Pozorovala jsem Berry, jak se loudavě přesunuje pod hrušku a nenápadně kontroluje, jestli se dívám. Bylo mi jasné, co jde dělat, a přemýšlela jsem, jestli mám zasáhnout. Vždyť vosí štípnutí do jakékoliv části tlamy může být opravdu nebezpečné! Jenže Berry na moje strachy nedbá – co je lepšího než si chroupnout čerstvou vosu? No, možná si chroupnout sršně!
Dělá to odjakživa a leze mi tím na nervy. A navíc to se to naučila i Ari, byť ta se zatím neprojevuje tak maniakálně. Berry loví vosy celoročně, ale teprve teď přichází ta nejlepší doba, čas popadaného ovoce. Lov je tak velmi snadný a Berry mi tak připomíná puberťáka, který zjistil, že má otevřený přístup ke skladu těch nejlepších chipsů a solených oříšků.
To stojí, mírně rozkročená, s hlavou skloněnou a sleduje vosy, již trochu opilé zkvašenou ovocnou šťávou. Nehýbe se, jen ve chvíli maximálního loveckého vzrušení se jí jemně zachvěje ocas. Potom se ozve „chňap!“ a následuje blažené skousnutí. Přemýšlím, jestli vypadám podobně, když si koupím extra extra kyselé želé.
Za ty roky jsem ji viděla s opuchlou tlamou snad jen třikrát a to v době, kdy zřejmě ještě neměla na vosy ten správný grif. Evidentně netrpí žádnou alergií a popravdě asi ani bolest nevnímá jako něco rušivého. Jinak by toho snad nechala, ne? Zrovna včera jsem to zase nevydržela a zavelela „Berry, ne! Sršně fakt ne!“ Poslechla, ale vrhla na mě pohled, který jasně říkal: „Tak jo, teď. Ale však ty se pořád dívat nebudeš!“
Tuhle jsme zrovna odjížděli ze Zvičiny, když jsem cosi zaslechla – a sakra, mám v autě čmeláka! Hned jsem zastavila, protože tohle mu nemůžu udělat. Chudák čmelda totiž vletěl do kufru auta a bručel u zadního skla. On si toho vědom nebyl, ale já ano – Berry už číhá, jak si zobnout! „Necháš toho!“ velím té černé mlsotě a zároveň otvírám dveře, aby čmelák mohl vyletět ven.
Ne, neměla radost. Úplně jsem viděla, jak se jí sbíhají sliny na tohle létající obržužu:)) Ale řekněte sami: přece jsem jí toho čmeláka nemohla nechat!
A tak se dnes ptám: co vy, vaše zvěř a zvláštní chutě? Loví vaši psi nebo kočky taky vosy? Vím, že kočky rády loví mouchy, můry a podobně, jen nevím, co říkají na hezky žlutočerně pruhovaná, leč bodavá sousta…:)) Zkrátka, pojďme si povídat o podivných chutích! 😀
PS: Další zvláštní chuťovkou mých psic jsou kočičí… no, exkrementy:)) Jsou to čuňata, čuby jedny!:))
(Foto – včerejší vycházka v lesích nad královédvorskou nemocnicí)
Tak naše dvě domácí kočky loví hlavně ještěrky, divím se, že vůbec ještě nějaké na zahradě jsou! Naštěstí s úlovky běhají na verandu (protože dveře do domu jsou zavřené)a tam se mi jich naštěstí podaří většina zachránit, i když některé z nich už jsou bezocasé. Když je zahlédnu „u něčeho“ posedávat venku take běžím zachraňovat. Jenže !! Někdy minulý týden jsem takhle viděla Rusty „nad něčím“ na verandě. Šla jsem v plném přesvědčení, že jdu zase zachraňovat ještěrku,jenže měla mezi packami hada. No přesněji(a naštěstí) jen takový provázek, maličké, sotva 10cm dlouhé hádě, už mrtvé. Hádek nevypadal na čeleď jedovatých ale i tak jsme z toho znervozněli, protože podle velikosti mohl být i čerstvě narozený. A tak je otázka, odkud se na zahradě vzal ? Jakou dálku může takové hadí mrně ulézt? Nebo máme někde ukryté hnízdo a dalšími, hadí snůšky(nebo živě narození) mohou obsahovat klidně i 40 hádků !!! No teď, když venku kočky u něčeho čmuchají, letím rychleji kontrolovat – zatím nadále vždy „jen“ ještěrky.
