Dívám se na růže zalévané májovým deštíkem a znovu obdivuju sílu, která dokáže tak dokonale oživit něco, co v zimě vypadá prostě jako staré dřevo. Stejný zázrak pilně předvádějí i moje prastaré ovocné stromy, kvetou o závod s těmi mladými. Déšť dodává další dojem svěžesti, síly a chuti do života.
A já přemýšlím, jak moc by se mi líbilo, kdybych na jaře dokázala vyhnat nové lístečky a zmladit se k nepoznání. Uznávám, že ten dojem vydrží jen do podzimu, ale i tak!:)) Jenže člověk se prostě zmladit nedá, dokonce ani řezem ne, i když plastičtí chirurgové z toho dojmu velice slušně žijí.
Netoužím po tom, aby mi bylo zase dvacet, dokonce ani třicet ne! Ale občas přijde taková ta únava, ne náhodou nazývaná jarní, kdy by člověk opravdu nějaké omlazení bral! Nové zelené lístečky… Hm. To nikam nevede. Možná by stačilo omladit si kapku mysl?
Otočit se na chvíli zády ke starostem a vystrčit lístečky nových myšlenek a nápadů. Ale ani to mi nejde úplně samo! Tak jsem začala tím, že jsem si pustila muziku, kterou se mnou sdílel Marek na Spotify. Dobrý! Ale málo. Takže usilovně přemýšlím, co dál, když jsem uvězněná doma s bolavým kolenem.
Jasně! Na zkoušce divadla jsme v úterý dělaly tak hloupé vtipy a narážky, že by se za nás styděl každý slušný puberťák! To vám byla taková psina, že se to rozléhalo sálem, kde zkoušíme a ve výčepu se pak na nás štamgasti divně koukali. Ale fungovalo to! Jedna z mých sousedek, která kývla na to, že nám bude dělat nápovědu, se nejdřív zoufale snažila najít v textu něco z toho, co říkáme, ale pak pochopila děsivé hlubiny improvizace a smála se s námi.
Pak jsem si včera koupila naprosto úžasné temně červené muškáty a propadla se do každoročních snů o květinách. Musím přitom, pravda, zavřít oči, abych mě nerušila myšlenka, že letos budu sít hlavně trávu. Ale to nevadí, sen taky potěší! Uklí..? Ne, uklízení není definitivně zelenej lísteček, i když si při něm člověk může vyčistit hlavu.
Dobrá, jsem doma, co s tím? Kreslit? Že bych zase začala kreslit, když už neumím žádné pořádné ruční práce? Ha! To by šlo. A z poličky na mě pořád vyčítavě hledí ta starostlivě vyrobená zlatá krabice s barvami na látky, kterou jsem dostala k Vánocům od Nikoly. Vše v původním stavu, protože jsem si netroufla je použít – co když to hedvábí úplně zkazím!
Nikdy jsem to nedělala… Typicky staré myšlení, že? Ale počkejte… to děvče tu bude na víkend. Že bychom něco spáchaly spolu? Jestlipak se to počítá, když má člověk pomoc? Jo! Právě jsem se rozhodla:))
Kdepak, dnes vám nic moudrého neřeknu, protože to v hlavě prostě nemám. Tak se jednoduše zeptám: jak blbnete vy? Jaké svěže zelené lístečky mladých myšlenek vyrážejí právě na vašich větvích?:))
Já mám trošku problém s tím, že čím jsem starší, tím mám nějak víc aktivit a nestíhám, takže nestačím stárnout nebo co :). Prostě duchem se fakt cítím mladě, je mi dobře po těle a mám tolik plánů a představ, co bych ještě chtěla zkusit a udělat, že fakt nevím, kde na to brát čas. Taky si myslím, že dneska věk po padesátce není žádný věk, ale pokud si někdo bude denně namlouvat, že už je starý, tak holt starý bude. Dede, kreslení je úžasný koníček, já teda kreslit moc neumím, ale líbí se mi, když to někdo umí. Jestli stíháš, jdi do toho!
