O haluškách se říká, že nejlépe chutnají, když je vaří chlap, protože příprava vyžaduje mužský přístup. Žádné přesné vážení, stačí jen trochu přirozeného citu pro věc.
Když jsem se dala do podrobnějšího studia této lidové slovenské receptury, našla jsem hromadu zajímavých informací, jak je uvařit, i jak je zaručeně zkazit. Zjistila jsem, že názor na halušky ani mezi odborníky na slovo vzaté nemusí jednotný. Pro jednoho mohou být velké jako malíček, podle druhého by neměly být větší než nehet. Jeden do haluškového těsta vejce dává, druhý se bez nich obejde.
Ze všeho nejvíc jsem se nadchla pro autentický chlapský recept ze salaše od bači, který halušky připravoval bez použití vajec. Všechny suroviny nutné k přípravě receptu byly domácí, takže jsem nepochybovala o tom, že jeho halušky budou chutnat naprosto dokonale. A nemýlila jsem se!
Halušky s bryndzou
Potřebujeme:
- syrové brambory
- hrubá + hladká mouka v poměru 1:1
poměr brambor vůči mouce by měl vycházet 3:2
- sůl
- máslo
- bryndza
- smetana
- slanina
Postup přípravy:
Brambory oloupeme a postrouháme je na jemném struhadle do větší mísy.
Nejlepší volbou jsou škrobovité brambory z loňské úrody. Všechnu vodu z brambor si slijeme do hrnečku, necháme odstát a dáme tak šanci škrobu, aby se usadil na dně. Ten k bramborám po pár minutách vrátíme, aby nám bramborovou hmotu pěkně spojil. Tím pádem se obejdeme bez vajíčka. Podle doporučení není nutno v této fázi brambory solit, neboť brynza i slanina jsou slané dost.
Přidáme směs hladké a hrubé mouky. Kolik? To je otázkou citu. Vyplatí se respektovat zásadu, že brambor musí být vždy víc než mouky, aby halušky chutnaly bramborově. Výsledná bramborová směs nesmí být ani příliš hutná, ani řídká. Zkuste dodržet poměr 3 díly brambor na 2 díly mouky. Pracujeme rychle, aby bramborová směs dlouhým stáním zbytečně neřídla.
Halušky zaváříme do velkého hrnce s dostatečným množstvím vroucí osolené vody. Jakmile voda vře, propasírujeme bramborovou směs přes síto na halušky a ihned zamícháme, aby se nelepily na dno. Průměr oka v sítu by měl být cca 1 cm. Jakmile vyplavou na hladinu, jsou uvařeny. Halušky ihned scedíme nebo je vybereme děrovanou lžící z vody ven. Správně uvařené halušky se mají jen malounko rozvařit, aby na povrchu lehce oslizly, ale zase ne moc. Dokonalá haluška musí při skusu zůstat uprostřed pořád pěkně pružná.
Moudrá rada praví, že dobré halušky mají být třemi mastmi mazané. Poprvé máslem, kterého přidáme plátek do právě uvařených a scezených halušek. Podruhé brynzou, kterou můžeme malinko rozředit dobrou tučnou smetanou, aby nebyla na chuti tak ostrá. Potřetí slaninou, která dodá charakteristickou chuť i vůni.
Brynzu rozdrobíme předem do mísy, a pokud chceme, malinko ji rozředíme doporučovanou lžící smetany. Znalci ovšem doporučují přidat i lžíci „haluškovice“, což je voda, ve které se halušky vařily.
Určitě by nebylo fér nevzpomenout i názor, že brynza se v horkých haluškách rozpustí sama, proto se smetana nemusí nutně přidávat. Pravda ale je, že brynza zůstává na chuti tzv. drsnější, což jí nebývá na závadu. Právě pro tu její unikátní chuť jsou halušky tak dokonalé. Zdá se vám koupená brynza trochu hořká? To je jasná známka toho, že má zaručeně prošlou lhůtu. Dobrá brynza musí vonět a její chuť se vždy jeví slaná, ale přesto po ní v ústech zůstává příjemně sametový dojem.