Uvnitř domu se občasnou mouchu pokouší chytit hlavně Woody a bývá docela úspěšná. Mouchy v domě lezou na nervy i Trixie, sice je nehoní, ale když ji nějaké ruší odpočinek ohání se po ní z polohy vleže a já pak slyším její cvakání zubů (většinou naprázdno, ale byly už i úspěšné vyjímky).
Jinak naštěstí vosy tu příliš nepoletují (není tu spadané ovoce)a čmeláci se take drží výše od země. Včera jsem z bazénu pozorovala krásného modrého motýla, který usedával na postříkané kameny kolem bazénu asi se chtěl napít. Toho Trixie honila, ale on jí naštěstí vždyky pláchnul o kus dál, tak to nakonec vzdala a modrý krasavec také po chvíli odletěl.
Maričko, a to hnízdo jste nenašli? přiznám se, že bych tam u vás taky z hadů radost neměla (shake)
A musím se usmívat nad představou, jak zachraňuješ ještěrky a pak tam máš rod bezocasých… Jeden by čekal, že se odstěhují? Ale asi to tam u vás mají prostě rády:))
Dede, no právě, že nenašli – já vlastně nevím, jak bych ho vůbec poznala, různých „dutin“ v zemi a mezi hromadou polen do krbu tu máme dost. Ale naštěstí kočky žádné další hade zatím domů nepřinesly a tenhle jedinec zůstává záhadou.
Naše pejsiny zatím loví vcelku neúspěšně motýly. Skáčou vyskakuji z trávy jak ušatá torpéda na trampolíně. Bodavé zatím jen lehce zkoumají. Nejlépe jim jde lov vzájemný.
Babuška staruška zešmelcuje všechno, znovu a znovu se přesvědčuji, že musela bufetit drahnou dobu kolem popelnic neb je vždy všude spolehlivě najde. Mám počítač umístěný tak, že sedím zády ke kočičí kadibudce, ony ty potvory mi leží za zády a předstírají hluboký spánek, jakmile povolí moje bdělost, už natahují krky zajímavým pro ně směrem.Musím mít oči okolo hlavy. 🙂
Zapomněla jsem dvě věci – jednak že máš Dede opravdu úúúžasněěě fotogenické psí holky !!!! A za druhé dotaz – co je to za modré kytíí ve kterém holky stojí? Vypadá to jako zdejší polní verbena? Sice na fotkách je z něčím promíchaná (žebříček??), ale je tam tak hustě, jakoby byla zasetá, což se mi zase nezdá? Tady některé „tvrdší“ druhy verbeny vypadají skoro jako slaměnky a takové mi přijdou i na fotkách? . Víš(te) co to je ???
To mělo být pode mnou, ne pod Jenny, ale když už jsem se tu ocitla, tak posílám Babušce a ostatnímu osazenstvu u Jenny pohlazení 🙂
Maričko, moc díky !! Zdravím i Tvoji smečku§ 🙂
Taky jsem tu modrou louku strasne moc obdivovala.
Tipuju, že je to svazenka, ta se tu používá jako zelené hnojivo, vysévá se na zaorání.
Tipuješ správně, já když jsem ji tady viděla poprvé vysetou na poli tak jsem neodolala a šla jsem si natrhat do vázy. Nevěděla jsem, že to pěstují jako zelené hnojivo nebo se to nechá vykvést a sklízí se na semeno. Pole bylo nádherně modrofialové a nevěděla jsem co to je.
