Když vařím brambory, vždycky si vzpomenu na dětská léta u babičky a její vodovou polévku. Voda z brambor nikdy nekončila bez užitku, ale byla použita na přípravu polévky. Této staročeské polévce přicházím na chuť hlavně v zimě, kdy mrazivé počasí a chřipkové bacily útočí. Čím víc česneku, tím víc prospěchu pro naši obranyschopnost.
Dříve se oukrop připravoval tím nejjednodušším způsobem. Přímo do polévkové mísy se nalámal chléb, přidalo se podle chuti spoustu utřeného česneku se solí a vše se zalilo vařící vodou, která se slila z právě uvařených brambor. Bylo-li čím omastit, přidalo se sádlo nebo kousek vyškvařené slaniny, jindy mohla zavonět smažená cibulka. Počátkem jara se nešetřilo ani zelenými natěmi všeho druhu. Ovšem česnek, ten byl povinný pro všechna roční období. Tenkrát snad nebyla žádná chalupa se zahradou, kde by neměl česnek své výsostné místo.
Oukrop po jihočesku
Pro 4 osoby potřebujeme:
- 1 litr vody
- 4-5 brambor
- sůl
- špetka kmínu
- 5 a více stroužků česneku
- 2 lžíce sádla
- zelená petrželka
- 4 velké krajíce chleba
Postup přípravy:
Do vroucí vody přidáme oloupané a na drobné kostičky nakrájené brambory. Osolíme, ochutíme špetkou kmínu a vaříme do změknutí brambor, tj. cca 20 minut. Část brambor můžeme rozmačkat šťouchadlem nebo vidličkou a tím polévku zahustit. Podle chuti přidáme utřený česnek. Nejlépe přímo do každého talíře, aby se neoslabila jeho chuť. Horkou polévku na talíři posypeme petrželkou nebo jinými zelenými natěmi. Podáváme s kostičkami chleba, který jsme předem opekli na sádle.
Domácnost od domácnosti se mohou měnit pravidla přípravy v závislosti na surovinách ve spíži. Jinak bude vypadat oukrop v časech lepších a jinak v časech zlých, ale stále platí, že každá dobrá polévka je pro žaludek grunt.
Když je řeč o české polévce s česnekem, je třeba trvat na použití českého česneku, který se díky svým chuťovým vlastnostem řadí k nejlepším na světě. Bohužel nezájmem kupovat kvalitu jsme léta upřednostňovali česnek z dovozu, který vynikal nízkou cenou, a tak se stalo, že produkce českého česneku léta skomírala, až nakonec téměř zmizela. Naštěstí jsme si za pět minut dvanáct uvědomili, že český česnek je národní poklad a vzali rozum do hrsti. Ve srovnání s každým druhým vede o několik kulinárních délek. Nemohla jsem si nevšimnout, že mnozí z mých přátel ten poctivý a voňavý český česnek neumí poznat od jiných druhů a občas se jim stane, že na tržnici koupí za cenu české kvality daleko podřadnější zboží. To je daň, kterou dnes platíme česneku za to, že jsme si ho nehýčkali tak, jak by zasluhoval. Už Friedrich Nietzsche věděl, že „rozum začíná v kuchyni“.
Bez česneku se žádná kuchyně neobejde, proto jsem si našla několik cest, které vedou ke kvalitní sadbě i úrodě. Něco si vypěstuji sama na zahradě, ale většinu nakoupím u přátel farmářů v sousedství.
Umíte si představit kuchyni bez česneku? A pokud k němu chováte náklonnost, co nejraději z česneku připravujete Vy?
P. S.:
Recept na cibulový koláč a poté recept na oukrop s česnekem jsem vybrala záměrně. Líbí se mi citát Johna Adamse, který zní:
„Nejblahodárnější dietou je cibulovo-česneková. Během týdne přijdete o pět kilogramů a bezpočet přátel.“ 🙂
Přeji Všem krásný víkend provoněný česnekem a dobrou polévkou!
Šárka Škachová, www.gurmanka.cz
Dobrý večer, hlásím se zpět po návratu od žiraf, zeber, antilop, pakoňů, hrochů a nemocných krav a ovcí. Bylo to krásné, ale hodně (fyzicky i psychicky) náročné.
Doma jsem sama, protože MLP odjel na služební cestu do Německa, dcéra do školy do Španělska a kluk (jen tak na výlet, ale vlastně i na seriózní práci – měření polární záře a magnetismu) na Island, všichni tři dnes, já se vrátila včera.
Ahoj Aido, to jste ale rozlítaná rodina! 😀
Vítám tě doma a povídej a přeháněj (wave)
Jó, taky bych uvítala! Dík už dopředu.
Já si to musím napřed zpracovat v hlavě sama pro sebe, jsem opravdu unavená, bylo to fakt náročné.
Nicméně první dojmy – Keňa je nádherná, určitě se tam chci ještě vrátit. A jsou tam veliké sociální rozdíly – ve městech je to zhruba jako u nás, ve vesnicích ne, tu bídu si ani nedovedete představit, něco hrozného, chvílema se mi chtělo brečet. Co jsem mohla, to jsem rozdala (vracela jsem se s polovičním kufrem, jestli tam pojedu příště, vezmu toho dvakrát tolik). A teď vymýšlím, jak pomoct, snad někde něco najdu.
No a samotný důvod pobytu tam, tj. školení, tak to bylo bezvadné. Hodně jsem se naučila (drtili jsme se každý den od rána od osmi do večera do šesti, pokud jsme ovšem nejeli na výjezd, to se začínalo už v sedm), viděla SLAK naživo (u nás není od roku 1975), atd.
Jo a bylo to tohle, to školení: http://www.fao.org/ag/againfo/commissions/eufmd/commissions/eufmd-home/detail/en/c/468108/ – snad ten odkaz projde.
Promiňte naprosté OT.
Včera zemřela Jarmila Šuláková.
