Stáří je zlé, mohla by potvrdit naše čubizna, česká strakatá slečna Bony. Už jí bylo 9 let, už jí občas bolí nohy a u veterinářů je častěji než my, páníčci, u svých praktiků. Bere léky na epilepsii, drží dietu a občas dáváme podpůrné léky na klouby. Tuhle jsem jí musela vynést aspoň dvě patra, protože jí to nešlapalo do schodů…
Její parádní číslo, obdivované na řadě benzínových stanic naší vlasti, tedy skok do kufru auta, už taky nevypadá moc elegantně. Občas sebou Bóňa prostě plácne na nárazník, přední packy strčí do kufru a otáčí po nás oči, cožejako tím uděláme? Co bychom, prostě zvedneme ten psí zadek a šoupnem celýho psa do auta, no. A trávení už holt taky tak netráví.
Jenže! Vykládejte něco o příčině a následku nenažraný čubizně. Jakékoliv hnusíky, které lze v přírodě potkat, tak ty bez otálení najde. Jó že by jinak nevystopovala pečenou kachnu na třicet kroků? A když na ni někdo zavolá nečekaně, tak mžourá a rozhlíží se, jak probuzenej netopýt v poledne? To jo, ale vábivou vůni rozkládající se zaječí nohy anebo lákavý odér čerstvého kančího výkalu, to najde hned. Nebo lidské… , ani snad to nebudu rozepisovat dopodrobna.
Ovšem to pak následuje rychlý odchod domů a vana a pořádné umytí celé psí mordy mýdlem, a to prosím zejména zevnitř. Kdysi mi někdo – velmi silně neznalý věci – radil: Tak jí dejte košík! A já jak ten blbec poslechla…
Umíte si to představit, ne? Psí košík, jak vypadá poté, kdy se chtivý psík setká s tou mazlavostí a ten košík mu v tom brání? Ale chtivý psík je urputný a košík-nekošík, stejně si přijde na své? Mno. Košík jsem cestou domů hodila do popelnice.
Mezi nejoblíbenější zábavné procházky patřila vždycky hra na posekané louce, na níž jsou poházené balíky sena. Ono to netrvá dlouho – najednou je posekáno, za dva dny stočeno do balíků a během týdne se balíky odstěhují a je po srandě, proto je potřeba si to užít.
Čubizna a její kamarád Brit, borderkóliák, se vždycky předháněli, kdo tam bude první. A letos už to Bonynce nejde. Nahoru se ještě vyškrábe, ale dolů už jí skákat nenechám. Je to vysoko a packám a kloubům už takové nárazy nesvědčí. A tak na fotce stojí Brit vítězně na balíku sena a naše čubizna se šmrdolí dole. No a co, i tak jsme rády na světě.
A letos jsme si všimly s Britovo paničkou něčeho, co jsme dosud neviděly – na balících sena, na těch vzdálenějších od nás, posedávají dravci. Posednou, slétnou k zemi, uloví sváču a zase se posadí na ten balík. A co zbyde na balíku? Inu zbytečky té sváči a hlavně – dravčí výkaly! Úhledné smotky polotuhé konzistence.
A Brit, jak dítě v cukrárně, obchází balík za balíkem a hledá a mlsá a mlsá… zrovna dneska jsme to zkoumaly. Tu kousek myšky, tu výkal. Naše čubizna nic, v pohodě, zato Brit, který na žádné hnusíky nikdy nebyl, se může uštvat, aby předběhl paničku, která s touhle jeho zálibou zásadně nesouhlasí. Ó to je veliká zábava, takové balíky sena na louce!
No,před přečtením článku jsem si myslela, že se jedná o hovězí. Ha, ha.
Bonynko zlata, strakata, uzivej si toho stari. I to patri k zivotu. (h)
hezké úterý všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej (f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Copak, copak?? Dede se vrátila domů a nio nám nového nepřipravila ??
Já bych to viděla na nějakého šotka, který si pohrál s datem, nebo tak něco. 🙂
Přeju všem krásný, byť horký den. (h)
Vave má pravdu, až na to, že to nebyl šotek, ale moje nepozornost – kaju se, kaj kaj (wasntme) Upravila jsem sice datum, ale ne hodiny, a ty tam naskakují automaticky podle hodiny, kdy článek vkládám, takže by tenhle vyšel až o půl desáté večer… (whew) Ale už to tam je a George zase píše moc krásně 🙂
Milá Bonynko, užívej si životní pohody a nezlob paničku pojídáním hnusů. Jo, vím, že je to těžký. Ale musím říci jednu věc, když jsme doma s mámou žily se starým kocourem, ohromně jsem si to užívala. Prostě to je trochu jiný život než s mlaďochem, ale mnohem a mnohem intenzivnější. Tak ať vám to spolu hodně dlouho vydrží. A nějaké ty ztuhlé nožky, to se přece vyřeší.