Maruško i dede, já si semeno svazenky koupila předloni. Zjistila jsem si, že svazenka jako meziplodina má pomáhat od zamoření země. Měla jswem předloni kedlubny giganty, ale jaksi řádně nerostly. Následně až při sklizni zakrněnců jsem zjistila, že na kořenech je spousta nádorKů. Proti nádorovitosti brukvovitých je právě výborná svazenka jako meziplodina a zelené hnojení , Takže zas už letos mám svazenkou oseté všechny prázdné záhony JSEM UŽ DRUHÝM ROKEM OSILA SVAZENKOU. rOSTE VELICE RYCHLE A ZELENÉ HMOTY VYTVÁŘÍ FAKT KVANTA. Roste velice rychle , ale je to docela vysoká a roztahovačná rostlina, kterou jsem musela ukáznit vyvázáním, aby vše kolem sebe nezadusila, když jsem ji potřebovala nechat vykvést a dozrát na semeno. Hlásím, že proti nádorovitosti fakt funguje. Když jsem vloni i letos semínka z kvítků luštila, pchopila jsem, proč jsou semínka svazenky tak drahá.JE TO DĚSNÁ PIPLAČKA. Hmyzu fakt chutná a láká motýly, čmeláky i včely. dá se shnat na ww.diskont-zahradkar.cz. Je to sicde dražší zelené hnojení, ale fakt vyrobí pokaždé spousty zelené hmotya múůže se zarývat už při výšce 15 cm, jelikiož té zeleně je moře. Š koda, že jsem neposlala Jiřího, aby svazenku vyfotil. je nádherná a hmaz na ni lítá jak divý. Stejně tak působí na užitečný hmyz všechny moje třapatky. na jejich květech už jiří předloni vyfoil najednou motýla i čmeláka. Třapatek mám fakt plničko, protože si je poctivě pěstuju. Množín se mi stále víc a víc a fakt květinový áhon u plotu krásně zdobí. A ještě je prima, že třapatkové rostliny nejen dobře vypadají, ale jsou i hodně užitečné, jelikož třapatka nachová(echinacea ) je skvělá léčivka a ty ostratní se hodí i k řezu. Jen budu muset rostliny třapatek trochu zredukovat, aby na kyričkovém záhonu nebyly jen ttřapatkyt Krom echinacey mám třapatky plstanaté , které mají květy jen zcela žluté, pak mám i jinou třapatku, kterou jsem získala pod názvem cherry brandy. Má nádherně tmavohnědé květy, které jsou žlutě žíhané. Tahle semínka budu luštit pro mMatyldu, takže pokud bude zájem i od někoho jiného, mohu jich vyluštit vícero. lzuštím každoročně semínka i z echinacey, protže odkvetlé květy stříhám a buď semínka vyluštím nebo vyhodím. ty třapatky jsou opravdu krásné. Musím pověřit svého dvorního fotografa Jiřího, aby třapatky letos nafotil. svazenku letos nenbechávám vykvést, ale ona se stejně samosebou vesemení a vyroste i tam, kde bych o ni ani nestála.
Ano, je to ono – a taky jsem si to musela vygooglit. Popravdě to tam vypadá jako podhorská Provence (mám další fotky:)) To bílé je rmen.
A děkuju Maričko za chválu holek:)) Berry si mi na chvilku stoupla do výstavního postoje, tak jsem honem fotila (mobilem, jak jinak)
Jo, je krásně symetrická. Taková… kdyby byla člověk, měla by rovná záda a ramena.
Ari dělá skvělého šaška. 🙂
Matyldo, Marsko děkuji za odpověď, neznala jsem, googlila a už jsem zase chytřejší 🙂
Ty tvoje dvě černé treperendy jsou zárukou tvé bdělosti a nepolevující pozornosti. Může to být vyčerpávající, ale víš, v jaké duševní kondici tě to zase drží? (inlove)
Vosy lovila Klérka. Nezakazovala jsem, ale byla jsem ve střehu a trnula. Ajvi se po nich ohání, ale ZATÍM neloví.
