Dívám se, jak se za jemného vrnění vytváří bílý vír. Rychlost stoupá, struktura se mění a ve chvíli, kdy vidím jen zdánlivě hladkou bílou plochu, je hotovo. Ach!
Mezitím si kávovar odvrčel své a umístil do většího hrnečku dvě malá silná espressa. Káva voní a mně se sbíhají sliny. Blíží se jedno z mých dvou povolených denních mlsání.
Vrnění ustává. Sundávám víčko, do jedné ruky beru hrneček s kávou, do druhé konévku s horkým napěněných mlékem a vyrobím Nápoj. Těžko říct, co to je doopravdy. Latté? Cappuccino asi ne, tam se leje káva do mléka, aspoň si to myslím. Tak či onak, pochutnání se blíží. Jsou to doslova dvě potěšení v jednom! Tím základním je silná voňavá káva, kterou nemohu po mnoha letech konzumace hořkého turka pít jinak než s cukrem a mlékem. Tím druhým je mléčná kávová pěna jemně sypnutá třtinovým cukrem. Jím ji lžičkou jako první:)) Vzhledem k tomu, že zákusky si povoluju jen výjimečně, slouží mi Nápoj k ukojení touhy po kofeinu i sladkém zároveň.
Kdo mě nějaký čas znáte, se možná divíte. Vždyť má už deset let automatický kávovar, tak co je na tom nového? Inu, koncem minulého roku náš kávovar zjevně udělal svých plánovaných 10 000 káv, takže musel do servisu na kompletní repasi. Abych tu ty odhadované dva týdny nezhynula na abstinenční příznaky, půjčila jsem si z bytu malý kapslový kávovar. Který pochopitelně neměl možnost vyrábět mléčnou pěnu. A protože absťák je absťák, koupila jsem malý levný pěnič mléka (fakt se tomu tak říká:))
No a našla jsem novou závislost 😀 Rozdíl oproti mléku napěněném kávovarem je opravdu znatelný. Dopadlo to jednoduše. Po opravě našeho kávovaru jsem vrátila ten malý a mlékopěnič si nechala. A teď si užívám:))
A tak se dnes ptám – pokud je káva vaším potěšením, jak ji máte nejradši? A používáte někdo pěnič mléka – můj nový objev? 😀
V práci si ráno dělám na kapslovači od Krupsu espresso.
Doma večer jedině turečka ve skle. A dělám si ho z italské kávy Lavazza, neboť co je italské je dobré.
Manžel dává přednost rozpustné kávě.
Doma máme i pákový kávovar DeLonhgi, ale kávu na něm připravuji jen občas. Většinou návštěvám.
Moje norma jsou 2 kávy denně, když jsem doma, tak z kávovaru na kapsle Nespresso a ano, mám dobrý pocit, když přebírám novou dodávku a vracím použité kapsle. Nepěním, do kávy přidám jen mléko, cukr ne. Ovšem jednou za čas v dobré kavárně si objednám vídeňskou kávu, šlehačku posypu cukrem – a jsem blažená! 😀
Tak podobnou zřídkavou kavárenskou blaženost u mě představuje cafe afogato, kdy je do malého hrnečku umístěna koule kvalitní smetanové vanilkové zmrzliny a poleje se to silným malým espressem. Juch! 🙂
Juch, juch, to je opravdová lahoda!
Za mě moje hřešení přestavují para ořechy a datle, leze to hrozně do peněz.
Kávu i čaj piju jen zřídka (kávu mám nejradši vietnamskou a čaj keňský s mlékem), kávovar bychom doma opravdu neužili.
Ale v Itálii, nebo v jiných zemích, kde vaří dobrou kávu, tam opravdu neodolám a dám si klidně i tři denně.
No vidíš, paraořechy jsou snad jediné, kterým snadno odolám. Ale počítám, že vy jste je jedli přímo v zemích původu a to může být jiné kafe 😀
S datlemi souzním 🙂 Jen si je hlídám, jsou přece jen hodně kaloricky vydatné 🙂
Paraořechy jsou z Brazílie, na Zanzibaru pěstují kešu, ale nikdy jsem je tam nejedla.
Nejlepší datle jsou čerstvé, ale (aspoň u nás v Brně) jsou hodně těžko k sehnání, jen v jedné prodejně a jen v sezóně.
Za mne čaj. 😀 Kafe nepiju vůbec.
Mno a čaj jak bílý, zelený, černý, oolong, puerh. 🙂
Takže se vlastně nedá říci, zda vaše dýchánky jsou čajové nebo kávové.
Já čaj taky ráda 🙂 Doma je to většinou tak, že na stole stojí dvě konvičky – kávová a čajová, resp. teď v zimě čajová konvička a kávová termoska.
Na mě je dobrých čajů skoro škoda 🙂 Nemám nic proti tomu si je vychutnat třeba v čajovně. nebo když jsme žili na Taiwanu, tam pro mě byly dobré čaje denním… čajem (neměla jsem kafe:))
Ale doma pro tyhle výběrové moc použití nemám. Hodně piju bylinkové, trochu míň ovocné a většinu z nich ochutím citronem 😛 Prostě jsem čajbarbar!