Víte, že ovčí mléko ve srovnání s kravským obsahuje dvojnásobek vápníku? Tradiční slovenská brynza se vyrábí z nepasterizovaného ovčího mléka a zachovává si všechny původní biologicky aktivní složky. Obsahuje mnohonásobně více mléčných bakterií než jogurty.
Přišel čas na slaninu. Tence nakrájenou slaninu dokřupava opečeme na pánvi. Někdo říká, že nejlepší je slanina nakrájená na větší kousky, aby byla cítit v ústech.
Horké halušky promícháme s brynzou, posypeme vypečenou slaninou a ještě teplé neseme na stůl.
Halušky připravené bez síta na halušky:
Jak připravit halušky, když doma chybí pasírovací síto na halušky? Těsto můžeme ukrajovat rovnou z dřevěného lopára (prkénka) a sázet je přímo do vroucí osolené vody. Prkénko i lžíci předem namočte do horké vody, půjde to hned lépe. Kousky jsou větší, proto je vaříme po vyplavání na hladinu o minutku déle. Uvařené halušky nikdy neoplachujeme pod studenou vodou.
Hovory nad mísou horkých halušek:
Dávno není pravda, že u jídla se nemluví. U jídla se vždycky hezky mluví o všem možném, ale nad mísou halušek se nejlépe mluví právě o haluškách. 🙂
*
„Nejlepší způsob, jak podávat halušky je vzít si velký kastrol, rozškvařit v něm všechnu slaninu, do toho nasypat právě vytažené halušky z vody, přidat nadrobenou brynzu a všechno to pěkně promíchat. Výsledná podoba bude hodně rustikální, všechny chutě a vůně se spojí, což haluškám nejen sluší, ale i prospívá!“
*
„Někdo dává ke slanince ještě osmažit nakrájenou cibulku, někdo přidává i voňavý kopr!“
*
„Najkrajšie servírovanie je na drevenom korýtku, ručně vydlabanom. V Zlatom dukáte v Zvolenskej Slatine (je tam bryndziareň) maju vynikajúce „zbojnicke halušky“. Recept je rovnaký ako pre bryndzove, akurát, že sa ešte navrch umiestia opražené kolieska klobásky a kôpka kyslej smotany.“
*
„Určite vyskúšajte halušky s tou kyslou kapustou. Tam sa tá cibuľa priam núka. A poriadne opepriť!“
*
Šárka, trošku som sa v tom vŕtala a v skutku som medzi serióznymi receptami našla, že sa bryndzové halušky zvyknú sypať kôprom alebo pažitkou. Tiež sa zvykne opiecť v šťave z vypečenej slaninky natenko nakrájaná cibuľka, ktorou sa môžu ešte halušky dochutiť. Z variácií ma láka ten kôpor, som tiež veľkým fanúšikom tejto voňavej bylinky 🙂 A ešte som videla tiež verziu s klobásou. To je už asi verzia hooodne chlapská! 🙂
*
„Aj ja milujem bryndziaky. A co robite s haluskovou vodou? Ja polovicu dam do hlbsiej misky a dam tam strieborne pribory na vycistenia a z druhej polovice robim haluskovicu – najlacnejsiu polievku. Prilejem trochu vody – podla hustoty, prevarim. Zasypem na drobno pokrajanym koprom, osolim, okorenim. Naberiem na tanier a do stredu dam kopku bryndze. Jeme to tak, ze lyzicou odstipneme kusok bryndze docerpame haluskovicu a sup do pusy. Uzasne to prehreje a je to super. A ten kopor vonia – oh.“
*
„Já halušky dělám „nadvakrát“, chlapům se zelím (hlávku zelí nastrouhám, hodím na rozpálené sádlo, sůl, pepř přiměřeně a nechám vydusit, až začne hnědnout) a já mám s brynzou. Na obě verze plátek osmaženého uzeného. Je zvláštní, že čím víc toho je, tím víc je toho málo.“
*
Malý polévkový bonus, aneb když nám zbude brynza
Když už tu padla zmínka o tradičních brynzových polévkách, neměl by na ně chybět recept.
