Dnešní píseň je o tom, jak se nám někdy boří naše vzdušné zámky, které jsme si vysnili. Pak už jen záleží na nás samotných, zda se znovu zvedneme, když se nám to naše vysněné nevyplní případně vyplní jinak než jsme si vysnili.

Protože se nám ochladilo, ale sníh zatím není téměř nikde, tak se za sněhem podíváme na sever. 🙂

Zas nastal ten smutný den,
kdy svět ti náhle potemněl.
Život není tak snadný jak by moh.

Stále ohlížíš se po něčem,
sbírka fotek leží na stole.
V očích lesk a otázka, kde nastal ten zlom.

Už víš, to nastává tehdy,
když nevíme kam jít dál.
Prý i svět nás zradil,
možná možná sen se rozplývá.

Ztraceni jsme ve svých snech,
pachtíme se za tužbou svou.
Máme dost, chceme více, to je náš mor.

Víš, že není čas se ohlížet,
znovu na cestu se dej.
Pamatuj, když procitáš. K planým slibům nevzhlížej!

Ač si to v hlavě přehráváš,
marně v sobě přemítáš jak se to mohlo stát,
víš, sen se rozplývá.

Ač myslíš, že udělal jsi co se dá,
cítíš, že něco srdce Tvé hledá dál.
Někdy po čem toužíváš
není to, co je Ti třeba.

Chybí Ti ten bezstarostný stav,
který jsi v mládí zažíval.
Není těžké iluzemi žít,
když celý život jenom sníš.

A dál ztrácíme se ve svých snech,
přemýšlíme kam dál.
Až jednou na stane čas, procitne každý z nás.

Když v snu se ptáš co uděláš, „Má ten příběh svůj děj?“
Tak pamatuj, když procitáš. K planým slibům nevzhlížej!

Žijeme ve svých snech.
Žijeme ve svých snech.

Ztraceni jsme ve svých snech,
pachtíme se za tužbou svou.
Máme dost, chceme více, to je náš mor.

A dál ztrácíme se ve svých snech,
přemýšlíme kam dál.
Až jednou na stane čas, procitne každý z nás.

Když v snu se ptáš co uděláš, „Má ten příběh svůj děj?“
Tak pamatuj, když procitáš. K planým slibům nevzhlížej!