Pro mne ideální léto – v noci slejvák, ve dne hic, naložení v bazénu si užíváme (naložení si zpříjemňujeme červeným s vodou a ledem).
Hnusy milovala moje první psice – dalmatinka Niki. Příšera i Cindy rády ochutnají kuřinec, ale jinak jsou celkem OK, venku hnusy nee (zatím).
U nás byla v noci krásná bouřka, Terry se opět pokoušel přeštěkat hromy….a ráno jedem do práce a ejhle přes cestu strom….tak nic otočka a druhou stranou….
na hnusy je expert Frogi,eho životní krédo je: je jedno co žeru hlavně ať je toho hodně!! tudle sežral koňské granule, na druhý den se nafoukl do šílených rozměrů a bylo mu hodně špatně…přes noc jen funěl a ráno stál u branky : pusť mě jdu si dojíst ty granule….jsem si myslela,že má blbec torzi….
no a aby toho nebylo málo minulý čtvrtek jsem šla pro Terrynka do odkladačky na cvičáku a pes stojí nafouklý, trochu v kotci nablinkaté s krví….no taky jsem si myslela, že má torzi…taky neměl, prý musel něco sníst ale netuším co a kde….
v pátek byl úplně zdravý….a mě bolely ruce protože jsem ho klacka simulanta nesla kus do auta a pak dom, protože chudinka malinká nemohla chodit!!!
Bonynce přeju, aby jí to ještě hodně dlouho běhalo!!!! Taky se mi nechce věřit, že jí je tak našemu Frogimu???
Zdravíme a máváme strakaté slečně Bony a přejeme – když už ti panička zatrhla skákání na balíky sena (a ona to s tebou myslí dobře, věř mi, Bony), aby ti to hodně hodně dlouho bez problémů běhalo a skákalo všude jinde! (h)
Ještě jedno OT – hledá se chůvička
Říkala mi kolegyně, že známá rodina s desetiměsíčními dvojčaty hledá chůvičku, pravděpodobně nejméně na dopoledne. Na maminku je to nějak moc, celá se sesypala, velmi vážně. Rozsah výpomoci se asi bude odvíjet od jejího aktuálního stavu, tipuju na začátku větší pomoc. Rodina bydlí v pěkném novém bytě v Praze 10. Tak kdybyste věděli o někom velmi spolehlivém, písněte mi.
OT – Deky z lásky
Dnes dostala svou deku Anička, tak už vám ji mohu ukázat:
http://vaverika.blogspot.cz/2013/08/deka-pro-anicku.html
To je ale nádhera… a já se tady taky tak trochu dmu pýchou, některé látky jsou od nás, že jo? Přinejmenším srdíčková zádíčka.
Jen se dmi, Olčavičko (inlove) , od vás jsou i obě puntíkaté látky z přední strany. (nod) A teď lemuju deku pro Martínka, zádíčka jsou také od vás, i něco dalšího. (y)
Já chci umět šííííít…. nebo aspoň vyšívat …
Vave, to je nádhera! Vždycky, když sem dáš odkaz na deku z lásky, MUSÍM se kouknout. Vždycky jsou krásné, a často jsou tak krásné, že mi přijde moc líto, že TOHLE neumím (a asi nikdy umět nebudu). No což, každý umí něco. 🙂
Deky z lásky jsou skupina, která dělá nádherné věci s krásným účelem. (h)
Já bych chtěla Vaví šikovné ruce
Vave může za to, že od začátku počítám do domečku s šicím stolkem. Už tu na něj mám takovou zkroucenou trubku, trámky a desku. Pak někdy na něj přijde i šicí stroj a pak budu produkovat zašmodrchané cucky! (heidi)
(heidy) tam měla hlodat 🙂
Milá Bonynko,
to mi neříkej, že na tebe lezou léta? Vždyť to není tak dávno, co se slečna strakatice promenádovala po hřebeni střechy!
A k tomu olizování ledasčeho: chlapečci tuhle něco dojídali a šlo jim to pomalu. I pokusil se je povzbudit dědeček: „Dělejte kluci, máte to studený jako psí čumák!“ Alešek se zamyslel a znalecky odpověděl: „Psí čumák není tak sladký, dědo!“ A vypadal při tom velice empiricky…
Chichi, teď musíš jen zjistit, zda se chlapeček :* s Melly nebo s Penny. (chuckle)
Správnému empirikovi jeden pokus nestačí 🙂 … bojím se, že zlíbali oba obě 😀 .
