Taky už jste to mockrát slyšeli, že nejsou, že? Média jsou toho plná, protože současní pisálkové (žurnalisté ne, ti umí pravopis a mají soudnost) si libují v článcích vyvolávajících v lidech obavy. Díky tomu, že jsem v rodině před dvěma lety řešila způsob, jak získat výuční list a potřebné dovednosti po maturitě na střední škole, jsem zapátrala na internetu dál.
Současné střední odborné školy jsou více teoretické, než tomu bývalo dřív a potřebná praktická část se vytrácí. Házet to na líné děti je pohodlné, ale já vidím problém jinde. Vyučující těchto předmětů bývali dřív hlavně odborníci z praxe. Dnes je důraz na to, aby měli vystudovanou vysokou školu. Nezlobte se na mě, ale ten, kdo umí velmi dobře své řemeslo, se jím musí zabývat a nemá čas na pět let studia, zhusta dost odtrženého od reality, jak to naše vysoké školy umí.
Ze středních škol nám vychází velké množství mládeže, což je dáno tím, že trend školství dlouho byl „maturita pro všechny“. Učňovské školy se dostaly na chvost školství a obory se hromadně zrušily. Nebudu tu rozebírat to, co zavedení nového oboru stojí. Na rozdíl od gymnázia není potřeba jen učebna a wifi, ale jsou nutné vybavené odborné učebny, což obvykle stojí ranec.
Ovšem získat výuční list po maturitě lze. Je zvláštní, že se o tom nikde nepíše ani se to víc nepropaguje. Mnohá učiliště totiž nabízejí tzv. zkrácené studium, obvykle pro ty, což už mají maturitu nebo už vyučení jsou. Obvykle je dvouleté a na základě vysvědčení lze uznat předměty typu čeština nebo občanská nauka, takže zbudou jen ty odborné předměty.
Celá věc má z mého hlediska jednu chybu – tohle studium je placené, školné bývá kolem deseti tisíc za rok. Důvod jsem nepochopila, pokud se všude skučí o tom, že nejsou vyučenci. Mládeže po střední škole je spousta, mnozí na vysokou školu nejdou a obvykle už mají představu, kolik si jako středoškoláci bez odbornosti vydělají, takže by si to nešli jen odsedět a neotravovali by učitele jako mladší ročníky.
Tak proč se o tomhle nemluví?
Já to taky řešil/řeším. Lidé brečí že nejsou řemeslníci, ředitelé učilišť brečí, že nemaj žáky. Ale učiliště nejdou těm pár zájemcům na proti, zkrácené, dálkové a jiné rekvalifikace nejsou v Praze to provozuje pouze Zelený pruh a 100 km od Prahy pouze Nymburk. Všechny ostatní učňáky to neumožňují. Takže to není jen o penězích. A když už se dostanem na ty peníze tak s Váma souhlasím, proč za to musí rekvalifikovaný platit, proč to úřady v Praze neproplácí?
Ddorážím sem pozdě, ale něco podotknout musím. Naše mladší dcera žije s partnerem, který celých 5 let nepřiložil ruce k žádnému dílu.Je sic zemědělský ing, avšak jakákoliv praxe v jakémkoli oboru se unej rovná nule. když dcera před lety dojela z práce domů, v kuchyni na ni čekali dva chlapi-její partner se s vým otcem. kdy utahaná došla, ti dva očekávali plkný servis. krom toho jak jedněmi ústy ti dva svorně prohlásili, že v celém domě kapou vosdovodní kohoutky. Když se dcera optala, co s tím ti dva už udělali, bylo jí řečeno, že oni nic nedělali, že se na tuhle zakázku m zavřela přívod vody v domě,usí zjednat firma. Dcera se velmi naštvala, vzala náhradní těsnění a sikovky a šlůa ta těsnění vyměnit sama, jelikož ji tohle přece její táta Jiří učil a naučil jako malou holčičku.ů Ani jeden zb těch chlapů nezdvihla zadek ze židlí, aby jí šli pomoéci. Ona totiž fakt neměla prachy na to, aby takovouhle trivialitu tzadávala nějaké firmě. Podobných příhod bych měla spousty.Rodiče své ratolesti neučí ani pořádně utírat nádobí a nedej bože, aby se v rodinách mylo nádobí ručně, bez myčky. ani třináctileté dívky nedokážou navléknout nit do jehly , aby pořádně si přišily utržený knoflík.Děti se nemají kdy a od koho naučit sebemenší manuální zručnost. a kdo se to učí a naučí, je zcela ot!!