Mám doma starou desku Supraphon s její pravděpodobně první nahrávkou – Kyčera, Kyčera. Není tam vůbec uvedeno její jméno, jen Valašský krůžek „Vsacan“. Zpěvák tehdy nebyl důležitý 🙂
Zato na další desce už uvedená byla. Okolo Suče – to byl tenkrát opravdový hit!!
(I když tak trošku kýč ve stylu Šlágr TV. Ale ty předešlé písničky byly krásné.)
Jako zpěvačku jsem ji znala snad celý svůj život. Ve svém oboru byla prostě pojem. Ať je jí země lehká.
Ano! R.I.P. Jarmilko, jednou si dáme tam někde nahoře vínečko pěkně spolu a bude nám při něm dobře.Byla to opravdová perla Moravy.
U nás na Moravě se stále daří udržovat folklor, Jarmila Šuláková tady byla velmi známá a oblíbená.
(h) (f)
Když jsem četla o umrtí J.Š., okamžitě se mi vybavila písnička „Kdybych byla tak jak nejsu bohatá“. Bydleli jsme tenkrát v Bavorsku, kde jsem mohla poslouchat i české radio. No a jeden den poslouchám lidovky a J.Š. zpívá tuhle písničku (tedy ne že jsem ji sama poznala její jméno, bylo předem hlášeno). To byla pro mně úplně nova písnička a okamžitě mě děsně vzala za srdce – melodií i slovem. Asi byla dost nová, nebo se prostě „chytla“, od té doby jsem ji pak slýchávala hrát několikrát, takže jsem se jí naučila a při další návštěvě domova jsem ji naučila i maminku. No a písnička se stala oblíbenou I při „příbuzenském zpěvu“ na chatě při kytaře (máme lidovky rádi všichni).
Nahrávku s J.Š. jsem nenašla, ale i tahle je hezká.
https://www.youtube.com/watch?v=Er5sdBPNqeA
Myslím, že Vlasta Grycová je stejně dobrá jak Šuláčka … a tato písnička je moc hezká.
Ano, Maricko, ja tuhle pisnicku taky strasne moc miluju. Ta poezie v tom je velmi silna. Mne ji naucila kamoska ze skoly, ktera pochazela z nejake vinarske oblasti.
Zpívala krásně a nejlepší písničky byly ty s Fleretem – byla jsem na jejím koncertě, to jí už bylo hodně k osmdesáti, ale „klukům“ statečně sekundovala. Podívejte se, jak zpívala na rockovém festivalu …
https://www.youtube.com/watch?v=ywM-VHUCWnI&list=RDywM-VHUCWnI#t=25
A ještě jednou z tohoto koncertu – tak si ju pamatuju.
https://www.youtube.com/watch?v=2kza-WO1vb8
Ójé, česnečka! U nás se dělala a dělá přesně tak, jako v článku. Jen voda z brambor, pár brambor na kostičky, kmín, sůl, kousek sádla (domácího) a česnek a do ní pak osmažené chlebové kostičky. Polévka za korunu a suroviny na ní byly doma vždycky 😀 .
Česnek jsem jako malá nejedla. Každé jídlo jsem zkoumala, jestli v něm náhodou není. U nás se třeba dost často dělával pečený skopový hřbet na česneku (k němu škubánky). Máma ho kromě slaniny „špikovala“ tím česnekem a z mojí porce pak musela ten česnek z masa vydloubávat. Ale byl to asi spíš takový dětský rozmar, protože když jsem pak, ještě v dětství, česnek skutečně naplno ochutnala, přímo jsem mu propadla. Dávám ho do všeho, do čeho se hodí. Na maso skoro vždycky, do zeleniny, do luštěnin – třeba takový šoulet s pořádnou dávkou česneku, to je blaho, do polévek – hrachovka, dobře opepřená a s česnekem, ach. Dělám taky dresink na saláty se spoustou česneku – rozmačkám několik stroužků česneku, zasypu ho hrubou solí a pepřem, rozmíchám to na takovou kašičku, přidám olej, ocet, trochu vody, tymián a oregano – pokud jde o bylinky, fantazii se meze nekladou. Dělám si ho do velké sklenice a mám ho soustavně v lednici, používám na jakoukoli zeleninu, dokonce i na strouhanou mrkev.
Jsem fakt šťastná, že se před časem zase vrátil pořádný český česnek, co má říz. Kupuji ho v Holešovické tržnici, v létě a začátkem podzimu tam bývá prodejců dost a zatím jsem byla vždycky spokojená.
Ještě mě napadá jedna vynikající česnečka – krémová z pečeného česneku. Zkuste, stojí to za tu práci.
Hlavice česneku překrojíme napůl i se slupkou vložíme řeznou plochou na pekáček. Zakápneme trochou olivového oleje a necháme péct. Sledujeme, aby se česnek nepřipálil. Mezitím si ve vývaru s trochou bílého vína uvaříme pár kousků brambor doměkka. Opečený česnek vymačkáme k bramborám, rozmixujeme vše dohladka a přidáme smetanu. Dochutíme solí, pepřem (bílým) a zelenou natí. Je to vynikající.
Karolíno, ta zní opravdu skvěle! 🙂
Tak tomuto neodolám,to musí být pochoutka. 🙂
Karolíno, to je báječný recept ve francouzském stylu. Takhle se vaří česnečka v Provence. Voňavá a sofistikovaná 🙂
Karolino, tak TOHLE je parada. To urcite bude na poradu pristi tyden. Ja ten peceny cesnek mam moc rada a davam ho treba do pomazanek a omacek.
Dorazila jsem domů a z kuchyně se linul česnekový odér, muž vyrobil pomazánku, abychom byli imunní proti zákeřným bacilům. Neodolala jsem, dala jsem si jeden mini krajíček, pak druhý a pak ještě třetí. Otevřu Dedeník a ejhle, zde oukrop! Přesně takový, jaký dělávala babička. Jen se u nás neříkalo oukrop, ale polévka voděnka. 🙂 Rozšmrdlané vajíčko tam ovšem být nemohlo, to bych nejedla.
