Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Ještě k tomu našemu jinanu. 🙂 Loni jsem ho musel zkrátit, jinak by rostlo do nebetyčných výšek. 🙂
tak jest 🙂
1. sakura – když kvetly v Olomouci v naší ulici, byla to nádhera
2. magnólie
3. katalpa – na naší zahradě, její širokou korunu milují ptáci
4. jilm převislý – krásné posezení v úkrytu pod jeho větvemi
5. lípa – náš národní strom.
Nemám tušení, co dát na Dedeník na zítra 🙂 Nemáte někdo něco? 🙂
Máme Hádanky, ale ty jsou na pár pátků dopředu…
Co kdyby se přehodil Chatník na zítra a ve čtvrtek článek?
protože nápad by byl, času je málo 🙂
To by vlastně šlo. Třeba mě pak i něco napadne. Dnes mám v hlavě prázdno a večer zkoušku.
Jediné, co mě napadá, je vítání předjaří tím, že jsem psům ostříhala superdlouhé chlupy zespoda na tlapkách. Přes zimu měli prakticky bačkory 😀
Díky tomu mají oba polštářky na tlapkách jak nové. Ovšem s nastupujícím blátem to bylo k neumytí 🙂
Tak dohodnuto – zítra Chatník a my s Davidem něco vymyslíme…v krajním případě sepíšu nějakou soudničku 😀
Máš na mailíku nějaký nápad, co do článku. 🙂 Ještě k tomu budu muset vymyslet perex a úvod. 😀
Blesková akce!
Jsi skvělej, zachránil jsi středu 🙂
Šel ti mejl 🙂
Ty pondělí:))
záchranná mise 🙂
Modřín
Smrk
Borovice
Bříza
Javor
Jabloň
Švestka
Třešeň
Hruseň
Jeřáb
Vzala jsem to po kategoriích
díky všem za žebříček oblíbenosti 🙂 teď mi pohled do zrcadla připomíná, že jsem nezmínila Paní Ginkgo Zahradní, z níž mám lístek…List velkolist!
Vloni na ní uzrály plody a ona je s hravostí sobě vlastní po nás házela, když jsme si četli jeden nebo druhý na zahradním lehátku 🙂 Takže jí je cca 35-40 let a unikátní je i tím, že není roubovaná, ale pěstovaná ze sazenice, z proutku klasicky.
Nikdy jsem s těmito stromy nepřišla do nějakého bližšího styku, i když o nich pochopitelně vím 🙂
Možná u Vás v podhůří se jich tolik nevyskytuje…tady v HK a Pce rostou v parcích a dokážou se rozrůst opravdu široce 🙂 Naše Dáma roste spíše do výšky a šířkou udělala krásný deštník nad skalkou s jezírkem a čtecím lehátkem. A někdy předloni na ní uzrály takové malé „švestky“ a David vyzkoumal, že ginkgo plodí na stromech starších 35 let.
To musí být radost, takový strom! 🙂
pošlu fotku, skoro se nevešla na obrazovku 🙂
Borovice, dub, buk, bříza, třešeň.
A čím jsem dnešní povídání zahájila, tím bych měla také zpestřit! Jukněte sem :
https://www.lenkablaza.cz/produkt/pomedeny-nahrdelnik-ginkgo-s-ulitou-no-24/
vypadá to, že Lence zbyl už jen tento jeden velikánský list.
Javor, bříza, meruňka, magnolie, sakura.
Sakury, na ty taky nesmím zapomenout: celou vedlejší ulici v naší čtvrti lemují vzrostlé sakury a na jaře…růžový a zelený baldachýn! Přávidím sousedům a doufám že do naší ulice taky zasadí něco podobně krásného, až bude opravená 🙂
1. Buk
2. Dub
3. Smrk
4. Borovice
5. Jedle
Buky v Harrachově nad vodopádem, u cesty ke Kamennému vodopádu…to je taková krása! Nikdo je neomezoval, takže jsou velikánské a na podzim září zelenou, zlatou a červenou 🙂
Třešeň
Jabloň
Jedlička
Bříza
Lípa
Moc a moc se mi líbí jabloňové květy… to je nenapodobitelná barvička. Vždycky si vzpomenu, jak jsem v první třídě malovali vodovkami strom a na květy míchali červenou a bělobu 🙂
zatočíme do radostnější zátoky, co Vy všichni na to? Když už jsem nakousla stromové téma – pojďte si sestavit pořadník nejoblíbenějších pěti stromů 🙂
1. bříza
2. borovice
3. magnolie (teď nevím jestli to není keř ale jsou i „stromovité“)
4. jabloň
5. amaranth (mám z něho udělané psací pero)
ad 5. bylo by foto?
