Byla jedna z těch zpráv, které by měly nebýt. Náš virtuální přítel, vtipný, moudrý, shovívavý i s chutí poťouchlý autor nádherně lidského psaní, zemřel. Většina z nás ho osobně neznala, ale každému s nadějí poskočilo srdce, když zahlédl jeho nick – WWW.
Do komentářů Zvířetníku toho napsal na celou knihu, skvělou, hrabalovskou knihu, kterou si člověk čte ani ne proto, že ho baví, ale protože jsou chvíle, kdy ji… no, ano – potřebuje. Jeho pohádky jsou zase pro změnu čapkovské a patří k mým nejoblíbenějším.
A tak ti, milý WWW, mávám na cestu, zarmoucená a vděčná za to, že jsi byl, že jsi žil s očima a srdcem otevřeným, že jsi psal a tak nám umožnil do toho srdce nahlédnout. Děkuju ti, a doufám, že v tom nebi si pohovíš, jako tvoji oblíbení králové: s korunou nakřivo a s labužnickým pokuřováním budeš shovívavě shlížet na ten náš svět, a co chvíli se srdečně zasměješ nad tím, jak se tu pachtíme.
Ať ti světlo svítí nejen na tu dlouhou cestu… (h)
A protože se loučím s povídkářem a pohádkářem, tak si pojďte se mnou přečíst moji nejoblíbenější pohádku – Král rybářem. A jestli tu je někdo, kdo WWW jako autora nezná, tak se nenechte mást svými předpoklady a domněnkami a čtěte… budete překvapeni (inlove)
Tady je pohádka: http://naszviretnik.net/2013/07/23/pohadkove-leto-s-www-kral-rybarem/
Tady je výběr z pohádkového léta s WWW: http://naszviretnik.net/tag/www/
A tady je WWWčkovo celé dílo, tak, jak vycházelo na Zvířetníku: http://ocikvideni.cz/WWWckovy-cloveciny/WWWckovy-cloveciny.pdf
WWWčkovy člověčiny jsem neznala, jen pohádky, a to asi až z toho pohádkového léta. A pak jeho příspěvky v některých diskusích. Na Zvířetník jsem se dostala asi před osmi lety. Protože když jsem byla před sedmi lety na začátku léta v Praze už jsem se vám ozývala z vypůjčených počítačů. Nevím jestli jsem WWWčkovy člověčiny nezaznamenala a nebo jestli vznikaly ještě než jsem Zvířetník objevila.
Přes to že jsem toho četla od WWW tak málo tak se mi otiskl nejen do paměti ale i do srdce. A teď mám opravdu co dohánět. Asi to tak mělo být, že tě, milý WWW, budu mít plnou náruč zrovna ve chvíli kdy to nejvíce potřebuji po nečekané ztrátě Garyka. Číst tvá povídání je opravdu pohlazení. Moc se na to těším.
Ne, nezapomeneme, na WWW se zapomenout nedá! (h)
Jen zkusmo jsem otevřela WWWčkovy člověčiny (ne, právě teď je prostě nesmím číst!)a zjistila, že mají neuvěřitelných 467 stran!!! A je v nich všechno – laskavý a potutelný humor i brutální šrapnely, povídání o Brixovi (h), které člověku téměř zlomí srdce, i perličky ze života. Byly psány tak lehce a přitom jich spousta vznikla jen tak, aby bylo co číst ke kávě… Věčná škoda, že už nikdy žádná nepřibude!
A pokud jde o krále, nikdy jsem se nedokázala rozhodnout, který je mi nejmilejší! (inlove)
Tedy, já jsem (už před hodnou chvílí) hledala, co dát na Zvířetník (rozhodla jsem se, že sobota bude tentokrát wéwéwéčková), a začetla jsem se. A nevěděla jsem, jestli se víc bavit se Salvou a detektivní kanceláří, nebo Anežkou Šejbalovou a námořním kapitánem 😀
Haló, WWW, ty chlape zatracenej, jak má člověk pracovat, když svádíš slovem? (wave) Neboj, my nezapomeneme… (inlove)
WWW, sviečka na cestu u mňa horí,prečítala som si pár smutneoveselých príbehov.Škoda neznámy priateľ,že už nič nenapíšeš pre nás tu.Počkám si na dobu,keď sa stretneme-poznám Ťa po remienku na hodinkách,budem hovoriť slovensky,ale pozdravím Ťa Salute-aby si vedel,že som vzdelaná.R.I.P. a svetlo večné nech Ti svieti
Děkuju všem, že přidali virtuální plamínek, světélko, které posvítí WWW na cestu nejdelší. (h)
Znovu jsem listovala jeho tvorbou a znovu žasla nad jeho všestranností, moudrostí a vtipem. Bude nám moc chybět.
