Milí Zvířetníci, tento školní rok je už můj 31. v kantorské praxi. Po prvním týdnu práce to vypadá, že si nebudu muset hledat vhodnou větev na oběšení jako vloni, protože mám ve třídě jen 7 dětiček. Sice tvoří zase čtyři oddělení – tři úplně noví prvňáčci – Adam, Jára a Maruška, jeden prvňák opakující Míša, jeden druháček Tomáš a dva třeťáci Honzík a Anetka.

Pokusím se vám Myšata trochu blíž představit. Adam je už třetí dítě z jedné rodiny, které učím. Je to šikovný, okatý kluk. Zatím docela zamlklý, nejraději skládá puzzle nebo staví ze stavebnic. Hodně se povahou podobá svému bráškovi, který ode mě odešel do páté třídy.

Jára je pořízek, kterého je všude plno. Maminka ho vodí až do třídy, Jára se rozvalí v lavici a maminka mu vyloží věci z aktovky a vyndá pastelky z penálu do plechovky. Měla bych ale říct, že to tak bylo, protože jsem to rázně zarazila. Jarda je šikovný kluk, jen se k tomu musí drobátko poňouknout, aby se byl ochotný přetrhnout.

Marušky jsem se trochu bála. Je to autistka. Znala jsem jí ze zápisu, na kterém jsem jí neměla šanci ukecat k žádné činnosti. Dělala si jen to, co sama chtěla. Pak nás byla ještě jednou navštívit ve třídě – tady je zážitek: „Maruško, řekni dětem ahoj!“ „Neřeknu!“ „Maruško, pozdrav děti, ony tě taky pozdravily.“ „Nepozdravím, držím v ruce tučňáka, tak nemůžu říct Ahoj!“ „Podívej, kolik jsi řekla slov, tak řekni to Ahoj!“ „Neřeknu, už jsem ti řekla, že držím tučňáka, tak nemůžu říct Ahoj!“ Myš brunátní, ale pozdravu nedosáhne. Musím říct ale, že tenhle zážitek už se neopakoval a Maruška je fajn a dělá velké pokroky každým dnem.

Míša opakuje první třídu. Je to taková blecha, která se musí neustále krotit, protože má těžce nemocné srdíčko a nadměrný pohyb mít nesmí, což je absolutně proti Míšově přirozenosti. Pořád mě ukecává, že tyhle cviky (rozuměj skákat na trampolíně, nebo lítat jak raketa po tělocvičně) už dávno může dělat. Je mi ho neskutečně líto, protože je to neustále pohodově a sluníčkově naladěný kluk.

Tomášek k nám přišel do druhé třídy, ale pamatuju si ho ze zápisu před dvěma lety, jenže pak se na rok zatoulal do jiné školy. Teď se přestěhovali zpátky sem a já se budu prokousávat jeho těžce postiženou řečí. V běžné mluvě zatím netuším, co říká, a jen odhaduju slova, ale trpělivě se snažíme – já o porozumění a Tomášek o výslovnost. Ale i přes tenhle handicap pusu za celý den nezavře. Když nemluví, aspoň si zpívá „Halelůůůjáááá“

Honzíka a Anetku už jsem vám představovala vloni. Letos už jsou třeťáci, tak se je snažím pošťouchnout do důležité funkce pomocníků a zodpovědných dětí, ale musím hodně opatrně. Zatím byli ti malí a najednou jsou nejstarší.

Tohle pondělí jsme měli první cvičení v přírodě. Nejdřív to vypadalo, že nikam nepůjdeme, protože se ráno pořádně rozpršelo, ale během hodiny se vyčasilo a my jsme vyrazili k rybníku Stráž za městem. Ale nejdřív jsem se doma stavila pro kárku na dřevo na ohýnek a hlavně pro Sissku. Šla s námi i moje bývalá Myšata a to bylo radostné shledání.

Sisska si mohla uvrtět zadeček radostí, blaženě kničela a vítala děti, všechny je poctivě oběhla a opusinkovala.

Celou dobu byla na volno a byla naprosto vzorná. Dětem jsem vydala zákaz čímkoliv jí krmit, protože ráno doma zvracela. Vzbudila se v posteli, koukne na mě a udělalo se jí zle. Byla z toho chuděra vykulená, protože se jí to stalo poprvé. Myšata jsou vycepovaná a vědí, že své zákazy myslím vážně, ale i tak si Sisska něco málo smlsla, protože děti oloupaly opečenou slupku z buřtů na zem a moje „popelnice“ jí samozřejmě vyluxovala.

Ale naštěstí to žádné následky nemělo. Kluci jí házeli klacky a učili jí aportovat, holčičky jí mazlily, prostě všichni si přišli na své. Děti si k Sissce můžou dovolit cokoliv a ona se jim poddá a blaženě se usmívá od ucha k uchu. Mám z toho neskutečnou radost. Ve třídě společně odpočívali na koberci a pohoda z nich jen ukapávala.

No a co nás čeká? V úterý vyrážíme za Luckou a jejími zvířátky do terárka. Když jsem dětem ukázala na fotkách od Bédy Kennyho, byla organizace výletu naprosto jasná. Povedlo se mi domluvit s Luckou, sehnat autobus a všichni se strašně moc těšíme.

Samozřejmě máme spoustu dalších plánů. Především máme zpracované dva projekty – jeden se týká zvířat a přírody vůbec a ten druhý svátku maminek – jako každý rok přichystáme pro maminky dárky a besídku.

Přeci jen s menším počtem dětí ve třídě se dá udělat mnohem víc práce a zažít víc zážitků, tak snad ten letošní školní rok bude přínosný pro nás všechny.

Všem vám moc děkujeme za podporu a velkou pomoc. Moc to pro mě i pro Myšata znamená.