Souhlasím, že česneku není nikdy dost! Naštěstí už je pryč ta doba, kdy byl k dostání ten příšerný česnek dovezený z Číny, bývala jsem z něj skutečně zoufalá.
Jak si tu všichni hážete chleba do česnečky, já to ráda naopak: česnečku do chleba (a posypat sýrem).
Česnečku jsem snad nikdy nevařila, stačila ta, co byla ve školní jídelně (puke) .
Jedna taková „veselá“ historka, týkající se česnečky. To jsem ještě bydlela u tchýně. Jednou přišla z práce, že prý ji baby v práci poradily na „nasmrkání“ česnečku. I uvařila si vývar z masoxu, dala na talíř snad tři stroužky česneku a snědla. Že má problémy s žaludkem a možná i se žlučníkem, nějak v zatmění mysli neřešila. Nachlazení ji tedy nepřešlo, navíc večer a převážnou část noci strávila s hlavou v záchodové míse. Ten česnek jí zřejmě poleptal žaludeční sliznici a pár dní nemohla jíst. Takže bacha, některý česnek může přivodit dost značné problémy.
K „českému“ česneku – myslím si, že řeči o jeho výjimečnosti jsou skvělý marketinkový počin pana Kozáka, který tímto vydělal asi dost slušné peníze. Pár let pěstuji nějakou španělskou odrůdu, česnek je pálivý, aromatický, ale narozdíl od českého ho člověk necítí z pusy a ze žaludku ještě půl dne. Jeho jedinou nevýhodou je to, že je velmi raný, takže ho stačíme sníst přes léto a podzim (do pesta, na nakládání rajčat, jen tak na posypání salátu). Na zimu mám tzv. rusák, paličák, který vydrží tak do dubna/května. Kozákovy odrůdy mi tedy moc nešly…
Oukrop jsme často dělávali. Sádlo se škvarky, na tom lehce osmahnutá cibulka, pak hafo česneku, zalít vodou z vařených brambor, přidalo se i pár vařených nasekaných najemno, pažitka, kmín, žádné chlebové krutonky jsme nedávali, občas vajíčko….. A co se vody z brambor týče, nikdy nevylévám. Používám jí tolik, aby brambory byly jen lehce ponořené a tudíž jí moc nezbylo a pak jí využiju pro další vaření.
Oukropu se v naší rodině říkalo skleněná polévka. V dětství jsem ji jedla často, byla oblíbená a maminka ji dělala přesně jako ten popsaný nejjednoduší oukrop, na využítí slité vody z brambor (ve vodě byl kmín, který byl pak i v polévce). Žádné barmbory se do polévky nedávaly, byla čistá – skleněná. Na dno pouze česnek, ne chleba. Ten maminka pokrájela na kostičky, osmahla a křupavými kousky se polévka posypala. Já ho také tak dělala dříve poměrně často, hlavně, když jsme měli pocit, že potřebujeme „vypálit bacily“. Teď už jsem ho léta nedělala, možná proto, že když už vařím brambory, tak slitou vodu vypiji sama 🙂 Tedy podle toho, kolik ji mám. Do šťouchaných brambor ji po prvotním slití trochu vrátím(a přileji mléko), takže vody moc nezbyde. Když je jí víc, sleju ji do nádoby, kterou dám do lednice a piji podle chuti ledovou.
To je zajímavé, kolik lidí, tolik obměn, i když ta základní myšlenka je stejná. Tak jsem všechno pročítala a přidám i tu svou.
Na lžíci sádla zpěním nadrobno nakrájenou cibulku, jen do běla! přihodím špetku kmínu, až začne pukat a vonět. Krátce před zalitím přihodím nadrobno nasekaný česnek. Zaleju vývarem, když najdu v mrazáku, když ne, zaleju vodou a přihodím kostku Masoxu. Přidám nakrájené brambory, osolím a když jsou dostatečně měkké, vleju přes vidličku rozšlehané vejce. Nechám provařit a míchám, aby se udělaly nítě. Vypnu a přihodím rozmačkaný česnek, jak kdo rád, dochutím troškou pepře a mnutou majoránku. Očesnekované topinky už čekají. Začínám o ní uvažovat, mám vývar z vepřových kostí.
U nás se dělala tahle varianta, ale bez chleba. Muselo být hodně brambor 🙂 .
U nás se taky dělala česnečka hlavně z vody z brambor, lžička sádla a rozmačkaný česnek do talíře, a nakrájenej chleba. Jak já to nesnášela! Ten rozmatlanej chleba jsem prostě odmítala a začala jsem si ty kostičky opékat. A aby to mělo lepší chuť, tak jsem do pánvičky přidala třeba jeden rozkrojený stroužek. Muselo se to hlídat, aby se nespálil, ale bylo to moc dobré. A ty opečené kostičky jsem do té polévky přihazovala, jen vždycky na jedno sousto.
A pak jsem s řekla, že je to zbytečné a začala jsem si k česnečce dělat rovnou topinky a řádně očesnekované z obou stran přikusovat.
Já dělám takovou rychlozelňačku – bílou, bez papriky. A s česnekem – to prý si dělal jedině můj děda, kterého moc nepamatuji. No na Vysočině byly vždycky brambory a naložené zelí, takže v jenom hrnci brambory ve šlupce, v druhém rychle ve vodě uvařené zelí s kmínem a solí, zaklechtat mlíkem (nebo v po vejplatě smetanou) s moukou, povařit a hotovo. Na talíř na dno rozdrcený stroužek česneku, na to oloupanou horkou uvařenou bramboru a zalejt polívkou. Já ještě trochu přikyselila, jsem holt na kyselý:-) A ten česnek vždycky krásně zmodral, to mě jako dítě bavilo…Jinak oukrop jsem taky nevařila, něco podobného dělám když uvaříme uzené – koleno nebo žebra, tak do té vody kroupy, zeleninu a spoustu česneku a koření…někdy brambor, někdy pohanku, co se najde ve špajzu 🙂
děláš vlastně couračku ,jen tam dáš česnek….
Hm,tak ako napísala km,asi je ten oukrop naša slížovica.