Zeptej se, která z holek má čumák mokřejší. Správná odpověď je Melly. 🙂
Zdeno, pohlaď za mne Bonynku a užívejte si každičkého dne. Ani se mi nechce počítat ty psí roky. (inlove)
Daníček má 13 a po mrtvičce mu to stále ještě šlape akorát slyší jen to co chce.
Daníček,staroušek si nejvíc pochutná na kočičích výpěstcích a pokud nestačím včas otočit záchodek tak aby se tam nevlezl pes jen kočka,je to jeho. Poznám to na roztroušených granulích kočkolitu kolem jeho huby. Jaká by to hanba byla, kdyby se Ája nenaučila taky,že áno?! Takže dostanou přes dršťulu hned jak to zjistím ale moje chyba. Ukazuji na granule a řvu, cotojééé, cotojééé ale sprostě.
Venkovní fujtajbly raději nepočítám, funím za psy s válečným pokřikem a nadávkami všeho druhu, mávám vodítkem jak Olda Šetrhendů lasem. V poslední době shledávám velkou úmrtnost krtků, jejichž roztomilé mrtvolky zdobí luka a leští srst psů.
K vystříkání drštěk používám tantumverde nebo cosi na bázi jódu,nenechám se přece olíbávát smrdutým úsměvem.
Upozorňuji, že to pro ty čmuchaly není žádný trest, klidně to udělají znovu. (chuckle) (wave)
Jo milá Bony, moc dobře ti rozumím protože vím jaké to je když už se nevyškrábu tam kam bych chtěla. A že jsem dříve opravdu mohla jako ty, že to dříve šlo! 😉 Přeji ti pokojné dny starší dámy. Snad se s tím pomalu vyrovnáš, já mám nepředstavitelné potíže současný stav akceptovat. Ale co nám jiného zbývá, no řekni? Vlastně no štěkni!
Právě jsem dostala odkaz na studnici vědomostí. A tam jsem našla něco co bude majitele psů zajímat. Tady je ten odkaz, doufám že bude fungovat. Je to dlouhé video, udělejte si na něj čas.
http://spotter.tv/928546-skryty-zivot-psu.htm#!
🙂 (wave)
Milá Zdeno, těžko se mi čte o tom, že Bony stárne! Ne, že bych to nevěděla, stárnou všichni, ale tak nějak se mi to nehodí k obrazu Bonynky, jaký tady na Zvířetníku díky tvým článkům panuje 🙂 O hovnomilství mě poučil hlavně Daník, brr… no a MBK je taky expert – ta mi dokonce ta psí aportuje ze zahrady do Domu, když dojde k názoru, že jde o zajímavý artefakt (fubar)
Balíky sena a slámy tu máme taky, ale dravce jsem na nich zatím neviděla – což neznamená, že je jako kempingové stoly nevyužívají. 🙂
Drbu slečnu Bony za ušima a doufám, že ještě dlouho a dlouho udržíte případné neduhy v pásmu snadné snesitelnosti (inlove)
Vítám Tě Dede z dálek, nemáme ty naše psí katastrofy náhodou nějaké nevlastní sourozence?
Ano, uznávám, když nejde o ho…, tak jde o ho…!
Takže ne hovno, anobrž svízel, co je s ní svízel. Žolíček objevil na zahradě svízel, nebo v té svízeli seděla myš, co já vím?
