Vir je malý ostrov v Severní Dalmacii. Kousek od Zadaru. Ještě menší kousek od historického městečka Nin. Národní park Paklenica plný bílých vápencových skal a krasových jeskyň co by kamenem dohodil. A Plitvická jezera taky nejsou až tak daleko.
Ale!! Beta si užívá již osmé léto. To je na dogu věk pokročilý. Od zimy není zdravá. Jet?? Nejet?? Jet s Betou?? Nechat jí doma hlídat (Lída s Fanynkou se nabízely mnohokrát)… Vilém je teprve tříletý. Je v období silně mamánkovatém. Zvládne týden jen s dědou a babčou?? Jet?? Nejet?? Riskli jsme to. A dobře jsme udělali. Protože spokojení jsme se vrátili úplně všichni.
Cesta: Jeli jsme obě cesty v noci. Odjezd kolem osmé večer a za východu sluníčka jsme byli na místě. Necelých 12 hodin. Beta i Vilém spali celou noc obě cesty. Oba se chovali zcela vzorně. Na hranicích mezi Slovinskem a Chorvatskem je stále pasová a celní kontrola. Ale projížděli jsme plynule. Dokonce ani požadované potvrzení o „cizím“ spolucestujícím dítku po nás nikdo nechtěl. Krásné bylo mlžné svítání v kopcích Velebitu. Teplota před vjezdem do nejdelšího tunelu v horách byla 5,5 stupně, na výjezdu na druhé straně kopce bylo o 15 stupňů víc!
Vir: Malý ostrov s pevninou spojený mostem. Má malý přístav, malé centrum, maličkou pevnost se zachovalým benátským lvem. Nejvyšší kopec taky nicmoc – jen málo přes sto metrů. Zajímavé rozeklané útesy (Červená země), rozsahu jak jinak než malého, na konci ostrova. Jeden jediný maják přebudovaný v luxusní hotel. Většina ostrova je překvapivě zelená – borovice, vinice, olivy. Žádný velký hotel, ale ve střední části ostrova je jeden apartmán vedle druhého. V plné sezóně si to představit nedovedu. Ale takhle v září… pohodička pohoda.
Moře: Čisté. Průzračné. Modré. Kamenité. Přímo přede dveřma. Plné života – za každým kamenem sasanky, mušle, škeble, krabi, poustevníčci, mořské okurky i mořští ježci. Ryby – malé, větší i velké. Barevné i šedé. Tlusté, tenké. Bez bot do vody by to nešlo. Ale z mola se dalo plavat po dvou krocích. A u břehu ježci nebyli.
Navíc jsme měli volně k dispozici šlapadlo – takže vyjet dál od břehu bylo snadné. Užívali jsme si tu modrou slanou krásu stále – dalo se plavat při vycházejícím slunku, i při jeho západu. Někomu ostré kameny vadí. Raději písek. Ale nám to nevadilo a i Vilík kyblík nepostrádal, plašil nadšeně hejna rybek a házel kamínky všude kolem sebe.
Počasí: Ukázkové. Jasno, teplo, teplé noci. Úžasná hvězdná obloha, hvězdy padaly každý večer. Sluníčko vstávalo za majestátní skalní hradbou pohoří Velebit. Žádná mlha, ani jedna kapka deště. Moře ke koupání, teplota vody rozumná (asi 23 stupňů)
Příroda: Rackové mě budili každé ráno. Vrány, vrabčáci, kormoráni, kačenky. Cikády, motýli a večer spousta komárů. Ještěrky. A z rostlin vzpomenu bodláky!! Všude a různé.
Nin: Malé ostrovní město se zajímavou a dlouhou historií. Kamenné hradby skrývají i „nejmenší katedrálu světa“ Roztomilý kostelík z 9.století byl totiž sídlem biskupa, který byl nucen uprchnout ze Zadaru. A biskupství přeci sídlí v katedrále… Kousek od města je ještě jeden zajímavý kostelík. Sv. Mikuláš z 11.století. Taky se nám moc líbil.
