Duben, drabble psát budem.
Téma fyzikální není nenormální,
nejvýše nezvyklé.
A tak čtěme o fyzice,
jak je u mě obvyklé. 🙂
Třetí výběr začíná
na téma, co vyděsilo.
Kdo kdy napsal z vědy drabble,
aby jen o módě bylo?
Dnešní dvě témata byla obzvláště vypečená – no řekněte, co si počít s tématem Módní expert? (Autor se přizná sám 🙂 )
Módou to začalo
Módní expert by si nikdy nevzal kostkované kalhoty k proužkované košili, fyzik by si nevzal proužkovanou košili do televize. Ví, že by na monitoru vytvořil rušivý obrazec zvaný moiré.
Toto jméno nese jeden druh textilu – původně se vyráběl tak, že se jemná hedvábná látka přehnula v půli a pak se slisovala v jednu vrstvu. Osnovní vlákna se posunula a vznikl zajímavý efekt. Ten milovali malíři a fotografové s klasickým fotoaparátem. Vytvořit obrázek najednou není problém, ale snímání řádek po řádku ano.
Fyzik si tedy raději oblékne univerzitní triko a moiré použije k rozpohybování statického obrázku či hledání defektů ve struktuře.
Závěrečná poznámka:
Moiré má aplikace tam, kde bychom je nečekali.
Pohybujeme-li vůči sobě dvěma systémy proužků o stejné tloušťce, vznikají v závislosti na natočení různé obrazce, které například mohou sloužit k rozpohybování animace. Na těchto stránkách najdete řadu zajímavých příkladů: https://micro.magnet.fsu.edu/primer/java/scienceopticsu/moire/moire.html
Původního principu moiré, totiž že velmi zviditelňuje, když se od sebe jednotlivé vrstvy hedvábí jen trošku odchýlí, se používá při počítání vrstev grafenu – dají se takto odlišit dvě a více vrstev, případně, jak jsou vrstvy vůči sobě natočené a zda jsou pokřivené a prohnuté: https://www.researchgate.net/publication/342904229/figure/fig2/AS:913065709170722@1594703237417/Transformation-of-moire-patterns-and-strain-analysis-a-b-Schematics-of-the.png
Pomocí moiré efektu se dá poznat, že snímek vytvořený fotoaparátem není snímek reálného objektu, ale monitoru či obrazovky – dá se tak například odhalit špatně fingovaný pojistný podvod.
A nakonec, pro shrnutí, mé oblíbené video z Badatelny: https://www.youtube.com/watch?v=6luo9rKDOxY
Ovšem téma, které mě skoro dostalo na kolena, bylo „V rouše Evině“. A co tedy s tím?
Není fotka jako fotka, některá je infrafotka
Úvodní poznámka:
Fyzici se připravují na show s infračervenými paprsky. A dnes narazí na zvídavého diváka, který o tématu už něco ví.
Drabble:
„Když člověk konstruoval něco, co funguje jako lidské oko, neměl k dispozici stejné materiály. Pro CCD čip se používá křemík. A ten vidí dál než oko. Demonstrujme to.
Na stínítku je duha – spektrum žárovky. Fialová, modrá, zelená, žlutá, oranžová, červená. Za červenou udělám čáru. Víc oko nevidí. Teď se podívejme kamerou. Vidíte? Vidí dál, až do infračervené oblasti. Přepnu ji do režimu nočního vidění a uvidí ještě dál. V tom režimu vnímá blízké infračervené záření, které má zajímavé vlastnosti – prochází materiály, neprůhlednými pro viditelné světlo. Třeba…“
„Ženským oblečením! Viděl jsem rajcovní nahaté fotky! -“
„Pane, ale já myslel inkoust z centrofixu!“
Závěrečná poznámka:
Jak řekl vyučující, křemíkový čip vidí dál. Infračervená fotografie je půvabná, ale dosti zkresluje barvy – viz https://www.megapixel.cz/infracervena-fotografie. Aby se tomu zabránilo, dává se před čip fotoaparátu či kamery filtr, který infračervené záření blokuje. V devadesátých letech se stala firmě Sony nemilá věc – zapomněli do série fotoaparátů filtry namontovat. A fotografové zírali, co vidí – třeba přes tenkou látku halenky, co pro oko průhledná nebyla, viděl jejich aparát… podprsenku. Tedy většinou. 🙂
P.S.: Když natřete inkoustem z lihového centrofixu skleněnou destičku, dostanete filtr, kterým prochází jen infračervené záření (teplo), ne světlo. Můžete ho použít například na pozorování Slunce, anebo na důkaz, že solární články jsou nejúčinnější v této oblasti záření.
P.P.S.: Přes oblečení se koukají například letištní skenery. Je to už dlouhovlnnější infra, ale pořád ještě infračervené záření: https://www.quora.com/Is-it-true-that-you-can-see-through-clothes-with-an-infrared-camera
Téma je to zdánlivě dámské, ale myslím, že i mužové budou mít co dodat. Takže móda a finty a fligny, aby někdo (něco) vypadal (vypadalo) dobře. Nebo, když se to někdy až tak nepovede.
Rád jsem si přečetl znovu, zejména ten veršovaný úvod byl boží!
Díky. 😀 Jsem ráda, že se ti líbí.
Prostě skvělé přiblížení fyziky i čtivé povídání. Vždycky se těším na tvoje drabblíky a ještě jsem nebyla sklamaná.