Kamarád má stavební firmu. Občas tam bere učně, zedníky. Nicméně některé historky jsou fakt tristní – druhý den přijde na stavbu maminka vynadat stavbyvedoucímu, že se synek včera zamazal… nemluvě o tom, že z deseti učňů se druhý třetí den dostaví jeden dva, ostatní jsou z toho nemocní…
Tak možná by mohl zavést motivační přístup. Dobrým přilepšit, špatným odměny snížit. Dříve to tak fungovalo, dnes se tento individualizovaný přístup vytrácí a todle je jeho důsledek, že se kvalita a spolehlivost lidí snižuje. Maximálně ještě funguje, že všichni maj stejně a ti nejhorší míň, to ale ty dobre demotivuje. Si řeknu, já se tady snažím, jsem spolehlivý a mám furt stejně, tak se na to vykašlu.
Vybavit skolni dilny a udrzet je moderni je urcite hodne draha zalezitost. Tady se pomaturitni ucnovske skoly resi systemem „intership.“ Student chodi napr. tri mesice do skoly na teorii, pak tri mesice pracuje u nejaky firmy v danem oboru, za coz je placeny a pak zase sup zpatky do skoly, kterou si pochopitelne musi platit. Nemam zkusenost, ale tusim, ze stat se elektrikarem trva timto zpusobem kolem tri, ctyr let.
Poslouchala jsem tuhle rozhovor s mladou zenou, ktera pred 10 lety maturovala, ucila se dobre, ale bavilo ji remeslo. Nenasla zadnou podporu v rodine ani ve skole, ale sla si za svym a je spokojena. Premyslela jsem o tom, ze kdyz moje dve starsi deti maturovaly, vubec mi neprislo na mysl, ze by nesly na vysokou skolu. A ty zatim chrli tisice mladych lidi, kteri vystuduji obor – anglictina/psychologie a skonci po studiu varit kafe ve Starbucks, protoze pro ne nejsou mista. Teto situace krasne vyuzivaji remeslnici, kteri si uctuji na hodinu mnohem vice nez profesionalove s nekolika tituly.
OT
Tos mi připomněla knížku „How Starbucks Saved My Life“(česky vyšla jako „Jak mi Starbucks zachránil život“), kterou napsal jistý Michael Gates Gill, Američan. V jeho případě ovšem nejde o čerstvého absolventa univerzity, ale o dobře situovaného a dobře placeného šedesátníka, kterého vyhodí z jeho superpráce, on jinou podobně prestižní už pochopitelně nenajde, navíc se ještě rozvede a navrch zplodí dítě s milenkou, která ho časem opustí a chce samozřejmě alimenty. Takže mu nezbývá, než jít nakonec vařit kafe do Starbucks 😀 . Knížka není žádný zázrak, ale místy je to celkem zajímavé počtení.
To si musim precist, Toro 🙂 Praci ve Starbucks nesnizuji, je to prace a spouste lidi prinasi obzivu i moznost byt cely den mezi lidmi ruzneho veku. Jen mi je lito tech mladych, kteri stravili nekolik let studiem oboru, ktere nejsou ve spolecnosti potreba a mohli se davno vyucit remeslu, ktere umi jen hrstka lidi.
To jsem byla ja 😉
Jo, za přečtení to stojí, je to rozhodně zajímavý příběh a ten chlápek měl štěstí. 🙂
Je pravda, že když Terka zmaturovala, taky by mne nenapadlo, že by nešla na výšku … na druhou stranu, kdyby řekla, že půjde na učňák, asi bychom ji z toho nezrazovali.
Zdravime Terku, take mame jednu.
Ne Anoynym, ale caniva 😉
Tak chyba je především u našich rodičů, já chtěl dělat řemeslo, rodiče si vydupali vysokou školu. Vysokou školu jsme udělal a nyní se potácím po různých brigádách, DPP a externí prací na živnostnák a nejsem schopen normálně zapadnout. Rodiče mi říkaj, že teď sem svobodnej a mohu si studovat co chci, jenomže musím platit bydlení a lítat po brigádách, ne si dostudovávat to co jsem chtěl studovat. Dítě je v rodině proto, aby ho rodina připravila do života, tedy mu vše platí a dítě se zatím připravuje do dobrého oboru.
Co jsem tak slyšela od Franty: Jednak obrovský problém je financování škol podle počtu žáků – pak samozřejmě škola vezme kohokoliv (doslova). Inflace středních škol odčerpává šikovné kluky a holky a na učňák jdou často… jen ti ostatní.