Zadar: Staré město určitě stojí za návštěvu. Prastaré památky (již od antických dob), tržnice, velký přístav i místa zcela nová – mořské varhany i pozdrav slunci. Určitě by tam šlo zůstat dlouho – ale alespoň jsme nahlédli do atmosféry místa. Nebylo moc času – Beta čekala doma a Vilík nejvíc ocenil dětské hřiště na nábřeží a hranolky s kečupem :o)
Plitvická jezera: Nejznámější kus přírody Chorvatska. A zaslouženě. Je to hezké. Stojí to za vidění. Hodně lidí – i když mimo hlavní sezónu a ve všední den to docela šlo. I Vilémovi se tam líbilo. Jasně – šli jsme jen poloviční okruh (horní jezera). Nemělo cenu mu to znechutit. Ale i tak jsme si to užili. Průzračná modrozelená voda, vodopády, rákosiny, hatě. Ryby (obrovské množství ryb všech velikostí a druhů), vodoměrky, vážky, motýli.
Paklenica: Národní park vápencových skal. Kus pohoří Velebit. Kopečky rostou přímo z moře až do výšky skoro dvoutisíc metrů. Turisticky průchozí jsou dvě soutěsky – Malá a Velká Paklenica. Ta velká je známější (Vinnetou ji projížděl mnohokrát, místa natáčení různých scén jsou označena) a schůdnější. Zvládli jsme tam asi desetikilometrový výlet do krápníkové jeskyně Manita Peč. Pepa se dokonale zapotil, ale krosnu s Vilémem donesl až nahoru. Jeskyňáři z prťavce byli nadšení, moc takových špuntů tam nepotkávají. Jen slečna průvodkyně v jeskyni Viléma trochu naštvala – odmítla mu půjčit velkou baterku :o)
Vilém: Pohodička pohoda. Dobře jedl i spal. Každý den se mnohokrát vycachtat, vykoupal, „zaplaval si“. Skákal z mola. Jezdil na šlapadle, poslední den se z něho i klouzal do moře. Zvládnul všechny výlety a vůbec se netvářil, že mu vadí. Naopak. Nadšeně zkoumal vše nové. Po Plitvičkách i Paklenici našlapal dost kilometrů po svých, kus výletů byl pochopitelně nesen v krosně. Na odrážedle se ostrovem pohyboval rychle – někdy jsem byla moc ráda, že je po sezóně a doprava byla skoro nulová…
Beta: Pohodička pohoda. Každé ráno v šest jsme šly samy dvě na delší procházku po pobřeží. Ona na volno (v tu dobu není nikde živé duše). Užívala si, že je v tu chvíli můj jedináček. Někdy s náma jezdila na dopolední výlety. Zvládla průzkum po ostrově první den, pak výlet do Ninu, výlet na vrcholek Bandira. Když se chodilo večer na zmrzlinu (Vilém kolmo), tak šla jen kus trasy a buď se mnou, nebo s páníkem se musela vrátit. Nechtěla jsem ji přetáhnout a na ostrově nebyla nikde cesta bez ostrých kamenů či asfaltu.
K moři chodila s náma. Stála po kotníky ve vodě a kochala se. Když ji to přestalo bavit, vrátila se na zahradu, ulehla na svůj pelech a „monitorovala“ situaci. Měla nás na dohled i doslech. Večer jsem opět vyrazily po pobřeží. Pokud jsme odjížděli na výlet bez ní, tak uraženě odkráčela relaxovat. Byla celou dobu ve skvělé náladě, určitě spokojenější s náma na dovolené, než kdyby zůstala doma.
Závěr: Hodně rozšířený je názor, že s malým dítkem nelze prožít aktivní dovolenou. Že je třeba sedět na pláži. Není to nutné. Jasně – musí se brát ohled na fyzično i psychično dítka, něco se oželit musí, ale jde to. A dobře. Beta byla v posledních týdnech prázdnin v dobré kondici. Riskli jsme tedy nakonec jet i s ní.
