Onehdy mi dorazila do schránky nabídka jedné kosmetické firmy, která mi za nákup od určité částky slíbila věc, po níž jsem v dětství strašně toužila. Je to průhledný igelitový deštník. Nikdy jsem ho neměla. Tehdy mi to připadalo jako úžasná věc, zcela fascinující a neobvyklá.
Jako holka jsem měla jen pláštěnky různých barev – obvykle na hnusné plastové knoflíky, jen tuzexoví spolužáci měli na zip – to se strašně závidělo. Pak jsem dostala vlastní deštník – neskládací, obyčejný. A samozřejmě neprůhledný látkový.
Strašně moc jsem chtěla průhledný. Pak tyhle deštníky nějak zmizely a já jsem zatoužila po skládacím. Koupila jsem si ho myslím k 14. narozeninám, prodavačka mi ukázala, jak se skládá, a já jsem ho hrdě donesla domů. Rozložila a nesložila. Nikdo mi nedokázal poradit, tak jsem popadla deštník a došla k prodavačce na další konzultaci 🙂 Pak už jsem si to pamatovala dokonale…
Skládací deštník mám, ale skoro nepoužívám. V autě vozím takový reklamní neskládací – a je mu tam moc dobře, protože obvykle začne pršet, když jsem mimo auto a dojdu k němu zmoklá jako myš.
Nedávno moje touha dospěla k deštníku s puntíky a s kanýrkem. Je to praštěné, je to pipinkovské – ale něco takového si člověk občas dopřeje 🙂 Viděla jsem ho u neteřky – a nahlas jí ho záviděla. Pubertální dítko mě sjelo zhnuseným pohledem a pravilo, že tuhle hrůzu rozhodně nechtělo… a k narozeninám jsme ho od ní dostala 🙂 Udělala mi obrovskou radost!
Tak nevím, jestli igelitový deštník stojí za nákup kosmetiky v ceně 450 Kč… některé dětské sny se asi plnit nemusí 🙂
Dede: Matyldo, jak moc chceš tu kosmetiku?:)) A tak dnes otvírám debatu o deštnících. Používáte deštníky? Jaké? Měli jste někdy „srdcový“ deštník? Takový, jaký si pořád pamatujete?
https://www.nej-ceny.cz/clanky/shanite-destnik–zvolte-revolucni-destnik-unikatni-technologie-a-designu-/
tohle je taky moc dobrý……
Mám deštník se psy-skládaci, pruhovaný-skládací, firemní černý-skládací, velký od Royal Canin se štěňatama a koťatama 2x… a nenosím je. K užitku jsou jen ty od RC, které roztahuji nad kytkama na terase, když leje jak z konve. Než je upevním, většinou velice zmoknu. V Praze mám jeden po mamince, který se mi nikdy moc nelíbil, až teď, kdy mi najednou připadá velice zajímavý. Blížím se věkem k mamince? A ten v Praze nosím, tam se snažím být za dámu. V Oslo jsem většinou oděná v nepromokavu. Scott a deštník si nějak nepasujou, má potřebu mě před tou divnou věcí, která se mnou cloumá, ochraňovat. Takže deštníky, hmm, pro mne nic moc.
Deštník mám v autě ale jinak je nenosím. Jsem pořád v
nějakých nepromokavých bundách s kapucí ,pak suším.
Pláštěnku mám pro jistotu v batohu,takový ten průhledný párkový systém. Deštníky skládací nemusím, ve zdejších vichrech se obrací, poslední jsem zničila v Amsterodamu a tamtéž zakoupila dřevěný tyrkysový deštník, se kterým jsem asi za čtvrt hodiny zakopla o starožitný patník na nám., kde je muzeum voskových celebrit a bylo po něm.