Druhak – příliš teoretických hodin, zejména u učebních oborů s maturitou. Fakt je, že leckterý technický obor tu maturitu potřebuje, ale kvůli tomu nemusí mít fyziku, dějepis, občanku…
A za třetí – velmi často ta odborná příprava vypadá tak (automechanik), že kluci zametají dvůr a dílnu apod., protože k práci je mistr – pardon: odborný učitel – nepustí, protože by mohli něco zkazit a kdo to bude opravovat…
Upřímně, Kačka měla na textilce občanku čtyři roky. Učili se nesmysly typu psychologie (všeobecná)- ty hodiny by užitečněji strávili v šicí dílně. Taky měli chemii a fyziku- nebyly odborně zaměřené. Zbytečné.
Také jsem měl kdysi pokračovat další školou, ale díky serii průšvihů (vyloučen z Pionýra, mimo jiné) a tomu že jeden z prapředků byl ,,von“ a tajný rada, jsem skončil, nebo spíš začal tříletým učňákem, získal výuční list a po roce práce se přihlásil na čtyřletou průmyslovku, kterou jsem zmákl levou zadní a zbytek života jsem se do práce chodil jen bavit. (pracovní doba Po – čt od 9 do 14 hodin),pokud byla chuť pracovat, když ne, šlo se na výlet, nebo na houby, výplata 4.000 Kčs čistého, a týden dovolené navíc za flašku rumu mistrovi. Raději dělat řemeslo a být svým pánem, s blahým vědomím, že kdykoli můžu kohokoli bez jakýchkoli následků poslat do háje, protože, když umím, tak si práci najdu vždy, než leštit zadkem za pár šupů v kanclu židli a klepat se, co se mnou bude, když nepodepíšu Antichartu. Dnes jsem v důchodu, (od r. 2005, šel jsem na plný ID a o šest let dřív) zatím mám 18.000 Kč, (od 1. 1. 2018 to bude přes dvacet) a jsem spokojen, protože nemusím pracovat a když něco dělám, tak jen tehdy, když mám dlouhou chvíli a jen to, co mne baví a jen jak dlouho mne to baví, občas si hodím nějaký ten meloušek a protože nemám živnosťák, neplatím daně a nemusím se zlobit s nablblým ouřadováním, nebo řešit, že musím zaplatit zdravotní a sociální a nemám zakázky.
Kde jste se schovával?
Nikde, jen jsem objížděl. Bylo moc práce, z 65 druhů našich orchidejí už mám nafocených skoro 50, povedlo se mi najít dvě nové lokality a vyfotit skutečné rarity, jako třeba prstnatec český – na celém světě bylo letos 13 rostlin, z toho 11 kvetoucích.
V čem je problém?
Pokročili jsme od zastaralého: Každý svou maturitu, k heslu : každý svou vysokou školu, nebo aspoň ten malý kousek, tohle Bc, že.
Pokročili jsme od: řemeslo má zlaté dno, k přívlastkům kontroverzní (když už podniká), nebo zloděj (když živnostníkuje). A kdo by za práci platil takovému jednomu, když to stejně strká do kapsy a kradně ako všeci.
A kdo by podnikal a řemeslníkoval, když je z jedné strany sprostý podezřelý a z druhé nenažraný vydřiduch.
A který blázen, by se hrnul na takový učební obor, když mu nedouk s jakýmsi titulem z jakési „vš“ bude po zbytek života dělat z práce papírové peklo?
Tohle je politika. Mediálně zjednodušené využití obyčejné lidské (ne české, lidské) lakoty a závisti. Perfektní PR. Máme co jsme chtěli a dobře nám tak :/
Já se tady někdy cítím trochu zahanbená protože moje dcera není vysokoškolsky vzdělaná, je jen zahradnice. Je stejně stará jako Šárka a v těch osmdesátých letech se jen tak někdo na vejšku nedostal, víte to samy.
O.T. ri- máš už červeného trubače? Jestliže ne tak máš sazenici u mne.
Proč zahanbená? Já vysokou školu taky nemám, jen gympl a státnici z angliny a z toho žiju. A představ si, zahradnicí bych se vyučila docela ráda.
Já také ne a vůbec mi to nevadí. Je lepší být chytrý a šikovný vyučený, než blbý inženýr. (A že jich je a stále přibývají).
nemáš se zač hanbit, zahradnice dává radost a i když je to dřina, je ta práce vidět….a od zahradnice je kousek k floristce nebo k někomu,kdo umí založit zahradu tak,aby přinášela radost a nemusí bejt zrovna zahradní architekt,stačí návrhář..a vědět co dělá…
„Jen zahradnice“?? To je krásná a těžká práce a přináší lidem plno radosti. Já bejt dneska mladá, vykašlu se na svý dvě maturity a budu se zahradnicí učit taky. Na stará kolena jsem se v tom našla, ale chybí mi patřičné vzdělání. A takové zakládání zahrad, ach jé, to by mně bavilo!!