Pak si ty uši drbal … až svízel zadrbal …
Svízel tak nesmrdí, na druhou stranu ji nevymeješ…
Takže mám pejska s ostříhanejma ušima …. (whew)
A když se Ti kolie zahrabe do hromady písku, tak to nevymyješ, nevyčešeš z té hřívy hodně dlouho
Na výcvikovém táboře se mi jeden den podařilo (omylem) uvázat psice hned u svízelového porostu. Výsledek byl děsivý, hlavně, když se cestou zpátky do tábora obě vykoupaly v rybníku. No, nakonec jsem to vyčesala, ale nadávaly jsme při tom všechny tři, byť já z jiných důvodů než čuby (chuckle)
To se tak u kavalírů stane… nebo z něj tak dlouho vyčesáváš všelijaký hrůzy, případně vystříháváš, načež pořádně nedolíná, a rupnou ti nervy a najednou z něj máš ostříhaného kavalíra (kterýmu to ale stejně na zimu doroste…)http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_06_navecer#DSC07251.jpg
http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_06_navecer#DSC07251.jpg
Tady se to snad otevře…
Na hnusy byla expert moje první, Rikina. Když někde byla chcíplotina, Rikča ji spolehlivě našla, část sežrala a v části se vyválela. Dtto hnůj. Krom toho s chutí žrala oslintaný vajgly zpod laviček. A její vrcholnej výkon byl, když se vyválela ve zkažený rybě a následně v hnoji. (chuckle)
Penuša je spíš na lovení myší (a pak je sežere, když jí dovolím) a Melina se zatím, naštěstí, v tomhle směru neprojevila. Akorát když jsem ji vedla z toho útulku, našla na ulici hnus, skočila po něm a chramst – a v tom jí přistála na tlamě tak pádná, že hnus vyletěl druhou žgraní do sněhu. 🙂
Nejen psi jsou bufeťáci…. U nás se takhle projevil mladší synek. Ne že by se živil exkrementy, ale takovým vajglem (mávám Io) z pod lavičky v parku nikdy nepohrd. Díky téhle náruživosti ho musím hlídat jak ostříž… Někdy je to poněkud náročné, neb si starší synek vlezl pod rozbitý okap, ze kterého na něj padala voda – venku bylo asi -10°C a mladší právě začal bufetit na vajglech pod lavičkou, kterou před tím obývali bezdomáči, to vše v jedné chvíli naráz. Rozhodování bylo rychlé, voda nevoda, letěla jsem tahat vajgly z ručiček a pusinky 😀
Milá Kaštan, to je dost děsná představa! (whew) Psi mají obvykle přece jen podstatně robustnější zažívání, než malé děti 😛
Naprosto chápu, přece jen, možný zápal plic je mnohem přijatelnější varianta než možné AIDS a velmi pravděpodobná žloutenka.
Uff, to musela být chvilka!
Hmmm, dobrý. Jednou jsme takhle mé tetě uklízeli balkón. Pěkně v centru Ostravy, řácky poznamenaný holuby, najednou jde Janička a z koutku jí teče zelená slina. Inu našla holubí éééono.
já jsem sice, jak tady všeci víte, kočková.
Sice mi kočky venku nežerou oškliviny, neb jsou to kočky jenom bytové.
Ale včera.
Honás se po dobrém obědě probudil a šel do předsíně do své kadibudky. Jedním okem jsem ho pozorovala. Stav záchodku zhodnotil asi ne příliš pozitivně, i když mu ho porád čistíme. A šel vedle na černou podložku na boty.
Vylítla jsem a kocoura zastihla ve známém posedu.
Hned jsem ho chytla a strkala do jeho kadibudky.
Vyhodil to ze sebe těsně před kadibdkou.
Takže jsem měla pos……. předsíň.
A kocour byl také zasr…….. až za ušima.
Kocoura jsem vykoupala ve škopíčku ve voňavém kočičím šamponu. Vydával přitom neskutečné zvuky, jako bych ho týrala za živa.
Přesíň mezitím uklidil páníček.
To máš jedno kočka nebo pes “ hoven “ se nezbavíš.
Míša z Plzně
Tak hnusožerství znám. 3x. Košík bych neporadila ani největšímu nepříteli (leda na jedno použití – ostatně to ten tvůj (bonynčin) byla taky, ale neplánovaně..). Čuby jsou větší prasata než psi (shánčlivější z jejich pohledu, že?)
Na štěstí naše babča Ája je zdravotně v pořádku. Už jí bylo taky 8, je veteránka. Ale kulhala z neznámých příčin (klouby zrentgenované a zdravé – prý jak mladice) a stejně tak z neznámých příčin ji to přešlo Bába je sice trochu tužší, ale lítá jak za mlada. Dokonce šla (neplánovaně) zkoušky a skončila třetí (za sebou nechala nejen Derču, ale i jiné mladší psy). Takže Ťuky ťuk, aspoň o tohle máme méně starostí. Snad to bábě vydrží.
EvoŽ, četla jsem o báječném úspěchu Áji na stránkách Tercius. To byla vyloženě bomba. Osmiletá babča a strčí do kapsy mládež. Myslím, že to přinášení jí muselo udělat v hlavince docela zmatek. Celá léta ty zamřelé kachny přinášela tobě a teď najednou je má předat někomu jinému? Co když ti ta cizí osoba tu kachnu pak nedá? Já si dovedu docela živě představit, co se Áje v té hlavě odehrávalo. Já bych tu kachnu do cizích rukou asi nesvěřila. Jistota je jistota.
Jinak gratuluji k báječné smečce, kterou máte doma.
Mimochodem, v takovém vedru, v jakém jste soutěžili, by mě nikdo k takové aktivitě asi nepřimněl.