Ten královnin by se mi líbil. 🙂
Já měla naprosto nádherný deštník – obří, černý, z vnitřní strany s potiskem hvězd. Člověk si s sebou nesl vlastní noční oblohu. Bohužel nepřežil první větší vítr. Dodnes je mi to líto.
tady ho mají:
https://www.nej-ceny.cz/677220/skladaci-destnik-s-vnitrnim-potiskem-hvezdne-oblohy.html?utm_source=nej-moda&utm_medium=web&utm_campaign=inspirace&utm_content=damske_destniky
Děkuju – ten je ještě hezčí, než byl ten můj. Myslím, že ho nutně potřebuju 🙂
Deštníky nosím ráda, ale málokdy jdu někam v dešti. Tady se spíš dokluše k autu a jede někam, kde neprší. Nejlepší jsem měla na gymplu. Dovezli nám je naši z Polska. Dlouhé, neskládací s páskem od špičky k rukojeti, takže se dal složený hodit přes rameno. Měla jsem károvaný a sestra červenobílý. Někde časem zmizel, asi mu praskla ta drevěná rukojeť. Taky se mi libil jeden takový tmavý. Uvnitř měl hvězdnou oblohu. Ani nevím, kde jsem ho viděla.
Dnes kupuju deštníky s kočkami. Mám ten černý od Albi, ale mám taky béžový s kočkama kolem okraje. Ten je od Dopplerů a sám se nejen vystřelí, ale taky secvakne a složí. A přesto ze je skládací a lehký, je i pevný.
Co jsem se nikdy nenaučila, bylo jezdit s deštníkem na kole. Docela mi to chybělo. V Hradci teda. Tam to uměl každý , jenom já ne. Tak jsem byla mokrá, protože nejhorší věc na světě je pláštěnka.
Ri,nejhorší věc je pláštěnka při jízdě na kole,promokne a ještě překáží. Mně se osvědčila kvalitní,nepromokavá bunda.
Jo, přesně tak jsem to myslela. Ale nepromokavá bunda nic neřeší, protože má, stejně jako pláštěnka spodní okraj. Přední. Pro neznalé, to je to místo, kde se koncentruje všechna voda, která na chudáka cyklistu dopadne. A tenhle okraj je pevně přitlačený na kalhoty.
Výsledek? Cyklista je zpola propocený do mokra a způlky promáčený, jako by brodil potok. Prostě to chce deštník 😀
Ri,s deštníkem na kole také neumím jezdit. Při roznášce novin jezdím za každého počasí.
máti jako pošťačka měla šusťákovou pláštěnku do deště – služební a na zimu cibelínovou perelínu s kapucou – taky fasovanou.
Tak koukám, že jsem na to s deštníky nedeštníky podobně jako většina z vás:)) Pokud jen trochu mohu, tak deštník nepoužiju. někdy ho mám i v ruce a pak si představím, že ho musím sušit a řeknu si, že to přeběhnu 😛
pro běžné chození mám bundy s kapucou, pro bezkapucí mám protidešťovej klobouk. To je úžasnej vynález anglických venkovských dam!:))
Nicméně deštníky mám. ten základní je maličkej placatej skládací samsonite deštník – to je taková málem kosmická věc z lehoulinké hliníkové slitiny, ten se vejde opravdu všude a i v lijáku člověku udrží v suchu aspoň tu hlavu:)) tak ten mám ve dveřích auta stále připravený posloužit. Potom mám několik holových včetně zvířetnického. Ten je ovšem šetřenej! 😀 Pokud si za hrozící průtrže beru deštník do města, tak je to bláznivě barevnej holovej Desigual. Dostala jsem ho jako dárek, když jsem si u nich kupovala kabát a ten opravdu umí deštivý den rozzářit.
Což je ovšem hledisko výběru deštníků, které jsem přejala od maminky. Ta sice obvykle volila jiné barvy na rozzáření než já (ona byla na teplé podzimní, já jsem na studené zimní), ale princip zůstává.