Jana si také dělala rekvalifikaci floristiky
Marsko: Trubače jsem si loni přivlekla v PETce ze zvířetnického srazu. jestli je červený, to nevím, ale očekávám, že příští rok už to vědět budu. Letos se omezil na lístky jen u země.
A VŠ taky nemám. Jen kousek a ten se tehdy nepočítal 🙂
Co já bych dal za takovou maminku. Kreténský rodiče, které vás narvou na vysokou školu, protože jsou celý vyklepaný jako vy, že vaše dítě nebude mít titul. A vaše dítě má titul a pak celý život zápasí z chudobou.
Než živnosťák, tak raději na U. P. na dávky a živit se melouchařením. (Chete to za tisícovku s lejstrem, nebo za pětset bez lejstra?) A nevidím nejmenší důvod, proč živit bandu nanicovatých úředníků, kteří jsou dobří jen k tomu, aby mi všemožně ztrpčovali život! Jenom nechápu, jak se mohlo, bez ouředníků, počítačů a spousty ouřadů podnikat za první republiky.
Nedá mi to a musím k dnešnímu tématu taky něco napsat. Je to už drahně let, co jsem chodila do základní školy – ale měli jsme dílny a pozemky a holky v deváté třídě péči o dítě a vaření. Kluci měli v té deváté třídě dílny. V dílnách jsme se naučili základním dovednostem při zacházení s ručními nástroji a něco smysluplného !! jsme vyrobili. Při pozemkách jsme pracovali na školní zahradě, viděli jsme, co dá práce něco vypěstovat. Zelenina se pak použila ve školní kuchyni. Při výuce vaření jsme se jako holky naučily uvařit jednoduchá jídla a nakonec jsme si vlastními silami připravili pohoštění. Nevím, jestli dnešní děli něco takového ještě ve škole mají.
Když jsem jako dospělá pracovala ve stavebním podniku, tak tam byl velmi dobře vybavený učňák a praxe byla na stavbách.
ruční práce na základce- v páté třídě jsm esi šily zástěru,kluci v dílnách dělali ozdobnou dřevěnou tyčku ke květině do květníku..v šestce jsme byl apřeřazena do dílen ke klukům, dělali jsme ze dřeva ježka na kolečkách-hračky pro děti do školky…(každej)..holky šily hadrový maňásky, v sedmičce – holky sukni,já s klukama v dílnách hrací dřevěný kostky. V osmičce, kluci svoje dílny a pozemky, my vaření..v devítce kluci pozemky a my péči o dítě.. základku jsem končila v roce 1983.
Tak to jsem proti tobě stará baba, končila jsem základku v roce 1968. Šití a vyšívání jsme měli holky i kluci na nižším stupni, potom jako starší tak, jak jsem napsala výše (jako anonym). Ještě si pamatuji, že byl nepovinný kroužek šití, který vedla babička jedné spolužačky (pracovala jako švadlena), naučily jsme se tam dělat jednoduché střihy a ušily jsme si tam něco (já sukni ze žlutého manžestru). Dodnes si pamatuji tu radost a jak ráda jsem ji nosila.
to jsem se narodila 😀
Já vdávala 😀 holky mladý!
Na základce v Praze, kterou jsem končila v r.1959 :O jsme měli taky pozemky. Jenže kde vzít u Národního divadla pozemky? Tak jsme chodili do zahrady Faustova domu pěstovat mrkev a kedlubny. Dneska se tam konají výstavy skalniček. A tak se můžu chlubit, že jsem pomohla zušlechtit tenhle pozemek. Na gymplu (tehdy SVVŠ) jsme chodily ( holky, kluci chodili do ČKD) do Pražských pečiváren v Karlíně. Stály jsme u výrobního pásu, nebo ručně mazaly všelijaké sušenky. Dobrá praxe to byla, taková sladká 😀
No, jak kde, ale moc ne. Dílny se obvykle zrušily a nahradily počítačovou učebnou. Škola, kam chodily moje děti, používala jako pozemky farskou zahradu. zahradu vrátili faře a ta ji uválcovala a pronajala jako parkoviště. Ve staré zástavbě pozemky jinde najít nešly, tak nic. Já jsem jako dítě chodila na vaření a šití na jinou školu, ale to jsme chodili sami a dneska ty děcka nikdo samotné nepustí. Zatím jako velká překážka ve vzdělání se mi jeví pravidla bezpečnosti 🙂
„zahradu vrátili faře a ta ji uválcovala a pronajala jako parkoviště“ – tak to je síla :@
Zahrada patřila faře. Fara = majitel se rozhodl využít svůj majetek jako parkoviště. Jeho majetek – jeho rozhodnutí. Ostatním do toho není nic a nepřísluší jim hodnotit.
