Sedím na jednoduché dřevěné lavici a sleduju kolbiště. Vlastně prostornou jízdárnu ve španělské Córdobě, kde za zvuků hlasité hudby předvádějí své umění nádherná mohutná zvířata se svými jezdci. Úží se mi nad tou krásou dech. Obdivuju soustředěně nesené hlavy, mohutná plece, silné nohy tepající písek v některé ze složitých figur španělské vysoké jezdecké školy.
Oceňuju jezdce, vedoucí své svěřence pevnou, ale jemnou rukou. Jezdecké boty se dotýkají boků zvířat bez ostruh. Koně jsou soustředění, ale pod tím je cítit radost z pohybu a práce. Jen jeden mladý hnědák má chvílemi pocit, že lepší by bylo prostě se jen tak tryskem proběhnout! Jeho jezdec mu však znovu a znovu připomíná, že na to teď není správná chvíle. Mladý buřič se tak brzy zařadí na své místo této úžasné čtverylky. Mám pocit, jako by jeho drobná neposlušnost ještě umocnila dokonalou souhru těch ostatních.
Napadá mě, kolik práce znalostí a peněz je potřeba, aby si pověstní andaluští koně uchovali do budoucna nejen svoji krásu, ale i schopnosti. Vždyť kdo dnes potřebuje dokonale vycvičeného bojového koně? Původ většiny cviků této drezury je totiž právě ve výcviku rytířských koní.
Nejen pro turnaje. Hlavně do bitev, kde na jeho schopnostech a spolupráci s jezdcem vlastně závisely jejich životy. Vždyť i ona slavná kapriola, neboli výskok koně s vyhozením zadních nohou, sloužila původně k tomu, aby si kolem sebe jezdec v bojové vřavě udělal minimálně víc místa, pokud už se mu nepodařilo zneškodnit útočníka za sebou.
Z těchto úvah mi pak překvapivě vychází chvála turistického ruchu. Jen díky němu je nejen v Córdobě pořád dost lidí, ochotných platit poměrně vysoké vstupné, které pomáhá finančně držet nad vodou tento nádherný projekt. Ochotně jsme zaplatili i my. Vždyť, kdy se vám jen tak povede vidět andaluské hřebce tančit?
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2025
Dnes jsem neodolala a dala skoro všechny fotky koní, co jsem udělala před představením. 🙂 Nejsou to však ani zdaleka komplet koně, kteří vystupovali. Možná jen ti nejpevnějšími nervy na dav návštěvníků:))
Nejvíc bylo běloušů a tmavých hnědáků. Pak dva ryzáci – jeden světlejší, druhý tmavě měděný. Málokdy vidím tak nádhernou barvu! Asi nejvíc mě překvapil ten plavák 🙂 Tu barvu mám v duchu spojenou s přírodnějšími plemeny 🙂 Mimochodem to byl právě on, kdo dokázal udělat kapriolu pod jezdcem. Jinak ji předváděli většinou mladí bělouši vedení jezdcem ze země.
Ach ano, byly tam i tanečnice flamenca 🙂 Jak mě ten tanec zajímá, jakmile byli vedle koně, nějak jsem jim nedokázala věnovat opravdovou pozornost. Inu, když má člověk obsesi… 😉
Dede, vidět hřebce tančit na živo musela být opravdu krása. Už minule jsem neodolala a našla si představení na internetu, protože jsem vlastně neměla představu jak španělská škola vypadá. No žasla jsem. Třeba jen to křížení koňských nohou a zároveň pohyb vlevo, či vpravo to musí být fuška a úžasná dávka trpělivosti jak pro jezdce, tak hlavně pro koně. Krásné taneční kroky a zároveň souhru s ostatními – fakt nádhera.
Je úžasné, jak složité figury se dokážou koníci naučit a předvést s neuvěřitelnou přesností! A že je to přitom i baví! Škoda, že se nedalo fotit, abychom se ještě více pokochali – ale naprosto to chápu.
Já mám z koní dost respekt, přeci jenom je to lekavých půl tuny s tvrdými kopyty. Ale vzpomínám na zážitek ze Slatiňan. Tam jsem byl přímo mezi nimi, byli úžasní. Hřebci si mezi sebou docela ošklivě vyhrožovali, cenili zuby, uši stažené dozadu…úplně jako bych slyšel „Zkus si něco zmetku“…“na tebe kdykoliv, nádivo“ 😀 😀
Ale k lidem, k lidem to byla naprostá zlatíčka.
Koně mohou být a často jsou nebezpeční, byť kolikrát takříkajíc omylem – a respekt je třeba, kdykoliv člověk jedná se zvířaty.
Naštěstí ti pozorně šlechtění mívají i dobrou povahu – to říkají i na prohlídce v Kladrubech. Že se v chovu na povahu dbá stejně jako na exteriér.
To muselo být fajn. 🙂
My se ve Vídni vždycky chodíme dívat na lipicány v Hofburku, je tam taková jedna prosklená chodba, kterou je vidět do stájí. Pokud bude přát počasí, možná tam pojedeme tento víkend. Na představení jsme ale bohužel nikdy nebyli.
