Dívali jste se někdy na psa, svobodně běhajícího po louce nebo v lese? Obvykle nezvedne čumák od země a absolutně soustředěný se pohybuje po velmi podivných drahách.
Někdy se na dlouho začuchá, jindy jen letmo pohne hlavou v novém směru. Nu a když v zimě napadne sníh, můžeme konečně na vlastní oči vidět aspoň část fascinujícího světa pachových stop, ve kterých náš pes tak zaujatě žije.
Ne, že bychom to mohli doopravdy pochopit! My jen vidíme změť zvířecích a ptačích otisků, ve kterých ti zkušenější z nás umějí očima trochu číst. Vždy nám ale chybí celý další rozměr – a patrně ne jeden. Pachová stopa totiž nejen podává psu detaily o jejím původci, ale zároveň nabízí i informace rozdělené v čase a pes tak má před sebou plastickou informační mapu zahrnující minimálně čtyřiadvacet hodin dění v daném prostoru.
Díky výcviku v záchranném stopování jsem zvyklá sledovat psy na stopě. Jedinou pomůckou, jakou při následování psa mám, je čtení řeči jeho těla. Jako psovod vím, jak je to ošidné – jak snadno se mohu i při nejlepší vůli splést! A jak se svojí omylností musím při hodnocení psa počítat. Takže není divu, že mě napadla i další myšlenka – jak často se pletu, když hodnotím motivaci jiného člověka?
Dokážeme si rozumět jen proto, že žijeme na našem kousku světa, hovoříme stejným jazykem a máme možnost si číst stejné informace? Jak vidíte, ani se nesnažím myslet globálně! Co myslíte, stačí to? Nebo je pro nás naprostá většina lidí stejně nepochopitelná, jako pes na louce, ponořený do studia námi neviděných stop?
Když se zamyslíte už jen nad tím, co si každý z nás vybírá ke čtení, případně jak na základě svých zkušeností a názorů rozdílně interpretujeme stejný text… tak musíte i vy dojít k názoru, že o motivaci a citech jiných lidí nemáme ve skutečnosti nic jiného než domněnky.
Takže tady se hodí ona pokora dobrého psovoda, zvlášť ve chvíli, kdy soudíme ty ostatní. Už jen pro tu myšlenku, že ti ostatní stejně soudí nás.
Díky za priblížení psího vnímání stop a pachů, pro mě oblast zcela neznámou.
Špatný odhad pohnutek- no, stane se to, že se člověk splete. U psů tomu říkám potměšilost- jak se jedna psice snaží tu druhou oblafnout. Někdy mám dojem, že si Karamel říká, že jí to nestojí za to- např. Vanilka miluje svého plyšového žabáka. S citem nám ho ukládá večer do postele poté, co prohledá celý dům a terasu, aby ho našla. Karamel ji sleduje shovívavým pohledem a viditelně si říká, že je to malá koza. Ovšem jak dojde na balónek, to je jiná opera 🙂
nepředjímat, radši se zeptat, to jsem se naučila. člověk má tendence si vykládat fakta jinak, než jsou doopravdy a z toho jsou potom mrzutosti 🙂
Domněnky jsou pěkné neřádky a dovedou si s člověkem nepěkně pohrát. Je dobré naučit se jim vyhnout, zvláště pak pokud se jedná o vlastní sebehodnocení. Pokud jde o zvířata, někdy mne tak zaskočí a překvapí,že každá původní domněnka o jejich momentálním chování, může klidně býti odejita. 🙂
Lépe bych to nedokázala napsat, přestože se mi tyhle myšlenky a otázky honí v hlavě neustále. Chci pochopit své psy i lidi kolem sebe. Snažím se chápat v širších souvislostech. To je velmi důležité, alespoň pro mne, ano.Pokud se mi to někdy daří, mám dobrý pocit… Mnoho důvodů jednání druhých mi však uniká …
Evo, ono si to stačí uvědomit, abys pak zbytečně příkře nesoudila své bližní. Já se o to pochopení opravdu snažím, ale i tak se můžu plést. Ale aspoň vím, že je ten omyl nejen možný, ale i pravděpodobný.