Dokud nepochopíme tohle, nepochopíme nic …
No ano. Ale člověk tak nějak od nich očekává trochu vstřícnosti k obecnému prospěchu. Ale poté, co zakázali dětem koncert v kostele, protože písně byly málo náboženské (Purpura, Chválím tě země má a podobně), mi došlo, že tady se asi o činnost ve prospěch obyvatelstva nekoná a konat nebude.
No, jenže to je naše očekávání :/
To snad záleží na farářovi, nebo jak to mám napsat, na nějaké farní radě či co. Tady jsou běžně v kostele koncerty a nejsou to nějaké náboženské písně a v kostele se smí tleskat. Má to ohromnou atmosféru a akustiku. Teď o svátcích byly koncerty Severáčku a v druhém kostele, druhý den byl tradiční koncert při svíčkách. Koncertovali pražští umělci. A před vánoci, když to rozbalí se svými světskými koledami skupina Noel, také jen při svíčkách, tak to nemá chybu. Pan farář je vždycky přítomen. Asi jsme tady míň nábožensky založení /míň ortodoxní/ než na Moravě.
Hmm – to nebude tou Moravou! Vzpomínám na nádherný koncert Jury Pavlici v poštorenském kostele – taky jsme tleskali. To bude opravdu o osobnosti pana faráře … A k poznámce ri, že něco od představitelů církve očekáváme – mám dojem, že právě církev se prezentuje jako instituce určená pro lidi … no, ono jde opravdu vždy nejprve o ty peníze, asi …
Já jen nepochopím, jak je možné, že ještě dnes někdo věří v nesmysl, jménem bůh. A znehodnocování úrodné půdy by mělo být zakázáno a trestné.
Ono by to fungovalo, kdyby:
Dílny byly moderní, měly návaznost na praxi a učitelé opravdu uměli to, co učí (tedy byli z praxe) a poskytovali tak dobré vzdělání, že by si mohli vybírat ze zájemců.
Aby učňák nebylo místo, kam se hrne odpad neschopné mládeže – protože pak ti šikovní a schopní jsou v děsivém prostředí.
Aby takové obory měly svoji prestiž – a tu zase získají jen nabídnutou kvalitou.
Jen mě nějak nenapadá, jak by tohle mohlo fungovat v našem školském systému, který se mění rychlostí pohybu kontinentů a vysoká škola je u učitele podstatnější než dovednosti a znalosti.
Snad jen kdyby vznikaly takové obory u progresivních fabrik… pak by asi byly nějak placené (to v zásadě nemusí být na škodu, ti dobří by mohli mít šanci získat stipendium), ale zase by skutečně mohly držet krok s dobou.
Jenže se nemůžu zbavit dojmu, že by ministerstvo školství udělalo všechno v jeho silách, aby takové pokusy zlikvidovalo.
do kamene tesat Dede:
Aby učňák nebylo místo, kam se hrne odpad neschopné mládeže – protože pak ti šikovní a schopní jsou v děsivém prostředí.
Ne to ukazuje, na hluboké problémy se seběvědomím většiny obyvatelů Česka. Proč musí mít hasič maturitu? Zahrání mě hasič s maturitou a jedničkou z historie lépe, než hasič bez maturity a 20ti letou praxí?
Ne to už je vážně stihomam, že všichni musí mít tituli, diplomy, etcc.
Jinak já osobně si nemůžu stěžovat. Máme „svého“ elektrikáře, plynaře, instalatéra, kominíka, YGO – topenáře a pána co opravuje ledničky a pračky. Je fakt, že všichni jsou soukromníci, jsou sami sobě zaměstnanci, řádně vystavují doklady a za práci si zodpovídají. Já i MLP je máme v mobilu v kontaktech. Pána plynaře, co zároveň opravuje i vestavnou el. pečící troubu jsem měla v kontaktech vedeného jako „XY, trouba“. Už jsem to změnila, protože nevím, co mu mobil zobrazuje, jestli moje číslo nebo to, jak ho mám napsaného. Vím, číslo! Ale stejně jsem to změnila, protože tenhle pán rozhodně není „trouba“.
Na tohle všechno si stačím sám. Kdo umí, umí, kdo neumí, platí těm, co umějí. A stát pak daněmi odrbe všechny!