A srdcovej deštník? Můj první na třikrát skládací z tuzexu! (Moje první a poslední věc z tuzexu, nikdy jsme neměli bony, jen tehdy jsem byla s Martinem v Košicích, a tam se neměnilo u veksláků, ale u babek v krojových sukních:)) Byl v zásadě plný růžových růží a uměl rozesmát i ten nejpochmurnější den. 🙂 Nevím, kde skončil, ale měla jsem ho strašně dlouho…
Deštník už dneska skoro nenosím – tady v Bohnicích děsně fičí (jsme na konci dost vysokého ostrohu nad Vltavou), takže to prakticky nemá smysl, pár mi jich to tu zničilo, než jsem pochopila. Dtto klobouky…
Takže mívám jeden až dva z rychlonákupů, když někde fakt lilo (ano, ty vkusné kousky za 50 – no, dneska spíš za 90 Kč), ale v zimě to řeším kapucou a v létě… v létě poslední dobou neprší.
Ať je počasí jakékoliv, včetně dlouhotrvajícího sucha, skládací deštník nevyndavám z kabelky. (chuckle) Neskládacích mám doma několik, jsou docela hezké (pár jich je firemních, dokonce mám i jeden drobně květovaný s kanýrem), ale vyvenčím je málokdy právě kvůli jejich neskladnosti. Deštník, na který si pamatuji, byl můj první skládaný natřikrát, který mi poslala kamarádka ze Švýcar, neboť tady nic takového nebylo. To jsme žasli, jak je ta kapitalistická cizina před námi! 🙂
V děství jsem nesnášela pláštěnku, připadala mi málo šik 🙂 , ale na stará kolena jsem si jednu pěknou sytě modrou pořídila. Už se mi na dovolené nebo na výletech párkrát osvědčila.
No ale jak jsem teď prostudovala deštníkové stránky, mám dojem, že nějaký ten průhledný asi nutně potřebuju! (chuckle)
Přiznávám, že taky mám pláštěnku- stříbrnou ze silného igelitu a vypadá jako bunda. Užila jsem ji už mockrát, zejména v době , kdy jsme jezdili v létě na Šumavu.
Neumím deštníky nosit, poztrácela jsem jich už tolik, že je věru zbytečné pořizovat si další, byť sebevolánkovitější a sebepuntíkovanější, (které se mi moc líbí), a tak mám v předsíni pro parádu zavěšen zvířetnický a móc mu to tam sluší. 🙂
No a krajová paraplíčka, to je nostalgická krása.
Zvířetnický mám taky, jen je mi líto ho tahat do deště- což je skoro protimluv u deštníku, že 🙂
Deštník nosím ráda. Mám jich hodně, cca pětadvacet, nevím úplně přesně 😀 . Jsou dvakrát skládací, třikrát skládací, tyčové s dřevěnou nebo kovovou tyčí, s rovnou nebo zahnutou rukojetí ze dřeva, bambusu, plastu, kovu, pestrobarevné i jednobarevné, některé jsou reklamní, dva jsou velké černé pánské tyčové, některé jsou vystřelovací, jiné ne. Jeden deštník jsem si dokonce dávala nově potáhnout. Byl po babičce, takový ten klasický někdejší pepita vzor, ale když se mi dostal do ruky, byl už potrhaný a děravý. Má ale krásnou zahnutou bambusovou rukojeť, tak jsem mu nechala dát jednobarevnou smetanovou látku a moc mu to sluší. Jako dítko jsem měla igelitový, takový celkem malý, dětský, pyšně jsem ho nosívala, ale časem se slepil a igelit se potrhal.
Deštník svého srdce mám. Před dávnými lety jsem ho uzřela při očumování v Tuzexu – tyčový, jednobarevný, barva bílá káva s tenkým červeným lemováním a s červenou rukojetí a špičkou, vystřelovací (dnes běžný deštník, tenkrát úplná zvláštnost 😀 ). Zamilovala jsem se do něj a nedala jsem s ním pokoj, až jsem ho nakonec k nějakému svému význačnému dni dostala. To bylo radosti! Mám ho dodnes, pořád ho ráda nosím.