Magnolie jsou v obou variantách, do žebříčku oblíbenosti nemusíme být až tak pinktlich 🙂
Kamarádka má nádherný letitý strom magnolie. Na jaře její růžové veliké květy září a pak celé léto stíní posezení na zahrádce.
to je paráda! sousedi na kraji ulice mají v předzahrádce velký keř a když kvete, krásně voní a svítí růžovými lampami…dokonce někdy na podzim vykvete zlehka podruhé.
My jsme měli na naší minizahrádce jablůňku, vlastnoručně zasazenou, malou, asi čtvrtkmen čičo. Ale nějak před 3 lety praskla, a musela se pokácet. Předloni jsme zasadili švestku, je to zatím takový proutek, ale už měla vloni 5 švestek ! Víc stromů se tam nevejde, bohužel.
Obec pokácela před asi 5 lety staré mohutné lípy, u parčíku u hřbitova, ale, když jsem viděla, v jakém stavu jsou pařezy – vykotlané, vyhnilé, tak udělali dobře. Už tam rostou nové lipky 🙂 . Přes silnici máme lipovou alej, ale taky se postupně obměňuje, některé jsou nádherné, některým se evidentně nedaří.
A o psech zavřených v kotci mi ani nemluvte :-(((( Hned sousedi vedle. Pořídili si – prý pro holky, štěně čehosi, vidím v tom knírače a ještě kdovíco. A hned postavili velký kotec s (prý) zateplenou boudou. Holky pes přestal bavit asi po třech měsících, venku s ním byli snad jednou – prý neumí chodit na vodítku !!!! jako náš Darek. Jak by mohl, když ho to nikdo nenaučil. Teď mu jsou 3-4 roky. Mají velkou zahradu, opravdu velkou, nic nepěstují, jen chodí se sekačkou, ale pes musí být v kotci. Chytá mě fantas, jen si na to vzpomenu. A to není žádná náplava jako my, jsou místní. Možná právě proto :-((((
Mně se taky diví, že máme psy v domě 🙂
kde jinde by měli být než v domě…Davidovi rodiče měli velkopsa Peggy ( kříženka NO a zlatého retrievera) a samozřejmě byla s nimi v domě…celý den si mohla courat sem a tam, jak chtěla a na noc měla pelíšek v zimní zahradě. jestli měli sousedi nějaké řeči, myslím, že jim to taťka vysvětlil jednou pro vždycky. jejich sousedi naopak mají andulky a strakáče, kterého mají pořád venku volně na zahradě. A ten ječí a komentuje všechno, co se hne.
Kdyby byl na zahradě, tak by museli uklízet ho’ínka. A to už je moc práce. Chudáci psi! Ti lidé by měli být zavřeni na pár měsíců do zwingru místo jejich psa. Přestala jsem chodit na cvičák v době, když jsem nesměla mít u nohy svého psa mimo dobu výcviku. Když pes necvičil musel jít do kotcové boudy. Takže po pár hádkách s tématem „proč“ jsem odešla. nikdy před tím to tam nebylo a najednou nějaký „myslitel“tohle prosadil.
Na chatě na pozemku máme starou třešeň a jabloňku.
Už jsou staré a ani jedna už moc neplodí.
My je ale máme rádi a necháváme si je.
Na jaře se obsypou květy a je na ně krásný pohled.
Třešeň nám stíní venkovní posezení.
No právě…jsou to členové rodiny a když dávaly radost a ovoce celý plodný věk, teď si zaslouží odpočívat a jen zdobit.
Další můj vele-oblíbený strom je katalpa…původně zvaná šeříkolistou, přivezená coby botanická zvláštnost a usadila se tu natrvalo. Na jaře, když kvete, to je taková krása!
Ó Vy lípy! Souhlasím s Přemyslem, že lípa je strom majestátní a skvostný. V Uherském Hradišti se jakýsi ničitel na magistrátě usnesl, že staré mohutné lípy, lemující náměstí s kostelem a hotelem, by zasloužily jít v zemi…bylo kolem toho veliké halo a výsledek je naštěstí ten, že úředník je bůhvíkde a lípy stále na svém místě 🙂
Kácení stromů v České kotlině.To je dnešní trend. Nejenom lesy doplatily na chamtivost lesníků, ale i stromy mimo les nebo aleje okolo silnic.Ty zase doplácejí na neskutečnou blbost našich spoluobčanů. Bydlím na okraji obce kousek od lesa, o tom bych mohla psát romány. I naši sousedé kácí o sto šest, někteří ze strachu, někteří z lenosti a výsledkem jsou pusté zahrádky s maximálně trsem solitérní trávy a dnes tak moderními zakrslými konifery, které dorostou maximální výšky přerostlého trpaslíka. Žádné soukromí, žádný stín, bezpracné „zahrady“.
