      1. Velikonoční (svatý) týden – tradiční pojmenování dnů:

        Květná neděle
        Modré pondělí
        Žluté úterý
        Sazometná (škaredá) středa
        Zelený čtvrtek
        Velký pátek
        Bílá sobota
        Slavnost zmrtvých vstání Páně (dříve Boží hod velikonoční)

        Velikonočnímu pondělí (pomlázce) se také říká Červené pondělí.

        1. Ještě doplním, že škaredá středa je připomínka popeleční středy v týdnu před Velikonocemi.

    2. Přesně! Vlastně původně jsem si chtěla nad tímhle slovíčkem zapolemizovat, ale pak mne tam naskočily vzpomínky a už jsem to nechala tak.

    3. Kelti a čarodějnický spolek si s tím hlavu dělat nemusí…dát si zeleninový a luštěninový detox bude ovšem fajn 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN