Jaro máme definitivně tady. V akátových lesících rozkvetly křivatce a fialové hluchavky, na polích rozkvétají den za dnem takové světle fialové nízké kytky, kterých tu bude za chvíli plno. Psicím se venku dobře běhá a na zahradu pořádá výpravy Adélka, zatímco po nocích tam řádí Oriáš.
Pole byla dlouho světle hnědá se slaboučkým nádechem zelené, ale během dvou dnů se zazelenala jako hrom, i když je dost sucho. Naše procházkové okruhy jsou delší a delší, když konečně nefouká ten ledový vichr, se kterým jsme si letos dost užili.
Na jedné z procházek jsem narazila na křížek v polích. Dole je na něm nápis A. Loos v Brně. Na věnování nahoře je letopočet 1910. Začala jsem pátrat, jestli křížek může mít spojitost se slavným architektem Adolfem Loosem? Vznesla jsem dotaz na příslušných místech (u Baty) a ta potvrdila, že jeho otec měl v Brně kamenictví, kde tvořil drobné sakrální plastiky pro Brno a okolí. Takže máme skoro slavný křížek!
Na procházkách psice čenichají, kde se dá, a bohužel čas od času zkusí něco sežrat. Onehdy to byla scíplá myš ve vinohradu. Karamel se ji usilovně snažila spolknout, zatímco já jsem k ní utíkala, řvala „Fuj!“ a ze zoufalství jsem po ní hodila smotaná vodítka. Máme nová, širší, s těžšími karabinami. Trefila jsem se přesně a Karamelka myš vyplivla. Bohužel jsem na ni zapomněla a druhý den jsem metala vodítky po Světlušce. Výsledek byl stejný – vyflusnutá myš – ale tentokrát byl s námi Mušketýr a myš zahodil do bažantnice. Psice pokaždé hrály vzorně psíčky až do konce vycházky!
Jen se tak trochu procourat chodí ven i Adélka. Prolézá naši i sousedovu zahradu (ten má totiž vzadu na zahradě dřevník, což je pro kočku něco jako hračkárna snů), ale zatím se na volání vrací domů. Noci tráví v domě, protože nechci, aby se malá koč potloukala venku jako obrovský Oriáš. Jednak na to nemá kožich, druhak je pro holčičky flákání po nocích nevhodné!
Další fotky najdete zde: https://malcka.rajce.idnes.cz/2018_brezen
Dede: Dnes se ptám jednoduše – co vy na Matyldinu fotogenickou zvěř a jak si užíváte konečně teplé dny vy? Jestlipak už na vás přišla chuť se flákat po nocích?:))
Matyldina smečka a psaní o zvěři rozličné, vždy potěší.
Dík! Jste krásní, psí dámy i kočičí dvojka divoká. (h)
Nádherná stará polní cesta s patníky na jedné fotce…
Viď? Ty opilé patníky:))
No jo, byly spojené ocelovou traverzou a ta se někomu hodila (do šrotu), ale takhle to vypadá zajímavě 🙂
Matyldina zvířata jsou nádherná, krásně nafocené. Vím, jak se těžko fotí,stačí chvilka a správný moment se nestihne. A momentka je fuč.
Víš jak dlouho jsem makala na té fotce dvou koček? Asi pět minut jsme je různě poponášela po terase, odkud mi vytrvale zdrhaly, než jsme dosáhla té jediné fotky 🙂
však to taky není žádná sranda, mně se společná fotka podaří jedině náhodou a jednou za uherák – to vždycky letím jak namydlenej blesk 😀
ta fotka za to ale stála, je krásná (h)
Právě ta fotka dvou koček mne zaujala,já mám občas na fotce rozmazaný kočičí ocásek.
takové fotky mám taky!!!! tady je naprosto boží ta Adél v květináči 🙂
Naše kočičí zvěř je panelákově bytová, tak jaro pozoruje jen z oken. Já obouvám toulavé boty a vyrazím přes víkend do mých oblíbených Beskyd. Koncem dubna jsem pozvaná k mladým na celý týden do Prahy. Syn po operaci ramene se vrátil zpět do chráněného bydlení, byl doma celý rok, já si konečně odpočinu. S mladými máme naplánované výlety,do Třtice a okolí, potom Jílové a blízké Brdy. V Praze navštívíme botanickou zahradu, teď ve skleníku Fata Morgana poletují motýli.
V sobotu jsme navštívili zámecký park v Letohradě – kandíků tam kvetlo mnohem víc, než před dvěma lety, divoce expandují a současný stav odhaduji na hodně přes tisícovku. K tomu křivatce, dymnivky, šafrány, ladoňky, sněženky, bledule – a hned dole voliéry s exotickými papouchy a výběh pro klokana. A Čertík uslyšel ráno přes pootevřené okno v kuchyni zapípat ptáčka a to byl fofr, jak se běžel podívat, kdo mu u mističek loupe perníček!
Jo a zaručeně to tam vydrží kvést přes víkend. 😀
máš úžasnou smečku, Matyldo – pro strakatíce mám slabost a Pan Oriáš je největší kočkour domácí, jakého jsem kdy viděla – snad jen Sharčin Miňák se mu vyrovná 🙂 je to skvělé, že se tak pěkně sžili. schválně – kdo doma šéfuje?
Všechna Matyldina zvítřata jsou fotogenická! Líbí se mi načuřená Karamel, vyjadřující ‘sem tě slyšela a co jako!’
Náš kocour, ač tedy ne holčička, má nakázáno ‘do dvanácti ať seš doma!’ Nakazovat může člověk leccos, ale zajímavé je, že + – půlnoc se rozsvítí světlo, signalizující, že kocour přešlapuje za dveřmi. Vím jistě, že hodinky jsme mu nekupovali.