Co se týká lahůdek, tak předevčírem fofrem ukradla Darkovi ještě živého, tučného nebo snad gravidního óbr hraboše (neměla jsem čas kontrolovat) utekla s ním na druhý konec zahrady a tam ho bleskově polkla, snad ani nezakousla :O .
Řekla bych, že je to známka toho, že hraboši se chystají na tuhou zimu (wasntme) Ajvi tak měla nejspíš maso nadité zrním:)) a kocour mohl znovu vyrazit na lov… 🙂
Na včely byla odborník Riki. Ta si stoupla před česno a dala si zákusek. Za celý dlouhý život dostala jen dvě žihadla, než se to naučila.
Penny byla alergická. Když ji bodla včela, měla jsem místo štíhločumákaté Penušky boxera. Takže pro Penny jsem s sebou tahala Zyrtec. Ale Penuška taky uměla lovit (ostatní) hmyz na povel. Tvářila se přitom všelijak, ale vždycky to na povel i sežrala, nikdy jsem nemusela uklízet odlámané hmyzí nožičky.
Melly asi měla vosy v kotci, protože se jich strašně bojí. A proto Donny, jakmile uslyší cokoli bzučet, jde a Melinku zachrání. Pak ulovenou potvoru vyplivne a jde šťouchnout Melinu do čenichu, že dobrý, že už může vylézt, že je už zachráněná. Melly pak zakousnutou bzučivku dlouho zkoumá a Donda ji přitom pozoruje: Tak co, vidíš? Fakt je to mrtvý. Nejsem serža pro nic za nic, ne? Rýpni do toho i tlapou. Vidíš? Ani se to nehne. Mrtvý. Tak co, už se neklepeš?
Io, mám moc ráda líčení příhod z tvé smečky! (inlove) Nemyslím, že by tohohle byly moje holky schopné 🙂
Protože se nedostaly do úzkých. Kdyby se to stalo, viděla bys, jak skvěle funguje smečka – silnější člen se přerazí, aby umožnil slabšímu být taky užitečný.
Ale vždyť jsi to viděla – s Maxem, s Kazanem a Berry, s malou Arinkou… Jen to nebylo tak výrazné, protože tví psi neměli tak velký problém.
Nebo to neumím vidět. I tak to může být 🙂
Ono to jde těžko vidět. Když někam vezmeš jen jednopsa, naparuje se: Já, já, já smím jít s paničkou! A dělá, co umí, aby si tu poctu zasloužil. Když vezmeš dvojpsa, tak se vzájemně vyrovnávají tak nenápadně, že nezjistíš, co vlastně dělají. Já třeba netušila, jaké jsou rozměry Melininých strachů, dokud měla Melly za zády Penušku: Penny to všechno odfiltrovávala a nechávala Melině k řešení jenom to, co Melly zvládla. Za to Melly dělala Penušce oči a uši (a navigaci). To druhé vidět samozřejmě bylo, protože fyzický hendikep je čitelnější. Taky bylo vidět, jak se Melly chodí s Penuškou radit. Ale nic víc.
Když byla malinkatá Donda, tak Melinka odložila všechny svoje děsy, aby štěně vyrůstalo v bezpečí a pohodlí. Tehdy se Melly vysloveně překonala.