Ona ta soutěž nebyla pro psy tak zlá. Všude bylo dost vody (rybník, tůně), tak se psi mohli chladit do syta. Bylo to v krajině mezi lesy, trochu profukovalo, tak i lidi vydrželi. Na každé discipině byl aspoň kus stínu pro čekající, na to jsme při výběru dávali pozor. Takže doba na slunci se redukovala na nezbytné minimum. Ve městě by to bylo k nepřežití. Tam to vcelku šlo, lidi přežili (i starší osoby jako třeba já) a psi vypadali normálně jako v běžném létě. Dokonce i po zkouškách někteří běhali a blbli.
Ale bába Ája mě potěšila. Nejen výsledkem, ale hlavně svou kondicí. Šla sice jen jeden den, ale byla úplně čiperná i po zkouškách.
Ten čas ne odpornej s tím, jak hrozně letí, nějak mi ty počty roků u Bonči neseděj. Stejně jako mi neseděj u Ešátora. Jsem slabá v počtech – radši 🙂
Ale hlavní je, že si ten život užívají.
Já taky furt nechápu, že Borůvce bude pět. Dyť v Losince byla mimi!
Jo a tvoje hlášení o Blanici Blanokřídlé shledávám zcela nedostatečným! Páč tady ani žádný není! Nás to fakt zajímá 🙂
dlabe na nás. Pro informace musím „k sousedům“. Ale zdá se, že je babka Blanice Blanokřídlá (skoro) bezvadná čubina. A Ešusák si zvyká…
Je ráda, že zvládá soužívání a vy ještě chcete aby psala, když stejně hlášení o zimních radovánkách pravidelně dovalí v létě a naopak??
Inko jáááá náááhodou mám UŽ!!! zimní dovolenou v počítadle hotovou,a le!! Není čas dodat k tomu fotky, dneska nestíhám – příprava na vzácnou návštěvu, zítra vzácná návštěva a pak se k tomu snad dostanu.
Já už mám ten počítač úplně zaprášenej, jak k němu moc nechodím 😀
Když já zas nechci furt otravovati s tím, co Blanimíra zde a co Ešusák tu 😀 .
Oba slyší na „Tak Štóooofínci, deme!“ Blanimíra chodí už trošek navolno -ranní a večerní prochajdy, a prochajdy sídlákem k mámě, až po přejití silnice, páč na obrubníky madam kašle.
Ulovila ježka – vydala, v sobotu se rozhodla ulovit zajíce – díky stopce to nedala. Překvapila mě rychlost s jakou za á) zajíce zaregistrovala (bylo slunce a podle mě nějakou potíž s viděním má, mžourá a některý hozený věci nevidí) a za bé) rychlost s jakou za zajícem vyrazila 😀 😀 Prej důůchodkyně 😀 , háhá. Pak ale na zavolání přišla, tak byla pochválena. Ešus
se před sobotní společnou vycházkou do polí rozradostnil natolik, že se zapomněl a hopikal před Blanimírou. Pak mu to došlo a začal se zase tvářit, že vbrzku bude zvracet 😀 . Už se kapek uvolňuje v emocích, když se Blanimíra přijde vítat, už ju tak nevytěsňuje a nekomentuje to. Když cvičíme krávovinky pohromadě (s Blankou spolu můžou zatím jen sedni a čekej, víc jsme ještě nezvládli, ještě učím Blanku procházet skrz nohy), jsou oba Štófínci děsný šprti. Musím trochu ubrat Hošikusovi na žrádle, protože teď pamlskujeme víc, než dřív, tak aby mi nezfotrovatěl. Dnes myslím půjdeme plouti a já budu čoklidům tiše závidět. A dneska v noci spali spolu natěsnačku pelíšek vedle pelíšku, Ešátor tak urvanej, že spal s hlavou u jejích zad 😀 😀 . Tolik hlásání z Zrzavejch pelechůch 😀
Díky! No tak vidíš, že to jde, když se chce (y)
No vida 🙂 aspoň nemusím chodit nasísat jinam 🙂 mně to dost zajímá, protože jsem byla na to sžívání zvědavá, o kolik je to jiný, než když přivedeš štěně. No, zas tolik se to neliší. Taky jsme měli nakrknutou hraběnku.