DEMIKÁT, polévka s brynzou
Potřebujeme:
1 litr vody, 1 velkou cibuli, sůl, kmín, sladkou papriku, 2 krajíce chleba a 100 g brynzy
Postup přípravy:
Nejprve pokrájíme oloupanou cibuli a dáme ji vařit do hrnce s vodou, solí a kmínem. Do polévkové mísy nakrájíme starý chléb na tenké plátky, přidáme brynzu a vše zalijeme horkým přecezeným vývarem z cibule. Zamícháme, zakryjeme poklicí a necháme chvilku stát. Poté ihned podáváme, protože brynzové polévka je nejlepší horká.
ČÍR, polévka s brynzou
Potřebujeme:
1 litr vody, 100 g brynzy, 1 lžičku soli, 1 lžíci cekané pažitky nebo kopru, 80 g nudlí nebo tarhoňi, 30 g sádla
Postup přípravy:
Do slané vody zavaříme nudle nebo hrst tarhoňi. Když jsou těstoviny měkké, přidáme do polévky brynzu, omastíme a přidáme bylinky.
Co si myslíte o bryndzových haluškách vy? Máte na ně dobrý recept nebo v paměti zážitek, kde jste jedli ty úplně nejlepší? S čím dalším halušky rádi kombinujete?
Dobrou chuť přeje Šárka Škachová / www.gurmanka.cz / Kuchařka ze vsi
milá jmenovkyně, dělám je podle tvého receptu od bači už spoustu let a vždy jsou skvělé ……
sharka.68: potěšení je na mé straně! 🙂
Pro Marsku, nechci to už dávat dolů do vlákna – aby to našla:
Dietní vločková polévka:
Hrst ovesných vloček, 1 rajče. Uvařím v přiměřeném množství vody. Propasíruji přes síto (silonový cedník). Lze-li, doředím trochou mléka. Osolím.
Po zánětu slinivky a žlučníku velmi jedlé – vlastní zkušenost… Určitě by šly přidat ještě nějaké bylinky.
Držím palce.
Jejdanáčku, halušky a s brynzou. To už do smrti nebudu jíst. A ne že bych nechtěla. Ale kde já bych tady sehnala brynzu, že? A cestovat „domů“ se už neodvážím. Zvláštní, že doma je jen jedno, alespoň pro mne to tak je. I když jsem v Čechách žila jen něco málo víc jak 32 let a tady ve Švédsku to na podzim už bude 50 let. Takže 50 let bez domova. Já vím, že se říká, že si domov člověk nosí v sobě. Mně se to nějak nepovedlo. Nepatřím sem a nebyla jsem zde nikdy přijata. No už to tady doklepu.
Ale tak teď plánuji, že bychom mohli uvařit alespoň halušky se zelím. Hned to synovi navrhnu. 😉
řekni synovi,ať sežene nějaký levnější PECORINO sýr a nastrouhá ho a vmíchá do žervé nebo zakysané smetany, je to asi bryndze nejblíže…..
Nebo solená ricotta, ricotta salata, ta by taky možná se spoustou výhrad šla, ale to už je hodně moc přitažené za vlasy, takže radši ne, to to pecorino je lepší. Nebo jakýkoli čerstvý ovčí nebo kozí sýr, teda asi a snad.
Tak co dnes vaříte? 🙂 Já jsem sehnala v tescu chlaznou slepici, takže máme slepičí vývar a pečenou kachnu – jaké jarní menu, že? 😛 venku ale fičí, sněží a je -5, takže mi to přijde přiměřené.
navíc kachnu jsme neměli strašně dlouho, protože poté, co jsem jednou měla domácí kachnu od nás ze statku, tak mi na kupovanou nepřišla chuť 😀 Ale když je taková zima… :p
Tak u nás vepřové maso se sýrem – do pekáčku cibule krájená na měsíčky, mražené plátky hříbků (běžně dávám žampiony), proužky sušené červené kapie, na to osolené a opepřené plátky vepřového, nejlepší jsou kotlety, ale i kýta se dá. Zasype se strouhaným sýrem, dávám goudu, tučnou, kousek másla, lehce podleju (pak už není třeba) a peču přiklopené, nakonec dopeču nezakryté do zlatova. Jako příloha rýže nebo vařené brambory.
