Začátkem března, přesně 5. 3., se naše Ajvinka dožívá tří let! Jsem ohromená tím, jak to celé rychle uběhlo. Od malého závislého štěňátka – po mladou dámu.

Na rozdíl od našich předchozích tří kníračích holek je na Ajvince znát, že už jsme penzisté a pobýváme stále doma. Podniká (kromě našich návštěv u lékařů) všechno s námi, tam, kde by pro pejska bylo nepohodlí, tak čeká trpělivě v autě.

I když je mezi předními a zadním sedadlem síť,  jakmile opustím auto, tak bravurně přeskočí mezerou u stropu na přední sedadlo a důležitě sedí za volantem a hlídá. Chodíme dvakrát denně ven, ráno,  na základní cvrkanec a odpoledne na prochajdu. Jinak má k dispozici zahradu, kterou zásadně nevyužívá, když se na ni nevyskytujeme my.

Někdy lumpačí venku na zahradě s kocourem Darečkem, to je její parťák na honičky a při obousměrných  krádežích hraček.  S chutí mu vymlaskne misku s jídlem, když se k ní nedopatřením dostane, ale do své ho nepustí, to na něj výhružně zavrčí. Nechá ho rozvalovat se v jejím pelíšku, ale potom chodí, kníká a žaluje. Ten pacholek ví, že mu neublíží, tak toho zneužívá.

Co se týká výchovy, chodily jsme spolu asi na dvě cvičiště, ale spíše kvůli socializaci mezi pejsky různých velikostí. Vychovávala jsem si ji sama. Je poslušná a za pamlsek je ochotná udělat třeba i trojitého odpíchnutého rittbergera.

To se ukázalo jako úžasné plus, protože Ajvi, i když se rozběhne po čerstvé stopě zvěře, dá se odvolat, ale je stále i ve třech letech odměňována a chválená. To je po těch třech předchozích kníračích uprchlicích, takový bonus k našemu stáří. Na flexině chodí jenom v nebezpečných místech  nebo když hárá.

Zatím se nerada upravuje, i když ji každý večer umývám a češu vous a rozčesávám chlupy na nohou. To je moc nešťastná a je ráda, když dostane svou odměnu a je konec týrání ubohého pejska.  Ale to se časem srovná.

Kamarádí se všemi psy a fenkami. Ale nesmí ji nikdo napadnout, to se hned brání, ochotně si vyhrne rukávy a porve se. V přiloženém rajčatovém albu je vidět, že má i spoustu kamarádů mezi zvířetnickými pejsky. Ale její životní láskou je Toby – zlaťák od mé kamarádky Věry. Ten ji naučil  plavat, hrabat myší díry a hrát si s velkým psem, už jsme prošli společně ledajaká zajímavá přírodní zákoutí i zoologickou zahradu v Brně.

Každotýdenní kamarádkou Ajvinky na čundříky, je černá kníračka Waiki. V předstihu Ajvi prozradit, že: „Přijede Waiki!“, tak prokníká zbytek času, než se Waiki skutečně dostaví.

S obrovským nadšením plave a nosí z vody aporty, nebo se alespoň brodí potoky a potůčky. Balonek na šňůrce je jejím hračkovým favoritem na loukách! Pokud jej hodím špatně, že jej nemůže najít, běhá terénem a zarputile hledá, až ho najde.

Přesně rozeznává oblečení, které si oblékám. Věci do města ji nechávají v klidu, ale kterékoliv outdoorové oblečení ji přivádí v nadšení, ať jsou to pemprsky na kolo, nebo zateplené gatě na prochajdy v zimě. Trekové hole jakbysmet. A tak si šatník doplňuji kousky, které se líbí naší Ajvince 🙂

K zármutku paní chovatelky jsem se nedala s Iowou Gloria Leones na chovatelskou dráhu, ani na procházky po výstavních kobercích. Ale chtěla bych jí poděkovat za její výborný chov a za naši skvělou parťačku!

Doufám, že se ještě pár let budu pohybovat po lesích, roklích, výhledech a loukách, protože je fajn mít sebou takovou kníračí společnici, jakou je Ajvi.

Fotky najdete zde: http://dig.rajce.idnes.cz/Ajvi_od_jednoho_roku_do_tri_let

Dede: A tak já dnes gratuluju Ajvi i Alex a přeju jim ještě mnoho krásných společných let!:))

A jako téma diskuze nadhazuju: slavíte se svými zvířaty jejich narozeniny nebo přineseniny či přivedeniny?:))

A pak nabízím jednu úvahu: Psi dospívají v různém věku, v závislosti na velikosti a plemenu, na rozdíl od koček (si myslím:)), ale to, co je pro člověka nejzajímavější a nejdražší je období, kdy se s vámi vaše zvíře sžije tak, že si takříkajíc navzájem čtete myšlenky. Dokážete si uvědomit, kdy a třeba i jak k tomu u vašich zvířat došlo? 🙂