Jak víte mezi naše nejoblíbenější místa patří Harrachov a Kutná hora. Kdykoli můžeme rádi se na ta místa vracíme.
Harrachov
Do Harrachova jezdíme pravidelně do penzionu Linda, kde jsme již stálými hosty a pravidelně se bavíme s majiteli. Za ta léta, co tam jezdíme, se již původní majitelé přestěhovali na vejminek, který si vybudovali z původní garáže a starost o penzion přenechali synovi. Ten pokračuje v jeho rodiči nastoleném standardu pohostinnosti penzionu. Na letní fotce je vidět vlevo vejminek rodičů a vpravo samotný pension. Na zimní fotce je letní chata, kde se dá posedět a v krbu něco opéct či grilovat. 🙂
Linda
Naší stálou destinací
je penzion Linda.
Nejsme žádnou honorací
chceme si užívat života.
Jezdíme sem sedmým rokem,
podzimem, jarem i létem.
Za pohodou, odpočinkem,
i za milým majitelem.
A často s jeho rodiči,
popíjíme, povídáme do noci.
O životě, o strastech,
o každodenních radostech.
Vyprávějí pro radost,
na to zážitků mají dost.
My také něco přidáme
ač je dlouhý den, už stmívá se.
Povídání je to příjemné,
až slunce zajde
v krbu oheň zažhne,
stále si povídáme.
Pomalu už se všem oči klíží,
ke spánku myšlenky míří.
Loučíme se, díky vám,
za podvečer který udál se nám.
Pension Linda
Pension Linda
Kutná hora
Kutná Hora je naší oblíbenou destinací kam se uchylujeme za kulturou, odpočinkem a známými. Tedy ne že by v Pardubicích a Uherském Hradišti nebylo za kulturou kam zajít, ale přeci jen nás to tam za kulturou táhne více. Již pravidelně se ubytováváme v Penzionu Havlíček naproti Vlašského dvoru pod kostelem sv. Jakuba. Pod Vlašským dvorem v Sadech Dr. Bedřicha Pacáka má svou vinotéku Vinařství Žáček.
Kutná hora
Nad kostelem se nachází naše oblíbené Blues Café. Nezapomeneme navštívit naši modistku Meluzínu, nakoukneme do knihkupectví Kosmas, či butiku paní Karlové. A to jsme od našeho ubytování urazili jen pár desítek metrů. 🙂
Blues café
Podobně jak Harrachov,
můžeme Kutnou Horu považovat za domov.
Za domovskou stanici,
kam utíkáme užít si a orazit.
A tam si často sedáme
do místního Blues Café.
Kecáme tam s Romariem,
toho místa majitelem.
Vaří skvělé polévky,
saláty i bagety.
V rozumíváme si skvěle,
vinyly zásobuje nás vřele.
Často sedíme před podnikem,
vínečko máme nalité,
čteme si tam naše knížky,
které nosíme si z blízka, z dálky.
Probíráme života běh,
přijde nám, že určujeme jeho směr.
Ač stěžuje si na úděl,
zas otevře a my máme kde posedět.
Blues Café
Projdeme se kousek dále a již jsme v Barborské ulici a navštívíme dýmkaře u kterého si pravidelně kupujeme kutnohorská vína, neboť nedělá rozdílu mezi vinaři kutnohorskými, nedbá na jejich malicherné sváry a můžeme si zde vybrat vína od všech místních vinařů. Naproti dýmkaři na konci loňského roku otevřeli v penzionu Hrčíř novou kavárnu a jakožto chvályhodný počin zde udělali plně zasklenou terasu s krbovými kamny. Cestou dále ke GASKu a chrámu sv. Barbory potkáváme Bar Barborská, ale ještě nemají otevřeno, to až ve večerních hodinách, kdy ostatní podniky pomalu zavírají, přichází jeho čas.
Bar Barborská
Míjíme GASK, bývalou jezuitskou kolej, útočiště výtvarníků, fotografů, místo skvělých výstav, vernisáží i koncertů. Vedle Kaple Božího těla se nachází stánek Vinné sklepy Kutná Hora, takže i zde se může člověk posilnit kutnohorským vínem pokud by byl cestou ke chrámu sv. Barbory zmožen chůzí po ulicích vnitřního města Kutné Hory. 🙂
Vinařství Žáček
Děkuju Davidovi a hned navážu dvojím směrem 🙂
Znáte Harrachov a Kutnou horu? 🙂
Máte také nějaká místa, kam se rádi a opakovaně vracíte?
Harrachov znám jen jako lyžařské místo (tedy jestli je to TEN Harr.) nikdy jsem tam ale nebyla. Z KH znám jen nádherný chrám sv. Barbory a myslím, že při druhém zastavení jsem s manželem zajeli i do centra. Jenže to už je tááák dávno, že si jeho vzhled nevybavuji.