Vidět představení Lipicánů se mi taky ještě nepovedlo. Bohužel Vídeň po ruce nemám. Ale kdo ví, máme hlídání na psy! 🙂 Třeba se to podaří.
Když tak pak poradím dva pěkné hotýlky, více méně v centru (jeden je u Mariahilferstrasse a druhý kousek od nového nádraží – cena celkem ujde a v obou mají moc dobré snídaně).
A nebo proč to nenapsat hned – Schanni a Brillantengrund, oba jsou takové docela stylovky, velmi příjemná místa.
Jeden je zde: https://www.brillantengrund.com/
A druhý tady: https://www.schanihotels.com/en/hotels/hotel-schani-wien
Jen sem ty odkazy dávám, a hned bych vyrazila…
A ještě moc rádi chodíme na kávu nebo dobrou buchtu sem: https://www.vollpension.wien/
– obsluhují tam jen babičky a dědouškové, uvnitř to vypadá jako v pokojíčku a celkově je to tam moc příjemné; mají víc poboček.
Trochu víc v centru je Café Hawelka a hned naproti chlebíčkárna Trzesniewski, do obou chodíme při každé návštěvě Vídně, to musí být. I jsme u Hawelků jednou měli ty jejich buchty – dělají klasické honzovky, ale bývají až večer po osmé hodině. Jsou dobré.
Díky moc. Já jsem ve Vídni párkrát byla, ale buď jsem projížděla, nebo bloudila v muzeích. Hotýlky a kavárny, tam mám velké rezervy 🙂
My jsme tam každou chvíli, když to máme vlastně kousek. Letos jsme tam byli už třikrát a rozhodně nekončíme. Akorát máme smůlu, že nám tam vždycky hodně fouká, asi jak je to u té vody.
Jestli si ještě na něco vzpomenu, dám vědět. Ale ty hotýlky fakt vřele doporučuju.
A báječný je trh Naschmarkt (= něco jako „mlsný trh“), taky je to v podstatě v centru, spousta zboží, řada restaurací, chodíváme tam do jednoho menšího podniku na víno, už si nás pamatují. https://www.wien.info/cs/j%C3%ADdlo-pit%C3%AD/tr%C5%BEnice-naschmarkt-353504
Nádhera a jako milovnice koní všech druhů Ti zcela upřímně přávidím 🙂
Byla bys totálně unešená 🙂 Drezura a ty koně to bavilo. A bez ostruh a extra tvrdého uzdění.
Nádherní koně a jistě skvělé představení. A chvála turismu, díky němuž je tato krása zachována. Ve Vídni jsem viděla návrat lipicánů z prázdnin a byla to naprosto úchvatná chvíle – nejen úžasní koně, ale i nadšení vídeňáků, kteří je vítali zpět domů.
O to víc mne bolí zánik hřebčína v Napajedlích, to je opravdu koňská katastrofa, ničím neospravedlněná (pravda, developer si ji ospravedlní lukrativními stavebními místy). Hanba ministru Baxovi, který neposkytl památkovou ochrnu celému areálu – tedy pastvin, které jsou pro provoz takového zařízení důležité.
Máš pravdu s těmi Napajedly, bohužel.
Krásné fotky a krásná a majestátní zvířata.
Oni mají hrdost v očích.
Musela to být krása, je pozorovat.
My byli před pár lety ve Vídni a tam je Španělská dvorní jízdárna se světoznámými lipicány. Nabízí jezdecké umění vrcholné úrovně v barokním prostředí Hofburgu.
Bohužel jsme se tam nedostali. Což mě mrzí.
Ano Míšo, Andalusáci, Lipicáni a Kladrubáci… koňský výkvět, který měl štěstí. Kladrubáci v sobě mají krev obou ostatních 🙂
Vidět andalusáky v jejich domově s celou tou tradiční parádou kolem, to je opravdu sen! Jsem ráda, že jsi ho mohla prožít.
Ano, byl to splněný sen 🙂 aneb začalo to už v dobrodružných knížkách 🙂
Nádherní koně !!! Já nejsem vysloveně koňák, nikdy jsem neměla možnost je blíže poznat, ale moc se mi líbí, i když mám zdravý respekt. A ty různě zapletené hřívy, to musí mít spoustu trpělivosti ten člověk, ale hlavně kůň.
Občas jsme v Mostě chodili na koňodrom 😀 na dostihy, tam byla možnost si před dostihem koně prohlédnout relativně zblízka, někteří měli nejen krásně zapletené hřívy, ale i do různých obrazců vyčesanou srst. Ti netančili, běhali 🙂
Dede, to musela být nádhera !
Byla 🙂 Díky!
To muselo být skvělé! Hned bych šla.
Líbilo by se ti to – i Martin, který nemá moji koňskou mánii, byl naprosto nadšen
Krásná zvířata a ty úžasně zapletené hřívy!
Jo, mnoho způsobů, jak hřívy zaplést. A ocasy taky. Mně se zapletené ocasy osobně moc nelíbí, ale u těch starších mohutnějších hřebců to nevypadalo špatně 🙂
To musel být úžasný zážitek, Dede. Hned bych taky jela.
Stálo to za to 🙂 Naštěstí jsme tam byli v březnu a ne v hlavní sezóně, tak tam ani nebyl dav. Jen plno 🙂