Ano – měla jsem s sebou léky, adresy nejbližší veteriny, pojistku na veterinární péči v zahraničí. Naštěstí jsme nic z toho nepoužili. Dokonce se vrátila domů ještě v lepší formě. Nohy jí nekloužou, chodí po dlažbě i schodech. Opravdu si to užívala. Jak říkám – pohodička pohoda… Jen nevím, kam za rok naložíme ještě Fáňu :o)
Jééé – Xerxová!! Vy jste si to krásně fšicí užili!!! To je dobře, což že jste jeli??? Jsem moc ráda, že to takhle všechno klaplo a mohli jste si to všichni užít naplno!!
Aj ja som už doma!!Potešilo ma,že Betka to tak dobre zvládla.Ja mám tiež svoje roky /snáď ale nie tie dogie/a tiež som to zvladla dobre,len ma pred koncom chytilo nejaké hnusobstvo ako http://www.Na dlhé záchvaty kašľa pomáha len cigaretka/divíte sa,ale je to tak-zajtra pojdem do apatieky zakúpiť chémiu.Na dovče nám dávali aj artyčoky a som rada,že som Slovenka-my sme ich mali s emulziou-odpadli problémy s i/y.Ak boli medzitým oslávenci-všetkým naraz blahoželám.
Lidičky,
já jsem vám z toho počasí tak nachcípanej,že to snad ani není možný. Já jsem se tuhle smál těm radám Lenky S.
Takovej jsem byl blbec a teď to mám !.
Co bych teď dal za křenovou placku na hrudi. Já bych poctivě inhaloval tu vařenou červenou řepu co jde pak po ní od pusy krásně rudá pára. Já bych i žvejkal spařené kopřivy, dyť to konec konců nemůže bejt špatný.
To je tak nespravedlivý, proč zrovna já ??!! Já, co to tak nesnáším, neumím ležet v posteli v klidu s knížkou a čajem, furt lítám do koupelny a prohlížím si v zrcadle bělmo, jestli nenastává moje poslední hodinka. Ach jo.
Dobrou noc !
P.S.
V Paříži už bylo docela chladno a od Vítězného oblouku to šeredně táhlo.Asi jsem to čapnul tam. Myslete na to příležitostně !!
Hmmm, táhlo od Vítězného oblouku… Kdyby do něj dali pořádný vrata, tak je po problému. 😉
Tohle patřilo pod příspěvěk který psala Iva o popletených slovech pod můj příspěvek níže. 🙂
To snad není možné. Příspěvky se mi zařazují kam chtějí a ne kam je píši. 🙁 Kde se asi objeví tenhle???
Tulačka je něžné slovo a toulání se je krásná činnost. Tak Tindru nemohu nazývat když jsem zelená či rudá vzteky že byla zase rychlejší a proklouzla mi pod nohama. (envy)
Coura je to, to slovo k ní patří i když význam slova může být jiný než co se jím snažím vyjádřit. Kdo se courá jde pomalu, nikoliv Tindra, ta je jako blesk. Mám o ní strašný strach a ona mě pokaždé přečurá. A courá dál a dál, už si dokonce rozšiřuje teritorium. -(
Že by běhna? 😉
To už je příliš silné slovo pro její útěky. Prostě je to coura a šmytec. 😉
Dneska jsme opět byli na výletě za psí akcí, mám letošní září nějak našlapané 🙂 byli jsme v Herolticích u Tišnova na Waterdog, kdy pejskci vytahují z vody hračku a pak skáčou z mola cca 1metr vysoko nad hladinou do vody, my se účastníme pouze skoků. Letos byl Terrynek šikovný a skočil rovnou sice ne z rozběhu ale skočil bez přemýšlení. Bylo to fajn, počasí bezva. Je to fajn sledovat hafany jak se klidně potopí na dno bazénu pro hračku…..a pak jak skáčou klidně i 5 metrů do dálky, Terry skočil nejvíc necelé 3m 🙂
a přidávám se k přáníčkům k svátku a děkuji Xerxově, že mi připomněla, že jsem slíbíla hafikům, že je taky jednou vezmu k móřu 🙂
tak si naplánuj nějakou tu letní výstavu u mořských břehů a sežeň si ubytování poblíž. Třeba si z dovolené dovezeš i nějakého toho CACIBa a jeden dva dny z dovči strávíš v kruhu (chukle)
Dobrý den, omlouvám se madam Betě a Xerxové, ale tohle musím:
http://www.novinky.cz/krimi/313332-ze-zahrady-jim-ukradli-stene-ted-po-nem-patra-cela-republika.html
Tak jsem si vzpomněla na naši Li. Achjo.