Vždycky jsem při dešti ráda koukala z okna na ulici na kráčející deštníky. Jsou tak různorodé, barevná řeka, málokdy uvidíte dva stejné.
Tak tolik deštníků teda nemám. Jednou bych chtěla mít tolik párů pohodlných lodiček 🙂
Je to trochu taková posedlost. Zdaleka je ani nestačím pořádně vystřídat a to je mi líto. A jak teď prší čím dál míň :O . Měla bych přesídlit do nějakého deštivého kraje.
Hmmm, když prší(náhodou),mám domácí vězení. Zvířetnický modrý leží na předsíňové stěně a občas si jej opráším a prohlédnu… a jiný nepotřebuju, třetí ruky nemajíc.
JOJO, MArI,SE MNOU JE TO DDTO. TAKY JSEM UŽ U REHABILITAČNÍ LÉKAŘKY NEDÁVNO VYFÁSLA DVĚ FRANCOUZSKÉ HOLE I S DOPORUČENÍM, ABYCH UŽÍVALA OPRAVDU OBĚ, NIÍKOLI JEN JEDNU.A NA ZÁVĚR MI BYLO JASNĚ DOPORUČENO, ABYCH UŽÍVALA MÍSTO GOLF. KOČÁRU RADĚJI CHODÍTKO. SICE CHODÍTKO JSEM PODĚDILA PO TCHÝNI, ALE ONO MÁ HMOTNOST SKORO15 KG.BOHUŽEL CHODÍTKO SAMA NESUNDÁM Z TĚCH 3 SCHODŮ PŘED DOMEM A HLAVNĚ HO TAM NEDOKÁŽU VYNÉST ZPĚT.VENKU PŘED PANELÁKEM CHODÍTKO BEZ DOZORU OPRAVDU NENECHÁM.LIDI SI ZDE VŠÍMAJÍ A DOKÁŽOU LEDACOS UKRÁST A VÝHODNĚ ZPENĚŽIT. NO, JEŠTĚ JSEM PŘEMÝŠLELA O DEŠTNÍKU, KTERÝ SE NASAZUJE NA HLAVU JAKO KLOBOUK.MÁM VŠAK SMŮLU, NEBOŤ JEHO PRŮMĚR JE PŘÍLIŠ MALÝ.
Lenko a nějaké moderní chodítko, lehčí, by nepomohlo? Už mívají opravdu pěkné a nápadité kousky…
DEDE, JÁ UŽ B SE OHLÍŽÍM PO TOM CHODÍTKU DLOUHO.UŽ MÁM VYHLÍDNUTÉ I DOCELA PĚKNÉ A O POLOVINU LEHČÍ, NEŽLI TO ZDĚDĚNÉ.ZATÍM JSEM NEOBJEDNALA. VĚTŠINA JE JEN NA NETU.NEMOHU JET NĚKAM DO TRAMTÁRIE, ABYCH SI CHODÍTKO PROHLÉDLA A OSOBNĚ VYZKOUŠELA, JAK MI PASUJE DO RUKY.ASI ZATÍM SKONČÍM V NĚJAKÉM OBCHODĚ SE ZDRAVOT. POMŮCKAMI V OKOLÍ.TAM VŠUDE VŠAK NEMAJÍ CELÝ SORTIMENT. ZATÍM NULA OD NULY POŠLA SNAD MI ZP PŘISPĚJE. NEMOHU ALE TAK DLOUHO ČEKAT, JELIKOŽ SE MI UŽ VÍCEKRÁT KOČÁR ZVRÁTIL A JÁ MÁLEM SKONČILA NA ZEMI.
