„Nic mletýho si nekupuj, nikdy nevíš, co v tom je. Může to být dobrý a může v tom být rozemletej pes i s boudou. Mlelýmu nemůžeš věřit!“ Už si nepomatuju, kde se tohle rčení v mém životě vzalo, ale stojí za spoustou nedůvěry, kterou jsem si tak v životě vypěstovala. Přitom kolik úžasných možností mleté maso nabízí – pokud si s ním umí důvěryhodný kuchař poradit! 🙂
Mám jednu velmi dávnou a nespecifickou vzpomínku na to, že nám kdesi – asi na táboře – naservírovali kus něčeho a bramborovou kaší. Moc mi to chutnalo! Tak moc, že jsem se ptala, co to bylo a dostala záhadnou odpověď – hašé. Ptala jsem se doma a dostalo se mi vysvětlení – leč nikoliv hašé, protože u nás v rodině se prostě nedělala.
Zato se dělala sekaná a její příprava se považovala za mistrovský kousek. Maminka, babička, tety, každá měla svůj maličko jiný přístup, používaly jiné koření nebo aspoň jeho různé množství. Já jsem jejich sekanou samozřejmě jedla, někdy i s chutí, ale ta bariéra v hlavě… nikdy úplně nezmizela. Samozřejmě mě ani nenapadlo, dát si sekanou třeba v hospodě. Ani na to hašé jsem si netroufla, navzdory oné lahodné vzpomínce.
Jak starší školačka a posléze studentka jsem kroužila Prahou a příležitostně jedla kde co. Jako každý v té době jsem měla v hlavě mapu bister, stánků nebo mléčných barů, kde se dalo rychle a pokud možno levně najíst. Nejradši jsem měla rybí prodejnu a bistro na Václaváku v Praze, v pasáži. Jenže to zase nebylo levné:))
Už tehdy se moje chutě lišily od těch obvyklých – nejen jsem si nedávala mleté maso, ale přiznám se, že jsem neměla ráda ani opečené párky na Václaváku, což jsem si radši nechávala pro sebe – ty párky totiž byly proslulé:)) To už jsem radši chodila na smaženky (chleba se smaženým vejcem) nebo – ještě lépe – na bramboráky. Vzadu u Anděla, u zastávky autobusů, dělali skvělé! I když… tudy jsem jezdívala z jízdárny a obvykle umírala hlady, takže možná byly jen jedlé 😛
K experimentům s mletým masem jsem se tak dostala hodně pozdě, vlastně až poté, co jsem začala služebně létat do zahraničí a jíst v dobrých restauracích. Pozapomenut byl pes i s boudou a já pro sebe objevila nový kulinářský svět. Pozdě ale přece jsem pochopila, jaká kouzla se dají udělat, pokud se mleté maso smíchá s různou zeleninou, vybraným kořením (ne, nemusí to být česnek s majoránkou, které dohromady snesu jen v bramboračce:)) a jemně dovyplní trochou nějakých těch sacharidů. A to nemluvím o umění paštičkářském! 🙂
Mleté maso rychle opékané, zapékané, dušené v různých omáčkách, opečené vytvářející základ všelijakých polévek… je toho opravdu hodně. Něco sama dělám, na jiné si ráda zajdu do dobré restaurace.
A více, co je zajímavé? Jediné mleté (dobrá škrábané nebo mleté nadvakrát) maso, jaké mi chutnalo odjakživa, je tatarák! A pak, že lidi nejsou různí:))
Protože většina z nás má hlavu plnou starostí z geopolitického vývoje v našem sousedství, hledala jsem téma, které je… dostatečně neutrální, abychom se na něm mohli pobavit. Takže se ptám – co vy a mleté maso? Máte ho rádi? Umíte ho připravit? Máte oblíbené recepty?
A ještě jedna: máte důvěru v jídla z mletého masa ve vám neznámých hospodách a restauracích? 🙂
Mleté hovězí je v Am. velice oblíbené a to nejen na typické hamburgery. Já ho používám hodně, podobně, do jídel, která zmiňují ostatní + naše oblíbené tacos. Kupujeme ho balené, nejlibovější (vyznačeno na obalu). Jedině do sekané (míchám s vepřovým) mám raději trochu tučnější. Musím říci, že am. hovězí mi chutná víc než české (to není kritika, jen postřeh), zdejší krávy jsou asi jinak krmené. Naopak české vepřové mi na chuť přijde mnohem chutnější, než am.
Nejjednoduší příprava mletého hovězího je zde při přípravě klasického sandviče – „maid-rite“. Prvně jsem ho jedla někdy v polovině 70. let sousedky v domě, kde jsme bydleli. V hrnci na plotně míchala hromadu mletého hovězího jen se solí a pepřem. Na můj dotaz, co to později bude, odpověděla, že už to je, udělala „maid-rite sandwich“, což já slyšela poprvé. „Sypké“ hovězí jsme si pak každý navršil na polovinu osmahnuté housky, přiklopil a měli jsme sandvič. Od kamarádky jsem se dozvěděla, že se tohle jí v Am. už desítky let, jen klasicky by se do masa měla přidávat ještě cibule a koření a navrch různé přílohy (proto se tomu někdy říká i „loose meat sandwich“), ale oni to mají rádi jen tak, případně navrch trochu BBQ omáčky (dala ji na stůl). Po ochutnání jsem s ní souhlasila. Bylo to tedy „jen tak maso“, ale jeho čistá hovězí chuť nebyla ničím přebitá. Udělala jsem si to jídlo tenkrát i doma asi 2x, pak jsme přestala asi proto, že jsme dost často kupovat ve fast food hamburgry, což je také „jen maso“ (s přílohami). Ale dodnes, když při nějaké přípravě (jako třeba tacos) nejprve dusím jen samotné hovězi, vždy si pár lžic ujím přímo do pusy.
Hm, přiznám se, že poslední… no… možná i roky už po mase nijak zvlášť netoužím. Jenže to je pořád bílkoviny sem, bílkoviny tam, omezit sacharidy, já mám navíc intoleranci laktózy, takže tvarohem to taky každý den nedoženu (ten bez laktózy je u nás k dostání jen náhodně – a jako všechno bez laktózy chutná… nic moc), luštěniny mám ráda, ale ty trávicí efekty! 😛 Maso je pak ta nejsnazší cesta, jak spolu se zeleninou jídlo vyvážit dle moderních požadavků.
Víte, jak ráda bych ty požadavky poslala někam? Jenže si netroufám. Nemám na postavu 😛
Já tedy maso ne, ale mleté mi ho nepřipomíná, tak ve vybrané prodejně půl a půl na karbanátky, chilli con carne a na špagety. Jinak ne. Jak jsem už zvlčila, u stánku bych si nekoupila ani housku. Dospěla jsem do stádia, že si nevezmu dort, na kterém někdo sfoukává svíčky. S… mě to a peru se s tím. S covidem to nemá co dělat, byla jsem taková už před tím. Přitom nijaká citlivka nejsem, prsty olíznutými od psa si klidně strčím svoje sousto do pusy a s hadrem po baráku nešmejdím. No a tatarák i když vidím, že je naškrábaný, ráda přenechám druhým.
Ale při mé první návštěvě Prahy, po dvaceti letech, jsem si v euforii na Havláku zakoupila klobásu, kousla do ní a postříkala nic netušícímu pánovi přede mnou záda. Přepadl mě záchvat smíchu (po dvaceti letech a furt to funguje), pán se naštěstí ode mne nakazil a přatelsky jsme se dohodli. To byla moje poslední klobása u stánku. Jo, vlastně jednou v noci, u stanice tramvaje, jsem koupila párek v rohlíku mladýmu klukovi, který měl očividně hlad a neměl peníze. Dodneška mě trápí, že jsem mu nekoupila dva. Divný!
Jano, mám to taky tak porovnaný v hlavě. Mletý maso koupím jen a jen u našeho řezníka. Holky prodavačky by ani nic špatného neprodaly a taky to nemá nejlevnější. U stánku nekoupím klobásu taky, a nejblbější je, že ani doma já bych rukama nic nezamíchala. Když koupím v této době housky nebo chleba kde mi to neprodají ze za pultu tak to jde přes mrazák. Nesnesu když se v obchodě přebírají lidi v pečivu bez rukavice nebo sáčku. Doma se se psem klidně ,, z jedné misky“ 🙂 a sterilní domácnost tedy nemám v žádném případě. Ale na jídlo jsem prevít.
Joj, to jsem ráda, že v tom nelítám sama 🙂 !
Tak až tak přísná na sebe nebo na jídlo pro sebe nejsem, ale dokážu ten přístup pochopit. Já mám limity prostě o něco volnější, ale pořád je mám 🙂
Jak tady vidím tu všeobecnou oblibu mletého, musím se s váma podělit o jeden recept. jak už jsem to sem mockrát psala, můj dědeček byl řezník, vyučený dávno před válkou, takže když se doma vařilo něco od masa, měl to na starosti on. Doteď na ta jídla ráda vzpomínám. Moc mi chutnaly např. jeho karbanátky, mockrát jsem se o ně snažila, a i když mi po něm zbyly jeho receptury, bohužel bez úspěchu. Až jsem našla tenhle recept: https://www.toprecepty.cz/recept/64993-karbanatky-dle-uzivatelky-hospodyne/ – a to jsou přesně ony. Jo, jsou dost pracné, ale aspoň to pro srovnání zkuste a uvidíte.
Za vychytávka s robotem se mi líbí 🙂 Za mě by to ale bylo bez majoránky 😛
Kořenit si můžeš podle sebe, důležitá podlě mě je tam právě ta vychytávka.
dobrý ale bez té majoránky, ta mi v sekané nesedí.
Robota nemajíc vyzkoušet nemohu. Takže budu jen věřit.
Jinak se řadím k fanouškům výrobků z mletého masa. Jednak podobně jako Dede vím, že maso občas musím, jinak jsou problémy (tvaroh, jogurty, vejce a luštěniny nestačí), jednak jsem strašný šťoural a každý plátek masa rozrýpu neskutečným způsobem – takže pomelu a je to. Kromě toho se mleté maso dá nastavit zeleninou.
Děláte někdo plněné vinné listy? V Žehušicích jsme měli bujné keře, které jsme nestříkali žádnou chemií a plněné listy byly ohromná dobrota.
To musím někdy zkusit, to mě nikdy nenapadlo to rozšmelcovat v robotu. Ale má to logiku. Ono to takhle podobně asi bude fungovat i s tím hašé, proto na něj všechny máme dobrou vzpomínku z velkokuchyní.
Mleté maso má pro mne neocenitelnou přednost, protože je není nutno odblaňovat a odkližkovávat, což je procedura u jiných typů mas mnou značně neoblíbená, avšak nutná. 🙂
Ostatně klasická sekaná, kuličky v rajské omáčce, mleté řízečky ve smetanové omáčce nebo shepherd ´s pie jsou oblíbená jídla našich dětí.
Někdy dělám sekanou i z krůtího masa, pak tam přidávám nadrobno rozsekané kapie a rajčátka – a je to zase úplně jiné jídlo.
Ta sekaná s kapiemi a rajčátky zní dobře 🙂
Mleté maso už dávno nepovažuji za něco špatného, pokud ho nakoupím v prověřené masně. Ale máš pravdu, že v dávných dobách se v mletém masu našlo semletého ledacos a přetlouklo se to hlavně česnekem a kořením. Máme rádi sekanou, křupavé karbanátky i třeba Kološvárské zelí, o kterém jsem se dnes zmínila shodou okolností na Zvířetníku. Mletému masu zdar! =D
Mleté maso máme rádi,plníme jím papriky,lilky,mícháme se špagetami. Taky dělám čufty,čevabčičí,vepřenky,karbanátky atd. Úplně nejraději mám svoji domácí sekanou,dělám ji plněnou, namlít si nechávám z vybraného masa v nedaleké masně Makovec. Po teplu i po studenu,lepší jako všechny uzeniny. Dnes je téma Dedeníku uklidňující, díky Dede. 🙂
Jenny, já jako člověk samozřejmě mám své politické názory a sleduju svět. Jen to netahám na Dedeník, protože to je prostě jinak zaměřený projekt. Jenže někdy jsou události takové, že je nelze pominout – bohužel.
Takže odskok k mletému masu je snaha o návrat do normálu, kdy je mým cílem čtenáře zaujmout, pobavit a vyvolat diskuzi 🙂
Chápu to a je třeba probrat takové věci i když projekt velí jinak ale některým záležitostem se prostě vyhnout nelze a bylo by asi i neetické je zcela minout. Osobně jsem toho tak plná až mi z toho není dobře,zvláště když už člověk mnohé prožil. Achjo.
Mám ráda mletá masa v jakékoliv úpravě. Ony ty vůně koření se v nich tak pěkně rozloží…. Mňam. Mleté kupuji v Globusu, tomu věřím, co se týká hygieny potravin.
Vůně koření… to je ono. A kombinace s různou zeleninou 🙂
Tak možná jsem zde jediná, která mleté opravdu neoblibuje, obzvlášť hovězí (kromě tataráku, který naopak miluju). Moje karbanátky, plněné papriky a sekané jsou především ze zbytkového pečeného či vařeného (v případě slepice) masa s přidáním tvrdého sýra a jsou naprosto mňamózní, i když konzistencí (ty sekanky) jsou spíš paštiky 🙂 .
Ale co mám opravdu ráda a co si vždy dám, tak v naší hospodě, co nám supluje závodní jídelnu, holanďana. Umí ho výborně nachutit a nikdy nezklamou.
