Před dávnými a dlouhými věky, v době Dreamtime, nebyly žádné ryby v mořích a řekách jako jsou dnes. Naštěstí, v Arnhemské zemi, kde žiji, jsou spousty ryb. Zvláště ryb Barramudi, nechutnější ze všech ryb. Avšak divili jste se někdy tomu, proč si ryby vybraly život pod vodou a ne na zemi jako všechna ostatní zvířata a ptáci? Odpověď na tuto otázku jde zpět do doby Dreamtime a k příběhu o dvou mladých milencích, ze kterých se staly první ryby.

Před dávnými a dávnými věky nebyly žádné ryby. Vše živé žilo na souši. K jídlu zde byly spousty potravy a všichni byli šťastni, vyjma mladého muže jménem Yungi a Meyalk, dívky se kterou se chtěl oženit. Od dětství byli velice blízcí přátelé a vždy si spolu hráli. Yungi byl nyní do Meyalk tak zamilován, že dokonce neodcházel na lov do buše, protože pak by ji musel nechat doma samotnou.

Nicméně, jednoho dne otec Meyalk řekl Yungimu, že je ještě chlapec a tak se nemůže s jeho dcerou oženit.

„Ještě nejsi muž“.

„Už jsem vyrostl“.

„Možná, ale ještě neumíš lovit. Jak můžeš být muž, když ještě neumíš házet kopím?“

„Počkej, brzy ti ukážu, že si tvoji dceru zasloužím.“

A tak se Yungi rozhodl odejít do buše. Sám samotný odešel z tábora, rozhodnut zůstat pryč od ostatních dokud se nenaučí házet kopím a bumerangem a tak lovit potravu. Rozhodl se, že se nevrátí, dokud nebude nejlepším lovcem a bojovníkem v celé zemi. Yungimu trvalo mnoho let, než dosáhl tohoto mistrovství a tak byl pryč od svého kmene po velmi dlouhou dobu. Když se vrátil, tak shledal, že otec Meyalky zemřel a ona se měla provdat za starého muže.

„Meyalk je moje dívka! Nemůže si vzít nikoho jiného!“

„Ona se musí vdát za starého muže. On potřebuje mladou ženu, která by se o něho starala.“

Yungi se rozhodl, že bude o svoji dívku bojovat. Mistrně házel kopím a tak byl schopen čelit i tomu nejlepšímu bojovníkovi. Avšak v kmeni bylo tolik mužů a on nemohl bojovat proti všem a tak se rozhodl, že ještě nějakou dobu počká. Ten večer se konala velká „Bora“, posvátné koroborí. Všichni muži se shromáždili v buši na pasece u tábora a začali se zpěvy a tanci. Nejlepší zpěváci a hráči na fujaru didgeridoo (didžeridů) byli v té nejlepší formě a jejich hudba se ozývala mezi kopci a zpět až do tábora. V táboře zůstaly jen ženy a děti, které se Bory nezúčastnili. Yungi si uvědomil, že právě nyní je jeho šance uchvátit Meyalku a s ní utéci do buše. Potichu opustil Boru a přikradl se k táboru tak, že ho nikdo neviděl. Našel Meyalku a hned společně utekli do buše.

Nikdo je neuviděl a stejně v táboře nebyl nikdo, kdo by je mohl pronásledovat. Mladý Yungi však velice dobře věděl, že porušili, tabu, zákon kmene, a že by byli potrestáni, kdyby je chytili a že brzy je začnou muži kmene hledat. Yungi a Meyalk prchali celou noc, co nejdál, co mohli a cestou se snažili zahlazovat svoje stopy. Vyčerpaní dosáhli okraje země, kde začínalo velké moře. Dále už nemohli. Zde se schovali mezi skalami. Byli tak poprvé sami pospolu, ale spát nemohli. Yungi velmi dobře věděl, že jim muži půjdou po stopě.

„Musím udělat hodně kopí k naší obraně. Když jejich útok odrazím, tak nás možná nechají na pokoji.“.

„Pomohu ti je udělat.“

A tak se Yungi a Meyalk dali společně do práce. Ze stromů olámali rovné větve, které pak očistili a zaostřili pomocí ostrého kamene, který Yungi nosil vždy sebou ve váčku, který měl připevněný k paži. Brzy měli připravenou spoustu kopí. Pak rozdělali malý ohýnek, aby ve žhavém popelu mohli vytvrdit hroty kopí. Mezitím se začalo dnít a spolu pak pozorovali jak slunce – žena vstává ve svém táboře na východě a pak začíná svoji denní pouť po obloze. Zanedlouho po východu slunce se na nedalekých skalách objevili první muži z kmene.

Jakmile tito spařili mladou mileneckou dvojici, tak Yungi si vybral kopí a vrhl je směrem k mužům. Yungi se naučil házet kopím opravdu výtečně a toto nyní letělo vzduchem rychle a přímo do velké dálky na muže. Když tito uviděli nebezpečně letící kopí tak se schovali za skály. Kdykoliv se muži snažili svůj úkryt opustit, tak Yungi na ně okamžitě hodil další kopí a tito se museli znovu skrýt. Pokaždé, když Yengi hodil kopí tak Mayalk mu vyrobila nové. A tak byli schopni udržovat muže po celý den v úkrytech za skalami. K večeru však už nebylo z čeho další kopí udělat.

„Teď budeme muset utéci!“

„Nemáme však kam! Za námi je moře!“

„Bez kopí k obraně muži přijdou a zabijí tě.“

„Zůstaň zde, já půjdu k nim a oni tě pak nechají na pokoji.“

Yungi se podíval na svoji milovanou a byl pyšný na to, že byla ochotná se vzdát, aby mu zachránila život.

„Ne, my musíme být navždy spolu! Když nemůžeme zůstat žít zde, pak odejdeme ze souše a budeme žít v moři.“

Yungi se rozmáchl a hodil poslední kopí na muže. Pak proměnil sebe a Mayalk ve dvě ryby Barramundi. Jak se ponořili do vln, tak muži na ně se skal házeli kopí. Některá zasáhla Yungi i Meyalk a tak až do dneška ostnatá ploutev na hřbetě ryby Barramundi připomíná, co se odehrálo před dávnými věky. A ryby také nikdy nevycházejí z vody na břeh, protože ví, že tam je čeká jistá smrt.

Do češtiny převyprávěl George Švehla