Aj teraz si slíže robím domáce-urobím si jedno cestáčko/okruhly bochánek cesta/ rozvaľkám ho,nakrájam slíže a vyvarím.No a potom tú vodu použijem na polievku/časť slížov si odložím/ -postup je už potom rovnaký,len ku spenenej cibuľke dávam červenú sladkú papriku,cesnak,kmin,nechám zovrieť.Na tanieri sú už slíže,zalejem ich.Iné nedávam nič,polievka je primerane hustá/zo slížov opadaná múka ju zahustí/
teraz ma napadá,že slíže voláme tie širšie,mäkké na granatír,tvarohové,makové.. a slížiky sú tie tenučké tuhé na sviatočné mäsové polievky.Tie robiť neviem.Ale vidím stalé mamu,ako vaľkala cesto,skúšala či je dosť tenučké tak,že podeň podložila na chviľku noviny a vedela prečítať text-vtedy bola spokojná.
Tak oukrop jsem ještě nejedla, ale vyzkoušíme.
My doma poslední dobou ujíždíme na topinkách.
Minimálně 1 x týdně ej máme k večeři.
V kombinaci s horkým čajem s citrónem to nemá chybu.
Znám jen slovo oukrop, ale nikdy jsem oukrop nejedla. A ani jinou česnekovou polévku. Ale česnečku si u nás vařila teta Anděla, když nás přijela navštívit. Česnek měla sebou svůj vlastní. 😀
Česnek je základem lidské existence.:-) Beru ho od farmáře-místního, chodím se na něj dívat jak mi roste. Vedle je ohrada s ovečkama a před ní třešeň a lavička,všechno pěkně před sebou, sedím a dívám se na ten boží svět. Do konce i psi zmlknou. Česnečka,oukrop, je u nás často, brambory vaříme co chvíli, máme je rádi téměř ke všemu, co zbude se opeče s něčím.Pažitku momentálně nemám,za oknem mi roste zelená hlavička petrželky. Dík za recept a všem dobrou chuť.
To je pekne Jenny, chodit se divat na k farmari na cesnek jak ti roste. Musi to byt radost. Ja se budu muset pokusit letos aspon zasadit rajcata.
Taky se chystám na rajčata, budou v kyblících a zkusím i papriku. Měla jsem dříve zahradu ale sama na ni už nestačím a rodina není na pěstební práce, zejména rytí je problém, takže budou ty kyblíčky. 🙂
Jenny, a v čem je chceš pěstovat? Ve vlastní hlíně/kompostu, nebo si koupíš nějaký substrát? V poslední době bývá se substráty dost problém, kdejaké město má kompostárnu, do které se sváží kdeco (posečená tráva, větve..) a protože spousta lidí stříká trávu proti plevelům, tak se zbytky dostanou do toho kompostu a následně i do substrátu a rajčata a papriky postupně chcípnou, protože jsou velmi citlivé na herbicidy. Dvakrát se mi podařilo zahubit přísadu rajčat, když jsem při přesazování do větších kelímků použila zahradnický substrát, během čtrnácti dnů se rostlinky zkroutily a odešly do zeleninového nebe. Jediná rada je vyzkoušet nasít do substrátu řeřichu (tu na chleba), pokud nevzejde nebo zhyne, je substrát nepoužitelný. Švagrové jednou dokonce odešly i přesazené muškáty.
Ivčo, loni jsme si na/kradli/ krásný suchý hnůj u pole. libovala jsem si jak rajčata porostou. Rostla, jen do určité doby, pak se jim začaly kroutit listy do takových dutinek. Hodně jsem je prolévala, takže jsem asi zeminu propláchla. Plody sice měly ale ne tolik jako jiné roky. Myslela jsem, že nebudou žádná. V pěstebním substrátu, speciálním na rajčata také nic moc a potom je ještě napadla plíseň, což se nestalo v pytlích se zeminou vlastní.
Jo, Maruško, taky se to už mnoha lidem stalo – aby měli zemědělci po sklizni „čisté“ pole bez plevelů, tak se téměř zralé obilí stříká herbicidem. Ten se na zemi rozloží, ale asi rezidua zůstanou na té slámě, kterou se někde podestýlá nebo možná na nějakém krmivu, Bohužel některé složky herbicidů se odbourávají i dva roky. U jednoho herbicidu (musela bych dohledat) je v návodu pro velkouživatele napsáno, že po jeho použití nesmí být následnou plodinou rajče, paprika a ? slunečnice?,takže asi zůstávají rezidua v půdě nebo na zbytcích zaorané slámy.
Máme vedle domu vlastní kompost a ještě si chodím na hlínu do školní zahrady, tam už 30 let není nic než malá zahrádka pančelky a krtičince, žádné hnojení, tak odebírám kypré kopečky. 🙂
Taky takhle pěstuju už několik let, protože mám stejný problém, jako ty. Nakládačky jen na saláty, to mi moc chutná, a ty co nestačím sníst, jdou do sklenic jako rychlokvašky. Ty miluju taky. Rajčata sázím keříčková a balkonová, dozrávají postupně, jen ty balkonové pak rozdávám, je jich až moc. Taky salátuju, prostě je to klasická letní strava. Jakmile se udělá chladno, začínají polévky.
Papriky jsem zkoušela, šly, ale bylo jich málo. Ten kbelík jim asi nestačí. Když jsem je pěstovala dole na záhoně, chodila jsem sklízet s košem.