Ono kdybych mu nedovedla babču, ale děvče v rozpuku, bylo by to jiné. Takhle on by jí měl ze zásady respektovat, páč je to fena a stará, ale… on je tam doma, je to všechno přece jeho!! Nepučí! Nic a nikoho :D. Štěně by svým způsobem i mohl usměrňovat /odcama-pocama/, ale tady? Má mít tu úctu, že jo…. 😀 . Snažím se mu to usnadnit a Blanimíra taky, ona je v tomhle opravdu skvělá. Ale i ona si dokáže prosadit, to ne že ne. A musí to být pro ni v něčem dost těžké. Učí se nový pravidla, doteď – u svého původního majitele, evidentně mohla všechno. U nás se spousta věcí nesmí. nesmí se krást, nesmí se žebrat, musí se počkat, až dostane žrádlo, až půjde ven, atd. V útulku taky nemusela nic, tam jen vegetovala a občas jí vzali ven na vodítku. Tady se po ní chce, aby trošánek poslouchala, nežrala humáče a přišla, když se zavolá. je toho moc, co si musí osvojit, ale zvládá to dobře. Je opravdu šikovná /když se nerozohodne vypnout makovici a jet jako buldozer za svým 😀 /. Mám jí ráda, Blanimíru Švihlou 😀
Chichi, zdraví Arislava Plastožravá! 😛 Některé věci nejspíš ani tak nezáležejí na věku, že… to jsou ty povahy, které si člověk musí zamilovat (chuckle) Já občas přemýšlím, proč jsem častěji nepucovala Berryinu chlupatou svatozář – MBK mi to teď dává pořádně sežrat 😀
Holky, a už jste někdy měly psa, co spí v krbu?
Lady Melánie si toto lože oblíbila velice. Nechci vidět, co to udělá, až se bude zase topit. 😀
OK, ono je to přísně vzato POD krbem, ale mezi topeništěm a psem je stejně jen kus plechu, rošt a nějakej ten volně loženej šamot.
Musí tudy táhnout nebo co, že tak blbne…
chlupatá svatozář – jé, to to je krásné (h) (inlove) (clap) (angel)
No a pak že starého psa novým kouskům nenaučíš! Úplná blbost, že, Blani? 🙂
Posílám poklonu žačce i paňčelce PetřeK(omenské) (bow) !
Krásné povídání, Zdeni (h) , jako vždycky, ale tentokrát je s takovým lehkým mrazením v zádech …. (u)
Ance je dvanáct, ťuk ťuk, a zatím je to stále veselý a čilý fujtajblžrout. (tmi) Jen se časem ze skoroknírače černého stává skoroknírač pepř a sůl. 🙂
Jak psala Karolínka, po bouřce v Praze jsou silnice plné větví a listí, ale vzduch je svěží. Ráno byla dlouho mlha a i teď je lehce kouřmo. Ovšem teplota se zvolna zvedá …
Přeju všem krásný den. (h)
Jojo tradičně krásné povídání, je mrzuté, že má Bony trable. Snad budou fungovat léky. Bráchovo berňákovi a kamarádčině koliákovi na tyhle pohybový trable dost pomáhal alavis, ale to asi Zdeni víš a možná nejde kombinovat s léky na epilepsii.
Argo bude mít devět za dva měsíce. Pohybových potíží jsem si zatím nevšimla, snad je tedy nemá, skáče pořád jako klokan a kromě paniččiných povelů na háku ( mě starocha nebudeš učit co mám dělat), nevrlejších reakcí na poblázněný psiska a pár bílých flíčků v kožichu zatím stárnutí nevidno tak děkuji za ty dary a Bonynce i páníkům přeju pohodové zvládání obtíží.
Anka Alavis bere už přes rok, určitě jí pomáhá. Když máme tu tříměsíční pauzu, ke konci už je taková tuhá. Jakmile ho začne užívat, po dvou týdnech už je to lepší a pak lítá jako šus. 🙂 (y)
Preventivně zkrmujeme krůtí chrupavky, které jsou vysoko na seznamu oblíbeného masíčka a Mimi dlabalo lidské prostředky na klouby preventivně vždycky, když v lékárně prodávali po DMT značně levnější
Hi hi a což teprve hustý vous kníračky obalený v tentonom…… Zdeno, nestěžuj si (sweat) ! To je potom na gumové rukavice, napřed venku na zahradě ve kbelíku a potom „dočista, do čista“ ve sprcháči šamponem (chuckle) .
Hezké pobouřkové ráno všem. U nás dokonce i napršelo po mnoha týdnech a ze spáleného trávníku se stalo mokré, nasekané seno, které budeme mít za chvilku i v postelích. O to se postarají naši chlupatí miláškové :* (cat) (dog) (bat) .