Trochu z opačného konce – spousta vyučených nesežene místo, protože zaměstnavatel požaduje praxi. Znám to z rodiny, bráchův vyženěný sym se vyučil kuchařem, na učňáku exceloval, zkoušky na výbornou a nemůže dva roky sehnat místo v oboru a tak se plácá po montovnách. Jeho vlastní syn je vyučený automechanikem, místo v oboru měl krátce, teď stříká v truhlárně nábytek…
Hm, to je divné – tady u nás skoro každý řemeslník pláče, že nemá nikoho, kdo by s nimi pracoval, protože i čerstvě vyučení se diví, že musejí vstávat a že nelze prokouřit celou pracovní dobu. Historek o takzvané práci jsem slyšela dost – od malířů, zedníků, chlápka, co instaluje elektrická vrata, truhlářů… většinou slušní chlapi odvádějící dobrou práci (a že se jich u nás za poslední roky investic vystřídalo moc)
Tak divné – kluci byli třeba u soukromníka pár měsíců, plat nic moc a pak jim řekl, že „nejdou kšefty“ a je to na uživení jen pana majitele. Na vlastní podnikání nemají ani finance ani odvahu. Jsou to kluci lehce přes dvacet, svobodní, na pracáku nikdy nebyli, pořád se snaží mít práci, ale bohužel tu, na kterou mají výuční list, nějak nemůžou sehnat.
praxi v oboru kuchař? Globus přijímá i bez praxe, vaří se tam vcelku jedle a dobře….
to je pravda, oboje – pracuje tam synkův spolužák z učňáku a nastoupil tam hned ze školy.
automechanik – v Kvasinách dávají i náborové příspěvky, je to sice montovna škodovek,ale plat a podmínky hodně dobré….
Ano, že chybí odborní a DOBŘÍ řemeslníci mohu potvrdit! Už třetí!!! měsíc se na proti, sousedce-vdově vrtají Pat a Mat v suterénu na omítkách.
Ale tohle bude jiný případ. Firmy nabírají na černo nekvalifikované dělníky, aby jim nemuseli řádně zaplatit, i když tohle nebyli Ukrajinci, ale Češi. Políři, co tam vozí materiál a řídí práci, to jsou také dobří týpci.
Pche – o řemeslníky je opravdu nouze. Od zimy do firmy sháníme aspoň jednoho instalatéra-topenáře – klidně hned po vyučení nebo před důchodem. Máme požadavek na pracáku, vyhlašujeme v místních rozhlasem a inzeráty v kravských rozhledech a myslíte, že se někdo přihlásil? A přitom je to pár roků, co se u nás dveře se zájemci o práci netrhly …
Taky nám v líhni chybí lidi a řidiči.. ale na to si teď stěžují všichni.
Přitom já bych se třeba klidně šla něčím vyučit- kdyby to bylo nějak po odpoledních, že, jinak by zaměstnavatel řval 🙂 Třeba tou švadlenou, že. Jenže jak se o těch možnostech moc neví, tak se lidi nehrnou a netlačí na školství, aby se víc snažilo.
Nevím, já to vidím z obou stran. Problém je i u zaměstnavatelů. Dělal sem řidiče ve firmě a tam furt brečeli, že nemaj autobusáky. Měli vlastní autoškolu. B řidičů spousty, plat bídnej. Tak sem projevil zájem si dodělat autobus a nic, totální nezájem. Tak jsem šel k jiný firmy, kde si na Béčku vidělal víc. Jako když mám 20 čistýho a ve městě velký náklady, kde vezmu 50 na řidičák? Prostě jednodušší je brečet, že lidi nejsou, a najímat Mongoly, než si ty lidi doškolit.
Ano, na dobu určitou, za minimální mzdu – Na tohle asi těžko bude někdo zvědavý, zejména když v Německu bude mít k práci lepší podmínky a trojnásobnou mzdu! Já jsem v 95. roce opustil českou firmu, (bylo to šťavnaté, nechtěli mne pustit, takže zafintili, že výpověď se ztratila), nicméně měli smůlu, protože jsem měl v ruce potvrzenou kopii z podatelny a v novém zaměstnání jsem jako nástupní plat ve zkušební době dostal DVOJNÁSOBEK (v čistém), toho, co mi po deseti letech praxe dávali u těch českých břídilů! Okamžitě jsem vyfasoval notebook, služební auto k volnému použití, (platil jsem jen benzin za soukromé kilometry a za dět let, co jsem u nich pracoval, jsem ,,spotřeboval“ auta celkem tři), navíc stravenky, erární, tehdy špičkový, (GH 388), mobil s paušálem 2.000 měsíčně, pracovní oděv a když jsem šéfovi řekl, že potřebuji měřáky za tři čtvrtě milionu, tak jsem je za dva dny měl! Po dvou letech jsem měl větší čistý plat, než tehdy poslanec a absolutně volnou pracovní dobu; nikdo nikdy neřešil, kde jsem a co dělám, když někdo na firmě, od obchodníků po kolegy něco potřeboval, brnknul a do 24 hodin bylo po problému. Takže jsem měl, s odměnami a podíly, ročně přes milion čistého, klídek a pohodu.