Tak kachnu jsem včera sháněla, já chtěla jen půlenou, chlazenou, ale měla jsem smůlu. Taky na ní mám už dlouho chuť.Dokuď je zima, tak se kachnička dá.
Chacháá – já peču kachny Terce a Jeníkovi na zítra, když jdu na to focení (rofl) – kachny jsou dvě, protože byly mrňavé 😉
My dnes moc nevařili, jen hustou zimní zahřívací polívku s cizrnou a zeleninou, ale dorazila dcéra, takže zítra budou velké bílé fazole po řecku (už se namáčejí), je to naše oblíbené jídlo: http://www.mygreekdish.com/recipe/gigantes-plaki-greek-baked-giant-beans/ – na rozdíl od receptu nedávám řapíkatý celer a kromě dobromysli dávám i trochu máty, chutná nám v tom.
A k tomu asi tenhle chleba, je moc dobrý a úplně jednoduchý: http://www.mygreekdish.com/recipe/the-easiest-homemade-pita-bread/
Pitu peču v troubě, nechala jsem si v kamnářství uříznout šamotovou desku. Pity krásně vyběhnou, udělá se v nich kapsa (nesmí se popíchat)
Taky to peču v troubě a taky se mi dělají kapsy, je to fakt jednoduché a zvládnu to i já, která na pečení moc expert nejsem. S tím kamenem je to ale moc dobrý nápad!
Bezvadný je ten kámen na pečení baget
Zeleninová polívka s kapáním a uzené maso s brkaší. Byla jsem líná.
U nás to je trochu horší s vařením. MLP se ve čtvrtek vrátil z nemocnice, není na tom ještě moc dobře a tak přísná dieta /slinivkovo žlučníková/ a ještě může jíst hodně málo. Nevím jestli ho dám někdy dohromady. Týden byl jen na kapačkách a hodně zhubnul /já taky/.
Maruško, držím pěsti, ať je líp.
A jejda, tak to držím pěsti. Můžu se zeptat, v čem zhruba ta dieta spočívá? Je možné, že nás taky nějaká čeká, MLP byl nedávno na preventivním vyšetření a nějak mu nevyšly různé testy, tak začínáme sondovat co a jak.
Aido, zatím ,,živoříme“ – houska s žervé nebo lučinou+ čaj, ovocná přesnídávka bez cukru + suchar /který mu nechutná/, zeleninová polévka s bílkem, bramborová kaše /bez mléka a másla/ posypaná sekaným vařeným kuřecím masem a pod. a to všechno v množství menším než malém. Zkrátka všechno bez tuku. Zítra jedeme na kontrolu, moc moc prosím o palečky.
Maruško, budu na vás myslet (h) Nejhorší na těchto dietách je to, že je to bez chuti, nemastné, takže tomu nemocnému to ani nechutná. Otec vzpomínal na mého dědečka (byl to jeho tchán) – děda byl ke konci života hodně nemocný, držel jaterní a ledvinovou dietu, a prý občas byl tak zoufalý, že s tím talířem třískl o zem. Nedalo se to prý jíst. 🙁
Ivčo, děkuji. Víš, ono se to dá trochu ochutit, neříká že mu vařím špatně, nikdy nebyl náročný. Ale je to chudé, masa jen v gramech a ještě vařené, protože byl přes týden jen na těch kapačkách tak je hodně zesláblý a asi se bojí jíst.
Maruško, první důležitý posun už manžel udělal – z kapačky k normálnímu jídlu. Tak držím palce, ať se to i nadále posouvá k lepšímu!
(y)
Maminka a později i dcera měly dočasně přísnou jaterní dietu a kromě vařeného a dušeného bylo dovoleno i „opéci“ na pánvi bez tuku, on už ten pocit udělá své.
Z koření majoránka, bazalka, kmín,petrželka, pažitka. Citron nahradil ocet. Bude líp (h)
Držím palce !