NEMOHL BY TI VÝROBCE POSLAT NA VYZKOUŠENÍ PÁR MODELŮ TŘEBA DO TÉ PRODEJNY? MOŽNÁ BY TO BYLO ŘEŠENÍ… DRŽÍM PALCE, TYHLE POMŮCKY MOHOU ČLOVĚKU VÝZNAMNĚ VYLEPŠIT ŽIVOT A TY TO FAKT POTŘEBUJEŠ (h)
TAM, NEMÁTE NĚJAKÝ DOMOV PRO SENIORY, KDE BY SIS MOHLA CHODÍTKO VYZKOUŠET? URČITĚ BY TO POCHOPILI……
No jo, no. Asi nás to čeká všechny… ale když vidím u nás na líhni babky důchodky, jak dvakrát týdně ráno na pátou přisviští na kole, odmakají líhnutí a jdou spokojeně domů, protože si přivydělaly, jsou ve známém prostředí (pracovaly tu leta letoucí a mají to jako brigošku) a ještě se potkají s bývalými kolegyněmi, tak nevím, jak to dělají, že stárnou jinak.
OT – Dede, jak je s Ari?
Přes noc se vylepšila, na nohu došlápne, ale pořád kulhá. Takže je zase zavřená doma a pomalu si obě lezeme na nervy – ona nesnáší, že je zavřená, já nesnáším, že je zavřená a ještě jí nechci házet krysu (protože nemůže za ní běhat), což bere jako absolutní zradu od paničky, chjo. Ale ten pokrok je znát bez léků, takže to asi časem bude dobré.
Ale už jsem to nervově nevydržela a objednala nás k ortopedovi do Hradce Králové, kam půjdeme příští úterý večer. A když už jsem získala ortopedovu pozornost, tak jsem objednala i Berry. Vezmu s sebou její rtg snímky a poradím se i o té spondylóze. Třeba bude mít ortoped nějaký další nápad. Mám kliku na dobrého „praktického“ veterináře, který mi návštěvy specialistů přímo doporučuje (když na to nemá odbornost nebo vybavení) a tak spolupracuje.
A co tvoje holky? Fleur a Ellie?
Fleur vypadá v pořádku. Ellie měla na tři dny prášky na bolest, které tlumí i zánět, takový psí brufen. Vylepšilo se to, ale stačí jí jít na procházku kolem louky nad barákem, je to kolem kilometru a má dost. Nemůže pak vstát a kulhá celým psem. Byla jsem s ní dneska u veta, je to po rovném necelý kilometr, ušla to, skoro jsem si připadala jak blázen, když jsem tam přišla. Dostala Prednison na týden, při odchodu z ordinace musela ze dvou schodů a vet povídá – jo, je to vidět, že tomu uhýbá. No a doma už zase pajdá. Přemýšlím, kde je v okolí ortoped pro psy, jediný, kterého znám, je Ekr z Hradce 😉
Ekr je choďákovej 🙂 Další tu jsou Pavlík a Pavlíček v HKvet (nedělám si legraci:)) My jdeme k Pavlíčkovi
Tak jsem zapátrala a v Olomouci je psí ortoped. Tak pokud se nějak výrazně nezlepší stav, tak budu muset přemluvit MLP, aby nás tam odvezl. Už teď je výrazně proti. Že ji to přejde samo…
nakopej ho do kostrče, necitu!!!
Ale úplný zázrak si od toho neslibuj. Když Borůvka kulhala a nevěděla jsem proč, tak po vyšetření na ortopedii a rentgenu mi bylo sděleno: kulhá. Nevíme proč. Navrhli dvě strašně drahé operace, které by nic neřešily, ale možná odhalily příčinu kulhání. Zamítla jsem je a řešila to se svým vetem. Ale samo to rozhodně nepřešlo.
Neslibuju, je stará. To kulhání se objevuje od jejího necelého roku, vždy v zimě. Jen to dřív bylo dva, tři dny a pak dobrý i bez medikace. Letos to trvá už týden, zlepšilo se to, ale dobrý to zdaleka není, kulhá tak nějak celým psem nebo si tu zadní nohu nosí.