Jojo, žraní humusů – věc které jsem s Ešusem odvykla a na kterou si musím zase hooodně rychle asi zvykat 🙁 . Ale pracujeme s Blanimírou na tom. Už hezky reaguje na fuj a pak kouká, jestli já se koukám, že ona taky jen tak kouká :D. Ovšem to se týká věcí, které jsme už nacvičily 😀 u těch nových to neplatí :D. A tak jsme začli s kurzem sebeovládání se. že na misku se čoklid nevrhá, ale počká (což v případě, že servíruju zelené neprané déršťky, je pro mě trochu silná káva – počkat, až se ona uklidní a vydrží chvilku sedět :D), že pamlsek z dlaně nekrademe, ale čekáme, až se nám to povolí…. snad se nám touhle cestou podaří dojít aspoň k nějakým malým cílům.
Náš knírač, to byl taky na nejrůznější fujtajbly expert. Šumava, rodinka na výletě, tatínek, maminka, dvě holčičky, pejsek – prostě idylka. Do chvíle, než pejsek zmizel a místo černého knírače se vrátilo cosi převážně zrzavého. Táta ho tenkrát chytil za ten knír, který kupodivu jediný zůstal čistý, hodil ho do potoka a nějakou trávou se to z něj snažil dostat, samozřejmě dost bezvýsledně. A ani ta ledová koupel psisko nepoučila, tahle záliba mu vydržela do posledních dní.
Šla jsem se projít s jedním dotyčným – no, možná už to bylo dokonce rande, a na pejska jsem nějak nedávala pozor: zkrátka najednou pes nebyl, a za chvíli se k nám přiřítilo cosi zeleného, odporně smradlavého a dozajista naprosto vysmátého 😀 Já teda tenkrát tak vysmátá nebyla. (Pejsek se pak už brzy odebral za duhu, a ten dotyčný se mnou i přes tyhle prvotní zážitky zůstal dodnes.)
Prošel testem smradlavým nadšený psem – dá se říct, že ti ho psík osobně prověřil 🙂
Vyválet se v chcíplině, nebo aspoň na místě, kde ležela zdechlina nebo zastřelená zvěř- toť svěží parfém pro strakatice, kterým ovšem následná koupel nevadí, jen vrhají znechucené čenichy, že když jsem si k nim tak pěkně čuchla (a určitě jim ten parfém záviděla), tak je zase umývám…
Enóno lidské sežraly jen jednou a to vymývání déržky mejdlem si budou asi dlouho pamatovat, nemluvě o řevu, kterým jsme celoui akci doprovázela 🙂
Copak strakatá čubizna, ta se dá vstrčit do vany, ale co půlmetrákovej Bohoušek, o Mimi ani nemluvím.
Majda už nesežere každou tatranku, kterou vidí ale vyválet se v nějaké té chcíplotině, tak to zas jo. Jenže ona je fudlák, kterej vodu moc nemusí, i když plave velmi hezky. Takže každý takový exces znamená pomalu sanitaci koupelny.
hezké pondělí všem Zvířetníkům a zvířátkům 🙂 těm , co dneska něco slaví, přeji vše nej nej(f) A těm, co potřebují pofoukat bolístka na těle či na duši, držím palečky, ať je brzy líp (h)
Jojo – stárnoucí psice, které už nohy až tak dobře neslouží, to bychom znali… Ale hovnožravce naštěstí neznáme – hečheč (chuckle)
dodatečně blahopřejeme Fanynce k prvním narozeninám a šťastným prarodičům k takovému kouzelnému nadělení, jako jsou Fanynka a Vilém :-)btw: Vilém se jmenuje můj tatínek 🙂 heč,potkali jsme v pátek na písáku dozí holčičku, dvanáctiletou prý, jménem Salma. šla se hned seznámit, tak jsme s paničkou zapředly řeč 🙂 původně byla celá černá, teď už spíš sůl a pepř, ale pořád radostně nasává životní radosti včetně skákání na páníčka, když se odněkud vrátí 🙂
Dvanáctiletá dogina je fakt rarita. Jsou. Většinou lehkého tělesného typu (ne takové těžkotonážní skoro sedmdesátikilové mohutné selky, jako je Beta). Často mají v přízni ne zrovna dogu (to jsou ty bez PP, kde ten lehčí typ je dán přikřížením neznámého předka)
A nebo mají úžasnou kliku na dlouhověkého jedince. Jsou i vrhy, kde se třeba tři sourozenci dožijí desítky (ale třeba jejich sourozenec zemře na torzi už na dvou letech). Ale moc se to vysledovat nedá.