No a pořádně vypluly Melinčiny děsy na povrch, když byla Donda mezi šestým a osmnáctým měsícem života: už příliš velká, než aby se u Melinky projevoval program „ochraňuj štěně za každou cenu, na vlastní hrůzy nehleď“, a pořád ještě příliš pitomá, než aby dovedla dělat seržanta. Melly na pozici malé alfy nemá. Melly by nás v pozici malé alfy všechny držela zalezlé pod postelí. 😀
Jakmile Donda (příliš brzo vzhledem k věku, ale nešť, ona na to prostě má) převzala pozici malé alfy, začala se Melly učit jí důvěřovat a Donda začala vymýšlet kompenzační mechanismy pro Melinčiny strachy. A teď jsme ve fázi, kdy zase mám dva užitečné psy. Donny sice dělá 2/3 práce, ale Melly jí to oplácí bezvýhradnou podporou. Kdykoli Donda štěkne, má okamžitě po boku Melinku. A taky Melly má za úkol seznamovací protokol s jinými psy. Donda provede přibližovací protokol a Melly pak diplomaticky jedná. 🙂
Tvoje holky nejsou v tak velké dysbalanci, ale když zapátráš, tak to u nich taky uvidíš – každá dělá to, co umí líp.
🙂 hezký!
Jen poznámka pro případné – vítané 🙂 – diskutující: ptám se na různé zvláštní chtě vašich mazlíčků a nemusí jít o hmyz!
Já třeba kdysi upřímně žasla, když Kazan s chutí sežral kyselé zelí ze zavináčů… dobrovolně! :X
Riki za mě žrala jahody ze záhonku a já za ni dostávala nářez, než ji jidnou babička chytla. 🙂
Penny byla patriot: žrala jenom naše ovoce. Na tropy ji neužilo. Ale pomáhala mi česat a nosila padanky. Jinak byla toho názoru, že potravou pro slušného psa je maso, trocha mlíka a vajíčka, v nejhorším tedy ty granule. A rozinky. Ty žebrala v čajovně.
Nessy se chodila dopásat na kompost. Žrala slupky z brambor. Když ji našli, toulala se po městě a vyžírala popelnice – a zůstalo jí to. Milovala rohlíky.
Melly žere všechno. Ještě jsem nezjistila, co Melly nežere. Například teď sežrala ožmoulané zbytky chlebového těsta. Syrové. Bude prdět, ale ten kvas za to prý stojí.
Donny zastává názor, že nejlepší jsou granule. Jabka jsou balonky. Když něco žere Melinka, Donda přijde, vyrýpe ji od toho, ochutná a pak udělá ksicht: Tohle ty žereš??? Teda ty máš ale chutě! Krom granulí žere cokoli, co proběhlo kolem mlíka, a už jsem ji naučila i na syrové maso. Ale Donda, podobně jako Penuška, na žrádlo moc není. Zatímco Melly (a Nessy) žije, aby žrala, tak Donny (a Penny) žere, aby žila. 🙂 Takže když Melly dělá u misky (po vdechnutí své porce) ksichty typu Máš! Deset let jsem nežrala! Dej!, tak se Donda nažere, kolik nezbytně potřebuje, pak odstoupí a nechá černou díru, aby se docpala.
Fren ho žral taky kysané zelí a meruňky,letní kyselý jablka a Barunka zase angrešt,rajčata a jahody. Šarik měl rád utopence a močáky (kvačené okurky).
Holky se cpou ovocem se stejnou chutí – češou si ho, pokud dosáhnou, jinak používají mě:)) Ovšem zeleninu do huby nevezmou ani omylem. Ostatní moji psi byli stejní – proto mě tak překvapil Kazan s tím zelím (a žral ho opakovaně:))
jo,Fren seděl u zeláku a škrabal na něj packou- vydej…stačla hrst..buď mu chyběla sůl nebo vláknina, po zelí strašně prděl…
Ovoce a zelenina je standart. Rozsekal mě před lety Barouš, slintající na moje pečené kuře – tak jsem mu nabídla… kyselou okurku. Slupnul a chtěl přidat. No a dorazili to už oba pánové, když nám takto čuměli na klobásy s křenem. Dostali křen. Oba jej slupli a dožadovali se pokračování. Od té doby takovéto pokusy radši nedělám.