TEČKO A JENNY, PROTOŽE JSEM DO PRONÁJMU ZÍSKALA ZAHRADU, NA JEJÍCH SKOTO2 TŘETINÁCH SE KVŮLI VELKÉ VRSTVĚ SKVÁRY A UHELNÉHO POPELA BOJÍM COKOLI DÁT PŘÍMO DO ZEMĚ, PĚSTUJU SKRO VŠECHNY PAPRIKY VE VELKÝCH OVÁLNÝCH KÝBLECH S DÍRAMI A RAJČATA MÁM FAKT KTERÉHO JSME SES JUIŘÍM PŘESVĚDČILI, ŽE POD POVRCHEM TA HNUSNÁ ŠKVAROPOPELOVÁ SMĚS NENÍ. NEŽ JSEM TAM TOTIŽ COKOLOI ZASADILA, MUSEL CHUDÁK JIŘÍ STRHNOUT VRCHNÍ VRSTVU DRNU I ZE ZEMÍ A CELÝ TEN ZÁHON OPRAVDU HLUBOKO ZRYL.NIC JSME TAM NENAŠLI, TAKŽE JSEM SI JISTA, ŽE POD ZEMÍ ŽÁDNÁ TAHLE JEDOVATINA NENÍ. TEN ZÁHON MÁM DOBŘE ZAJIŠTĚNÝ PROTI DEŠTI, PROTOŽE JSEM KOLEM NĚJ ZABUDOVALI KOVOVOU KONSTRUKCI, NA KTREROU JSME PŘIŠROUBOVALI STARÁ OKNA¨. VŠUDE JINDE ALE PĚTUJU VE VELIKÝCH KÝBLECH,PROTOŽE SI NEJSEM JISTA, ZDA DO PŮDY NEPROSAKUJE TEN HNUS Z OKOLÍ. ZKRÁTKA TAKY PĚSTUJU VE VLASTNÍM KOMPOSTU. TU RADU OD IVY(DÍKY VELICE ZA NI) S VYSETÍM ŘEŘICHY JAKO ZKUŠEBNÍ PŘEDPLODINY, TU OPRAVDU VYUŽIJU. UŽ JSEM SI VLONI ZAKOUPILA SUBSTRÁT SUPRESIVNÍ, ALE NĚJAKOU SUPERSKLIZEŇ A SUPERVITALITU SAZENIC JSEM NEZAZNAMENALA.UVIDÍM LETOS, MÁM ZPOŽDĚNÍ VE VASÉVÁNÍ PAPRIK, PROTOŽE JSEM BYLA NEDJŘÍVE TRŘI TÝDNY AŽ DO 1.2. V LÁZNÍCH A HNED PO PŘÍJEZDU JSEM NA 10 DNÍ ULEHLA S OPRAVDU NEZVLADATELNÝMI HOREČKAMI. STÁLE JSEM JAK MOUCHA, PRTOŽE MÍT SKORO TÝDEN HOREČKY , CO NECHTĚLY USTOUPIT A SAHALY I PŘES SOUSTAVNÉ POCENÍ NA 39 I VÝŠ, TO DÁ ZABRAT ÚPLNĚ KAŽDÉMU A I ZDRAVÉMU TVOROVI. UŽ JE VŠE ZA MNOU, ALE TA NESKUTEČNÁ ÚNAVA PŘI JAKÉKOLI PRÁCI NEBO OBYČEJNÉ ČINNOSTI JE VÁŽNĚ AŽ NEMOŽNĚ PROTIVNÁ.PARIKY JSOU ALE KONEČNĚ ČÁSTEČNĚ V ZEMI.NA DRUHOU VÁRKU ČEKÁM, AŽ SWEMENA DORAZÍ POŠTOU. NĚJK SE VŠE ZPOZDILO A U NÁS V KRÁMEČKU NEMĚLI SEMENA PAPRIKY SKORO ŽÁDNÁ. JSEM ASI ŘÍLIŠ NA SADBU NÁROČNÁ. I TAK JE TO DOBŘE, ASPOŇ VYZKOUŠÍM IVINU RADU S ŘEŘICHOU.
TEČKO, TY ROZDÁVÁŠ VLASTNORUČNĚ VYPĚSTOVANÁ RAJČÁTKA? TAK TO BY SE U MNE NASTALO, JELIKOŽ VŠECHNY I TA KOKTEJLOVÁ BALKÓNOVÁ ZUŽITKUJU. A KDYŽ JSOU MALIČKÁ, USUŠÍM JE PODLA NÁVODU, CO KDYSI NAPSALA BNA ZVÍŘETNÍK HANA W. NAŠE VNUČKA I S DCEROU BY SE MÝCH RAJČAT NEVZDALY NIKDY. ADÉLA MÁ RAJČATA NE VŠECHNY ZŮSOBY MILUJE,TAKŽE MY JE SNÍME VŠECHNY.
Chchchch – tak takovou česnečku by nám mamka teda nepředložila, kdepáááák, ta se u nás vařila úplně jinak.
Nejprve klasika – cibule, mrkev, petržel, celý pepř a nové koření se povařilo, až zelenina změkla (já teda tu zeleninu krájím na drobno a koření pomelu na mlýnku, ale mamka se s tím necamrala a vrhala to do vody celý), pak se přidala poctivá zásmažka ze sádla (na rozdíl od Dede se zase máslo – putra – u nás moc nepoužívalo, už kvůli stařečkovi … a kvůli tomu, že každý rok jsme měli padesát a více litrů sádla). Na talířek se naškrábal stroužek česneku, nadrobil starý (ale neopečený) suchý chleba a zalil polívkou. Nakonec se přihodila majoránka … mňam, vařím ji takhle i já a dokonce i naše lípkavá Terka ji miluje, akorát ten chleba opeču v topinkovači.
P.s. – rožbluchané vajíčko do polívky nesnášíme komplet celá rozvětvená rodina – spíš z estetického než chuťového důvodu (chuckle)
YGO, v tom je zakleté kouzlo lidové kuchyně:-) Každý vaří podle svého receptu, ale hlavně podle toho, co je zrovna doma ve spíži. Oukrop, to je polévka pro tzv. „hubené časy“, tzn. že se v ní kolikrát neobjevilo zhola nic. Na zahřátí žaludku stačila jen ta voda s česnekem. Článek je takové moje zamyšlení nad česnekem a oukropem, ale hlavně nad zimou v lidovém kuchyni za časů minulých 🙂
P.S.