Jak u nás bola tá sahara v lete, tak teraz prší aj celkom dosť, z bahna sme prakticky nevyšli od novembra. Asi sa to už mení na obdobie sucha/obdobie dažďa. Prechodné kabáty a bundičky sa stávajú zbytočnými, človek rovno zo sandálov a krátkeho trička vhupne do zimných topánok a bundy s kapucňou. No, zimných … väčšia časť zimy sa tu už dá prebehať v botaskách. Vo všedný deň si na dáždnik ani nespomeniem, do auta prebehnem aj s kapucňou. Nosím ale malý skladací dáždnik (za tri evri z u nás už nadobro vyhynutého Carrefouru) v batohu do lesa, lebo keby sa náhodou spustil poriadny lejak, tak žiadna bunda tak dlho nevydrží a premokne, predsa len ten parazól niečo zachráni. Neskladací (chvíľu som normálne musela rozmýšľať, čo sa to také myslí pod „holovým“ než mi to došlo 😀 ) som tuším ani nikdy nemala. A asi som po nejakom parádnom ani nikdy netúžila, ale tú módu priesvitných si veľmi dobre pamätám, len ma to akosi minulo.
Tak do lesa nosím když tak pláštěnku 🙂 Jinak jsem zjistila, že dvě vodítka a deštník jsou silně problematická věc.
Já jsem snad nikdy nějaký deštník, po kterém bych toužila už od dětství, nemám – když se nepočítá krajkové paraplíčko, co měla na nějaké fotce prababička – to byla nádhera! Já mám taky jeden obyč skládací do kabelky – pak jsem zjistila, že ho tahám pořád a de fakto u všech bund mám kapuci, takže je zbytečný a momentálně visí doma; v autě mám velký holový a kdyby byla fakt průtrž, tak v práci máme pár velkých erárních na půjčení. Ale loni nebo kdy jsem koupila máti k vánocům v Tchibo krásný – černý s bílými puntíky, které v dešti změní barvu do celého barevného spektra…tak ten jí možná malounko závidím…
Já mám i ten krajkový- k historickému kostýmu jsou tyhle věci potřeba 🙂
Mám dva. Jeden velký v předsíni a jeden skládací v autě, ale zatím jsem ani jeden nikdy nepotřeboval. Do auta neprší a když je ošklivo, tak nikam nechodím, max. do toho auta a to zvládnu bez parazolu.
pruhledny destniky jsme jako deti dostaly od nekoho, kdo si vyjel kamsi na zapad… jeden s pejsky a jeden s kocickami. byla to chlouba a velmi brzy nam je nekdo ukradl. 🙁
tady v hnuselu mame doma destniku urcite pres dvacet – par v aute, par v praci, vzdy jeden v kabelce, jinak to tu nejde. bohuzel v hnuselu hodne casto i silne fici a tak jich kazdou sezonu nekolik polamu. je tu bezne videt odpadkove kose narvane troskami paraplat 🙂
nejhezci mam kupodivu z ceska: drevena rukojet a potisk – modre nebe s oblacky.
ale videla jsem tady i destnik se slunickem zevnitr. nebo s napisem na okraji, ktery je typickou vetou tu: MERDE, IL PLEUT! (dop***, prsi!)
😀
aha, me to odhlasilo, pardon: anonym je formicka z brusli: D
Tak u nás zas neprší skoro vůbec, takže pro naše kraje by byl vhodný nápis na deštníku „tý jo, prší!“
Matyldo, já kdysi ten „průhledný“ deštník měla. Měl tvar úzké kopule a člověk do něj vlezl celý. Jen by potřeboval stěrače, protože přes něj při dešti nebylo vidět 😀 .
V autě vozím malý skládací deštník v zavírací přihrádce pod sedačkou. Když vidím, že by SNAD mohlo pršet (na Jižní Moravě neprší) tak si ho beru sebou do tašky. Nikdy nezmoknu a nemusím jej ani vydělat z tašky ven :S .
Já mám ten holový v kufru- takže než ho vylovím, stejně jsem mokrá 🙂
Jo a moc se mi líbí fotka, která tento článek doprovází? Není to NÁHODOU fotka ze štatlu?