Milá Xerxová, rozvažovali jste jak s Betkou. Rozhodnutí padlo a padlo dobře. Omládla vám tam, raduji se s vámi. (clap) A Vilík coby ryba rybička, měli jste se opravdu nádherně. Přiznávám se že závidím lidem vnoučátka a už mi to zůstane až do smrti. (blush)
OT Včera bojovali můj syn a soused Lars zvaný Lasse. Najatým autem odvozili všechno ze zahrady. Jeli na čtyřikrát. Pusto. Není kde se schovat, japonská třešeň nedrží své ochranné větve nade mnou, před pár týdny se skláněly přes celou zahradu těch sedm metrů. Ale Garyk je rád, tam může být na volno a chce abych mu kopala míč. On si už asi na ten rámus v naší oblasti zvykl, já ne. A samotného tam nemohu nechat, nechci aby mi sousedka otrávila další zvíře. Bylo mi děsně, bolest že jsem nemohla ani chodit. Ale snažila jsem se pomoci těm dvěma mužským, nadřeli se pořádně. (whew)
Tindra je už definitivně venkovní kočička. dříve když vyběhla zase se hned vracela. Když ale zůstala venku a my se s Garykem vrátili po hodině z procházky dostala jsem od ní strašně vynadáno. Takový kočičí hlas jsem ještě neslyšela. A hned jak jsem otevřela dveře vletěla dovnitř. Ale včera už domů nechtěla. Lítala po nově vyasfaltované cestě jako tryskáč a sviš vyletěla na strom v zahradě. Už ne v té naproti ale v té o kousek níž. A už to umí a nepadá ji zadeček když uklouzne na větvi. A je šťastná. Ta je vám šťastná!!! Asi taky že není se sestrou Daisy která na ni syčí jak jsem nedávno s velkým údivem zkonstatovala. Ale já ji to běhání venku musím zatrhnout, nepřeji ji osud některých mých kočiček. A co bych si bez ní počala? Jak bych přežila bez její akupunktury? Daisy se mazlí jen na dálku že na ni sotva dosáhnu a přede tichounce že to sotva slyším. (cat) Taková matná kočička je to ve srovnání s tou vehementní a vášnivou Tindrou. Nahlížím že nejde o princeznu, coura je to. (cat)
Venku je zataženo a pošmourno, odraz toho jak se cítím. Dnes je to 33 let od smrti mého tatínka. Bylo mu 74 let když zemřel. Všechna komunistická vězení asi udělala své a nakonec nám ho vzala rakovina. Ani jsem za ním nemohla chodit do nemocnice, ani pohřbu jsem se nemohla zúčastnit. Žili jsme tady daleko od domova a nemohla jsem se vrátit aniž bych neskončila v komunistickém vězení i já.
Proč je vždycky všechno jinak?
Protože je vždycky všechno jinak. (think)
13? Ano třináct.
U mne je to podobné – za 2 měsíce to bude 30 let, co zemřel tatínek. Bylo mu 73 let. Taky si užil v komunistických vězeních své a poznamenalo to celou naší rodinu. :@
I já budu vzpomínat a brečet.
Mysli na něco hezkého, na své kočičky – neposlušnou Tindru (ta „coura“ mě teda rozesmála), nemazlivku Daisy a Garyka. A hlavně máš syna, který ti pomáhá a má tě rád. Někteří lidé jsou úplně sami a to je teprve zlé. Máš i nás na dálku, přátele, kteří tu jsou s tebou.
Tak koukám, kolik nás tu je. I můj tatínek zemřel v 62 letech na následky Jáchymova a Příbrami. Samej uran. A letos v květnu to bylo 42 let. (u)
Já ti Velká kočko nevím, jestli sis nepopletla slova 😉 , coura by byla, kdyby nebyla kastrovaná a chodila na zálety. Ale když chodí na výpravy do okolí, mohla by to být tulačka.