Vosy naštěstí nechytají a nežerou, Barouš se naopak bzučících potvor bojí a má proč – já ho tehdy přivolávala, že měl pan puberťák jiný názor a musel si k tomu vosímu hnízdu čichnout…
U nás jeden syrovou zeleninu i ovoce sežere, druhý jen vařenou, jinak k syrové čuchne a říká pohledem, že není koza… a já zase říkám, že než by to sežral tak by si raději zastrčil čumák za ucho
Zastrčil čumák za ucho! Maruško, ty perlíš (rofl)
Svatý pes Award, kóliák, lovil celý svůj dlouhý život vosy. Cvak, a bylo. Včely taky.
Nezakazovali jsme mu to, nemělo to cenu. Buď to uměl bezžihadlově, nebo si na ně vypěstoval takovou imunitu, že mu to nic nedělalo.
Dalmatini vosy neloví (pokud vím), protože jich tu není dost (naštěstí). Zato tu jsou mouchy bodalky a jiní ovádi. Ti velmi rádi loví dalmatiny. Dokážou jim rozhlodat uši do krve. Kupodivu na ně fungují protiklíšťové obojky 🙂 Naštěstí 🙂
Ahoj Ri – zrovna dnes jsem si říkala, že musím napsat o tom, jak fungují „diamanty do huby“ neboli ty protiklíštěcí tablety. Dala jsem je psům v dubnu a doteď nemáme problém! Žasnu:))
Jinak lity lity, když máte ovády! Jak jsem se dokázala s lecčíms smířit, tak ovády z duše nesnáším a mám tendenci vztekle ječet, když na sobě nějakého najdu. U nás naštěstí nejsou, ale na chalupě ano. Mimochodem, tam se jim říká hovada… 😛
Dede, na „diamanty do huby“ 😀 mám doporučení od chovatelky, co mi, když mám nyní ulejvací pravou ruku, ostříhala Ajvi. Jenomže jsem si přečetla, že je to blbé na játra a ledviny. Je to fakt? Co říkal Tvůj pan doktor? Tedy pejskovský pan doktor. Že Ty nemáš blechy to vím!
Pejskovskej byl opatrnej 🙂 – je to úplná novinka, dával mi to s tím, že zkušenosti prostě zatím nemá. Já si říkala, že to zkusím, protože obojky mít na psech nemůžu a spoty mi na nich dlouhodobě nefungují (jsou moc chlupaté?). Navíc, když dám spot Ari, tak se jí udělá za krkem (a na zadku – u těch, co se aplikují na dvě místa) mastný flek, který si okamžitě vytře v prachu, takže vypadá děsně.
Zatím vycházím z úvahy, že dnes si úplně špatnou věc výrobce netroufne vypustit (lidé vedlejší účinky sledují) a pokud ta tableta bude jedna za rok, tak to nejspíš stojí za to. Ale zeptám se po sezóně pana doktora, jaké na to má ohlasy i od jiných psů – třeba starých nebo ne úplně zdravých. Holky jsou v pohodě 🙂
Spoty nefungují.
Obojky většinou fungují, ale hodně psů je alergických.
Tablety „fungují“. Nelíbí se mi, že se klíště musí nejdřív zakousnout. Pak rychle chcípne a upadne, ale to zakousnutí tam prostě je. Dopad na vnitřní orgány může být i u těch obojků a spotů, nevěřím že se to nedostane do krve. Těžko ale poznáš co je následek tablet, navíc očekávám, že se případný problém projeví až po několika letech.
Musím jednou odporovat – tedy spoty fungují, jak u koho. Naši chlupatí koliáci mají spoty, místo dvou měsíců jim fungují čtyři. I když se mezi tím koupají. Obojky nám moc nefungovaly. Bydlíme téměř ve křoví na začátku lesa. Když oběhnou barák tak jsou na břehu pod olšemi. Jen pro ilustraci abys mi třeba neříkala, že to nemají kde chytit.