Maruško, pokud může tvůj muž mléko, tak jsou skvělé ty instatní kaše – třeba rýžová, nebo hlavně rýžovo-pohanková (ze zdravé výživy), nevím jestli by mohl kukuřičnou – jsou dobře stravitelné a pomohou nabrat sílu. Já jsem je dávala taťkovi, když mu bylo zle a pak, když se vrátil z nemocnice (žlučník). Pokud nemá tvůj muž cukrovku, tak můžeš nemastnou kaši osladit, trochu skořice by taky vadit nemělo. je to dobré a nechutná to ošizeně 🙂
Když měl náš taťka krutou dietu (žlučník a vzápětí žloutenka), taky jsme s mamkou odměřovaly maso na deka. Dusilo se telecí v papiňáku s kmínem a kouskem kořenové zeleniny, no vymýšlely jsme. V létě jsem mu dělávala plátky masa na maličkém grilu, takový prťavý z NDR, s mřížkou a přiklápěcí. Daly se tam opéct nasucho i krajíčky chleba nebo veky, na to plátek šunky a třeba rajčátka. A dodělat zase na tom grilu. To už směl občas i plátek másla, ale taky se to vážilo. No vymýšlely jsme, jak mu to trochu zpříjemnit. Tenkrát byla ve Štěpánské prodejna knih, kde se daly sehnat kuchařky na všelijaké diety. Snad by jste na netu taky něco našli.
Bude to boj. Držím palce.
Kuchařku mi poslala Lenka Svobodová ale já ho musím trochu rozjíst Uvidíme po zítřejší kontrole, bojím, bojím.
Neboj, to zvládnete! když se člověk bojí jíst, tak to rozjedení prostě trvá déle. Mimochodem tyhle trable měla před lety i HankaW a když jsem s tím stonala i já, tak mi tenkrát psala, že jí moc pomohla polévka miso (to je takový ten koncentrát snad ze soji). A taky psala, že to trvá týdny, než se člověk vzpamatuje.
Pečuj i o sebe, na tebe je to taky strašný nápor a musíš vydržet (h) Pořádně jez! 🙂
On se bojí celkem logicky. Když Mušketýr týden nejedl, protože po rutinní kolonoskopii málem vykrvácel, tak se taky bál, tvůj muž potřebuje obrovskou podporu.Hodně je v hlavě.
Dede, to asi nebude to správně dietní, pokud byl v nemocnici na kapačkách, možná později na dochucení.
Ivo, taky bych se bála, možná později by to stálo za úvahu. Ale Hanka na to přísahala a ona měla za sebou průšvih se slinivkou, tak bych si to akorát zapsala do zásobní paměti:)) Ono se to jí s jen s mořskou řasou a kouskem tofu. Není to špatné, prý to má být ukrutně zdravé… ale pro začátek bych věřila radši tady u nás vyzkoušeným receptům.
ale hodně slané, miso miluju s řasama i s tofu….
Jé, Tečko, ten gril pořád mám a děláme na něm.
My taky, jen ho nepoužíváme.
Hele, ale když může vařené kuřecí, tak proč ne taky vývar? Samotný se zeleninou, nebo s tím bílkem, nebo jen tak popíjet. Já na vývary strašně dám. Je mi jasné, že nemůže zatím mastné, ale i ze slepice, když se obere jen kus libového masa, tak by vývar taky šel.
Já mám pocit, že vývary se nedoporučují, protože zvyšují produkci žaludečních šťáv.
Aha, tak to jsem netušila. Já to myslela na to rozjedení. Jak říkala moje babička, horký vývar vypaří žaludek. A taky má nějaké živiny, něco by to tělu dalo. Ale když to zřejmě nejde…
slinivkovo žlučníková dieta je hodně přísná….ale postupně lze dosáhnout určité chutnosti….