To je moc dobře, Dede, že jsi se k téhle zprávě vrátila. Bude se mi po WWW ukrutně stejskat.
V hospodě u Kance je dnes mrtvé ticho. Zubař Cemr, hajnej Cajthaml a další, zaraženě sedí, hledí do svých sklenic a smutně mlčí. Tohle se nemělo stát.
Už tu bylo všechno řečeno resp. napsáno, tak jen veliké díky, je tu na zemi bez Tebe smutno…
Letošní jaro je moc divné (rose2) pro WWW (rose2)
Prepáčte deti, chcela som niečo napísať, ale nevidím na obrazovku
Tak, milý WWW pozdravuj Tam za tou duhou…
Nesmírně smutná zpráva o smrti WWW. Skvělý člověk, který odešel příliš brzy a zcela nečekaně. Protože se rozhodl vrátit domů z emigrace, snad jedním z důvodů bylo i to, že toužil jednou zemřít v rodné zemi. Jistě to neplánoval takhle brzy, ale přání se mu splnilo.
Jeho pohádkám jsem se chechtala až k slzám a často mi blesklo hlavou o co jsou ošizená jeho vnoučata, když neumí česky. To rozhodně není kritika, ale čeština, kterou vládl WWW je tak krásná, taková „jeho“ a musí se „vychutnat“ každé slovo. A podle mě se prostě nedá přeložit do jiného jazyka. Jeho vnoučata si ale jistě s dědečkem užili spousty jiné legrace a bude jim chybět stejně, jako nám Zvířetníkům.
Upřímnou soustrast celé jeho rodině.
Jeste jednou diky Kaa za sebrane spisy. Cetla jsem si cely vecer. A jsou to opravdu oci k videni.
Cítim to presne tak isto, WWW som síce osobne nepoznala, ale mám pocit, že odišiel priateľ. Je mi to veľmi ľúto. Ale musím sa usmievať pri predstave, ako si to tam hore s Tojefukom „rozdávajú“ ohľadom cukiet 🙂
Včera večer jsem se to dozvěděla a je mi smutno. nevím, co dál říci.WWW děkuju Ti za všechny veselé chvilky strávené mezi plšišáky. nyní se u jistě vesele popichuješ s tojefukem adrbeš přitom své dva pesy. Toho skutečnýho, vojenskýho , kterýmu jsi pomohl, i toho vymyšlenýho, o kterém jsi toho trošku púrozradil i nám, čtenářům Zvířetníku. z plšišáků nás tady na zemi už mnoho nezbylo. Jako první odešel Kardiak, poté nás opuatil Tojefuk, aby ho brzy následovaly i Evam a Jiřina, které odcházely s Větrem v zádech. Snad ještě někde vzpomíná i nemocná Veram.
Nebráním se, slzy mi tečkou po tvářích, ale bohužel to nejsou ty slzy veselé, od smíchu. Tebe,Www, jsem osobně nepoznala a Tvůj hlas nikdy neslyšela, jako jsem mohla poznat Tojefuka ale Tvá povídání mne potěšila vždy. Při každé návštěvě diskuzí jsem pátrala, zda se někdy zas ozveš Ty, Änežka nebo aspoň Mańa.Nejsem sic praktikující věřící, jako jsi byl Ty, ale doufám, že přece jen existuje Něco Za Duhovým Mostem. Doufám, že až jednou budu právě ten Most přecházet já, budou mne na jeho konci čekat nejen všichni mí drazí, kteří mne už dávno předešli, ale bude tam i ta hrstka skvělých lidiček ze zvířetníkového společenství .Tohle se fakt nedělá!!!Odešel jsi příliš mlád.
Četla jsem tu smutnou zprávu včera v noci a nemohla jsem už reagovat, díky, Dede, že ses k ní dneska ještě vrátila. WWW si to rozhodně zaslouží. Chtěla jsem mu ještě někdy za to jeho psaní aspoň v komentářích poděkovat, tak to už taky nestihnu.