Kafe, kafe, kafe 🙂 pravila hrdinka v jednom romantickém filmu…
Za mne espresso se špetičkou cukru malé nebo velké americano s mlékem. capuccino jednoznačně ano a čím větší pěna, tím větší radost z kávy 🙂
náš DeLonhgi umí pěnit mléko, ovšem když chci opravdu pěnu jako polštářek, máme ruční pěnič z Tchiba na baterky a k němu konvičku, aby bylo v čem pěnit. To byl dárek k jedněm Vánocům od Ondry, který je milovník kafe a velice mlsný má zobáček 🙂
O lafi bych si dokázala povídat hodně dlouho 🙂
kafi, ne lafi!
Ano, i náš DeLonghi umí pěnit mléko. Ale to ze speciálního přístroje je prostě lepší 🙂 proto píšu o zmlsanosti a proto jsem objevila pěnič až poté, co náš domácí kávovar potřeboval čas, aby takříkajíc vstal z mrtvých 🙂
Mimochodem mě moc potěšilo, že mi desetiletý kávovar opravili tak, že funguje jako nový.
DeLonghi je svojí dlouhověkostí pověstný…na paty mu v tomto šlape snad jen Krups 🙂 Potvrzuji, Stroj pění zlehka a nejlépe ze speciálního plnotučného mléka. Mechanická Hračka dělá pěnu, na které sedí kostka cukru! To jsou paradoxy, že?
No jo, ty jednoúčelové na to jdou přímo 😉
Ano 🙂
Žádné obstrukce Mašinka nemá
cílem je hustá vysoká pěna!
😀 Dokonale řečeno 😀
Od minulých kulatých narozenin (číslo už je skoro ostuda říkat) mám kávovar DeLonghi a užívám si každé ráno dvojité capucino a s jeho pěnou jsem maximálně spokojená. Mívám na vršku hrnku úplnou čepici. Tedy, kdybych chtěla, mám ruční pěnič, který jsem kdysi koupila v Itálii, ale to není ono. Prostě nemám náladu každé ráno verglovat rukou, abych mléko napěnila.
Jsem kafař a turkař. A v poslední době ten turek musí být echt silný (kdysi mi stačila obarvená voda), ovšem z kvalitního kafe – bez cukru a bez mlíka. Každé ráno při psí vycházce se těším, až si ho uvařím a zavoní kuchyní…
Když je u nás „na návštěvě“ (z horního patra) Terka, dělám kávu ve french pressu, a tam si nalívám mlík… teda poctivou šlehačku (je mi omluvou, že ne vždy). Je to dobré, ale není to to pravé kafe.
V restauraci si dávám cappuccino s tím, jestli mi konečně bude chutnat – a ještě pořád turka nepřebije.
P.s. v loni na rodinné sešlosti jsem se jediná hlásila na turka a vedle sedící přítel mé neteře se na mne díval jak na exota „Nopocem, to ještě někdo pije kafe s lópgrem_!!“
Je fakt, že já v okolí „turkaře“ nemám. Ale já zase tak velké okolí na společné kafe nemám:))
Jinak vůně čerstvě namleté kávy je jedna z nejhezčích, jaké v kuchyni jsou.
Ano, proto si poctivě melu – ještě nedávno růčo. Kdysi jsem dostala dřevěný ruční mlýnek, akorát že on byl takový baculatý (aka soudek) a ty moje malé buřtíky ho nebyl štonc udržet – musela jsem si ho přidržovat mezi koleny a to nevypadalo moc esteticky. Tak jsem ho po letech s díky vrátila Terce a pořídila si elektrický.
Já mám ráda kávu s obyčejným mlékem a špetičkou cukru. Bez mléka a cukru mi nechutná. Domácí kávovar umí hezky napěňovat mléko, ale používám to pouze pro návštěvy. Když jsem někde v kavárně, dávám si flat white. To pak ujídám lžičkou a vychutnávám.
Flat white je moje záchrana i pochutnání, když řídím na dlouhých cestách 🙂
Flat white pijou rádi naše pražské děti.
Máme kávovar, takže si dopřávám fůru napěněného mléka s malým pressem. Kávu nesladím, takhle mi to vyhovuje.
Jo, byly doby, kdy moje první „jídlo“, když jsem přišla do práce byl pořádný turek – doma jsem nic nestíhala. Po létech mě začala občas pálit žáha, pak i bolel žaludek, pořád jsem nemohla přijít na to proč. Pak jsem kvůli nějaké viróze asi 14 dní kafe nepila, nalívala jsem se různými čaji a ejhle, žaludek dal pokoj. Pak jsem zkusila turka – a bolel. Musela sem se svého milovaného životabudiče vzdát a začala jsem pít kávu překapávanou a s mlékem. A byl pokoj.