To je něco, co hlasatele jediných správných pravd a řešení nějak ne a ne napadnout:))
můj problém je, že nikdy příkře nesoudím, právě pro svoji snahu pochopit důvody chování a hledat vysvětlení v těch širších souvislostech.Ano , mnozí ale přesně tohle vlastně slyšet nechtějí.Odsousit je pro ně jednodušší
Souhlasím, že u psů se daleko víc soustředíme na řeč těla, prostě proto, že psi nemluví. Občas si při některých projevech politiků vypnu zvuk a sleduji jen řeč těla. Je to poučné. Člověk někdy za suverenitou rozpozná nervozitu, někdy i lež. Někdy odfiltrovat řeši pomůže. Běžně to nejsme schopni, jsme příliš zvklí n aakustickou komunikaci. Ale jde to. Na tom videu snadno.
BTW – jak jsi psala o Ari a míčku – tuhle hru hrajeme se Skye. Ví, že je to hra, umí klasicky aport (a dost slušně), ale někdy zvolí stejnou hru, jako Ari. Jen je asi jemnější, míček mi dá nebo nedá do ruky. Pes dovede přesně rozlišit práci a hru. Na každé máme jiné pomůcky s věcmi na opravdový aport si nehrajeme. Aport odevzdá vždy a obvykle dobře.
Evo, myslím na Derry i na vás – ať to ještě zvládne (srdíčko) Četla jsem na Zvířetníku, že má trable (bohužel mi ušlo původní oznámení, tak ani nevím, jak dlouho bojujete.) Ovšem velmi dobře vím, jak u toho bolí srdce…
Derry ochrnula před cca 4 týdny. První týden jen ležela, venčili jsme ji zavěšenou na dvou pruzích látky (doma by potřebu neudělala). Po týdnu jsme začli chodit na rehabilitaci, od té doby se zlepšuje. Sice pomalu, jak na houpačce, ale po 3 týdnech už je schopna jít kus sama, pak se nezhroutí (většonou), ale zastaví a sedne si.Nejvíc jí pomáhá aqaterapie – v podstatě akvárium s chodícím pásem. Ve vodě začala chodit. Ještě se sama nezvedne. Ale snaží se.
Uf, je dobrá a díky vám má šanci. Víš, že vůbec nevím, jestli tady někdo v okolí akvaterapie je? Moc doufám, že se zase rozchodí.
Znáte příčinu?
Evo po zkušenostech s naší fenečkou, která 3 měsíce nechodila a kálela i čurala pod sebe, k té vaši léčbě a péči doporučuji Karsivan. Žila s námi další dva roky a chodila na procházky s celou smečkou 🙂
Jo, s tou řečí těla na videu bez zvuku máš pravdu.
Nám třeba na stopách ohromně pomáhalo práci nahrávat. Nejen psovod psa, ale pokud možno třetí osoba psovoda i se psem. Výsledky byly nadmíru zajímavé!
Nikdy bych nevěřila, co toho řečí těla namluvím, když ve skutečnosti mlčím. To mimovolné napovídání, případně nesouhlas… To vše pes vnímá a buď na to reaguje nebo ne. Ono to (emoce i myšlenky) po stopovačce běhá oběma směry…
Video je fajn, nám musí stačit, že na práci psovoda kouká druhý a řekne mu chyby. Máme málo rukou a moc psů. Ale někdy, když psa pošlu na nějakou práci už v tu chvíli vím, kde byla chyba. Někdy na to nepřijdeme nikdo.Může to být v hlavě psa. Každý je jiný. Ale ta telepatie existuje a jak jsem v nepohodě, holky mi dělají blbě.
Číst řeč těla zvířat je jednoduchá v tom, že zvířata jsou upřímná a nelžou. Ale člověk?! Ten může záměrně klamat i ve verbálním projevu, nejenom v řeči těla.