Maruško myslím na vás a držím palce, aby už byl tvůj muž v pořádku a oba jste si oddechli (h)
My jsme měli bramborové knedlíky plněné uzeným a polité oprančenou cibulkou. Móc dobrýý, MLP si přidával, já ne, nezbylo. 🙂
Včera jsem trochu experimentovala, upekla jsem sekanou po italsku – z krůtího masa s přidáním posekaných oliv, rajčat, papriky a postrouhané mrkve. Na řezu to vypadá hezky a bylo to s bramborovou kaší docela dobré. Dnes rychlý oběd – na pekáči kuřecí řízky zasypané zeleninou, opět rajčaty a kapií 🙂 , cuketou, cibulí, postříkané oliváčem a na závěr zasypané sýrem. Jako příloha kuskus.
Dede:
Článek jsem posílala z Maďarska, kde jsem si užívala pohodu lázeňské péče v bazénu i kuchyni. Po návratu domů mě skolila chřipka, takže de facto krom horkého čaje a vývar nevařím nic. Chřipka nejí na ústupu, mlsná mě nehoní, tak v duchu nechutenství na této ošizené stravě ještě chvilku vydržím. Potom nastolím jarní jídelníček! 🙂
Tak tomuhle se říká „za málo peněz hodně muziky“. Občas se o ně pokouším i z brambor, jinak se jako barbar přiznávám k tomu, že použiju směs z pytlíku, ale není to ono. Kupuju tady bramborové těsto Essa, které mi z těch vyzkoušených nejvíc chutná. Mám je raději s uzeným a s podušeným kysaným zelím. Možná, že jsem opravdu narazila na prošlou brynzu, s tou mi tak nechutnaly. Ještě to někdy zkusím, a budu si tu brynzu hlídat. Jednou jsem si dala halušky se zelím a s uzeným na nějaké akci, ale ty halušky byly moučné, ne z brambor, lepilo se to na zuby a vůbec mi to nechutnalo. Takže i když to někdy z těch pánví voní náramně, už si je nedám.
to jsi neměla halušky, to byly klasický maďarský nočky….ty jsou moučný….
To já vím, jenže to prezentovali jako halušky. V té míchanici se zelím a uzeným to od pohledu nerozeznáš. No, tak jsem se jednou sekla, víckrát už ne. Proto píšu, že už se nedám zlákat.
Mám ráda halušky,vozí mi je jeden soukromník, který je umí,rozdělím na porce a udělám do nich ingredience. Jenže ten voňavý špek a další mi už nedělají moc dobře, takže je to spíše pro MLP, já jen ochutnám.
Nemohu se upamatovat, že bych kdy halušky jedla – s brynzou či s něčím jiným, takže nemohu „chuťově komentovat“ :). Možná kdysi při návštěvě mojí slovenské kamarádky jsem je jedla, ale prostě si jejich chuť nevybavuji. Na pohled vypadají jako gnocchi (v nich jsou brambory a vajíčko), nebo švábské špetzle (tam je jen mouka a vajíčko), ale tohle složení mi spíše připomíná chlupaté knedlíky. Protože mám ráda gnocchi, špetzle i chlupaté knedlíky, asi by mi chutnaly i halušky :).
Halušky mám moc ráda, ale podstatné je, že je musí udělat někdo jiný:))
Jinak když jsme byla malá a jezdili jsme na Slovensko (často), tak jsem halušky s brynzou nemohla ani cítit – a to doslova. Brynza mi strašně páchla a muselo uplynout hodně let, než jsem jim přišla na chuť. Zato teď je mám moc ráda – i ty se zelím.
Navíc, jak miluju brambory, tak bez bramborového těsta celkem snadno přežiju 😛
Nové brambory s dobrou brynzou – to je veliká ňamka. 😛
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že halušky od chlapa chutnají skvěle! (:P) Můj švagr je Slovák, jeho kuchyně má šmrnc a pro mě snad právě halušky vedou hitparádu jeho vynikajících pokrmů. Právě ta lehká ostrost brynzy zjemněná rozškvařenou slaninou a kombinace vůní brynzy a slaniny je úžasná! Ale nikdy jsem se neptala na recept, asi z podvědomé obavy, že by se mi nepodařilo přiblížit umění mistra. 🙂 Ostatně, stejně určitě vaří jen podle oka, neuvědomuji si, že bych ho někdy viděla používat váhu.