P.s. – myslím, že doma jsme nikdy mleté maso nevařili (pominu-li domácí klobásy), takže možná proto k tomuto produktu nemám vstřícný vztah.
Tady u nás ase dá koupit skvělý holandský řízek v jedné z hospod. Evidentně nešizený a ta kombinace masa s kvalitním sýrem je neodolatelná (leč dost těžká na trávení – tedy rozhodně to není jídlo do běžného jídelníčku, aspoň pro mě ne:))
Hašé jsem milovala ve školní jídelně a od té doby nikdy nejedla. Měla bych na to najít recept. Z mletého nejčastěji dělám plněné papriky a omáčku na špagety.
Ale prosím, řeklo sluchátko: https://pardubice.rozhlas.cz/hase-z-vareneho-hoveziho-masa-6045969 – dělávala jsem to podle tohohle receptu, jen jsem nedávala sádlo, ale máslo nebo olej.
Jé Aido, to zní jako ta klasika:))
Jo, mám ráda boloňskou omáčku podle Florentýny… tu dlouho dělanou. Hovězímu to sluší 🙂
A plněné papriky miluju, jen je to pro mě sezónní jídlo (nemrazím je).
Stejně jako předřečnice, mleté mám ráda, ráda z něj vařím a ráda si ho dávám v restauraci. Kupuju jen čerstvě mleté u řezníka, jiné radši ne.
Pokud jde o hašé, je to mleté, resp. jemně posekané (název je původně z francouzštiny, ale to jistě všechny dobře víte, fr. hacher = sekat), ale předem uvařené. Ideální jsou na něj krůtí krky, tam je masa i po obrání do polévky ještě dost. Občas ho dělám, teď už ale dlouho ne, budu to muset napravit.
Aha – takže hašé dělávám docela často.
Vidíš, krůtí by mě nikdy nenapadlo – měla jsem za to, že klasika je hovězí, případně vepřové 🙂
Určitě to klasika je, jen nám moc vařené hovězí nebo vepřové nepřebývá, zato často (tak jednou za 14 dnů-3 týdny) vaříme ty krky, tak mě to napadlo použít. Taky se z toho vařeného krůtího dá po přidání jater udělat taková jakože paštika, recept zde: http://makova-panenka.cz/recepty/kruti-pastika-s-orechy-a-drcenym-peprem-chutna-krme-ale-i-rafinovana-delikatesa/
mleté můžu jakékoli..chutnají mi golubce.. různě kořeněné úpravy..pečené,dušené,dokonce i jako náplň do nudlového těsta ať jako pelmeně nebo ravioli atd… a skvělé je mleté jehněčí v chili con carne a ještě lepší jako shepards pie…mám ráda plieskavicu, ale naši sekanou považuji za dokonalou..čistou i plněnou…ale takový skotský vejce s tekutým žloutkem,zabalené v mletém,pepřeném mase, obalené v trojobalu..to je delikatesa!
Tak Sharko, věděla jsem, že nezklameš:)) ještě mi řekni, že umíš dělat i hašé pro 30 lidí a já ani nemrknu:))
Jo a v Anglii jsem zjistila, že jedno skotské vejce se rovná komplet oběd:))
Dede, když mi to někdo pomůže obírat, tak pak posekám a hašé udělám..já ho ve škole jídávala, ale nikdo ho po mě nechce….
Já miluju mleté maso a ráda s ním vařím. Raději si meleme sami, kvůlivá tomu jsme zakoupili poloprofesionální = rozuměj meloucí více než půl kila masa najednou strojek. Dříve jsme mleli ručně, ale po pěti kilech Bimbu bolela ručička, takže mlýnek sice máme, ale meleme elektricky. Protože když se dostanu ke vhodnému masu, nameleme a zmrazíme. Rádi máme jehněčí, takhle pleskavica na grilu, čevabčiči. Z hovězího boloňskou, chilli con carne. Z vepřového holandský řízek, roládu.. Kupodivu sekanou poslední dobou beru od kamaráda řezníka, jak to dělá ve velkém, tak to má báječné. Je to naše bývalé vlče, takže nás zařadil do rodiny – domácí vinné a grilovací klobásy nebo právě té sekané. A co se týče vzpomínek, tak vítězí sekaný řízek z nymburského Startu
No jo, když si někdo vychová šikovná vlčata, má nakonec i dobrou sekanou a klobásy:))
Strojek na mletí masa je součástí mého robotu a… nějak jsem ho ještě nikdy nepoužila 🙂 Nedělám ho až tak často a co jsem objevila skvělé maso z Dubence (hovězí Charolais a přeštická prasata), kde mají mimo jiné i mleté, svoje zásoby si dělám tam…
Zapomnela jsem se podepsat.