Alebo turistka.
Dobré nedělní takřka poledne. Po ranní procházce v lese, má Ajvinka osprchovaný podvozek a hlučně pochrupuje. O houbách si můžeme stále jenom nechat zdát i když už prší, to letní katastrofální sucho s vedrem udělalo své.
já dneska měla „povinnou“ fakultní akci – moc fajnový přechod kusu Jizerek. Mokro, pršavo – ale užili jsme si to. Betka byla doma s páníkem – šlo se daleko a v dešti – a to měla dáma ode mě zakázané.
Xerxová právě jsem dočetla co Vy na viru a parádička. Betka je holka šikovná, neméně celá rodinka včetně „cizího“ děcka. Fotky krásný.
no jo no – Slovinci (Chorvati snad už nee) vyžadují úředně ověřené osvědčení, že nám rodiče svěřili „cizí“ dítko… Tak jsme to raději měli s sebou, nerada bych se někde hádala, kde jsme to dítko (byť mající pas) ukradla.
hezkou neděli všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Betí týdeníček vyšel. Jen musím reklamovat Betí tvrzení, že byla jen jednou v lese. Kecá – 3x… Jak to není každý den, má pocit, že je chudinka týraná jen pobytem na zahradě a procházkou po sídlišti…
http://drporkert.com/dogy/images/beta/0913/index.html
Betíček prima a při čtení Vilémova deníku jsem si ani nevzpomněla, jak moc mě bolí v krku a jak nemůžu dýchat… 🙂 Paráda 🙂
Jsem moc a moc ráda a přeji z celého srdce, že Betka vyskočí na pelíšek a dostane se po schodech k páníkovi do pracovny. Vím, že jsou to radostné úspěchy. Špekuluju, čím to je. Vždyť cesta autem byla předlouhá (mně třeba na ischias ty jemné vibrace nedělají dobře). Vychází mi to na celkové příjemné přímořské klima, teplo a chůze po kamíncích?
co se změnilo nevím – pelíšek obývákový není vyšší než postel, na které spí, je na koberci… co jí na něm najednou vadilo netušíme. Po návratu ho opět používá.
Po dlažbě chodí tak suveréně, že navštěvuje i místa, kam sice občas při velké motivaci dorazila, ale byla to výjimka. Nyní tam chodí suveréně a opakovaně.
Chůze po kamenech a bodlících spíš způsobila pár odřenin a šrámů na tlapátkách. Nic moc rahabilitačního dle mého mínění. Jízda autem ne zcela pohodlná a dlouhá. Taky spíš mínus než plus. Asi to slůňo, teplo, mořská voda (ale neplave jen brodí) a sranda a pohoda.
Uvidíme, jak dlouho bude dobře – bohužel nevěřím, že to bude mít příliš dlouhé trvání.
Zrovna řeším, jestli zase o chvíli posunout léky a nebo nasadit dle rozpisu zítra…
Včera večer jsme se vrátili ze Šparadiči. Potvrzuju, že voda byla neobyčejně teplá, i když nám letos i pršelo a poslední dvě noci bylo chladno. Jsem ráda, že jste si užili výletů i moře.
YGO, vítám Tebe a celou rodinu v pořádku doma (h) !
Nádherně jste se měli. A to je moc dobře. (inlove)
Moc děkuju za přáníčka. Potěšení veliké. Jovových kytička krásná je, něžňounká. Protože se neteřinka narodila na můj svátek I DORT JSEM OCHUTNALA :O))
Děkuji i za všechny ostatní kytičky a přání zdraví, štěstí i všeho nejlepšího, vše s radostí užiju. Dnes byl opravdu hezký den.
Radko, sice na poslední chvíli… všechno nej! (f) (sun) (f) Bezva, že se ti sváteční den vydařil a i dortík byl, tak to má být 🙂 .
Moc pěkný „Rozcestník“!
I když, představa, že bych s vnoučaty vzal k moři ještě dogu, je pro mne přímo děsivá.
