„Raz dva tři, přidáme ruce, vějíř rozevřít, teď! Váha na pravé přední, levá úkrok, dva… tři. Hrdý postoj, lokty nahoru! Výborně. Tak znovu…“ Stojím v tělocvičně proti zrcadlům a připadám si jako nešťastný čtyřnožec. Kam se za ty roky bez jakéhokoliv výcviku ztratila moje, kdysi tak úspěšně vypilovaná, koordinace rukou a nohou? Ach jo. A nejhorší je, že za všechno můžu já!
Dát do nové hry flamenco byl skvělý nápad podporující téma i jistou filozofii příběhu. Napsané to parádně klaplo. Dokonce se mi podařilo získat profesionální podporu. Helena má v Hradci Králové a Pardubicích taneční školu a jako bývalá herečka rychle pochopila, o co mi jde. Přesto mě varovala: „Flamenco za tři měsíce nezvládnete, když se musíte navíc učit i text.“ Přikývla jsem. „Proto potřebuju choreografii, která bude jako flamenco aspoň vypadat.“
Dohodly jsme se na tříhodinové lekci. Helena je skvělá – vysvětluje, ukazuje, povzbuzuje. Je to pekelně náročné, ale všechny se bavíme. Když dokážeme aspoň základní kroky a pohyby rukou, zkomplikuje nám život vějíř. Netušili byste, jak potměšilá je to věc! Nejenže se to nechce na jeden pohyb zápěstím bleskově otevřít nebo zavřít. Místo toho to má tendenci vyletět z nešikovné ruky jako barevný projektil!
Když sleduju Heleniny elegantní a dramatické pózy, stejně jako strojově přesné klapání flamencových bot, je mojí jedinou útěchou fakt, že budeme hrát komedii. Tohle všechno přece nemůžu zvládnout! Navzdory tomu, že taneční boty jsou pohodlnější, než bych čekala.
Loučíme se s Helenou s tím, že máme videa, podle kterých se budeme učit. Skládám hrozivý vějíř do tašky, broukám si nakažlivou melodii z Carmen. Přitom mi bleskne hlavou, že v době vějířů a kordů, bylo nejspíš umění elegantně a mnohoznačně ovládat vějíř takřka rovno šermířskému výcviku:))
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Hm, tak vidíte, do čeho jsem zase vlezla! Co vlezla, já do toho uvrtala i děvčata ze svého divadla:)) Ale nedá se nic dělat, musíme to zvládnout. Tak cvičím! 🙂 Mám jen kapku potíž s tím, že Rex už nechce Habaneru ani slyšet a zkouší na ni výt! 😀
Páni, Dede, změnit se na chvíli v seňoritu s vějířem, to je náhodou úžasné zpestření všedních dní! 🙂 Já mám španělské rytmy ráda, kdysi jsme si z dovolené přivezli kazetu tradičních španělských melodií a nasazovali ji na dlouhých cestách, když hrozila únava. Věřím, že základy flamenca natrénujete – a taky bych tu hru ráda viděla!
Tak ohledne flamenga. Byli jsme na dovolene ve Spanelsku, llide z vodaren. Uz je to pres 20 let. Vzali nas do nejake stodoly, kde delali katalanskou veceri a meli tam nejakeho tanecnika flamenga. Vybirali lidi, kteri by tam s nim tancovali. Kdyz zjistili, ze jsme z Moravy, tak ze nas tam nemohou pozvat. Kdyz tam totiz vybrali lidi z Moravy, tak jim do tohio podupavani kluci zacali cifrovat. Chlapik byl dost zmaten. 😀
😀
To muselo být pěkné! 😀 Setkání kultur:))
Tak oni si vybrali kluky z tanečních skupin, kteří byli na nějakém mistrovství lidových tanců, dokonce tam tehdy získali i nějakou cenu. Ještě byli prý oblečení v krojích. 😀
Vzpomínám si na jeden film, kde uprostřed soutěže v latině vypadla hudba/elektrika. Načež babička tanečníka, temperamentní Španělka, se jala vytleskávat rytmus, přidal se její manžel a další diváci… a mladý pár tančil na ten rytmus.
Tak že byste domluvily místo Habanery tleskající osoby?
Hm, lepší ta muzika:)) Ale jo, flamenco se dá tančit na tleskání a brnkání kytary… 🙂
No to vám nezávidím. Já bezpečně ovládám jen tanec Sv. Víta.
😀 No, dnes mám pocit, že bych se musela učit i ten 😛
Dede, ty šaty ti neskutečně sluší! Měla bys je nosit víc… A nevymlouvej se, že se psy to nejde. 🙂 Já v létě už nenosim nic jiného a dokonce v nich běhám na jízdárně za koněm. Pravda, potěcha pro oko to už néni…
Jinak smekám klobouk, že jste se pustily do flamenga, jste úžasné ženy.
P.s. ve vedrech je vějíř bezvadná věc… Akorát by k němu měli prodávat ještě otroka, by s ním mával 🙂
Jo, třetí ruka chybí! 😀
Ty šaty… už o nich začínám vážně uvažovat. Taky důsledek změny klimatu! 🙂 U nás pod horama to nikdy nebývalo s horkem tak špatné. Teď už je. I když ne tak, jako u vás dole na ÚJM 🙂
Mezi náma, někdy mám na sobě JENOM šaty 😉 plus sandále.