Máš pravdu, milá Alex, že zvířata nelžou 😀 Na tom jsem dokázala chytit a usvědčit Ari, když se na stopě přepnula z hledaného člověka na srnku nebo zajíce – hned vypadala radostněji a podstatně víc mávala ocasem! 🙂 To se ví, obvykle to byla stopa čerstvá a lákavá, zatímco já jsem ji nutila sledovat stopu starší a… no… ne ta lákavou:)) O to důležitější tam byla ta motivace 🙂
Jinak lidé lžou slovy velmi často, řečí těla také – ale málokdy dobře. Není nám to vlastní, takže zkušený pozorovatel ví a nezkušený pak má takový divný pocit. Třeba tomu říká instinkt, ale obvykle to bývá právě podprahově vnímaný nesoulad mezi tím, co člověk říká a co říká jeho tělo 🙂
I zvířata klamou. Nedělejte si iluze. Jedna drobnost: Fleur neustále kradla Derry klacek. Pak ho odložila a když se pro něj Derry vracela, rychlejší Fleur jí ho vždy ukradla. Tak to Derry vyřešila podvodem. Hledala klacek velmi zuřivě i 10-15 m dál, než skuteně byl. Fleur samozřejmě přilítla a čekala, že ho ukradne. Hledaly obě pár minut, pak to méně motivovanou Fleur přestalo bavit a odběhla. No a Derry si došla (bez hledání) na to správné místo pro klacek a nikdo jí ho nekradl.
Tohle můžu taky potvrdit – Brooke zase dělá, že úporně hledá myš. A když se k ní ten ťulpas přiřítí a začne hrabat, až drny lítají, s klidem odejde tam, kde ta myš opravdu díru má!
A jo, máš pravdu!
Tohle kdysi dělal Daník s ulovenou myší. Moc rád je chytal, ale nechtěl je jíst. Jenže Kazan to věděl a vždycky čekal, až Daník myš vyplivne, aby mu ji vzal. Takže Daník – stejně jako Derry a Brooke dělal, že myš někde vyplivl, a teprve, když tam Kazan hledal, v klidu ji vyplivl někde jinde 😛
Jo a ještě něco – Berry uměla na stopě předstírat líp než Ari. Věděla, že za srnkou ne… a uměla se neprozradit tím vesele mávajícím ocasem. A já na to přišla obvykle už daleko od původní stopy… Ale je fakt, že s Berry jsem se učila úplným základům, takže vodit mě za nos nebylo zase tak těžké 🙂
Lhát nevím, ale klamat umí. Při podávání prášku, zastrčeném hluboko do tlamy a příkazu ‘Spolkni to!’, pes trpně polkne a radostně se za tohle ponížení dožaduje odměny. Odměna rozkousána a spolknuta, po chvíli leží vedle podvodníka vyplivnutý prášek. Jak to v té tlamě dokáže zařídit, nevím.
Janóó, tak tohle mne odrovnalo!!! Nesprávný šuplík, haha!
Jaký je rozdíl mezi lhát a klamat?
Nedělejme si iluze o přírodě, mezi různými druhy zvířat najdeme všechny lidské špatné vlastnosti (byla popsaná i genocida u šimpanzů.) Jsme také zvíře, jen si někteří myslí, že jsou něco lepšího.
Přesně !!!
No, říká se, klame tělem. Lže se spíš verbálně. Si myslím 🙂 .
Tak to je už vyšší dívčí – nebo spíš psí 😀 I když… s tou tlamou velikosti autobusového nádraží se už něco podniknout dá 😀
Souhlasím, ale někteří jsou opravdu vynikající herci :DDD mnohé věříš …… a psi opravdu lhát neumí, jen je nesmíš nepustit z dohledu 😀
Jo, zvířata nelžou a je to pak srandovní, když dělají, že nic. 🙂
Lidi vycházejí každý z jiných poměrů a životních zkušeností a bohužel i když se moc snažíme, domněnkám se nevyhneme. Ale je fajn si to připustit, pak se na věc lze podívat znovu a jinak.