Ale, jinak pěkné, ostatně, jak se píše o moři, tak mám pro to slabost.
A pak, z rostlin byl povšimnut bodlák. Mám rád bodláky ! Je to nádherná rostlina, vůbec nechápu, jak se jí v českém dolíčkui dostalo tak špatné pověsti.
Minulý rok, mi kousek od baráku vyrostl nádherný bodlák. Modrý květ, pašák to byl. Objížděl jsem ho opatrně se sekačkou a chválil ho nahlas.
Tento rok nevyrostl.
Nevím proč ?!
Nejslavnější bodlák je ovšem „Artyčok“. Někdy se prodává i u nás, ale v nevalné kvalitě. Pak je možno najít spoustu sofistikovaných receptů, jak ho konzumovat, ale ten nejlepší, který dobře znám, jsem nikde nečetl.
Tak tedy :
Artyčok ( pěkně veliký, ne zvadlý ) povaříme asi tak půl hodinu, ve slané vodě.Ten čas, je variabilní, většinou odhadnu přesně, kolik potřebuje.
Pak ho vyndáme na talíř, necháme vychladnout. Do misky uděláme „emulzi“ ( hergot, jaké „i -y“ tam je ?)ve složení – olivový olej sůl, ocet, pepř.
Z artyčoku odloupáváme pomalu a důstojně(!!) lupeny, namočímne do emul.a zubama stahujeme dužinu.Zbytek odhazujeme do větší misky, protože odpad tvoří několikanásobek původního objemu.
Tak se pomalu dopracujeme k „srdíčku“. Od něho odloupneme celkem snadno kompaktní část semínek, srdíčko vlastní pak rozkrájíme, napichujeme na vidličku a máčíme v té emulzi s nejistým „i-y“ .
Vhodné je , přikusovat čerstvou bagetu, namazanou máslem a zapíjet dobrým červeným vínem.
Dobrou noc „!
Artyčoku nemajíc, zkusím to aspoň s tím zbytkem…
WWW, zrovna jsem na tebe myslela. Stáhla jsem si před časem ty tvoje sebraný vyprávění a dneska jsem se k nim konečně dostala. Jsou pořád stejně dobrý jako tehdy!
Ach, to mne samosebou těší. Kéž bych i já byl stejně „dobrý“ jako tehdy.
Já myslím, že jsi stále tak dobrý,m jen docházka se Ti podstatně zhoršila. (wait)
Jestli si dobře pamatuju www nikdys nepsal články,jen přišpěvky pod ně. Třeba se Ti zase někdy v komentáři bude chtít popsat pochůzku pařížovou, tak nadchneš Heduš, když poradíš kde se dobře nadlábnout a co pěknýho okouknout i všechny ostatní, že se objevíš. Však digitálky za tisíce byla radost přečíst. Dobrej seš jakej seš. To je češtin co?
Bodláky mají rádi i koníci, kozy a králíci. Čerstvej i sušenej, u nás špatný jméno nemá. Dokud do něho jeden nešlápne bosou nohou.
U nás bodlák má špatné jméno. Když ho vytahuju Borůvce z kožichu. To má jmen… (chuckle)
Milé Radky, všechno nejlepší k svátku a užijte si ten váš dnešní krásný den. (f)
Milé Radky, přeji vám aby se k vám vždycky obrátilo štěstíčko tváří, aby vám zdraví sloužilo a bylo vám dobře v kruhu blízkých lidí. (f) (f) (f)
(call) POZOR, POZOR, HLÁSÁNÍ!!! (call)
😡 Dnes má svátek Radanova a Possum, přejeme všechno nej, nej a posíláme kytičku. 😡
(f) http://jovo.rajce.idnes.cz/Pranicka_19_2013#Radkysv_2013.jpg (f)
Děvčata, krásně si to užijte, hodně zdraví, štěstí a spokojenosti (rose1) (rose1) (rose1)
Krásnej den a všechno nejlepší! (f)
(f) Všechno nejlepší ke jmeninám (f) .
(rose1) (rose1) (rose1)
Všechno nejlepší Radkám známým i skrytým!