Moc pěkné dvě Ódy na vaše oblíbená místa a jak píše Dede je vidět, že si umíte spolu užívat život plnými doušky a navíc se snad ve všem skvěle shodnete a doplňujete (tedy i různá dobová převlečení/oblečení). Moc vám to přeji (na obou fotkách vám to moc sluší).
Ano, to je přesně ten Harrachov. Se světově proslulými skokanskými můstky už to začíná vypadat slibně a začínají se tam dělat nějaké práce.
Moc hezky napsané, hned mám chuť se přinejmenším do Kutné Hory podívat!
Díky. 🙂 Do Harrachova už se těšíme na Velikonoce a v Kutné Hoře jsme byli předminulý víkend. 🙂
Milé vyznání místům vašich srdcí!
V Harrachově jsem byla vždy jen velmi krátce v rámci výletu, největší dojem na mě udělala Mumlava a její vodopády, z města samotného si moc (čti nic) nepamatuji. Ale moje snacha jezdí pravidelně na podzim s kamarádkou do Harrachova na víkend, odpočinout si od rodiny 🙂 , a moc si to holky pochvalují.
Kutnou Horu neznám vůbec a že je o ní psáno tak hezky, mám chuť se tam někdy vypravit.
Jinak nemám ve zvyku se na stejná místa vracet, když je tolik míst, která jsem ještě neviděla! Jen do rodného Olomouce se vracím ráda. Nedávno jsem tam vzala děti, aby viděly, odkud pochází babička – a byla jsem (opět) potěšená, jak hezké město to je a co všechno návštěvníkům nabízí!
Díky. 🙂
Také rád objevuji nová místa, ale také se rád na známá místa vracím, pokud je důvod se tam vracet.
V Harrachově jsem byla, ale nedá se říct, že ho znám. A Kutnou Horu neznám vůbec – jsem ostuda, musí to být krásné město.
Moje město, kam se ráda vracím je Most, tam jsem prožila největší část svého života a je to krásně zelené město. Chápu, že kdo ho zná z doby kolem r. 1970 má jiný názor, ale dneska je zeleň, kam se podíváš, rekultivace opravdu fungují, je tu golfové hřiště, Autodrom, „koňodrom“, aqapark, rekreační areál Benedikt, Matylda, dneska už jezero Most…
Další město, které mám opravdu ráda jsou Louny. Mívala jsem tam babičku a dokonce jsme tam 10 let bydleli. Historická část je stejná, upravenější, ale ta stráň od Vodárny, kde jsem jako holka sáňkovala, je dneska samý nový rodinný domek.
Naše země má mnoho krásných míst. 🙂 Mostem jsem také jen projížděl, budu se tam muset také jednou zastavit.
Tak v Kutné Hoře ani Harrachově jsme ještě s manželem nebyli.
Je od nás z Plzně poněkud z ruky, auta nemaje, jezdíme vlakem či busem.
Moje místo kam se ráda a pravidelně vracím, protože tam máme chatu, jsou Plasy.
To je vám moc krásné městečko. Je do něho dobré spojení autobusem nebo vlakem. Mají tam památky klášter, pivovar a Muzeum staviteství, to doporučuju je velmi pěkně udělané. Malé ZOO. Jsou tam základní obchody i restaurace.
My jsme velmi nadšení. Chatu máme na konci Plas na kopci a je tam klid jak na venkově, ale mezi lidi to není daleko. Navíc nákupy nám tam vozí od loňska Rohlík a to moc oceňuji, protože stárneme a na zádech a v rukách už ty těžké nákupy nedáme.
A další, jak tady již dobře všichni víte, milované místo je Řím. Byli jsme tam už 6 a dáli Bůh, tak se tam ještě příští rok podíváme po sedmé.
La Roma è bellissima
Je pravda, že z Plzně je Kutná Hora trochu z ruky. Jsou to minimálně 2 přestupy vlakem. Plzeň – Praha, Praha – Kutná Hora (pokud natrefím na přímý vlak z Prahy do Brna) a z Kutné Hory nádraží vlakem do Kutná Hora město nebo MHD na Palackého náměstí.
Ale to jsou moc hezké pozvánky k návštěvě zajímavých měst. Harrachov neznám vůbec – ono od nás do Kérkonoš daleko a naše milované hory jsou navždy Jeseníky – blíž a divočejší. Kutnou Horou jsme několikrát projížděli cestou na dostihy (taky kam jinam, že) – z Benešova do Lysé nad Labem (když byla v Praze dopravní kalamita – což skoro vždy). A pokaždé jsme si říkali, že příště se zastavíme na delší dobu – no, čas oponou trhnul a z Benešova už nikam jezdit nebudeme, neb se dcéra vrátila na Moravu, tak nevím, kdy se do té Hory Kutné podíváme.