Maminčina polévka podle popisu náramně voní a je opravdu štědrá, s láskou vařená 🙂
Dede, dobrej česnekář je v Libštátě…posílali i na dobírku,lepší česnek jsem dlouho neměla..
http://www.ceskydomacicesnek.cz/kontakt/
Přidám možná úplně blbou otázku – ale jak v obchodě poznám, že inzerovaný český česnek je opravdu český česnek? 🙂 Já to v obchodě opravdu nepoznám.
i podle ceny a hlavně podle vůně,je pronikavější, nemá tak pravidelnou hlavu,jako ty vysoustruhované španělské a čínské….
A taky to kolečko po odřezaných koříncích je daleko menší …
Má pevný modrý klacík 😛
Já odebírám pravidelně odsud:
https://www.skalnicky-cesnek.cz/
Jsem sama, tak mi stačí 2 kg. Loni jsem přibrala ještě známou, takže se nám poštovné trochu srovnalo.
Za nějakou dobu jsem měla telefon, volala ta známá a hučela „…proboha, teda, huuuu, co to je, já si načesnekovala topinky, jak jsem zvyklá huuuuu a teď mi hoří huba, huuu“ Tak jsem jí poradila bonbon, ale trošku škodolibě jsem se při tom pochechtávala: „to víš, děvče, to je česká kvalita.“
já z Libštátu beru 2 kila Bjetinu a kilo Havrana- cop.
Já taky Bjetina, na tuhle zimu jsem kupovala ten větší a Havrana. Ty malé copy se slaměnkami kupuju jako vánoční dárky.
TEČKO, ŘEHTÁM SE TU FAKT HLASITĚ.KAMARÁDKA VŮBEC NEBYLA ZVYKLÁ NA TU ČESKOU ČESNEKOVOU SÍLU, KTERÁ BY I KONĚ DOKÁZALA PORAZIT.MY S JIŘÍM SI RADĚJI TU TROCHU ČESNEKU VYPĚSTUJEM SAMI. JEN DOUFÁM, ŽE PODZIMNÍ SADBA NEVYMRZLA V ZEMI. SNAD TO SNĚHOVÁ ČEPICE VŠE OCHRÁNILA.ZDRAVÍM VŠECHNY MILOVNÍKY POŘÁDNÉHO A SILNÉHO ČESKÉHO ČESNEKU A MÁVÁM TU ZLOMYYSLNĚ MEDVÍDKOVI, KTERÝ SEM RADĚJI ANI ČUMÁČEK NEVSTRČIL. ON MEDVÍDEK ČESNEK FAKT NERAD, COŽ SIN JISTĚ ZVÍŘETNÍCI DOBŘE PAMATUJÍ. MÁM DOMA ČESNEKOVÉHO A CIBULOVÉHOCÍSAŘE,TAKŽE MÁME OBROVSKOU SPOTŘEBU OBOJÍHO.KDYŽ MI BYLO ŘEČENO DOKTOREM, ABYCH ODE VŠEHO JEDLA JEN S MÍROU, MUSELA JSEM POLOŽIT OTÁZKU.NEVĚDĚLA JSEM SI RADY, JAK MÁM JÍST JEN S MÍROU, KDYŽ DOMA MÁM CHLAPA JMÉNEM JIŘÍ. TO MÁM JÍST S NIMI OBĚMA?DOKTOR SE FAKT ŘEHTAL NAHLAS
Dede, poznat se to dá snadno. Český česnek roste tak, že má stroužky nepravidelné a nejsem tak pevně přimknuté ke středu. Středový výhonek prochází mezi stroužky a zpravidla má i na spodu drobné kořínky. Potom je tu jeho vůně atd., ale ten vizuelní dojem je neklamnný. Chce to jednou si ho prohlédnout a potom už člověk vždycky ví a nikomu nenaletí 🙂
Milá gurmánko, to co popisuješ, je česnek „paličák“, tento typ se pěstuje více v Česku, jinde není tak oblíbený, ale koupila jsem paličák i španělský. Nepaličáky se v Česku pěstují také, ale v menší míře. Takže tvůj popis není obecně platný.
Koho to víc zajímá, tady má česnekář Kozák stránky https://www.cesnek.cz/
Ivoooo, ty zase vnášíš fakta do diskuse 😛
😀
Hele, mám obrazovou dokumentaci:
http://jakkel.rajce.idnes.cz/Cesnek/#IMG_8343.jpg
No vidíš, a já mám taky vypěstovaný vlastní „český“ a stroužky mám spíš béžové. A na podzim jsem zasadila certifikovanou sadbu od SEMA, odrůda Štěpán, která nemá ten „klacík“, protože je to nepaličák… Myslím, že neexistuje obecný popis českého a nečeského česneku. Podívej se na ty odrůdy u Kozáka, skoro polovina odrůd je nepaličák, tj. netvoří „květní“ stvoly s paličkami pacibulek.
No právě. Obávám se, že mezi českým a nečeským česnekem je stejný rozdíl, jako mezi supermarketovými a domácími rajčaty.
Ale zrovna česnek roste docela sám 😀
Jo, zasadíš, na jaře vypleješ, trochu pohnojíš, když je sucho, tak zaleješ. Žádné předpěstování sadby, zakrývání před mrazem… Jen se z toho v poslední době dělá věda.
Česnek ZÁSADNĚ nezalívám ….nikdy. Nemá to rád.
Před – pěs – to -vá – ní česneku????
Bože, jsem dinosaurus. Sto let za vopicema … to jsem fakt ještě neslyšela. A zakrývání před mrazem ??? Už vím. Ten nečeský česnek je tropická verze. Český je mrazuvzdorný 😛
Jéžiš, to jsme si nerozuměly. Já jsem myslela předpěstování jiné zeleniny a pak následné běhání kolem ní, aby na jaře nenamrzla (rajčata, papriky, okurky…)
Česnek zalévám, máme hodně těžkou půdu a pokud dlouho neprší, tak se z ní stávají cihly, popraská a finito…Déšť pak už moc nepomůže.