Hmmm, pozdě, ale přece. Všechno nejlepší, milé Radky 🙂 (sun) (f) (f) (f) (d) (^) (music) (dance) a splnění tří tajných přání.
Milé Radky, přeju vám všechno nejlepší k svátku, hlavně hodně hdně zdraví a pohody. (h) (f) (h)
Radko v Krkonosich, vinsuju vsechno nejlepsi k svatku. (rose1) (^) . Jake se dari zviratkum?
Děkuju za přání, zvířátka baští a že toho sežerou, Danečka zlobí ucho, tak chodí pořád se slepenýma uchama pod krkem, trénujeme dlouhý procházky,chtěla bych zkusit dogtrek,přibyli k nám prasátka, koníci vypadaj spokojeně jen haflihgovi léčíme stále kopýtka, koza zlobí chtěla by chlapa, ovečky se bojím napsat že jsou hodnější a nezdrhaj z ohrady bych si to nezakřikla a nemusely zas ke kolíku na řetízek,králíci ok, kuřata stále v šesti už je na nich vidět růst, kočky víc zlobí než zdobí :o) . To je ve zkratce asi
Radko, je vidět, že se nemáš čas nudit. Tolik zvířátek-to je také hodně moc práce a starostí. Jsi °1*
Kdepak já jsem jen přípomocník :o)) Jen psi a kočky jsou na mě. Stará se celá rodina.
Milá děvčata, všechno nejlepší (rose1) (rose1) (rose1)
Skvěle jste to zvládli i jste si to užili, milá Xerxová. (h) JJá bych takovou dálku nejspíš nedala, a to i bez dětí a bez zvěře. (blush)
Byli jsme na houbách, jen poblíž Prahy. Rostou, ale nejvíc jsme našli holubinek. Ovšem ty byly opravdu báječné, mňam mňam.
Přeju všem krásný den. (h)
my stihli jen krátký výlet ráno (já na nákup, Pepa s Betkou do lesa). Pak jsme naplno babičkovali a dědečkovali a pratetičkovali a prastrýčkovali… Teď všichni odjeli (wave) Betka měla co dělat, aby nikde nechyběla a všechno stíhala… a nyní odpadla a chrápe nahlas.
Betka je prostě správná domovnice, o všem musí vědět a u všeho musí být. 🙂 (h)
Je príma, jak jste si to užili. Vilík si to sice jako dospělý moc pamatovat nebude, ale je to skvělý základ pro další roky (inlove) .
Držím palce Betě, ať jí pohoda dlouho vydrží. Aby bylo teplo…
zatím si pamatuje překvapivě spoustu podrobností (např. že moje sestra pije raději bílé (chuckle) ) Jeho vyprávěnky nemají chybu.
Dneska mi říkal – jsi babička vorvaň, já jsem žralůček a kousnu tě (rofl) A kousnul (ale prý jen jako a je pravda, že zuby tam otisklé nemám (chuckle) )
Zano, dost mě překvapilo, kolik si naše děti pamatují z mladších dob- a já si na to třeba nemůžu zaboha vzpomenout (chuckle) jenže Kája tvrdí, že mají pravdu 🙂
Aktivní dovolené s vlastníma dětma si pamatuju dost dobře, taky jsme je všude brali s sebou a holt se plánovalo tak, aby to děti ušly/vydržely. Myslím, že se psy je to plánování ještě složitější- aby si mohly pospat v autě, tak to lze jen za špatného počasí, jinak dělit lidi na návštěvní a hlídací, ale jde to taky.
Myslím, že tyhle dovolené dají Vilíkovi velmi dobrý základ do života. A je fajn, že Beta mohla vyrazit s vámi.
jsem ráda, že Beta i v cizím prostředí se nechá v klidu odložit. Věří nám, že ji nikde nezapomeneme a klidně chrápe.
Takže to letos fungovalo výletně i s jejím klidovým režimem. Všichni si přišli na své.