Tak z Benešova je to do Kutné Hory vlastně kousek. Když jsme byli v Kutné Hoře na týden, tak jsme si udělali výlet po kraji. 🙂
Těch míst je, kam se ráda vracím! Jizerky, s ubytováním v Liberci nebo Bedřichově. Sázava někde mezi Českým Šternberkem a Kácovem. Brdy (z Příbrami nebo Dobříše). Krkonoše ze Špindlu 🙂
Určitě jsem ještě na něco zapomněla.
Jo a Kutná Hora je príma, taky tam občas musíme;-)
Sázavský klášter je krásný. Zastavovali jsme se na něm, když jsme se vraceli z Konopiště zpátky do Kutné Hory.
A sluší se poznamenat, že zmíněným známým pravidelně vozíme na zub vdolečky a ořechovníčky od Javora, moc chutnají 🙂
ještě přihodím odkaz na fotku z Festivalu čokolády…už tady jednou byla, teď se hodí zas:
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/picture.php?/5169/category/132
tolik čokolády pohromadě jsem neviděla ještě nikdy, natož kolik jsme jí spořádali!
v podvečer jsme přišli zcela začokoládovaní k Žáčkovům a paní Žáčková pravila: Nojo, to chce chleba a škvarky…a už chystala k vínu pěkný slaný talíř 😀
Tak ti mi přijde, že žijete v jiném vesmíru než já. Čokoláda, starostlivá paní domácí a škvarky 🙂
no jo, jste tam už málem domácí…
Paní Žáčková – majitelka vinařství 🙂 To jsme došli zcela čokoládou zmoženi do vinárny nad Sady 🙂
Díky za pochvalu, ta fotka byl takový správný most mezi historií a současností – postavy v gotickém před historickým domem s velice současnou kavárnou 😀
Jo a kam se vracíme? Do Luhačovic. Protože ta klidnéá téměř prvorepubliková atmosféra jinde není. Nebo jsme ji jinde nenašli.
Tam je to super. V létě jsme tam byli a nadšením jsme nevěděli kam dřív.
Luhačky jsou super místo…pro mne ta správná lázeňská atmosféra, pro kluky zčásti pracovní 🙂
Bylo tehdy strašlivé vedro, ale stačilo chvilku postát u toho hlavního vodotrysku.
Hlavně Vincentka, ta je! Teplá velice zrychlí uvažování 😀
Davidův taťka, rocker, na nevítané podněty hlásá: „Jo, toho trochu… a ještě teplou Vincentku, dechovku a můžou mě rovnou odvézt!“
Davidův taťka mi mluví z duše…
Na tvoje a Batyina opakovaná doporučení jsme tam byli také – a musím uznat, že máte pravdu. I když s našimi psy to nebylo úplně… no lázeňsky elegantní:))
Zato jsme byli (v červnu) denně už před sedmou ráno u přehrady, aby si pejsci užili. A my si to užívali také… navzdory té hodině. Nebo možná právě proto. Nebylo tam tolik lidí.
Jo a opravdu jsem přemýšlela, jestli je místo, kam se vracíme. A nakonec mi z toho vyšla jen ta Praha! 🙂
Víš, co se mi na vás líbí? jak si umíte užívat život – a ještě si v tom ladíte. 🙂
Tak od začátku.
Ze všeho nejvíc musím pochválit vás ve středověkém! Ohromně vám to sluší a já vám prostě závidím. Jenže já s těmi brýlemi prostě můžu být kostýmu leda v té komedii, no. A Martin na to není miliontinou myšlenky:))
Kutná hora – byla jsem tam a víckrát, ale evidentně jsem si nic neužila. Samozřejmě jsme šli po pamětihodnostech, ale nepamatuju si žádné dobroty! Natož modistku a butik. Ach… Jo, aspoň o tom vínu něco vím, protože Standa Rudolfský bydlí v Jaroměři, má vinice i na Kuksu a u nás v hospodě občas dělá ochutnávky vín 🙂 Ale celkem vzato je to žalostně málo.
Harrachov je pro mě Mumlava a jednodenní výlet. Nikdy jsem tam nebyla ubytovaná – na to ho máme moc blízko. Ale je dost daleko na to, abych tam byla častěji. Penzion vypadá vlídně a vstřícně.
Jojo, Standa Rudolfský je pohodář. 🙂 O prázdninách se pravidelně pořádají ochutnávky vín včetně prohlídky sklepů v klášteře sv. Voršily. 🙂
Na konci září zase pořádají košt vína českých vinařů, tedy vinařů z Čech (Doudleby nad Orlicí, Třebívlice, Litoměřice, Kutná Hora a tak podobně)
Neměli byste si od dýmkaře kupovat spíše dýmky a víno od vinaře? :o))) Ten pension Linda vypadá zvenku velice útulně a určitě takový bude i uvnitř. Kutnou Horu moc neznám, byl jsem tam jen jednou a měl na to čtyři hodiny takže jsem prošel jen ty největší pamětihodnosti.