Ale skákající dvanáctiletá babča doguše musí být zážitek (inlove)
přijde mi spíš, že to byla „doga klikatá“ 🙂 protože byla opravdu velká a pěkně stavěná / samozřejmě už trošku „vysychající“, věk se nedá oblafnout… v podstatě zabírala deku celá ona, paničky seděly v trávě 😀 Betka je ale větší „koník“ než byla tato slečna 🙂
Xerxová!!! Neřikej hečheč!! Copak neznáš to pravidlo, že když řekneš, napíšeš, že čoklid něco nedělá a ještě k tomu troufale dodáš hééčhéééč, tak si můžeš bejt jistál, že zanedlouho jsi v průseru? 😀
Hmhm, taky mě to okamžitě napadlo! (chuckle) Já to obvykle nemusela ani říct, stačilo pomyslet… (wasntme)
jojo,jak člověk pomyslí, řekne, neřkuli napíše, že NIKDY!! tak to obratem přestane platit 😀
A jak potom Britečkovi krásně voní z hubinky, když jde dát paničce pusinku! Moc hezké povídání.
Prahou proběhly bouřky min. 2 za sebou. A způsobily na mnoha místech opravdovou spoušť – Dejvice i Vinohrady jsou poseté odlámanými větvemi stromů, silnými jak ruka, spadaly na auta…. to si zase chudáci postižení s pojišťovnami užijí. Hasiči lítali jak zběsilí Prahou, očerpávalo se z různých míst a řezaly se spadlé stromy. Chotkova uzavřená v obou směrech, protože spadl do cesty obrovský strom, bylo to dost rychlé a dost nepříjemné. Těch spadlých stromů jsem při projíždění Prahou viděla spoustu. Převrácené popelnice, převrácené značky na těch mobilních stojanech, nic hezkého.
Ale výsledek je úžasný – konečně se vyvětralo a konečně se ochladilo, i když prý jen na velmi krátko – zítra bude opět hnusné vedro.
Můj kotník usoudil, že je čas na splasknutí, tak neváhal, za což jsem mu neskonale vděčná.
Kocourstvo ožilo, takže při mém návratu domů mě čekala nastoupená jednotka v plné polní a teď si to tu užívají. Honí cosi, co vypadá jako mol, ale je to můrka, jsem zvědavá, který ji nakonec dostane. Nabaštili se a ještě vyžebrali přídavek, prostě už zase fungují jako živí tvorové a ne jako plyšové hračky, rozvalené ve vedru kdekoliv, kam zasáhne fofrník nebo je chladnější podlaha.
Právě Ríša zakousl Melíška a chystal se na Zrzínka, který se schoval v rouře a Ríša neví, jak na něj. Tak číhá, kudy vyleze a přebíhá od jedné díry ke druhé, strká tam tlapičku a pokouší se ho vyšťourat. Už jsou to zase moji hraví kluci.
U nás, jako obvykle, praštil blesk do sousedního baráku, kde je na střeše jakési GSM centrum; od té doby, co ho tam postavili se do něj každá bouřka prostě musí jednou trefit. Jinak škody žádné, borovice pod oknem neshodila ani šišku, tráva byla před víkendem posekaná, takže vítr ji ani neučesal a voda hezky odtekla, neb jsme na kopečku. Vítr přinesl do pokoje jen malou kobylku zelenou, kterou čertík pod kratším váhání, (co to je? to neznám! Pánečku, můžu to ulovit?) a mém souhlasu nejdřív osahal tlapkami a nakonec chňapl a zbaštil. Jediné plus, které to přineslo, byl chadný vánek, který vyhnal z bytu naakumulované dusno. BTW: Manželčin ex na ta horka včera dojel, nepřežil infarkt.
V Mechovém údolí jsme v rašeliništi našli přes padesát měkkyní bažinných. Kolegové šli na lehko, takže po skončení průzkumu vypadali jak bahenní mužíčci, já jsem si ověřil, že holínky prsačky jsou opravdu vodotěsné. Z hospody nás, tady je dva, i po částečném omytív potoce s železitou vodou, potupně vykázali ale fotky naší nejvzácnější a nejnenápadnější orchideje máme. Čertík obživl až když jsem před barákem zaparkoval a čekal u dveří. ihned se začal mazlit a vrnět a, což mne překvapilo, když po celodenním půstu dostal rybí konzervičku, vzal si dva kousky a šel se mazlit. Teď mi leží u ruky na stolech, hází záda, dělá kurvu a nechává si za spokojeného vrnění drbat cejšku.
Dnes jsme pod Štěpánovskou horou, (České středohoří je nádherné) našli kruštíky ostrokvěté pravé, zatím jediná lokalita v ČR. Orchideje se k nám vracejí, u Rábí byl několik let opakovaně nalézán jazýček kozlí, švihlík krutiklas se znovu objevil u Kateřinic na lokalitě Dubcová.