Tak to jsi jedna z mála, potvrzeno pejskaři i veterináři.
záleží na konkrétních spotech, od někoho nefungují, od jiného ano….
Všechny obojky, spoty, tablety… jsou nervové jedy.
Ano, jsou to jedy, to se přece ví. A jeden veterinář mi řekl, že se hystericky používají tablety proti cizopasníkům. Že pokud nezaznamenám, že zvíře opravdu červy má, tak nemusím nic podnikat.
V dnešní době je to problematické, používáme všude možně tolik všelijakých jedů a ani se nad tím nepozastavíme. Je těžké se jim zcela vyhnout.
To je jedna z mála nepříjemností na canisterapii – musíš mít psa pravidelně odčervovanýho, i když není potřeba. 🙁
Já se snažím se spotům i odčervovačkám vyhnout, dokud je fakt mít nemusíme. (Bydlíme u obory.) Naposledy jsem napatlala psy levandulovým olejem a taky to fungovalo. 🙂 Ale na jaře byla děsná úroda klíšťat, to prostě spot měly.
Jinak – na obojky jsem alergická já, na blechy Melly, takže střídám spoty a takový ty želatinový kostky (když je sezóna potvor v nejhorším).
Máme spoty a na psice fungují. A to nepředpokládám, že by letos klíšťata chcíply vzteky nad tím horkem jako jiné roky.
Dede , ta modra louka je neuveritelne krasna. (inlove)
Viď? 🙂 proto jsem je tam fotila!
Vosy lovit zakazuju- mám trochu úděs z toho, že by některá psice mohla být alergická (stačí, že já jo). Jinak loví mouchy a nejradši to, co sedí na fasádě- a že toho na vanilkově žluté fasádě sedí! Tuhle jsme šla se psy ven a ve výšce hlavy jim seděla na fasádě tiplice (takový to velký nohatý). Světluška jen chňapla a bylo po tiplici- a Karamel sežere kdejakého brouka…
Taky bych to ráda zakázala! A když jsem poblíž, obvykle stačí ošklivý pohled, aby Berry předstírala, že má chuť na hrušku 😛 , ví, že to nemám ráda.
Ale zakázat to nemůžu, protože holky jsou běžně samy na zahradě – a co pak s takovým zákazem? Co oči nevidí, srdce nebolí – řekne si Berry a jde si zalovit. Zákaz, jehož plnění nemůžu kontrolovat nebo si ho vynutit, je k ničemu. Tak jen doufám, že se jí nic nestane…
No, mouchy, pavouci a jiná havěť jsou lovná, ale není v tom to nadšení. Zamlada určitě myši, ale to už ji taky nějak časem pustilo. Ona se Majda vůbec nějak rychle dostala do stadia důstojné madam, už jí bude sedm a tak zřejmě na nějaké pubertální hrátky není. Myslím, že těm vlčkům to trvá déle, než se z nich stanou důstojní kmeti.
ani důstojný kmet ve věku 14 let, nepřestal chytat vosy a čmeláky (Šarik) ..
měl to po tátovi. Fren chytal všechno,co lítalo a vydávalo nějaký zvuk. když našel hnízdo podzemních čmeláků,tak měl vánoce – z jedné strany chudáci vyletovali,na druhé byla kupička těch lapených a rozkouslých, taková pohřební mohylečka..
vosy z ovoce vyháněl a žral..nevím co mu chybělo. Nikdy nebyl pobodanej, Šarik jen na začátku,než se to naučil.