Díky moc, MaRi. Myslím, že tam Dede ještě jeden kousek má. 🙂
Tak pokud Toru fyzika nekousne, tak mě teda kousne, ale po přečtení aspoň trochu žužlá.
Díky, Matyldo. To je opravdu originální poklona. 😀
JJ, to jsou dvě úžasná drabblata !!! Být v době mé školní docházky i dále tvým žákem, fyziku bych si určitě zamilovala, protože ty jí představuješ jako magickou, fascinující vědu. Takhle mi z ní v hlavě zůstalo jen pár fyz.zákonů a dalších občas použitelných vědomostí.
Moiré je skvělé drabble, koukla jsem (a uložila) si i video. Slovo moiré jsem určitě slyšela, ale jaké divy dělá je pro mne zcela nové. Při tom tyhle „létající ptáky a běžící kočky“ jsem na PC viděla mockrát, ale nad tím, jak se toho docílí jsem nijak nepátrala, prostě to někdo vymyslel. Díky za vysvětlení. Kdysi dávno jsme s manželem v Atlantě zašli na prohlídku CNN TV budovy, kde má sídlo. Bylo to velice zajímavé. Ovšem mně z celé prohlídky nejvíce fascinovalo hlášení o počasí. Dnes už to asi každý ví, ale pro mne to tenkrát bylo nové. Totiž že meteorolog stojí před obrovskou prázdnou modrou stěnou, na mapu kouká na monitor před sebou a rukou tak ukazuje zcela do prázdna na to modro a doufá, že se „trefí“ kam má. Ale divák do vidí jako že má tu mapu promítnutou přímo vedle sebe. Osoba na sobě nesmí mít nic modrého, protože by splynula a byla by jí třeba vidět jen hlava a ruce (předvedli nám ukázku). Od té doby hlasatele počasí se zájmem sleduji, jak se občas „sekne“ do špatného místa na modrém plátně a rychle opravuje 🙂
No a druhé drabble je stejně zajímavé. Tam si odkazy otevřu později, viděla jsem jen to jak nás na letištích „prokouknou“. A zase se mi něco vybavilo z dávna. To bylo někdy v 70 letech, kdy jsme měli malý foťák a kupovali Kodak film. Při jedné cestě na Západ jsme potřebovali nový film a použili ho nejen v Coloradu, kde jsme se fotili po pás zapadlí do sněhu, ale pak hlavně v Arizoně v NP „Petrified Forest“ (zkamenělé kmeny atd.). Těšili jsme se na vyvolané fotky, ale ouha, úplně všechny foty na filmu byly jakoby focené skrz červený filtr. Veliké zklamání. Tedy stále je máme, ale museli jsme koupit nějaký špatný film, protože nikdy před tím, ani potom jsme tenhle problém neměli. Zřejmě musela být spousta dalších lidí stejně zklamaná ze svých fotek jako my.
Maričko, moc děkuji za pochvalu i dlouhý a milý komentář.
S tím filmem to muselo být mrzuté. Vyvolávali jste si sami nebo to dělali odborníci? Já už to nezažila, ale kolegové říkali, že červené snímky bývaly důsledkem nějaké technologické chyby (jenže mi to šlo jedním uchem tam a druhým ven, budu muset líp poslouchat).
Ta předpověď počasí, to musel být zážitek! My ho totiž měli tak nějak podobně. Jak se technologie vyvíjejí, tak se stávají dostupnějšími. A ve Vidě (https://vida.cz/) tu klíčovací tabuli dokonce mají, zelenou. Tak jsme si s tím s klukama hráli dlouho a musíme potvrdit, že plácnout do správného směru není vůbec jednoduché. 😀
Ještě jednou díky za dlouhý a hezký komentář.
Maričko, mám dojem, že se nám kdysi stalo něco podobného. Příčinu jsme nezjistili…
Pamatuju si je, dobré opáčko 🙂
Díky, Aries.
Jako vždy excelentní. Miluji tvoje drabble, neb pak občas mívám pocit, že něco málo přece jen vím a že mě fyzika nekousne.
Toro, to je náhodou skvělý výsledek. Hlavně se fyziky nebát, ona si pak cestičku k srdci najde. 🙂
Musím ti ještě jednou poděkovat za skvělé betování, bez tebe by ta drabble tak vyvedená nebyla.
Milá JJ, to jsem si zase užila:)) Jednak se mi líbí drabble – hlavně to druhé má bezvadnou pointu 😀
No a potom jsem prošla všechny odkazy, což znamená, že zase vím o kousek víc než jsem věděla. Líbil se mi ten nápad s látkou – o optických možnostech jsem už věděla předtím (tedy viděla jsem efekt).
Noční vidění kamery znám, ten zasněžený vzhled je svým způsobem fascinující. Jednou jsem na trávníku před domem zahlédla kotě na noční výpravě – cílem byl psí pelech (psi byli bezpečně doma). Vypadalo to fakt zvláštně:)) Ale pod kožich jsem mu neviděla 😛
Ty nahaté fotky ze skenerů… asi fakt nemusím vědět všechno! Tedy spíš si to uvědomit:)))
Dede, díky moc. Na pointy mám svoje skvělé bety, Toru, Regi a dokud to šlo, tak Katty (moc mi chybí, vzpomenu si vždycky někde u kytek nebo když vidím ptáka, co ho neznám).
Jo, někdy je fakt lepší nevědět. 🙂