A jsi si jistá, že si nějaké někde… neopatřil? 😀
Jak ti je? Šrouby v páteři ti nechybí? Jsi doma? (wave) (inlove)
Děkuji za optání, jsem doma a i bez šroubů držím pohromadě. Chodím, ležím, stojím, jenom sedět je nepříjemné. O břicho se jaksi opřít nemůžu, i když je vypolštářované.
Sláva! (inlove) Tak jen hezky táhni a srůstej 😀 (viz Cimrman)
Jj, jen srůstej a drže se ! (h)
mám Matyldinu smečku ráda – jednak obdivuju, jak se jí dokážou zvířata navzájem snášet (fakt klobouk dolů, dokonce i vztekle blicí Oriáš strávil příchod kotěte Adélky jen se zánětem močových cest a ne podrbaným kotětem:)) a pak mě baví, protože jsou vesele akční! 😀
Vždycky si ráda poslechnu další historku, vůbec, když všechny případné škody má doma Matylda:)))
Matyldo, co to Karamel a Adélka lovily tehdy pod tím gaučem? To byla taky krásná historka a nebyla publikovaná (rofl)
Lovily míček pod skříní na nízkých nožkách. Míček akorát projede, ale špatně se loví. Adéla lovila míček pod skříní packou a sotva ho dostala ke kraji, strčila tam Karamel čenich a odpinkla jí ho zpátky do hlubin. Vydrželo jim to dost dlouho 🙂
Matyldo, hezká, zdravá, spokojená zvířata! U nás se po nocích nesmí flákat ani kočkour Darek. Je naučený na zapískání přijít hned jak se setmí domů a je doma až do rána. Přece jenom jsou u nás lišky i kuny, tak se bojím, aby se s některou nedostal do křížku.
U nás už fučí třetí den a třetí noc. Sucho je převeliké. Chceme jet odpoledne se podívat do Hustopečí na rozkvetlé mandloně, ale už začínám pochybovat o tom, že tam nějaké rozkvetlé stromy jsou, při těch vichřicích a navíc být půl den ve fukéřu a nemít se kde schovat……
Miluju Matyldina zvířata – jednak jsou krásná a jednak mají charakter! A Matylda o nich umí moc hezky povídat a taky fotit (hmm, a to samé se dá říct i o jejich dětech, že (rofl) ).
Při prohlížení fotek mám stále dojem, že Karamelka je nohatější než Světluška a než bývala Borůvka. A vůbec se mi zdá taková víc éterická. Na druhou stranu, Světluška vypadá jako dáma ze začátku minulého století – to její zbarvení evokuje sépiové staré fotky z fotografického salonu, kdežto Karamelka je jak čerstvě vyloupnutý kaštan – její barvy jsou ostré a lesklé. (h)
Co se týká koček (chi – teď se mi pomíchaly samohlásky a napsala jsem „táký kečok“) – jak Oriášek, tak Adélka jsou správné moravské venkovské kočičky – takové festovní a překrásně zabarvené a nenechají si foukat do polívky, tak to mám ráda! (h)
Karamelka je nohatější. prostě nám ji prodali jako kapku přerostlou a trochu toho zůstalo 🙂 Éterická být musí, protože sprintující pes musí být vyžle- když jsem ji včera viděla, jak lítá s vypleštěnýma očima všude kolem a ty nohy si nedají pokoj a nezpomalí, dokud ji člověk nevezeme na vodítko, tak jsem si říkala- copak by s takovým gaučákem asi dělali v paneláku?
asi by si zoufali 😀
Matyldo všechna vaše “ zvěř “ je opravdu hodně fotogenická.
Holčičky psí jsou rozené fotomodelky.
Ale i Oriáš a Adelínka jsou moc pěkní modelové.
Matydlo píšete obrovský Oriáš, ale já bych řekla, že ho Adelínka dožene. Na půl roku je to moc pěkná kočička a podobná našemu Daníkovi.
No já doufám, že nedožene 🙂 Je opravdu obřík a Adélka je pořád o kusanec menší a drobnější, i když jí v poslední době zmohutněly přední packy.
Cecilka byla žoužel nohatá, hubená, stále vypadala jako přerostlé kotě i když baštila jako ostatní. Co jsme tady ve větším prostoru mám pocit, že pěkně zmohutněla. Jestli je to tím, že tu má víc pohybu to nevím, ale konečně začíná vypadat jako dospělá (teda mozeček tomu moc neodpovídá). Je osvalená, přibrala na bříšku a jakoby povyrostla. A to jí čeká kastrace až to tady dodělám. Dostávají stejný příděl jídla jako v Praze, ale mám pocit, že granulky „na dojedení“ mizí rychleji. Je pravda, že když vlají bytem, tak pohybu mají víc než dost.
Adélka má hodně z orientálky – tipla bych, že bude vysoká a štíhlá, takový gepardík.
O.T.
Aido ke včerejšímu článku jsem vám napsala nějaké tipy na Řím.
Držím se Matyldina: druhak je pro holčičky flákání po nocích nevhodné!!!
Venku všechno raší,pučí,pyluje a já se snažím venku moc nebýt,neb stačí,že mám od lískového a březového pylu,opuchlé oči a ráno vysmrkám hromadu mokrýho pylu a jinýho svinstva až ze zadních dutin mojí hlavy..nic příjemnýho,zlatí permoníci,po opici….
Oriáš je nádhernej,na tý střeše a vůbec všechna Matyldina zviřátka jsou velice fotogenická (h)
Na střeše je Adelína- jak to má ostře ohraničené pruhy a nemá to bílý břicho, je to Adél.
nojo,máš pravdu,je nějaká veliká 😀