Sedím s počítačem na klíně, koukám na seznam zvukových souborů a trochu zoufale si představuju, jak budu pouštět hudbu, když zároveň musím být na jevišti. Že by skeptické hlasy měly pravdu? Zaskočit za nemocného zvukaře, zatímco hraju v představení, asi není úplně schůdný nápad. Vůbec, když jsem to nikdy předtím nedělala – moje úkoly leží jinde.
„Podívej, chřipky je plno. Každý pochopí, když představení zrušíš!“ Jenže já nechci. Máme smlouvu! Světla snad nějak samy nastavíme, hudbu pustím aspoň na začátku a na konci představení. Křehké krizové plány mi bortí další zpráva. Chřipka dostala i jednu z hereček, a bez kněžny Libuše představení prostě nebude. „No vidíš, stejně musíš představení zrušit.“
Jenže já nepřestávám být tvrdohlavá. V únoru nemají hosté ve Velichovkách bůhvíjakou zábavu. Něco jim Dedivadlo nabídnout musí! A tak přicházím s nápadem. Což takhle udělat něco jako Listování? Sama za sebe mám vyzkoušený komediální stand-up o životě se zvířaty postavený na mé knížce o Rozárce. Něco čtení a společné improvizace bychom měly zvládnout. Scénu uděláme plnou hezkých fotek!
Ilustrace od Jany Pastorokové 🙂
Něco vám povím. Moje herečky rády v průběhu představení improvizují – ale teprve nad napsaným textem. A teď jsem přišla se šíleným nápadem dva dny před dnem D! Čekala jsem, že mě roznesou na kopytech a moc bych se jim nedivila. Jenže ony mě podpořily. Šly do toho se mnou, ačkoliv to znamenalo velmi vysokou míru improvizace, která nebyla postavena ani tak na uměleckém záměru, jako spíš na nutnosti a totálním nedostatku času.
Ilustrace od Jany Pastorokové
Nakonec to dobře dopadlo. Poctivě jsme ohlásily náhradní představení, takže někteří lidé se rozhodli nepřijít. Přesto se sešlo dost diváků, kteří se bavili a čas jim s námi příjemně uběhl. Pak tu je další bonus. Zjistila, že v našem malém týmu skutečně platí „jedna za všechny, všechny za jednu“. A to i když se zdá, že ta jedna přišla o rozum!
Ilustrace od Jany Pastorokové
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
PS: Osm Rozárek je nyní volně k dispozici v hospici Na Svatém Kopečku v Olomouci. Mám velkou radost, že Rozárčiny příběhy mohou poskytnout trochu radosti a útěchy ❤️
Jste dobré, umění improvizace je mistrovstvím hereckého oboru. 🙂
Už jsem to možná někdy zmínil. Líbila se mi improvizovaná představení Rychlých šípů na Malé scéně Slováckého divadla. Vzhledem k interakci s obecenstvem bylo každé představení jiné a herci museli vzhledem k reakcím obecenstva místy improvizovat hodně.
Takový Červenáček, hroutící se smíchy k zemi i s kůlem ke kterému byl přivázán, je nezapomenutelný. 🙂
Jste odvážné a šikovné !!! To je Rozárka taky, tak proč to nedat dohromady a jako třešničku na dortu přihodit i jiný zvířátkový příběh. Krásně jste to zvládly !
Chřipka je hnus fialovej, já jsem už od rána posmrkala snad 10 kapesníků, ale už jsme bez teplot, začínám vidět světýlko na konci tunelu 🙂
Děti měly do školy přinést oblíbenou knížku, Anička přinesla Rozárku, má ji i s věnováním (díky Dede) , paní učitelka se prý jenom rozplývala, Ani dostala 1 a tu knížku si paní učitelka půjčila. Vrátila za dva dny 🙂
Udivilo mne, no jsem holt ta stará škola, že některé děti nepřinesly nic, protože prostě knížky nečtou. Asi čumí jen do tabletů a telefonů (ne, že by to Ani taky nedělala, ale má určený denní limit), nechápu ani tak ty děti, ale rodiče.
Je to smutné, já když jsem byl malý, byl jsem schopen číst dvě knížky najednou. Nemyslím tím, že jsem měl rozečtené dvě, ale skutečně jsem měl před sebou ležet rozečtené dvě knížky a vždycky po chvilce jsem přecházel z jedné na druhou. Magor, no… :o))))
Myslím, že to byla naše obdoba „čumění do mobilu“ 🙂 Já si dokázala číst i při chůzi po chodníku – copak mi to jen připomíná?
Jé, Alimo, to mám radost, že Rozárka přinesla Aničce jedničku (a paní učitelce vlastně taky:))
Ať je vám brzy líp!
Improvizovaná představení leckdy předčí ta nastudovaná. Jednou jsme honili soubor se zakázaným představením po půlce Prahy, nakonec to nebyl Mácha, ale jakýsi večer na přání. Kde jsou ty doby
No, nejsem si jistá 🙂 Zjistila jsem, že jak jen čtení na knižním veletrhu ok, na divadle to brzdí. Ale už mám nápad, co s tím 😛
Vědomí povinnosti, divadelní zkušenost, představivost toť lučavka královská na potíže. Zvládly jste slalom mezi komplikacemi a rozšířily repertoár. Laik žasne, odborník se diví. Blahopřeji.
Děkuju 🙂 A jo, v Lázních (druhá strana smlouvy) se to líbilo a chtějí, abychom to zařadily. Ale abych to pustila jako představení… to chce ještě sakra dost práce! 🙂
Děkujeme
Ano, to je báječné a kolikrát to dopadne nad očekávání. Super, že jste to zvládly!
Danina historka, jak kdysi v pátek večer vysvobozovali jezevčíka, který utekl za kočkou do sklepních prostor Sovových mlýnů (tehdy ještě neopravených), kde na rozdíl od kočky uvázl a nebyl nikdo, kdo by mu odemkl, se setkala s velkým úspěchem:))
Stejně jako Lucčino vysvětlení, proč jí říkají v práci nutriční poradkyně – a ne, výživa v tom není. Je v tom bojová nutrie! 😀
Jo, když je principálka tvrdohlavá, nějaká chřipka se může jít …. vyléčit. :o) APLAUS!
Díky To víš, když dáš amatérům smlouvu, berou to vážně 🙂