Je zima. Netopýři spí v zimovištích, pokud jsou vykrmení. Pokud vykrmení nejsou a mají štěstí, skončí v lidské péči. Jako každý rok mám letos doma netopýry na vykrmení. Čtyři holky. Prý je to výjimečně tupá parta. Uvidíme.

 

Některé netopýří partičky jsou velmi monotónní a ani po týdnu nebo dvou nerozeznáte jejich členy od sebe. Jiné jsou plné výrazných osobností.

Tady se už od začátku jedna osobnost rýsuje. Nejhubenější, nejuječenější a nejaktivnější holka, která později dostane přezdívku Houdini. Probouzí se jako první, sní dva červy a pak se rozhodne, že už nebude spolupracovat. Nadává, roztahuje křídla a snaží se zdrhnout. Dočasně ji strčím zpátky do pytle.

Ostatní stále chrní. Stěhuji je do látkového pytle a ten věším na topení.

Za chvíli zkouším, zda se někdo nerozehřál.

Houdini je nejteplejší. Pět červů sní z pinzety. Dokonce po nich chňape. Ukazuju jí, že si červa může vzít z misky. Bere si! Bere si sama!

Tedy… vezme si sama několik červů. Pak zapomene, že se právě naučila jíst z misky.

Ach jo.

Další dvě holky jsou poměrně zaměnitelné. Obě středně velké, obě neumí jíst z misky. Po prvních váhavých žvýknutích se ale začínají natahovat po dalších soustech.

Čtvrtá vůbec nevypadá marně. V případě nouze by mohla zazimovat rovnou, ale musela by asi v průběhu zimy na dokrmení. Probudit ji trvá přes půl hodiny. Jíst vůbec nechce. Sabotérka jedna. Dnešek ji dám na aklimatizaci a nakrmím zítra.

Do boxu dávám misku s červy. Třeba se v noci některá půjde najíst.

 

 

To je normální pozice pro krmení

 

Druhý den zase jako první krmím Houdini. Ječí jen trochu a jí hodně, ale s plností bříška ještě nejsem spokojená. Putuje do jiného látkového pytle a mezitím beru další. Ta jí spořádaně z pinzety a chvílemi dokonce i z misky. Nakrmím ji za dvacet minut a šup s ní do druhého pytle. Z toho beru Houdini a dokrmím ji.

Pak jdu pro třetí holku. Chvíli mi musím rozehřívat v ruce.

 

„Blé,“ řekla si mezitím v látkovém pytli Houdini. „Blé,“ zopakovala pak své společnici.

 

 

Vůbec tady nejsem! 🙂 

 

Dokrmuji třetího netopýra a zapřemýšlím, proč jsou předchozí dva nakrmení v samostatném pytli, když můžou jít zpátky do boxu. Třetí dávám do boxu a otevírám onen látkový pytel.

Obě holky jsou mokré od hlavy k patě. Pytel má divné tmavé fleky a všude je něco co vypadá jako… kousky červů?

To snad ne!

Popadnu je do ručníku, poberu látkové žínky a ubrousky a jdu do koupelny.

Houdini nechávám v jeskyňce z ručníku a druhou o něco špinavější netopýrku začnu otírat mokrými žínkami. Nadává a důkladně se zakusuje do rukavice. Nakonec jde do čistého ručníku, ze kterého se snaží utéct. Skládám z ručníku tunel, aby se při pokusu o útěk co nejvíce usušila.

Na řadě je Houdini. Také se snaží prokousnout mi rukavici. Také neúspěšně. Jednou mi vyskočí z ruky a přistane v umyvadle.

Nakonec je vytírám savými ubrousky.

 

 

Kde jsi s tím jídlem???

 

Kdo je pachatelka?

Špinavé od hlavy k patě jsou obě. Pachatelka si musela zvládnou pozvracet záda. Houdini hadr.

Ovšem jedna z nich je zaneřáděnější, a navíc má plné bříško. Tahle to nebyla.

Pachatelka dostane přezdívku Blink neboli Houdini.

 

Druhý den po očku sleduji bříška. Velká jsou pěkná, ale čeho je moc, toho je příliš.

Chytřejší z obou holek bez přezdívky jí suverénně z misky. Druhá kouká a čeká, takže jí červy v misce nadzvedávám pinzetou. Houdini začne vyvádět, když ji otočím hlavou dolů. Když je hlavou nahoru, vyvádí taky. Když ji chci pootočit druhou, holou rukou, přichytí se a přestane jančit. Že by jí vadila rukavice?

Zkusím ji sundat. Rukavici, ne Houdini.

Houdini mi důkladně zaryje drápky do kůže, dokonce si jednoho červa vezme sama, ale zase ho upustí. Hlavně že žere.

Sabotérku ještě půl hodiny rozehřívám v ruce. Tváří se otráveně, i když nabízím jídlo. Postupně ale jí rychleji a rychleji. Dokud najednou nepřestane. Přejíždím jí prstem po zádech. Tuk na zimu má.

 

Hodinu po krmení otevřu box a kontroluji netopýry. Všichni suší a čistí. Hurá!

Box zase fofrem zavřu, protože kontrola vyvolala spoustu nadávání.

Jen Sabotérka už je dávno v limbu.

 

 

Ulovila jsem ruku:))

 

Další den je miska v boxu zase netknutá. Asi k jezení potřebují moji asistenci.

Dvě holky po prvních pár červech zvládají jíst z misky. Sabotérce se moc nechce vstávat ani jíst, zato vak hnědého tuku na zádech jí ještě vyrostl. Houdini tentokrát trvá na krmení v akrobatické pozici. Ale jí, a to je hlavní.

Chci baštit v dečce 🙂

 

O víkendu jedu na otočku do stanice a beru s sebou všechny čtyři holky.

Přibylo nám několik dalších svěřenců v různé kondici. Bude třeba je roztřídit podle stavu a připravit na hibernaci. Pro moje holky to znamená, že vykrmené půjdou zimovat a nevykrmené dostanou nové spolubydlící.

Odborná kontrola prohlásí tři holky za plně kvalifikované pro hibernaci. Čtvrtá dostane čtyři nové spolubydlící a odjíždí se mnou.

 

Kohopak jsem si asi odvezla zpátky domů?

 

Důležité upozornění:

Netopýři na fotografiích jsou ochočení a v trvalé nebo dlouhodobé péči školené členky záchranné stanice. Nikdy nesahejte na netopýra holýma rukama. Najdete-li netopýra v nouzi, zavolejte do záchranné stanice nebo na netopýří linku 731 523 599 a postupujte dle instrukcí odborníka. Více o netopýrech se dozvíte na webu České společnosti pro ochranu netopýrů http://ceson.org/ a ZO ČSOP Nyctalus http://www.nyctalus.cz/cz/.