Toro, já normálně ten problém taky nemám, ale zavři mě do domácího vězení a mám dojem, že mě je sto… (wasntme)
Jinak mě tvoje činorodost nijak nepřekvapuje (wave)
Jo s tím zavřením, tak tomu rozumím. Ale dokud nejsme zavřené, tak svou kůži lacino nedáme!
Andy a Marku, jste oba skvělí ajťáci a gratuluji, že jste uspěli s opravou. Včera jsem se sem s komentářem nedostala, zkoušela jsem několikrát, pak jsem to vzdala.
Hmm, omlazení.. tak to u mne bylo právě naopak. V úterý jsem se totiž nechala oficiálně „zestárnout“. Jeli jsme si s manželem obnovit řidičáky (to musíme každé 4 roky). Udělají nám vždy novou fotku a na řidičáku jsou ještě údaje o věku, výšce, váze, barvě očí a vlasů. Pak nám to dají zkontrolovat, zda vše odpovídá. Tyhle údaje mi přijdou dost zbytečné, protože jsou velice proměnlivé. Tedy snad kromě očí, ale i jejich barva a dá čočkami změnit. Já až dosud měla jako barvu vlasů napsáno „hnědá“. Jenže teď už mám vlasy prošedlé, takové sůl a pepř a pepř začíná převažovat. Nemám nic prosti barvení vlasů, také jsem zkoušela, ale jsem s tou svojí současnou „barvou“ spokojená. Rozhodně není omlazující, ale sžila jsem se s ní a cítím se v ní nejvíce „svá“. Navíc se v ní líbím jak choti, tak okolí. Proto, když jsem kontrolovala ty údaje na řidičáku, nechala jsem si barvu vlasů opravit na šedivou (přepsala jsem to loni i do nového pasu, který platí deset let). Paní úřednice byla také šedivá a moje přání jí tedy vůbec neudivilo. No nikdy neříkej nikdy, ale zatím si vlasy barvit nehodlám. Ale kdyby přeci jen někdy ano, není záruka, že nová barva bude „moje“ hnědá a pak bych to stejně měla na řidičáku špatně, Tak proč ne barva šedivá, která je v mém věku přeci jen více pravděpodobná.
Dede, přeji brzké uzdravení kolene a u včerejšího článku byly zase překrásné fotky.
Tedy Maričko, s těmito povinnými údaji bych váhala, jestli mít řidičák! I váhu tam chtějí… (shake) (chuckle)
Jinak vím, o jaké barvě vlasů mluvíš a mě se v ní taky líbíš. když ti sluší, proč se otravovat barvením? 🙂
Dede, myslím, že nakonec jsi to vymyslela výborně! Určitě se dejte do malování spolu s Nikolou – a nezapomeň napsat, jak vám to šlo.
Já jsem se nedávno cítila jak pokropená májovým deštíkem přičiněním své snachy. To činorodé děvče sehnalo noty pro 4 ruce a donutilo mě – i když jsem se intenzivně bránila – ke společné hře. To ti byl takový gejzír nenadálé radosti, když jsme skočily první skladbu a ono to šlo!!! (inlove) Teď už hrajeme pokaždé, když jsem u nich na návštěvě. A mě to opravdu úžasně omlaďuje (bohužel jen na duši (chuckle) ).