Člověčiny … ano, napsala jsi to přesně: jsou chvíle, kdy člověk přesně něco takového číst potřebuje. Jen jedna věc mi na té knížce úplně nesedí, to, že hlavní hrdina nemá jméno. To WWW mi tam připadá jak obžalovaný pan XY. Já jsem si ho pojmenovala, prostě místo těch wéček čtu jedno běžné české jméno. Jestli jsem se náhodou trefila, to se nikdy nedozvím. A jestli ne, doufám, že se na mě WWW tam nahoře nezlobí.
Milý tajemný WWW, ano, taky jsem jedna z mnoha, kdo tě vůbec neznal, a přesto mu budeš hodně chybět.
Mila Pavco, ale on mel jmeno pro sve ucely – WWW. Zjevne mu to vyhovovalo, tak WWW byl a zustane. Nemusi jeden vedet vsechno a nechtela bych mu to kazit.
Hani, já vím. Ani to video na Hadech jsem si samozřejmě nepustila. Nepotřebuju vědět všechno. A nick WWW jsem tady samozřejmě viděla vždycky moc ráda. Jen v té knížce si to prostě čtu po svém a měla jsem potřebu se k tomu dnes veřejně přiznat.
Asi proto, že je mi z jeho odchodu opravdu smutno.
To video nemělo být, si myslím. Díky Pavčo, že ses svěřila s tím jménem – myslím, že každý z nás si podobu WWW vytvořil ve vlastní hlavě po svém, a tak to chtěl (si myslím) (inlove)
Já jsme na to video koukla a já jsme si ho tak představovala, takže mi to nevadilo. Pro mě to byl člověk s dost specifickým humorem a to, že vypadal opravdu tak, jak jsme si myslela, mi ho ohromně přiblížilo. Ty pohádky byly moc hezké.
Bingo Matyldo – vypadal tak, jak jsem si ho představovala, žádné překvapení. A doufám, že Kadlus bude moci přidat vzpomínky
WWW jdu ti zapálat svíčku na tu tvoji cestu tam nahoru a syn na mne volá ode dveří: Mami, donesl jsem ti květinky… jsou i pro tebe příteli…
To jsem já…Vakandi
Dede, musím přiznat, že tahle zpráva opravdu bolí. Domlouvali jsme se s WWWéčkem, že se vypraví někdy číst Myšatům svoje pohádky. Už to neuskutečníme ;o(((. Tak zbývají jen vzpomínky.
Ach Dede – to je smutná zpráva. Jsem ráda, že se moje a Wéwéwéčkovi virtuální cesty na chvíli protly – dal mi tolik radosti! Kolikrát mi tekly slzy smíchy – a teď mi taky tečou a nestačím je utírat.
Milý Wéwéwéčko – tvé pohádky jsou nezapomenutelné, stejně jako Brix a štamgasti od Kance, o šibalské Anežce a jejich kamarádech včele s Bimbem nemluvě. A heslo „Pešlepe petke!“ je nesmrtelné …
Krucipísek, Wéwéwé, toto je jediný vtip, který se ti nepodařil!
P.s. Tak už se s TJF dohadujete o cuketách, což?! Jsem zvědavá, který z vás má momentálně navrch
Brix – pes vojenský
„…Tak jsem vám to všechno vyštěkal z toho psího nebe, které sousedí s tím vaším. Já tu čekám na WWW. Nevypadá to s ním dobře. Kdyby však přišel do pekla, tak já tady ňákýmu andělovi natrhnu „prdelku“ jako Janouchovi, oni mě pošlou šupem za ním a budeme zase spolu!!! “
Když vidím nick WWW, vždycky mi první naskočí „Brix – pes vojenský“. Brixi, dočkal ses, a jsem přesvědčená, že jsi nikomu „prdelku“ natrhnout nemusel.
A já si teď musím zvyknout, že už tu s námi WWW není. (rose2)
Je smutné a je to škoda pro nás co zde zatím zůstáváme, že WWW rozšířil zástup našich kamarádů, spolužáků, známých a příbuzných co nám už delší dobu drží místo u velkého a věčného ohně přátelství. WWW vtip, moudrost a osobitá poťouchlost nám bude na stránkách Zvířetníku scházet.