To je ilustrační foto, ptej se Dede 🙂
Jak si tak uvědomuji, tak nějaký deštník jsem vždycky měla, ale prakticky ho nenosím. V autě opravdu mám jeden ten holový, ale většinou proběhnu bez deštníku
Já nemám ráda, když mi teče voda na hlavu… ale deštník mívám často spíš pro formu 🙂
Já moc deštníková nejsem, ale pár jich taky mám, jeden skládací mám stabilně v batohu a používám, jen když už padaj trakaře. Ale srdcovej, ten jsem tedy měla, opravdu bohužel měla, protože už nemám. Někam se ztratil, vůbec nevím kdy a kde, ale prostě není. To bylo tak, moje maminka měla skládací, žlutohnědý, ale ty barvy byly takové veselé, vždycky mi to připadalo, jako když na ten deštník svítí sluníčko. A mně se moc líbil. A vyrostla jsem a pořád se mi líbil. A pak jednou maminka usoudila, že už jsem dost velká a koupila mi taky skládací, a mně se pořád líbil ten maminčin. A tak jsem škemrala a loudila, až si maminka se mnou ten deštník vyměnila. Já byla tak šťastná, byl sice už starej a trochu ošuňtělej, ale v mých očích to byl nejkrásnější deštník na světě. Strašně mě mrzí, že už ho nemám.
Kačka si koupila deštník v oblíbeném vzoru- s třešničkami 🙂
Jó deštníky – nezpomenutelný byl první miniaturní (co se skládal na tři části), který mamce dovezla její neteř Jindřiška z Maďarska. Byl tyrkysové barvy s červenými růžičkami a měl jednu drobnou, leč podstatnou vadu – propouštěl vodu (rofl) !
Můj, opravdu jenom můj deštník byl klasický skládací s vínovou obrubou a hezkými starorůžovými kytkami a měl jednu vymoženost – kroucenou šňůru, abych ho mohla hodit přes rameno. Koupila jsem si ho již jako mladá a šik pracující žena (nod) .
Teď používám hlavně holové deštníky – buď ten modrý zvířetníkovský, anebo ještě radši červený z Rossmannu (je velice lehký). Pro jistotu se mi sem tam doma, v práci či v autě povalují i takové ty fórové deštěníky od ťamanů za padesát kaček, u kterých mi není líto, když je někde zapomenu (a že zapomínám často) – avšak většinou, když chč…prší, není po ruce jak na potforu ani jeden!
A OTéčko – včerejší nedeštivá neděle, kterou si psi moc užívali
http://yga.rajce.idnes.cz/2018_Unorova_nedele/
P.s. po tom průhledném jsem taky vždy toužila a nikdy neměla.
tak to byl Ege asi slunečník 😀 ten tyrkysový….
Všimli jste si, že anglická královna Alžběta II. nosí ten průhlednej deštník s lemem podle jejího konkrétního oblečení.
Už jsem si toho několikrát všimla.
http://zena-in.cz/media/2017/04/19/X-20170418131041845.jpg
Pak že nejsme světoví, he! Dyť sama královna si ten svůj objednala v rajidestniku.cz!
Ale je to hezký 🙂
Ano, sekne jej to stále 🙂
Jo!
Matyldo já ten průhlednej dešník v pubertě měla. Byl růžovej a byl fajn protože byl delší
( dosahoval k ramenům ) a ochránil mě před deštěm .
Když jsme po revoluci jeli do Itálie k moři, tak jsme tam zakoupili opravdu velký deštník. Byl neskládací a s rukojetí. Tam u moře se nosit dal, ale ve městě ne. Vrážela jsem s ním do ostatních deštníků, protože byl fakt veliký.
Nyní mám skládací z Rossmanna a jsem s ním spokojená. Vejde se mi do malého městského batůžku, který nosím místo kabelky.