Hančo, ty mě zahanbuješ – takové věci ty děláš? Hraješ čtyřručně se snachou! To je moc pěkná ukázka, jak spolu může tchyně a snacha vycházet (inlove)
Opakovane ma to sem nepustilo.Posledný pokus.Včera som mala prednášku seniorom-čakala som 20-30 babiek o fr.paliciach s mdlým pohľadom, v rukách lístočky s adresou a sála bola plná-400!!! aktívnych seniorov z organizácie jednota dôchodcov.Boli chtiví informácií,diskutovali k problematike naprosto orientovane/ a dlho/.Dozvedela som sa ,že majú sekcie jogy,maľovania na hodváb,kartársky klub-poriadajú turnaje v kanaste a bridži,mesačne raz cestujú do Pešti alebo do Blavy na div.predstavenie/u nás rýchliky zadarmo/,v lete idú stanovať.Tu bola diskusia dosť ostrá-vysvitlo,že je veľa seniorov a málo stanov,no boli proste úžasní,ako sú aktívni a starobu si nepripúšťajú k duši,nesedia čakajúc na smrť.A pochválim sa dali mi kytku a vyžiadali si ma znovu-že im rozumiem-cítila som sa ako Mozart.
Verenko, to se mi strašně líbí, co píšeš! (inlove) A věřím, že ocenili lektorku, jako jsi ty! Milý Mozarte… (wave)
Verenka, to je něco báječného!! Nevíš, jestli by výhledově k sobě přibrali Češku s norským občanstvím? Na Slovensko! To by byla přímo sluníčková evropská spolupráce 🙂 .
Verenko, tvůj příspěvek je jak na objednávku. Zrovna dnes mě moje známá, která už je skutečně důchodkyně, i když stále pracuje (dlouholetá účetní – po té kdejaká firma hrábne všemi deseti bez ohledu na věk), vytáhla na aqua aerobic do aquacentra Šutka s organizací Senior fitnes. Oni totiž berou už lidi od 50 let, tak jsem to šla zkusit. A otevřely se mi nové obzory – nádherné a superčisté sportovní a relaxační zařízení a cvičení úplně stejné jako aqua aerobic pro běžnou populaci, na který chodím také. Přišlo hodně lidí, spíš starších, já jsem byla určitě nejmladší, bylo to moc fajn. Myslím, že obraz seniorů se sice pomalu, ale jistě zásadně mění.
Jinak já se ve svých dvaapadesáti vůbec stará necítím a zatím ještě po nějakém zásadním zmlazení netoužím. Neduhy stáří mě ještě netrápí (a dělám všechno pro to, aby se mi buď vyhnuly, nebo mě potrefily co nejméně), jen cítím, že toho už nevydržím tolik, jako v mládí, ale to je normální. A pak ty brýle, no, ale nijak moc si to neberu. Před padesátkou jsem měla takové delší hodně špatné období, kdy jsem sama cítila, jak se v tom špatném slova smyslu řítím do nepříjemného stáří, a nedovedla jsem s tím hnout. Pak se všechno naráz rozseklo, sice špatným způsobem, ale najednou bylo všechno jinak a já jsem najednou v zrcadle uviděla utrápenou a utahanou šedou myš, nehezkou, bezúsměvnou, takovou, za kterou se skutečně nikdo neotočí. A to mě vyděsilo a nakoplo. Spolu s řešením složité situace s dědictvím, bydlením a tak podobně přišel i nový účes, trochu barvy do tváře, pár nových kousků na sebe, pár hezkých decentních šperků, nové nehty a na tvář pokud možno úsměv a pomalu jsem se ani nepoznala (málem mě dnes nepustili na to cvičení seniorů 😀 ). Občas si domů koupím pěknou kytici, což jsem dřív nikdy nedělala, a je to radost se na ni dívat. Na balkoně bují květiny, kočky mi dělají radost, každý den velebím rozhodnutí dát si do kuchyně myčku a život je fajn. Připadá mi, že od gymplu jsem pořád stejná, mladá, tak není co omlazovat 😀 .
Tapuz, klobouk dolů, jsi fakt dobrá! (inlove) Moc ti to přeju – a je to jen tvá zásluha (nod)
Já se na to dívám z druhé strany – jsem babka? Jsem, tak co! Mám právo na pomalý krok a myšlení, vrásky, hledění „do blba“ a občasné nicnedělání – všechno si to užívám. A když náhodou někdy dostanu takový ten omlazovací impuls (venku je hezky, pěkná muzika, atd.) tak ostatní i sebe překvapím – hele ji, není ještě tak stará!