Souhlas! Musí je vařit rodilý mluvčí. 😀
Hanča: Pravda! pánové rádi vaří „okometricky“, těžko z nich vymámit reccept. Já se touto cestou také ráda vydávám, ale kvůli přesnému popisu receptu se často pouštím do přesného vážení všech ingrediencí. Jenže zrovna u halušek to tak dobře nejde. Každá brambora je jiná, jinak moučná, s rozdílným podílem vody atd. Na halušky musí být cit. Nejsem na ně odbornice, ale často se vyvedou, proto se na našem domácím jídelníčku sem tam objeví. Báječnou ovčí farmu Horní Dvorce mám de facto za humny, tak pro dobré ovčí produkty jezdím tam.
Tak dnes, vážení přátelé, ani náhodou. Při čtení receptu na demikát a představě jak to vypadá a „voní“, se mi udělalo zle.
ty jsi nějak fajnová,je to náhodou dobrá polívka….
Je, mně taky chutná, ale každý jsme holt jiný a jinak nastavený, no; co chutná nám, nemusí chutnat druhým.
OT – prosba o zvířetnickou palcodržnu
Jsem léta za bukem, ale prosím o palce pro tatínka, 83 let, v nemocnici s těžkým zápalem plic, aby se uzdravil a vrátil domů. Od konce ledna máme novou pejskovou. Je útulková, ale už stihli vytvořit dobrou dvojku, takže ho pořád hledá 🙁
vráno, držím palce fest !!!!!!!!!!
Držím!
Jistě že držím palce – doufám, že tatínek zápal plic překoná a bude co nejdřív doma u pejsky. (h) (h)
Většinou funguje, tak věřím, že tatínek bude zase brzy fit a pejsková šťastná, že má svého páníčka doma. <
držíme tlapky i drápky! a pozdravuj tatínka od Zvířetnické smečky 🙂
Taky držím všecky palce (y)
Držím tatínkovi palce, ať je brzy líp (h)
Držím pěsti!
Přidávám se k držení. Ať je brzy dobře!
Palce pro tatínka, ať je brzo fit! (y)
držíme všechny palce a tlapky ať se vrátí v pořádku domů.
Držíme všechny palce i tlapky, ať je tatínek co nejdříve v pořádku.
Držím též
Rozhodně držím palce! (h) Ať je tatínek brzy fit 🙂
Taky držím!
Držím všechny palce, ať se tatínek brzy uzdraví a ať je brzy doma u své pejsky.
Taktéž!! (h)
Vráno, tatínkovi moc držím palce k uzdravení, aby se mohl vrátit jak k rodině, tak k fence, která nechápe, kam „zmizel“ její nový páníček.
Děkuji všem za palce, ještě je prosím nepouštějte, odpoledne ho uvedli do umělého spánku. Hrozná je ta bezmoc – jen držet palce a modlit se. Pejska cítí, že jsem smutná, tak už ani nezlobí.
Milá Vráno, jak je s tatínkem? Myslím na vás oba (h)
Držím, držím. Bylo by to tak nefér i vůči té pejskové, konečně našla svého páníčka a teď by ho měla ztratit. Až tatínka probudí, nedala by se propašovat k němu do nemocnice, aspoň na chvilku? Věřím, že by mu to dodalo sílu poprat se s nemocí.
A ten pocit bezmoci znám až příliš dobře.
V umělém spánku bude až do pondělka asi. Hodnoty se nelepší 🙁
Pořád držíme (h)
Vráno, držíme všechny palce i s Amálkou a mamkou. Vím, že ta bezmoc je hrozná. Drž se i s pejskovou. (h)
Vráno, palce tatínkovi pořád držím.
Patrně je na JIPce, tam určitě ne.
Držím palce, ať to dobře dopadne.
Tak jistě že ne na JIPku, ale tam ho po probuzení nebudou držet déle, než je bezpodmínečně nutné. Ale pak by to tatínka mohlo hodně povzbudit. Vždyť jak moc velký úspěch má canisterapie u dlouhodobě nemocných, a to jsou jen psi „návštěvní“.