Pěnič mléka jako solo přístroj neznám, ale mě ten náš kávovar takhle vyhovuje.
Koukám, že jsme na tom stejně – s tím žaludkem.
Taky ti pořád někdo vysvětluje, že bez mléka je to určitě lepší?
Nikdy nestačí, když řeknu, že to uznávám, ale pít ho tak prostě nemůžu! 😛
napěňovač/pěnič mléka znám, ale nepoužívám….
Vidíš, já o něm do poruchy svého kávovaru neměla ani tušení 😀 A to si mléko do kafe dávám.
káva z kapslí mi nechutná, mlíko do kafe neleju ani napěněné..mokka konvička je můj kámoš a v práci nedám dopustit na turka..bez cukru a bez mlíka..ale kávu mám kvalitní…teď třeba Cuba Serrano z obchodu manucafe.cz …a je výborná..
Před nějakými dvaeti lety bych se k tobě nadšeně připojila 😀 Dnes bych si přivoněla a s povzdechem ti takové kafe vrátila.
Když jsme se toulali Itálií, bylo těžké odolat, takže jsem si nakonec na Sicílii to čisté černé espresso objednala. No, nešlo to. Žaludek mě bolel zbytek dne. Takže v tomhle životě už jen kafe s mlíkem – kdyby zůstalo jen u toho… 😀
no jo, když tebe donutil žaludek..
Kávu piju, ale jsem barbar, takže vlastnoručně liju vodu do hrnku a o kávovarech vím jen to, že existují. Pěnič mléka….jeden můj věčně si stěžující kamarád (on je jinak skvělý, remcání je u něj jen takový sport), by řekl, že tahle civilizace už roupama neví co by si vymyslela. Takže vlastně nemám jak k debatě přispět. Proč to tedy vlastně píšu? To kdybych věděl… :o)))))))))))))
No, protože máš rád kafe? 😛
No protože na první otázku ANO, máš rád kafe a na druhou otázku VÍM o něm od remcala 😀 Mission complete 🙂
Děkuji, teď se mi ulevilo. :o))))
😀 tomu se říká trefit hřebík na hlavičku 😀
P.S. Bohyně noci bude mít druhý díl. :o)
to se těším! píšeš si s Autorem?
Ne ne, neozval se.
Kapslový kávovar vyrábí mléčnou pěnu, pokud si koupíš kapsle latté. Jedna kapsle je na mléčnou pěnu, druhá na kafe. Takže když vyrábíš latté, nejdřív tam šupneš kapsli s mlíkem- je bílá- a pak s kafem- je tmavá. Vyrobí to latté s našlehaným mlíkem. Doporučuju.
Já mám nejradši espresso jen s obyčejným mlíkem (no ale s plnotučným, že, ovšem v tom množství…), ale občas si latté dám.
No vidíš, o tom nemám ani tušení 🙂 Ale dobře vědět. Já ten malý kapslovač používám jen když jsem v Praze, jenže co Ari nedává schody (k výtahu jich je 9) tam skoro nejsem. Takže jsem zatím necítila potřebu experimentovat. Jinak ne to klasický nespresovač a ta káva z něj je fakt dobrá. Jen pro svoje denní užívání bych kapsle nevolila – přišlo by mi to jako příliš velká enviromentální zátěž 😛 🙂
No, já piju kafe většinou v práci a doma hlavně o víkendu, tak mi to jako taková hrůza nepřipadá, protože ten automat na kafe, co bych chtěla, bych zas musela pořád čistit a odkameňovat.
Jo, to máš pravdu. Jak máš kávovar, tak se kolem kafe naběháš! 🙂
Matyldo, naučíš čistit a odvápňovat kávovar Mušketýra a máš vystaráno 🙂
No a to je zrovna ten důvod, proč ten kávovar nechce 🙂
🙂 tím se to vysvětluje 🙂
Nespresso má moje sympatie, protože odebírá zpět použité kapsle a vyrábí z nich různé předměty 🙂
Dede, káva se spoustou našlehaného mléka je dobrota přesně podle mé chuti. Možná, dokonce, by v tom ani ta káva nemusela být. 🙂
Vyhledávač mi nabídl široký sortiment pěničů, u nás v práci by se asi nezastavil. Ale musel by to být opravdu pěnič. Poslední ruční napěňovač skončil díky přítomnosti motorku s excentrem jako pohon polystyrenové lodičky. Vřele doporučuji, zábava zaručena. Dokonce i v bytě – stačí koupit okap a zaslepit mu obě strany. 🙂
JJ, já ty vrtulky s motorky viděla na netu a chvilku se nad nimi zasnila – pravda přímo lodičku jsem neviděla, ale moje myšlenky ten pohon zaujal 😀
Pak vyhrál fakt, že ten pěnič si mléko ohřeje a přitom nespálí 😛
Jo a JJ – správný konec je vždycky ten dobrý 🙂 mám ráda šťastné konce.
to bylo k Hádance 🙂