Jo, smutný pohled.
Stromy mám ráda. Snažím se je mít i na zahradě, podle mne se djají najít vhodné na zahradu každí velikosti. Přiměřeně, přiměřeně.
Sousedi mají přestromováno. Na jejich zahradu nedopadne ani paprsek sluníčka a ty stromky, co zasadili naposled, jsou křivé chudinky. Kdyby si ty chudinky pěstovali jen u sebe, pal to hrom. Ale dost to stíní i nám, což by se mohlo zdát jako výhoda, ale pokud mi na révě neroste skoro nic a měla jsme ji tam dřív, tak mě to dost štve. Takže mají hodně stromů a ani jim tam skoro nic neroste. Tak začínají kácet. A to jsou místní, já jsem nána z města a umím odhadnout, kolik stromů je zdrávo.
My to máme u Jany také tak. Máme malý pozemek, jednu třešeň, jednu švestku a dvě jabloně. Vedle nás se přistěhovali před lety sousedé a paní ihned sázela ořech, tři břízy, borovici a celé to olemovala tújemi okolo plotu sousedícího s námi. A to mají pozemek asi také docela malý- Jo a ještě tam přisadila asi pět smrků, břečťan. Mezi tím má udržované skalky. Tůje jsou stříhané jen z jejich strany a co udělal břečťan z naší zahrady? Už nám tam nic krom trávy a mechu neroste.
Chtěla jsem – a budu psát – o svých oblíbených, ale na první dobrou mě popadl vztek. Máme dva nové sousedy v naší části vesnice – co udělali oba, jak jen mohli? Kácí! Vzrostlé staré jabloně a dva smrky kolem staré roubenky. Místa je tam dost. Všechny stromy dokonce stály na hraně pozemku, u cesty, kruci. Ledva jsme vydýchali tohohle, přišli další. Pozemek jak kráva, nikde nic, jen jednom rohu stará mohutná třešeň a za plotem (!!!) u cesty stará švestka. Co myslíte? Je po švestce a třešeň je ořezaná, kam chlap dosáhl. Asi si na veliký strom sám netroufal.
Nevím, co jsou to za lidi, ale za mě už mají obrovské mínus u charakteru.
Mimochodem totéž bylo u chalupy pod námi – měli tam zdravý krásný jasan. Dnes je zdravý jasan v podstatě zázrak – byl za domem, ani stínit jim nemohl! (stínil nám). Je pryč. Oni už jsou taky pryč a já jsem ráda (kromě jiného drželi psa v kotci – odmala. Ten chudák brečel a brečel. Přijde mi to jako symptomatické.
Pardon. Ale je to čerstvé a strašně mě to štve!
Tak to se ti vůbec nedivím, to bych taky běsnil. Nesnáším zbytečné kácení. A s tím psem, to jsi snad ani neměla psát, to mě vždycky popadá takový vztek. Strčil bych ty hňupy taky na celý život do kotce, aspoň by nemohli škodit.
Když oni to pořád drželi krok od týrání. Dostával najít, občas s ním šli ven. Ale stejně – proč toho psa vůbec měli?
To taky nikdy neumím pochopit. To je snad nějaké zvrhlé nastavení v hlavě, za takové to „pes patří do boudy“, za to bych fackoval a to je u mě co říct, já jsem hodně mírný člověk.
Tohle nepochopím, co měli z psa v kotci? Přitom je to smečkové zvíře, které potřebuje společnost, ach jo. Ještě, že je máš pryč, jestli toho psa ještě mají, tak alespoň to trápení nevidíš. Je strašné, kolik je mezi lidmi zla.
chci věřit, že se odstěhovali do bytu a psa někomu darovali…
Náplava! Ta nadělá vždycky spoustu škody! To říkal také náš zahradník když u nás prořezával. To přišel jeden nový a že by tohle a támhleto… tak jsme ho hnali. On odborně, já velice ostře. Jak chápu tvůj vztek a bezmoc! A je mi líto stromů, které tam desetiletí dávaly chladivý stín, poskytovaly útočiště ptákům, rodily ovoce. Proklít takovýhle blby!