Aha 😀
Uf, to mi odlehlo 😀
Eh, dlouho jsem česnek nemohla (ano, dá se bez něj přežít, ale… :)), ale snad se už blýská na lepší, česnekové časy! 🙂
K česnečce: u nás doma se dělala malinko jinak – recept přišel z krkonošské části rodiny.
Do talíře se dal prolisovaný česnek (hodně), k tomu plátek másla, něco zeleného – bylo li. Pak se to zalilo vývarem z cibule:)) To se dala na dvě porce vařit jedna velká cibule, přidal se kmín a sůl (ta nejprimitivnější verze). nedávaly se brambory ani vajíčko. No a na kamnech se nasucho opekly topinky, které se nakrájely do talíře a jedlo se to rychle, dokud byl chleba ještě trochu křupavý.
Přiznávám se, že vzhledem k tomu, že to byla prakticky po celý můj život polévka pravidelně indikovaná v době nachlazení (a že já bývala nemocná často), tak mě vlastně nikdy nenapadne udělat česnečku jako běžnou polívku!:))
Teď mě napadá… s tím máslem. U nás doma se všechny recepty poděděné z krkonošské strany rodiny dělají s máslem, ne se sádlem. Napadlo mě, že jak tam přežívali v tom kamenitém údolí, tak mívali kravku, kozy, drůbež, ale nikdy ne prase – to by neuživili. Možná tady vznikly ty máslové varianty? 🙂 Nevím, ale je fakt, že na sádlo prostě odmala zvyklá nejsem.
Toto je opravdu česnečka co se dělávala i u nás v ještědských horách. Lžíce másla, nejlépe rozpuštěného, utřený česnek, sůl a nasucho opečený chleba. Maminka dávala i trošku zázvoru-tenkrát nebýval syrový ale jako koření. To bylo na nachlazení to pravé, pěkně to protáhlo dýchací cesty.
Tak to je zajímavá verze česnečky 🙂 Kolik hrnců, tolik receptů.
Téměř přesně stejně podle tohoto receptu vařila česnečku moje babička. Jen vajíčko , spíš dvě, se kleply už do kastrolu a rozmíchaly- no, vajec přehršle nebyly, že 🙂 V polívce se rozpustila lžička domácího sádla a zasypalo se to majoránkou. Verze druhé babičky byla bez brambor, jen s kostičkami vyškvařeného špeku a s opečeným chlebem. Taky s vajíčkem, ale bez majoránky. Vařím na střídačku obě 🙂
Tento recept neznám, spíše jeho rozmlsanejsi variantu. Základ je stejný,pak se do polévky přidá strouhaný sýr, kostičky uzeneho, příklepne celé vajíčko. Nakonec ten opečený chleba. Tuhle dobrotu si dávám v beskydských hospůdkach. Do Beskyd prcham před mestskym ruchem.
Jj, taky to tam znám dost dobře. Jde tam krásně, že ? My jsme usídleni pod Hostýnkama.
Beskydy jsou dost rozsáhlé. Nejblíže mám na Jablunkovsko, necelou hodinku vlakem.Je tam krásná příroda a prijemni lidé.
Tyhle kraje vůbec neznám, jsou mi tak nějak moc z ruky… Doufám, že nás tam někdy někdo zavede – fotky a trochu povídání a hned člověk bude vědět 🙂
I když, odkud je vlastně Ivana od Najty? Ona dávala jednou fotky odněkud možná odtamtud? 🙂
Jsme kraj moravskoslezský,je málo známý.V beskydských lesích je v létě plno hub a lesních plodů.Ja zas vůbec neznám Zvicinsko,to mám taky trochu daleko.
Moja babička robila cesnačku nie z vody zo zemiakov ale zo slížov (nudlí). Z domácich slížov, ktoré robila z múky a vajíčok, cesto vyvaľkávala na skoro priesvitné veľké plachty, potom nakrájala na dlaň široké pásy, tie naložila na seba a nožom bleskove krájala neuveriteľne tenučké slížiky. Dodnes ju vidím, ako sa s tým jej boľavým chrbtom skláňa nad kuchynským stolom a čelo má orosené od námahy. Tak tieto keď sa uvarili, z vody bola kmínovka alebo cesnačka. Do oboch dávala ako závarku rozšľahané vajíčko, za miešania liate do vriacej vody a navrch prišla nasekaná pertžlenová vňať alebo pažítka. Ja v podstate bez polievok vyžijem, až keď začne byť na trhu mladý hrášok, mrkvička a neskôr mladá kapusta, tak ma chytí chuť na zeleninovú v ktorej stojí lyžica, ale hustá je len zo zeleniny, závarky ani zásmažky nepoužívam. Keď mi niekto dobrú polievku ponúkne, nepohrdnem, ale variť si ich pre seba pravidelne sa mi nechce (veď hovorím, lenivá gazdiná).
Já jsem sezónně polívková – když je zima, polívkuju. Když je horko, salátuju (chuckle)
Přesně tak. Polévky sedí zimě a dělají teplo v baráku 🙂 Když je horko, tak zapomenu na své české kořeny a vyrazím k jihu. Když tam náhodou nejsem fyzicky přítomna, tak s jistotou mohu říct, že se moje kuchyně hodně promění v duchu středomořských tradic a rituálů 🙂
jo nejrychlejší horká polévka na světě: lžička sádla i se škvarkama, trochu mletého pepře, stroužek drceného česneku do talíře nebo dva, sůl,majoránka a zalejt vroucí vodou… chleba nemusí bejt opečenej,stačí i krajíc do ruky a když je,rozklepnout ještě před nalitím vody, do talíře vejce…na vypaření žaludku nebo na rýmu a začínající nachlazení,naprosto dokonalé….vod az brambor j euž bonus, ne vždy je po ruce…
jen poslední dodatek k česneku: vloni jsme s Jiřím nejen vypěstovali h nádherně velký, zdravý ,ale hlavně pořádně silný česnek na své pidizahrádce. I když jsm měla spoustu obav, že nenechavci nám česnek sklidí dříve, než se ke slizni dostanem my, vydržela jsem do té správné zralosti česneku. Naštětsí nezmizla ani palička, takže na podzim jsme sázeli česnek další, ale na zcela jiný a dobře před dvěma roky vyhnojený záhon. O kravský a dobře uleželý slamatý hnůjje tu díky nedalekému kravínu opravdu nouze není. jen musí člověk včas o něj požádat dříve, aby zemědělec nerozvezl hnůj po svých polích. A takový hnŮj , to je vážně poklad. Krom toho se sežene snadno u hnůj koňský,protože tu v okolí je dost koní I stájí, kde koně chovají. Do Újezda SV.KŘÍŽE JSOU NECELÉ 3 KM. DO SVRŽNA JE TO O CHLUP DÁL. DŘÍVE CHOVALI KONÍKY I U NÁS, KOUSEK ZA MĚSTEM, ALE PÁN UŽ CHOV ZRUŠIL.NEVA, VŠE SE DÁ DOMLUVIT A SEŽENE SE HNŮJ JINDE.