Bohužel Frenovi vadili ježci,dokázal je potopit v korejtku s vodou,když se rozbalili,kousl je do břiška a zlikvidoval…prostě je tam donesl,vhodil a packou potopil…a byl za to tolikrát bit, nefungovalo to..zahradu a plot jsme měli zadrátované, stejně se tam někudy vždycky nějakej bodlináč dostal…
Kočky loví mouchy,moly a můry..vosy zkoumaj,brouky zkoumaj. To sedí vědecké sympozium v pozici Artušových rytířů a s hlavami u země sledují nebožáčka broučka, jak vypadá,co dělá,kam leze,proč mění směr nebo proč nemění směr, proč leze rovně, proč nedokáže lézt i převrácenej… a pak se nejnešťastnější vědec rozhodne pozvat hlavu celé kočičí akademie a dojde pro mne..akademická hlava sebere broučka(do papírovýho kapesníku)a odneseho ven. Vědcům se uleví, broučkovi také….a já mám klid.
🙂
Sharko, co říkáš o Frenovi a Šarikovi je u nás podobné. Na ježky měl grif Kazan a ani vodu nepotřeboval. Proto jsme „utěsnili“ zahradu. Celkem to funguje, za poslední roky jsem našla na zahradě jen jednoho bodlinatého mládežníka a holky se stejně o ježky (na rozdíl od Nazgúlů a Maxe) moc nezajímají.
Jo a scénka s kočičím věděckým konziliem mě dostala – to je dokonale napsáno (rofl) (rofl)
Inko, řekla bych, že ona si prostě pěstuje jiné zábavy a její smysl pro humor je osobitý stejně, jako je ona sama 😀
Ovčáci jsou v zásadě prdlouši a srandisti, když se jim to dovolí…
Naše Hepinka kdysi lovila můrky. Měla na to grif.
A Fousek ten mouchy bojí. Stáhne ocas a dekuje se.
Krucinál jsem v Americe
Fousek? Velký silný malinko potměšilý Fousek? (inlove) To se divím… možná zatím jen nenašel správnou motivaci:))
Vís ty co DEDE, Hepina po kapačce, ve které měla B a vitamíny, velice pookřála. Chodí po bytě jako carevna.
A ráno zahnala silného Fouska do koupelny.
Seděl tam na předložce jako pytel neštěstí.
Jen mám strach, aby kapačka nebyla pro Hepinku návyková. To by nás finančně zruinovalo.
Kočičí exkrementy jsou pro psy velkou pochoutkou, to je všeobecně známo. Asi jim z nich voní nějaké nestrávené zbytky, které nutně potřebují, neb páníčkové jsou skoupí a nedajní.
U nás kočičáci neloví žádné proužkaté žlutočerné potvory, protože sem, zaplať pánbu, nelítají. Ze dvora moc ne, žádné kytky tu nejsou…… Zato drobné mušky, větší mouchy – jo to je zábavička. To tady pak všechno lítá. Jak se sdružují u světla, tak já nestíhám chytat spadlé stínítko z lampy, shozené věci z police, levitující Cecilku nad hlavou…. což o to – ona je droboučká, nemá ani 2 kg, ale když pak za ní letí ten skoro šestikilový halama Melíšek II, tak to už je o skalp. Teď momentálně mám rozdrápnutý dolní ret, protože jsem ho chytla včera při „lovu“ mušky do náručí a on po ní tak strašně toužil, že se ohnal tlapkou a bylo. No, havajský domovník hadr!
nebylo by jednodušší chytat ty mouchy???
Sharko, a kde by zbyla nějaká legrace pro kočky? (wasntme) Počítám, že Karolína radši riskuje skalpování, než sebrat kočkám vzrušující zábavu (chuckle)
Víš jak to je zábavný,pozorovat jako kočka člověka,co se snaží chytit mouchu??? Víš jak v očích tý kočky vypadáš??? Pokud tedy nechytíš a neodevzdáš jako pochoutku… (chuckle)
Karolíno, šest kilo??? Já myslela, že je to kočičí mladíček a on je to kusanec kocoura (inlove)
Melíšek II dospěl – je mu přes rok! Přišel ke mně jako sedmiměsiční v půlce února. No, je ho fakt kus. On tak nevypadá, ale je hodně robustní.