Tak problém je asi:
a) jak se o sobě vzájemně dozvědět – vy usilovně hledáte, někdo usilovně hledá změstnavatele, ale používáte jiné kanály, takže o sobě nevíte
b) nejste kompatabilní, tzn. máte představu, kterou nikdo neplní, a uchazeč má představu, kterou vy nesplňujete
Já si také myslím, že by se mělo oprášit heslo, že řemeslo má zlaté dno. Neboť to znamená, že kdo je manuálně zručný a ovládá nějaké řemeslo, nemusí mít strach o svou budoucnost, protože má uplatnění.
A proto by se učebním oborům zase měla věnovat pozornost a hlavně zajistit učňům potřebnou praxi.
Před pár lety u nás pokládali dlažbu 2 bratři. Měli společnou firmu a stěžovali si, že nemůžou sehnat vyučeného kluka po škole, aby uměl obkládat a pokládat .
No to je další věc- aby to po škole uměl. Už jsem slyšela z víc stran, že děcka po škole nic neumí, protože školství svazuje takové množství pitomých předpisů o bezpečnosti, že se vlastně nic nenaučí, protože je k práci nikdo nesmí pustit.
Ad bezpečnostní předpisy – když Honza chodil na gympl, tak jednoho dne přišel smíchy zlomenej domů a líčil, že chemikářka před demonstrací nějakého zcela triviálního a bezpečného pokusu natáhla těžké gumové rukavice až po loket a nasadila ochranné brýle. Jako chemik jsem doma řvala smíchy taky. Je fakt, že se to s tou bezpečností přehání. Ono to začíná už doma, co se prodává ochranných blbin, aby si dětičky náhodou nenarazily makovičku, nedejbože je neklapla dvířka skříně, nepřivřely si pazourku do šuplíku nebo aby si neotevřely šuplík, považte, ve kterém jsou nože… A plynule to ochraňování přejde na základku a končí zákony a nařízeními, kterými se nám snaží politikové vnutit, co je jediné správné pro zdravý život (pamlsková vyhláška, protikuřácký zákon, spotřební koš ve školních jídelnách…)
No a co kdyby si vlastního člověka vyškolili? Občas se na trhu pohybují lidé, co chtějí změnit obor, nebo jsou ochotni dělat cokoliv. Tak ho vezmu a vyškolím.
Mluvíš mi z duše Matyldo, k čemu je mistrovi odborného výcviku VŠ? Stačilo by DPS- klasické pedagogické minimum, to je roční studium… přece jen, něco by vědět o výuce měl…jak já vzpomínám na moje mistry v dílnách,kteří mě naučili na soustruhu,na fréze,s vrtačkou,svařovat atd….pamatuju se, jak mě táta doma učil zatloukat hřebíky,vrtat do zdi, sádrovat, motat len na potrubí a dělat z něj těsnění..učil mne opravit si kolo,zalepit díru v duši… co učí současní otcové své děti??? Prt! Sami to neumí!je málo těch,co se snaží dětem něco předat…a tak jen zatínám pěsti,když vidím, jak někdo v 25 letech čučí na internet a dívá se,jak se vrtá díra do panelu a jak se dává hmoždinka a do ní skobka,aby mohl pověsit zrcadlo.. to jsme zvládala v 12ti letech a nepřišlo mi to divné ani složité…když jsme si rozbila sklo ve dveřích,došla jsem si jen pro nové a zasadila a zakytovala ho sama, vyměním si těsnění i kuželku ve vodovodní baterii a nechápu lidi,co si na to volaj hodinového manžela…a to nejsou staří..v 80 si ho zavolám taky…já bych zavedla toto dvouleté učení hned po maturitě-pro ty,co nejdou na VŠ..učebních oborů,ve kterých by se maturanti našli,je hodně..a šikovné ruce jsou potřeba pořád….
Samozřejmě, že mistr musí umět učit:)
Jo, děcka toho moc neumí, ale… taky ne všechny. Jenže o té možnosti se něčím vyučit po maturitě bez otravných občanek a podobných předmětů se informace hromadně nerozdávají, nebo aspoň já jsem je nikde nepotkala.
mi tam vypadlo-zavedla povinně..buď se rovnou vyučit při škole nebo po škole… a firmy by měly mít daňové úlevy , když si budou brát a opravdu učit studenty a žáky….