Pokud můžu, nosím nepromokavou bundu, ale do divadla je to jaksi blbý, že 🙂 Takže skládací mám, akorát ho vždycky pracně hledám 🙂
svůj první dámskej deštník jsem si koupila v prvním zaměstnání, rozumějte- skládací,festovej,do kabelky..měl zlatohnědej základ a posetej byl růžovejma růžičkama se zelenejma lístkama a do toho šla žlutá stuha…no byl krásnej,nápadnej a mě se líbil…to bylo v roce 1987 a přišla jsem o něj za deset let, kdy jsem ho půjčila kamarádce,aby jí nezmokla trvalá a ona,nezvyklá deštník nosit,ho zapomněla v kavárně… od té doby mám spíše deštníky reklamní, přijdou,odejdou,nijak jich neželím, můj druhý skládací-modrý visí v předsíni na háčku a já spoléhám na kapucu a ten zvířetníkový mám v ložnici,kde se dělí o místo ve stojanu s kytarou, je taky modrej s malůvkou od Xerxové…a když hodně prší,mám ikea pláštěnku, takovou černou,skládá se to do takové kapsy, co při rozložení vytvoří klokankovskou kapsu na břiše..důvěrně jí říkám BUBÁK a kdo mě v ní viděl,si ze mě utahuje,jestli už trénuju – bubák připomíná burku….. 😀
jestli chceš jen ten deštník, tak u nás těch igelitovejch mají dost…..
měl ajsme ho jako malá-sestřenčin muž jezdil u ČESPLO a cesty ven neprožíval tolik jako my, když jsme po něm jako děcka loudily igelitky nebo trička s nápisama…a tak jsme po sestřence dědila džínové dřeváky-pantofle,džíny, trika a k vánocům jsme od ní dostal aten dětský igelitový deštník,měl červenou plastovou špičku,červenoou zahnutou rukojeť a červený lem po obvodu celého igelitu…vydržel mi přesně dvě procházky – korza po náměstí a při třetím mi ho vyrvala z ruky vichřice, která byla patrně taky ze socbloku a záviděla mi ho tak,že neodolala.A návdavkem k tomu vyrvala deštník i mojí matce a rozflákala ho o strom, protože nějak tušila,že mátoi má doma ještě jeden hezčí a na mne nebohou,by zbyl ten strašnej,kterej se pro moje dobro rozhodla zničit…jenže tehdá jsem byla cca 9ti letá holka a brečela jsem a sledovala k obloze stoupající a vývrtky a loppingy provádějící deštník,dokud byla jeho červená vidět…a brečela jsem i křivdou,protože ty dva lepáky jsem si fakt nezasloužila….
Matyldo, jestli tu kosmetiku nutně nepotřebuješ, vyber si tady:
https://www.rajdestniku.cz/damske-pruhledne-destniky.html
PS: když soi odmyslíte ty šílený berušky, tak tak nějak vypadal ten můj,odletěnej..
https://www.rajdestniku.cz/blooming-brollies-detsky-pruhledny-destnik-bugzz-kids-stuff-ladybugs-beruska.html
Víš co, nějak jsem po něm ani nevzdechla, dokud se ten igelitovej neobjevil v té nabídce, že mi ho dají zadarmo, když… a doteď si nejsem úplně jistá, že by neskončil jako ten, co se se mnou vozí v autě- a jak mu je tam dobře 🙂
on ten igelit není věčnej a pobyt v rozpáleným autě by mu dobře dlouho nedělal…
Dnes ráno se u nás na krátkou chvíli objevilo hejno havranů a kavek, zřejmě už ucítili jaro a zahájili přesun ze zimovišť na místa letního pobytu.
Ale kdepak, u nás bivakují celou zimu a dneska jsem cestou z úřadu projížděla skrz pořádné hejno.
Tady máme také velká hejna havranů, nevypadá to, že by chtěli v nejbližší době změnit místo pobytu.
spíš maj vyžráno a hledaj někde něco k jídlu,zimoviště u nás jsou plná ….