Tak, přesně takový jednoduchý oukrop vařím svému Jiřímu kdykoli, když vařím oloupané brambory jako přílohu nebo dělám škubánky apod. Mám chlapa poblívkového, to už jsem tu psala opravdu několikrát. Kdo má pořád ty poblívky vymýšlet, že?KROM TOHO ÚPLNĚ STEJNÁ POLÉVKA SE VAŘILA OBČAS I U NÁS. Chuť oukropu vylepšuje Jiří přidáním trocha mleté papriky a hlavně spoustou majoránky. je to neskutečně jednoduchá a rychlá varianta.Naučila jsem tuhle poblívku i svou kamarádku, která byývala často nešťastná, když se na její chatičku kousek od zámku Kozel pozval nějaký zmlsaný farář na nedělní oběd. jemu bylo vždy moc divné, že u ní nedělní oběd býval bez polévky. když jsem jedno léto u kamarádky pobývala, nechtělo se mi na kamnech polévky vyvařovat vůbec.A když jsem předvedla tuhle bleskovku a ještě jsem vlastně využila dobře použitelnou horkou vodu z brambor, kterou ona vždy valévala na kompst, kamarádka zajásla, že už farář nebude mít nedělní oběd bez polévky nikdy víc.Jak jednoduché, wattsone, že? Protože se mému Jiřímu občas oukrop zdával takový moc obyčejný. pokud jsem v ledničce našla vejce, přiklepla jsem ho do oukropu a ještě jsem ten oukrom nakrátko vstrčila v do mikrovlenky. Nechávám v poblívce vždy i pár kousků vařených brambor taky. a pokud vařím brambory na kaši či na škubánky, tedy do vody kmín nedávám, přihazuji větší špetku drceného kmínu, aby se poblívka po něm ovoněla. Jinak zdravím všechny kuchařinky a jdu se zvodorovnit. krásný víkend všem .
tak jíst ho každou neděli,to by měl farář z atrest….hlavně, kdyby pak byly ovocný knedliky..:-D
Jako že by ta polívka byla ze slité vody z ovocných knedlíků? … :O
ženský , vy jste fakt koně.Já si tvou vymyšlenou sladkoslanou poblívku, ygo, živě představila a už mám hubu kolem celý hlavy a hejkám tu jak osel.
ne EGE, po česnekové polívce, sladké blbouny….ale i ta tvoje verze je nepoživatelná 😀
Sharko, čti pozorněji,Já netvrdila, že farář chodil ke kamarádce na chatu pravidelně každou neděli na oběd.Střídal to a docházel jen občas , ale přece jen bez předchozího ohlášení, takže pak kamarádka fakt nestíhala. Už dlouho na oběd žádný farář nedošel, jelikož ten stařičký a hodně zmlsaný nedávno umřel a ten nový nástupce se zatím neodvážil přijít.Kamarádka má docela početnou rodinu, ale na dřevěné chatě uprostřed parného léta se jí opravdu na sporáčku na dřevo polívka vařit nechtěla nikdy . Kamarádka už tu křesťanskou soudržnost a pohostinnost ani nedodržuje, protože sama je po dost těžkém infarktu a chatičku má na odpočinek, nikoli k vyvařování dobrot pro mlsné strávníky.
Mňam,ovocný knedlíky z kynutého nebo tvarohového těsta, plněné borůvkami, to nemá chybu.No,trochu jsem odbočila od oukropu.
Janina:
Už aby tu čas borůvek byl! 🙂 Knedlíky borůvkové, se žahourem, to je mana nebeská 🙂 Hodně jsem o těchto sladkých receptech psala ve své nové kuchařce „Kuchařka ze vsi“. Lesních plodů si opravdu v kuchyni nesmírně cením. Vždyť mám z okna výhled přes louku k lesu. Až se v něm zazelená, hned tam jdu. Vždycky tam něco dobrého najdu 🙂 Houby, plané bylinky, kytku do vázy, šišky do krbu, …
gurmanka:výhled z okna mám na protější panelák.Na borůvky a jiné lesní dobroty jezdím vlakem.Je to krásný celodenní výlet.
Janina, když se jede na výlet, člověk si to mnohem lépe užije! 🙂
Úplně souhlasím,výlet si člověk uzije. Vecerni těšení na druhý den, chystani nezbytných věci do batůžku, zkoumat jestli bude zítra hezke počasí je příjemná činnost.Už aby bylo jaro.Toulat se lesem,dýchat čerstvý vzduch, poslouchat ptaci písničky,okukovat lesní kviti,to nemá chybu.Zahlednout stádo srnek je úplný bonus.
Stádo srnek prosím ne-e! A když tak hóóódně na obzoru. Protože na vycházky chodím se psem, tak stádo (ale stačí i jedna koza bezrohá) podstatně rozhodí naše jing a jang (rofl)
Vlastním pouze kočky bytové,takze na výlet jedu bez nich. Takže mohu pozorovat lesní zvěř bez obav,tedy pokud ji sama nevyplasim.Pobliz pralesa Mionší jsem z dálky zahlédla rysa.Ze jsem ale mazala fofrem pryč.