Moji rodice vzdycky mleli maso doma a ja jsem po prijezdu do Kanady mela strach, ze v balicku s mletym koupim rozemletyho psa i s boudou. Nasla jsem polsky obchod, kde prodavali mlete cerstve, tem isem verila. Zrejme potom, co obchod zavreli, jsem zacala kupovat balickovane mlete a na psa s boudou si uz ani nevzpomenu.
Mlete maso mam rada, vetsinou micham hovezi s veprovym. Pridavam na cibulce osmazenou slaninu, to me naucil tatinek, kdyz u nas ve Vancouveru varil.
Uz se nebojim jist mlete v restauracich, nekdy mam neduveru k hamburgerum na domacich party.
Na gymplu isme si nekdy kupovali k obedu v bufet sekanou, hrozne mi chutnala. A klouzaky na Vaclavaku byla krasna zakonceni vecera, kdyz jsme se vraceli z nejake kulturni akce. Jeste ted citim, jak mastnota z parku stekala po ruce az do rukavu. A parky v rohliku byly moji nejvetsi pochotkou za mlada, mela jsem po Praze vytypovana mista, kde je meli nejlepsi.
Jo, ten tuk si taky pamatuju 😀 Já ti mám pocit, že to kouzlo těch stánků nebylo ani tak v těch opečených klobásách, ale prostě v té svobodě si koupit hotové jídlo na ulici, což se často pojilo právě s nějakou zábavou nebo obecně volným časem…
Už pár let kupuji maso od selky Niky. V každé dodávce hovězího a telecího je i mleté – v desetikilovém balíku masa kilo mletého. Tohle mleté u nás sublimuje rychlostí blesku. Děti ho vdechnou jako tatarák a pro mě občas zbyde na jeden hamburger. Ale když už si ten hambuger stihnu objednat, tak mi ho Hřívnatec připraví opravdu se vším všudy včetně domácích hranolků a tatarky. A nikdy nezapomene na okurku 🙂
Klasické mleté hovězí+vepřové kupuju v řeznictví, kde mi maso semelou před mýma očima, takže tu boudu nestihnou přihodit 🙂 Dělám z něj sekanou podle mámina receptu a různé přírodní karbanátky (bez trojobalu). Z čistého hovězího Hřívnatec vaří vymazlené boloňské ragú.
Na hašé mám kupodivu také dobrou vzpomínku ze školní jídelny. Před časem jsem tento pokrm zkoumala v různých kuchařkách a došla jsem k tomu, že si ponechám vzpomínku z dětství a pouštět se do vaření nebudu. Některé recepty totiž byly typu „pes i s boudou“, jiné pak byly surovinově i technologicky příliš náročné.
Naše guilty pleasure je „sekaná v housce“ v Globusu v Ústí nad Labem. Cestou na chalupu se tam stavujeme na velký nákup a tahle sekaná v housce pěkně promáznuté plnotučnou hořčicí patří k závěrečné fázi cesty.
Renato, koukám, že se vzpomínkou na hašé jsme na tom podobně:)) Navíc u nás hovězí z polévky nezbude, protože já ho miluju s bramborama a trochou čerstvé cibule (a jakýmkoliv salátem:))
A ten Globus prostě závidím. Každý na něj pěje chválu a můj nejbližší je až v Pardubicích! 😛
až …z HK, když jedeš do rozhlasu,to máš ani ne půl hodiny….
Můj v Olomouci,což je přes 40km. Škoda.
Globus má pěkné maso, to jo. Cenově trochu vyšší. A je to styl „od čumáčku po ocásek“ – seženeš tam i syrový hovězí jazyk, což je podle mě ten nejluxusnější kousek krávy 🙂
Ta jejich vyhlášená sekaná v housce pravděpodobně vzniká tak, že po směně v masokombinátu zametou, rozkutrují to do bezvědomí, lopatkou přisypou koření a nějaký škrob , přicmrndnou trochu vody a upečou z toho sekanou. Ale jako fastfood za tři pětky je to dokonalé 🙂
Teda Renato, Globus mám v nedohlednu ale ten šmelc jak popisuješ vidím naprosto barvitě!Haha! Něco jako hospodští Volrábovi z Párala,první den biftek,druhý den roštěnka,třetí den ptáček,čtvrtý den hovězí plátek na houbách,pátý den hop na pepři :-)) nebo tak nějak to bylo…