Jo!
Ani nevíš, jak moc jsem ráda, že trojkmenná ohromná lípa na konci našeho pozemku je už naše a za plotem.
Kdo ví, komu by začala vadit. Jistě, pořád z ní něco padá. Zpočátku i dost velké větve. Musím kvůli ní mít i připojištění – má dosah na vedlejší pozemky a je nad cestou. Ale co jsme ji nechali odborně prořezat, padají už jen větvičky, listí, květy a tak 🙂
Jé ta musí v létě vonět a bzučet, tu ti závidím. :o)
Pů, ehm závidět a závidět! 🙂 My jich máme šest a ano voní a bzučí, ale taky z nich celoročně něco padá. Větve, větvičky, květy, okvětí, čmeláci překousaní od vzteklých vos, lepkavý nektar a různě. A listí. Spousta a spousta listí!
Ale bránila bych je vlastním tělem, kdyby se jich chtěl někdo jen dotknout!
Já vím. Když jsme ještě měli zahradu, ještě s mamkou, to už je let…tak jsme měli několik jabloní, třešni, švestku, višni a březový minihájek. Něco z toho samozřejmě padalo neustále, ale nevzdali bychom se jediného stromu. Lípa je v tomhle rekordman, to vím, procházel jsem kdysi jednou čtvrtí ve Zlíně, kde jsou všude vzrostlé lípy, do velikostí, které já říkám katedrální. A je fakt, že přes to co bylo všechno na zemi ta zem pomalu nebyla vidět.
Ve Dvoře Králové je lipová alej u silnice (ulice) od nádraží do města (nádraží je daleko). Popravdě, město tam musí pořád uklízet a stále má co! 🙂 Ale je to krásné, lípy jsou prořezané a na některých místech dělají nad cestou baldachýn. Ovšem parkovat bych tam nechtěla:))
My u nás máme velikánskou alej sakkur. Ostatně sakkury jsou jeden z nejčastějších stromů v našem městě. parkovat se tam dá. Jeden kolega tam jednou měl auto nějak déle v době, kdy zrovna opadávaly. To bylo totálně hippísácké auto!! :o)) Z tmavě modré bylo světle růžové. Ani kousek plechu nebyl vidět (ani skla).
My jsme v brně parkovali na náměstí s lipami- a ta auta byla setsakramentsky ulepená a nejen v době, kdy stromy kvetly. Ale dávaly krásný stín a když na podzim zežloutly listy, byla to barevná nádhera.
tu alej znám a historky z lipového života ve Dvoře taky 🙂 teď je ošetřená a zůstává…
Máme u domečku na zahradě takový lesopark – smrky, jedle, javor, břízy. Už to není, co bývalo, o dost stromů jsme v minulosti přišli, kvůli kůrovci, bouři nebo prostě uschly. Jinak některé stromečky mají ke 30 metrům a větvičky jako vzrostlé stromy. Problém jsou sousedi, kteří si na v pozemku, který babička pod nátlakem koncem 60. let „prodala“ postavili dva domy. S jedněmi není celkem problém, s druhými velký. Jeden z mnoha důvodů jsou stromy. My je ale nenutili, aby si postavili domy pod našimi stromy, že. Navíc ti sousedi, kteří o nás dokázali mluvit pouze sprostě, a naučili to i malého vnuka, si postavili přístavbu, rozuměj dům číslo dva na 1 metr k našemu plotu, čili proti platným předpisům, a ke stromům se tak ještě přiblížili. Samozřejmě jsme nesouhlasili, ale stavební úřady jim to přes náš odpor dovolily. Mimochodem, tenkrát babička za prvních 800 metrů dostala 1,20 Kčs, za zbytek 0,80 Kčs. Bylo mi tenkrát asi 5 let a dodnes to beru jako nespravedlnost. Byla tam krásná louka, kterou chodil kosit pan Veight. Možná by dnes chodil kosit jeho syn nebo vnuk, a možná bychom tam mohli mít my něco jiného, ale už to nejde. Jednoho dne s těmi stromy budeme muset něco provést, ale upřímně ty stromy za to nemohou.
Dnes mam na krku sperk od Lenky Blazi vyrobeny z listu gingko biloby… a jdeme jednat na ČIŽP pojdme si tedy povidat o stromech
Kdysi běžel v televizi moc pěkný seriál dokumentů „Paměť stromů“ s krásnou úvodní písničkou…
Ten dělal blahé paměti pan Munzar. Krásný dokument!