Tak on tam prodává dýmky, tabák a víno. 🙂 V rámci Kutné Hory je to co se týče vinařů takový demokrat. 😀 Je jedno od koho je, hlavně, že je dobré.
Když se člověk baví s místními, tak zjistí, že co se vztahů maloměstských týče, tak se toho moc ve vztazích popsaných v Počestných paních pardubických nebo Cechu ppanen kutnohorských nezměnilo. 🙂
Malá města si jsou bohužel podobná i v tomhle.
Kolikrát mě napadlo, proč si konkurence musí jít po krku takříkajíc i společensky? A není to zdaleka jen u vinařů.
Vezměte třeba řemeslníka. Zavoláte ho, aby něco opravil. Něco, co nedělal on. Na 95 procent se dozvíte, že ten, kdo to dělal předtím, nevěděla co dělá, byl fušer, nebo aspoň významně kroutí hlavou a vzdychají. Nebo je to jen místní (tady u nás) specialita?
To, že si dva (a víc) konkurují automaticky neznamená, že jeden je lepší! Jo, bývají, ale kolikrát v různých směrech. V tom je pak kouzlo volby zákazníka, čemu dá přednost, ne?
O fušerech se nebavím, ti jsou v úplně každém oboru. Mluvím o slušné úrovni práce či umění s tím, že samozřejmě existují i špičky. Ale i těch může být víc:))
Popravdě když přede mnou řemeslník nebo obchodník haní konkurenci, obvykle zbystřím – a nemusí to dopadnout dobře pro toho, kdo haní, no 🙂
Ono často je to asi o tom, že si ti lidé prostě nesednou lidsky. 🙂
Taky občas kroutíme hlavou, když něco přebíráme, pak se člověk dobere toho, proč to tak ten druhý udělal. V našem oboru je to často, proto, že mu zákazník něco nepovolil pořídit nebo mu to nebyl schopný vysvětlit, proč to tak je potřeba udělat.
Ono je to složité, nikdy člověk nedohlédne všech příčin. Ideální je asi se o tom nebavit, prostě jednou jsem si vybral tohoto řemeslníka, tak se ho nebudu ptát na jiného. Pokud o tom ovšem začne sám, tak nevím, ještě se mi to nestalo.
Ti naši rodinní, osvědčení, díky Bohu tyhle zvyky nemají… ono je to taky dané dost tím, že většinu věcí dělají v domečku od začátku oni sami a přece si nebudou samo sebe pomlouvat 🙂
Po původních a prapůvodních majitelích nám tedy zůstalo dost zajímavých řemeslnických experimentů, nad kterými se pobavíme společně 🙂 To je tak, když je majitel vývojář v technickém oboru a nadšenec – stavitel 😀
Hmmm, v Kutné Hoře jsme už dlouho nebyli. Mrkla jsem na penzion Linda, vypadá dobře a za příplatek ubytovávají i zvířata. V Harrachově jsme ještě nebyli.
Jj, ubytovávají. Často tam potkáváme hosty se psy. 🙂
Mají tam dva domácí rezaté kocoury Páťu a Manuku. 🙂
A oba chodí s vybranými hosty snídat 😀 Potkám Manuku, kráčejícího z lovu, pravím mu: “ Pane, přijďte ráno na snídani, bude o desáté!“
Jistěže se dostaví a nechá si kromě pohlazení nabídnout jeden-dva plátky šunky 🙂
🙂 Idyla!
Kutná Hora je krásně místo, musíme se tam zas někdy vrátit – poslední návštěva byla cestou do Kolína pro kočárek. 🙂
Harrachov teprve budeme objevovat.
Moc vám to ve středověkém odění sluší.
No, to už je trošku “ A long time a go „, že 🙂 díky za pochvalu 🙂
Já k tomu za sebe jen doplňuji, že mně se podařilo do Kutné hory posléze ještě jednou dostat, a to v roce 2016, kdy jsme tam měli my lékárníci své dny. Tato akce má své kouzlo, protože je každý rok v jiném městě, takže se kromě odborného programu věnujeme i poznávání daného města. Vzhledem k autorům článku musím zmínit i zajímavou náhodu, že loni byla tato akce v Uherském Hradišti a letos je v plánu v Pardubicích (obvykle se střídají Čechy a Morava).
A v Harrachově jsem byl jen jednou, jako dvanáctiletý, zakončoval jsem tam túru od pramene Labe přes Mumlavské vodopády.