A co se týká fyzična, vzhled jsem nikdy neřešila a neřeším.
Takže patřím k lidem, kteří si dokáží uvědomit mimořádný okamžik a užívám si ho naplno, když přijde…:o)))
Alčo, moc se mi tvůj přístup líbí! A vím, že svůj vzhled opravdu řešit nemusíš, vypadáš báječně (blush)
Já se divím tomu věčnému kultu omlazování – dyť já si připadám, že jsem sotva přestála pubertu … akorát to tělo tomu jaxi neodpovídá. Aj moje mamka se diví, kde se u ní berou ty neduhy stáří, když toťkaj vyšla ze školy (a tím nemyslí vysokou (rofl) ). Na nás je vidět, jak je ten čas relativní a jak si pádí tak nějak mimo nás.
A mě teď nabíjí cvičení s Ernest – no věřili byste, že na tom cvičáku JÁ DOKONCE BĚHÁM?!!! A že chceme zkusit na podzim i agility?! „Mami, ale to se musíš dát do kondice, nebo to budeš Erníkovi kazit!“ … tak já to se o tu kondici pokusím … zítra (chuckle)
Ygo! Jsi úžasně zmlazená (rofl) a doufám, že budeš podávat zprávy z cvičáku, aspoň do komentářů 😀
Jo, já jsem taky měla mít dneska trénink (obvykle aspoň 3 hodiny aktivního pohybu v lese) a bude prd, stejně jako bylo minulej týden. Psi mi už skáčou po hlavně a nedokážou pochopit, proč panička sedí imrvére na… židli 😛 a nelítá s nimi po venku, chjo. Já to vlastně sprostě závidím! (inlove)
Dede, dám ti sem komentář, co jsem ti psala k jednomu předchozímu článku, co se mně osvědčilo na kolena:
Olčava napsal: 3.5.2016 (20:14) Dede, mně se osvědčil priessnitzův obklad, jeden čas mi docela pravidelně a často „tahali vodu“ z kolen, a tohle mi fakt pomohlo. Ale maximálně dvě hodiny, ne déle. Já to střídala, dvě hodiny pravé, dvě hodiny levé a pak zase pravé a levé atd. Občas i teď použiju, ale musím zaklepat, už dlouho nebylo třeba. – See more at: http://www.dedenik.cz/2016/05/02/btw-za-dvermi-je-jama-lvova/#sthash.n5lLsrmA.dpuf
Olčavo, díky moc, udělám to. 🙂
Zjistila jsem, že mi opravdu vadí léky, které jsem dostala 🙁 Vypadá to, že jako obvykle skončím na apo-ibuprofenu, cokoliv silnějšího asi můj organismus nesnese, chjo.
Ygo, zkoušela jsem ti odpovědět na Zvířetníku a neobjevily se tři moje pokusy o komentář. Vypadá to, že internetoví trphajzlíci vítězí (devil)
Trošku OT.
Dede, tys nedávno psala o návštěvě Litomyšle-Lázní ducha.
http://sisa.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=508524
To jsou moc krásné fotky! 🙂 Jo, přesně tak pěkně tam bylo!
Já také pociťuju DEDE po 50-sátce větší únavu.
Ale my se nedáme. Přece tam někde hluboko v sobě máme tu mladou dívčinu, co zvládala 2 děti po sobě, domácnost a ještě dokázala být šťastná.
Mě Ti tak nějak nejvíce vadí, že už nedokážu být tak bláznivě šťastná. Radovat se z maličkostí. Jako bych se bála, že to štěstí zaplaším. Protože moc dobře už vím, jak je křehké.