Tak dobré halušky vaří Kaččin přítel- je Slovák 🙂 Jenže oni ke všemu pijou acidofilní mlíko. Za mě halušky bez té bílé věci v hrnku 🙂 Halušky s bryndzou máme moc rádi, i když moje děti vyrostly na té bezbramborové verzi, co byla raz dva hotová po návratu z výletu a tak. Ale máme rádi i ty bramborové 🙂
a jak nacházejí slanina a cibulka zlatě osmažená porozumění s acidofilním mlékem? 😀
Nedávají cibulku, jen slaninu. A funguje to dobře 🙂
potvrzuju….
Halušky nevařím a nejím. A proč? Tak za prvé – v našem kraji nejsou zvykem (kde by se na jihu Jižní Moravy našla ovca – teda včil už jo, používají se jako živé sekačky, ale jinak v hospodářství?!). A za druhé – moje první setkání s haluškami mi je naprosto znechutilo.
To bylo tak – jak už jsem tady kolikrát psala, ve sedmé třídě jsme hromadně vyrazili na lyžařský kurs do Štrby (Vysoké Tatry – kdyby náhodou někdo (rofl) ). Kolchozním autobusem cesta na celý den – lepeňáky od mamky dávno snězené, hladní jsme byli jak herci. Do hotelu jsme dorazili k večeři – a co jsme dostali? Studené brynzovky, co zbyly od oběda přecházejícího turnusu – něco tak odporného jsem do té doby možná nejedla. Navíc nad námi stál dozor „A všecko to mosíte sněst děcka!“ No – radši nebudu popisovat, kde ta večeře skončila.
A od té doby ty halušky nemožu. Jenda je má rád a když je možnost, tak si je dá. Naposledy vloni v Terchové a velice si je pochvaloval – já jsem jednu okoštovala, jestli třebas jsem nezměnila názor – a ne, furt mi tá slíža nešla spolknout.
Poznámka – v onom hotelu ve Štrbě jsem byla po cca pět a třiceti letech – vůbec se nezměnil, myslím, že aj ty halušky tam měli eště z tej doby! Byl to takový nečekaný návrat v čase (chuckle)
Ygoooooooooo – na konci šrapnel jako od tebe vždy!!!!! (rofl)
mně je znechutili v Bratislavě ve školní jídelně – ještě teď se osypu, když si na tu odpornou zelenošedou hmotu vzpomenu!!!!! 🙁
YGo to je ale náhoda. Já jsem ve 14 letech byla s máti v Tatrách, ve Štrbě, a měla jsem tam tak hnusný halušky, že už jsem je nikdy v životě neochutnala.
Asi je tam neuměli 😉
tak to tě lituju,to je jak já s těma plněnejma paprikama v rajčatový omáčce…
Mňam. Myslím, že se dneska vypravím pro brynzu.
Nejlepší na haluškách je ta slanina. Bez toho ostatního se rád obejdu. A včerejší výprava do Pitkovic se vydařila, bylo hezky, sluníčko svítilo a křivatce nádherně kvetly. V pondělí budou fotky.
Brynzové halušky jsem jedla jednou na Slovensku.
Ano chutnaly mi, ale popravdě řečeno, mám raději ty halušky, co dělala moje bývalá tchyně.
Halušky dělala stejně jako tady v receptu.
Ale pak osmažila cibulku a špek a přidala zelí. Vše udusila a pak do toho dala ty halušky.
To byla dobrota.
Myslím, že těm haluškám se zelím se říká střapačky.
Halušky dělám jen s hladkou moukou, brambory strouhám (tedy Hřívnatec strouhá) na „růžičkách“. Když se strouhají na „kapkách“, tak jsou halušky trochu chlupaté, to nemáme rádi. Poměr brambory/mouka od oka, bez soli, solím vodu. Síto používám plastové od Orionu, pasuje na dvě velikosti hrnců. Navrch brynza a slanina, mňam! Pokud náhodou zbydou, druhý den trochu opeču na sádle jako přílohu k masu se špenátem.