Hi, hi, já také. V 36° je nejlepší na ostro! Ale nesmí foukat vítr.
Dámy, nutíte mě k zamyšlení! 😀
Jejda, tak teď už vím, co znamenala páteční poznámka ke koordinaci! Držíme tlapky, ať si všechno ladně sedne a tančíte všechny jako profi tanečnice flamenca!
Eh… můžeme to maximálně předstírat:))) Ale díky!
Konečně, vy ho nemusíte umět, vám stačí, když ho to zahrajete tak, aby si divák myslel, že flamengujete od rána do večera. No a to vy už zvládnete..
Jak říkám, díkybohu je to komedie:))
no to máš pravdu, Ygi! Vždyť jsou herečky 🙂
😀
Tak flamenco? To bych ráda viděla na vlastní oko. Milé dámy, máte můj ohromný obdiv.
Je to skvělé, víš? V hlavě mi to všechno funguje jako dřív, chápu rozfázování pohybu, všechno. Jen ta realizace! 🙂
Dede, ty jsi fakt JEDNIČKA. V takových botičkávh bych už nemohla ani chodit, natožpak tančit.
O rovnováze, která náhle člověka opustí se špatným držením tělíčka, něco vím. Bojuji s ní každý týden v rehabilitačním cvičení. Ale už se lepším. Pomocí čočky a gym balonu.
jsi můj vzor 🙂 Ovšem na tebe nemám. Tak jsem aspoň oprášila židlovou jógu a zkouším stát na té ježaté čočce:))
co je židlová joga?
Jeden druh protahovacího cvičení, když máš kolena v… v nedobrém stavu:)) Prostě cvičíš na židli nebo s její pomocí. Bezva na doma.
aha! to by mohlo být dobré cvičení do kanceláře, i když jsou kolena momentálně OK 🙂
Teda Dede, ty se fakt nenudíš 😀 Mám radu – vemte Rexe do party a úspěch bude na 200% i když nebude mít vějíř 😀
Troufám si říct, že jsem kdysi tancovala velmi dobře, hodně a ráda, pravda, bez vějíře. Kdysi…. dneska tak leda možná mazurku 😀
😀 Rex by jistě své diváky našel – obávám se, že doslova:)) S jeho stálým přátelským zájmem o lidi by se nejspíš místo tance vypravil seznámit s diváky 😀
Když s tím tancem jsou problémy dva. Jednak nedostatek tréninku – bez pochyby. Pak se mi za ty roky nasčítalo spousta úrazů, páteř za moc nestojí, a to všechno ovlivňuje rovnováhu (tančí se na vyšších podpatcích). Prostě musím se cíleně protahovat a cvičit a cvičit to, co by mi kdysi šlo skoro samo…
Vějíř mám ráda v létě na ovívání. Co se týče tance, je to věc zapeklitá: mám hudební sluch, smysl pro rytmus, ale ani ve svých nejšikovnějších letech (míry 90-60-90) jsem nepůsobila při tanci ladně. Vzpomínám ráda na Helenu Růžičkovou, která byla velmi ladná i při své figuře (a ano, vím, že měla baletní průpravu). Zkrátka si myslím, že i na tanec musí být vlohy, tak vám je, děvčata, že srdce přeji!
Víš co? Asi si vějíř na letní ovívání pořídím! na to je skvělej.
Ten tanec… Já jsem kdysi tančila hodně a neváhám říct, že dobře:)) Jenže když ono je to už málem 40 let, co jsem prošla nějakým solidnějším tréninkem! 😀
V Číně existovaly bojové vejíře 🙂 z kovu a s ostrou hranou. Ty ho máš aspoň lehký! A ano, o umění ovládnout vějíř vím své. A taky že ne každý vějíř jde jen tak lehce-kontrolovaně!_ rozklapnout. A zaklapnout.
Bojový vějíř! Ještě toho kousek 😀 Ale když jsi to připomněla, vzpomněla jsem si, že jsem o tom četla.
Já jsem na té lekci až tak velký problém s vějířem neměla, protože mi Helena půjčila svůj, který byl pěkně vychozený. Holky to mely horší:)) Teď to máme horší všechny, protože jsem konečně koupila naše vějíře – k šatům. Tak ho mám v jídelně na stole a když jdu kolem, trénuju! 😀
Tak, Dede, pokud vyje do rytmu a s dramatickými pauzami, tak nebude tak zlé. 🙂
No, nemyslí, šermířský výcvik má taky lecjaká specifika, AJ by už mohl vyprávět. A přeseknout někoho/něco v půli je mnohem těžší, než by si člověk myslel, zvlášť když to vidí udělat profesionála jako nic. 😀
On i ten vějíř se dá použít jako zbraň, je víceúčelový. 🙂
Šermování závidím, já už na to nemám – minimálně kolena! 🙂 Postřeh mi zatím funguje v normálních situacích, ale na šerm už to asi taky nebude ono:))
Když ono mi už není dvacet… ani padesát 😛