Ale na babinci holek ze základní školy, který máme pravidelně každý měsíc, se dokážeme odvázat. Vyprávíme si, vtipkujeme a smějeme se na celé kolo. Je to fajn.
Míšo, zase jsi to vystihla (inlove) Taky se někdy bojím radovat abych to nezaplašila a pak mám na sebe vztek – člověk se má radovat, když to jde. Když to nevyjde, bude zklamanej stejně, ale to těšení a radost už mu nikdo nevezme 🙂
Jéje babinec – my ho teda míváme jen dvakrát do roka, ale zrovna minulý pátek byl. Jak my se nařehtaly, jak koně – a to jsme teda neprobíraly jen veselé věci. Jenže i na rozvod a následné finanční vyrovnání (což není věru veselé téma) se dá dívat i z druhé strany … a mezi těma holkama jsem si připadala, jako bych měla před maturitou (pravda, do toho zrcadla na wécku jsem se radši nedívala, abych neztratila iluzi …)
Poznámka – furt se sem snažím procpat – buď jsem moc rychlá nebo duplicitní … abych tu nakonec nebyla 100x (rofl)
Mam stejny problem uz od okamziku, kdy se clanekobjevil – tedy ceska pulnoc.
Myslím, že bych brala, aby mi bylo těsně před čtyřicítkou- to jsem měla ještě hodně energie a nevytáčely mě některé věci tolik- jako třeba naše školství 🙂
Takže ano, ořežte mi trochu větví, to klidně, ale ať se trochu rozběhnu.
A říkala jsem ti, že toho hedvábí se nemáš bát.
Být nějakou dobu uvázaná doma by mi asi nevadilo, když jsme včera popojížděla autem po doktorech a práci od dvanácti do desíti večer, abych ještě vyzvedla Kačku od večerního autobusu z Prahy 🙂
Matyldo, já naprosto chápu, že zrovna ty bys ráda aspoň chvíli nevystrčila čumec z domu, páč pořád někde lítáš (inlove) Jenže mě to ubíjí i ty zbytky myšlení které ještě mám. 😛 Prostě každý toužíme po tom, co nemáme – jak lidské (angel)
S tím hedvábím… já vím. Už jsem to měla v ruce několikrát, ale nedokázala jsem to.
Ale když to zkusíš a zkazíš to, pošlu ti náhradní- taková jsem já, mám doma matroš 🙂 Jenže to nezkazíš, páč tohle dělají i harantíci v mateřince.
Matyldo, vzala jsi mi to z pusy, tedy z ruky. Dede, tak to zkazíš! A co! Vezmeš kousek nového hedvábí! Jak já bych ráda uměla malovat!! Ale jsem tak nepolíbená, že neumím ani to známé prase jedním tahem.
Mimo jiné. Jsem ráda, že se vám nápověda povedla.
Jaká zkazíš, vše je umělecký záměr a kreativita 😀
Omladit ve smyslu kéž by mi bylo dvacet třicet, to bych taky nechtěla, jen by se mi někdy hodila nová záda a kolena.
A zjistila jsem, že, alespoň pro mě, je bezvadný omlazení soužití s vnoučaty.
No a úplně čerstvě aktuální výzva je přede mnou. V neděli odjíždím na týden na školu v přírodě s mladšími školními dětmi. A tedy těším se velmi.
Páni, tys ale statečná Olčava! Tak škola v přírodě? A kam jedete? (inlove)
Jedeme do Nebákova u Mladějova, v životě jsem to neslyšela, ale prý je tam krásně. Strašně moc se těším, a jedeme tam s koly, takže to bude jedno velké dobrodružství nejen pro děti, ale i pro mě. Zrovna teď došívám reflexní vesty pro děti, neměli jich dost, tak jich pár (6) přešívám z velkých dospělých na menší dětské.
Olčavko, je tam opravdu krásně. Mám pár fotek na rajčeti /123majka/.
Marsko díky, děkovala jsem už včera, ale neprošlo mi to.