Ale firmy daňové úlevy na odborné vzdělávání mají, už 3 roky! Jednak na pořízení majetku, který bude využíván na odborné vzdělávání žáků (to je třeba vybavení dílen), jednak přímo na výdaje vynaložené na odborné vzdělávání žáků (podle počtu hodin odborného vyučování a odborné praxe na pracovišti ve firně). Je otázka,jestli je tato úleva dostatečně propagovaná a jestli je o ni zájem. Ale podpora ze strany státu tady je.
No obávám se, že to bude stejné jako s tím zkráceným vyučením- nikdo o tom neví.
u nás věčně žebraj elektroškoly o vyřazené tištěné spoje a nebo vadné desky..že nemaj matroš,na kterým by žákům něco ukazovaly nebo ho maj tak starej,že ty součástky se už nevybějí….
Hele, já toho mám doma pár kilo, za kolik by to někdo koupil?
Sharko, taky jsem nad tím přemýšlela, jak se mají učit různým dovednostem děti rodičů, které je taky nemají – když vyrůstali někde v bytě a doma tu dílnu neměli, třeba ani prarodičů… Už mě napadly, jakým hitem by musely být takové řemeslné kroužky pro děti – truhlařina, jednoduchá strojařina, šití a podobně. JENŽE! Když dnes nesmí mít dítě ani svůj nožík, aby si náhodou neuřízlo prst, jak by si někdo vzal na triko elou skupinu děti, aby pracovaly s opravdovými nástroji? Co kdyby se dítě píchlo jehlou a jeho zažalovali zhrzení rodiče?
jenže bušením plastového kladívka do plastového válečku se nikdo šikovnosti nenaučí… Jak z toho ven, to nevím. To je jen na snaze rodičů.
Dede, v bytě je furt co opravovat a přidělávat, nevím, proč doma nemá polovina lidí vrtačku a kufřík s nářadím…jestli to spíš nebude lenost….
Furt co opravovat a předělávat? No, nevím, ale já jsem už několik let nemusel na nic sáhnout. Pákové baterie nekapou, pračka pere, mikrovlnka a fritéza také no problem, mixér a vysavač jakbysmet. Ale vrtačky, (tři různé, od malé na tišťáky až po velkou příklepovku) a nářadí mám.
Dede,připomněla jsi mi jeden zážitek z už hodně vzdálené doby, kdy jsem ještě kantořila.Chtěla jsem po prvňácích, aby si na pracovní vyučování přinesli tzavírací nožík.Nedovedeš si představit, jaký poprask to u rodičů vyvolalo. 6áka jsem chtěla naučit udělat obyčejnou píšťalkiu z jarních proutků, kterou umím od svého táty a učil mne jin takn ve třech letech.Maminka jedné žačky přilítla do školy s tím, že její dcerušky si doma NESMÍ samy ukrojit ani krajíc chleba, aby se chudinky neřízly.Podotýkám , že těch prňáčků jsem tehdy ve třídě měla pouze 12, takže je poučit, jak s nožíkem bezpečně pracovat, a pak je jen hlídat, učit a opravovat špatné návyky při řezání, byla fakt věc velice jednoduchá. Tu píšťalku tehdy s dopomocí zvládli všichni, ale nepřejte si slyšet, co mi tehdy na ten pískot n sdělila družinářka.
Šárko – len ne, konopí motat, mazat lněným olejem
máš pravdu Máří…
Teď už ani konopí, používá se silikonové těsnění – takový pásek namotaný na špulce jako lepící páska (ale samozřejmě nelepí) – to pak už není potřeba ani lněný olej
to víš, u nás pěkně po staru 😀 , z toho,co je doma 😀
Koudel, do dneška ji používám, když na jaře pouštím vodu ven…
no, to já vím, dělali nám na podzim topení a pod. Ale ve středověku………… 🙂
Dnes máme hostalen, měď, nebo Pexan. takže se hlavně svařuje, lisuje a letuje.
Mluvíte mi z duše. Rodina mě nic nenaučila, kdykoliv jsem se kohokoliv zeptal, odpověd sem nedostal, vypadalo to, že je obtěžuju. Prý se to mám naučit na škole. Na škole to ale vypadalo podobně, praxe zmizeli, mladí učitelé přepisující věci z webu do výuky. Takže dnes sjíždím videa na YT, ale musím anglicky, Češi ty znalosti prostě nesdílí.