Strakatice se taky nechají odložit i v cizím prostředí. Už jsem to vyzkoušela. Ale jsou teda dost otrávený, protože my se budeme určitě cachtat v zajímavých kalužích a ony mají pospávat někde v cizím pokoji 🙂
… Jen nevím, kam za rok naložíme ještě Fáňu – pořídíte větší auto. Už kvůli bezpečnosti těch prcků by to bylo dobré, při nárazu zezadu (nedej bože),je mezi těmi dětmi a dalším autem jen to zadní sklo, žádné deformovatelné plechy. (headbang) Rakvička na střeše pasívní bezpečnost nevylepší.
dobře vybavený Yaris až tak blbou bezpečnost nemá. Nebudeme řídit velké auto kvůli týdnu dovolené. Malé nám pohodlně stačí – a koneckonců za dětmi je kufr, do kterého se vejde doga (chuckle)
Prima, že jste si s Betkou troufli (jsou to těžká rozhodování) a že vám všechno pohodově vyšlo, krásně se o tom čte (inlove) . A štěstí přeje připraveným, což jste stopro byli.
Jistěže jde trávit i s malými dětmi příjemná aktivní dovolená, jen je zapotřebí něco z nároků slevit a přizpůsobit se, zrovna tak jako na dovolených se psovstvem.
A když jsou prarodiče do nepohody, je vysoká pravděpodobnost, že tenhle bezvadný vklad do života přenesou i na fňoučky 🙂 .
ano – váhala jsem dlouho. Byla i varianta, že pojede jen Pepa s Vilíkem. Ale klaplo to i s tou mojí vysněnou krápníkovou jeskyní.
A když jsem dneska ty dva zase spolu viděla (Viléma s Betuší) , tak mi to dělalo radost (inlove) Jsou dobře sladění (nod)
Betko a ostatní Xerxovic! Jsem moc ráda, že jste si užili takovou dovolenou, jsou to krásné vzpomínky. Už jsem se těšila na Tvoje vyprávění! A s tím autem? Nedělá se trošku větší model Yardy 😛 ?
Yarda bude. Ale pořídíme mu rakvičku na střechu… A na krátké výlety se vejdeme i s krosničkou a kolem…
Jojojojoj! Místa mého mládí! Ajajajajaj!
Já měla jen kliku, že jsem na Plitvicích byla v dobách, kdy se ještě tolik netůristilo, takže jsme tam byli sami.
Na tu křišťálovou vodu, kdy ryby byly vidět ještě v hloubce 3 metrů se pamatuju. Jen jsma měli trochu strach, aby na nás nevyhupnul medvěd.
(hug) jsou nyní u jezer k zastižení jen brzy z jara či v pozdním podzimu. Prostě když nejsou lidi… Ten provoz lidstva je tam opravdu veliký. Ale zalesněné kopečky kolem jsou dostatečně veliké, aby se tam (hug) (hug) dobře dařilo.
hezkou sobotu všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Je to přesně týden, kdy jsme se vrátili domů. Bylo to moc fajn, o týden si protáhnout prázdniny (nod)
Tak takhle báječně prožitou dovolenou přávidím převelice.
Betušce určitě pomohla mořská lázeň, Vilík bude pohodový klučina „do nepohody“, který bude jednou do života dobře připraven a ayto ssamsssssssséssssssssssssssssss ssssssssssssssssssssssssnssssessssspssssssossssscsssshssssyssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssssss
pardon, to byl Ríša
chtěla jsem napsat, že to samé zřejmě bude i Františka.
Už toho raději nechám, protože Ríša má pocit, že píšu blbosti a umí to líp.
Tak dobré ráno všem a já jdu spát.
Ríša je šikula. Asi mu vadí, že jsem nezmínila drobnou bílozrzavou kočičku orientálního typu s tříčtvrtečním ocáskem, která tam často pózovala na „našem“ plotě.
Takže psů turistických hodně, toulaví psi nikde (nepotkali jsme ani jednoho) a kočiček relativně málo.
Co se týče dětí, jsou do nepohody. A už se nám to „množí“. Večer dorazila malinká Šárka a naši „nájezdníci“ dorazí už za chvíli… Takže mířím směr kuchyň – u stolu nás bude 12 strávníků (nepočítám kojeňátko ani Betu)