Medvědí sezóna se chýlí ke konci (i když nikdy neříkej nikdy – jsem Bond, James Bond…) a medvěd nešel ulehnout k zimnímu spánku, protože by o mnohé přišel.
Jenže jsem chtěla, aby si konečně sedl – po takové době stání! Na háky od truhlíků dostal prkýnko, které se stalo lavičkou.
No a co zimní outfit? Zvažovala jsem návštěvu second handu, ale byla jsem jaksi pořád v kalupu. A tak zůstaly podzimní riflové šatičky a prohrabala jsem bednu se šály a čepicemi… a vytáhla jsem něco, co jsem už dlouho neměla na sobě. Čepici a dlouhou šálu. Inspirace Marfuškou z Mrazíka byla jasná- šála je omotaná podle jejího vzoru.
U čepice jsem zaváhala. Původně jsem ji chtěla dát apartně mezi ouška, ale jaksi to nevypadalo. Tak jsem tahala a tahala, až jsem čepici přetáhla i přes uši. Nedržela nejlíp, ale poradila jsem si.
„Ty máš praxi, když jsi oblékala nás,“ pronesly děti, když jsem jim to vyprávěla.
„Ano,“ souhlasila jsem. „Ale vám jsem čepičku na hlavu nešpendlila zichrhajckou.“
Medvědovi to je ovšem jedno a spokojeně si prohlíží dění na ulici z nové lavičky, odkud má výrazně lepší výhled. Nad hlavou mu v dveřním výklenku visí rozsvícená velká ježatá (ochranovská) hvězda. V adventu se u nás v dědině pořádá vánoční stezka, a tak z ní medvěd bude taky něco mít. Rodiče s dětmi chodí po dědině a hledají dům s rozsvíceným velkým číslem- datem- dotyčného dne. Na úspěšné hledače u domu čeká miska s dobrůtkami pro odměnění malých úspěšných hledačů.
Advent byl zahájen.
Dede: Děkuju Matyldě a medvědovi! Jak si v rámci adventu hrajete vy? 🙂
Na advent pravidelně zdobím byt.
Letos máme trpasličí téma.
V kuchyni mám záclonky s trpaslíky a na okně jsou nalepení také.
V obýváku polštářky s jejich motivem a fousy.
A na parapetu jich sedí celá skvadra.
Krásná paní Meďanka 🙂 Moc jí to sluší a rozdává radost každým plyšovým chloupkem 🙂
Tvůj předmět z Akce se mi vozí v autě a čeká, až natrefím na otevřenou poštu…
V pohode
Teda ten je ! A jak mu/jí to sluší! Prachsprostě závidím
😀 , ale u nás by chudák nebyl v suchu, to bych mu nemohla udělat, aby na něj pršelo.
Jinak – před chvílí jsme přijeli z Mostu, kde jsme hlídali kašlajícího Máťu. Za celou dobu nezakašlal, opičák , začal, až když se vrátili rodiče z práce. Prý se kašel bál dědy -:) , spíš se Máťovi nechce do školky, protože se tam musí po obědě spát a ví, jak na mamku.
Já trubka měla geniální nápad, když jsme tam přijeli, zvedla jsem ho do náruče a luplo mi v zádech. Kolik váží nevím, je spíš hubenej, ale je mu 5 a půl roku. Takže nevím, kdo bude na Vánoce píct cukroví a uklízet., já sotva 😀
Některé nápady vypadají geniálně jen na začátku…
Dobře že má medvěd čepici přes uši, víš, jak by ho studily?
No jéje, proto mu nesmí slézt z uší- zichrhajcka to jistí 🙂
Obdivuji oblečky tvého medvěda (tvé medvědice) a teď obzvláště.
Takto motané šátky a sály nenosila jen Merfuška, ale i vesnická haranťata 🙂
No a taky já, když mne nabaloval do zimy tatínek. Jako válečné dítě věděl, co je zima a jak bolí.
Přeji krásný adventní čas, kouzelné Vánoce a s medvědem zase ahoj v Novém roce 🙂
Nejlepší modely jsou vždycky z toho, co člověk najde doma 🙂
Momentálně visím na oknech a přemlouvám se k udělání těst. Místo hraní si tu a tam čtu. Jinak za každého počasí čundruju po lesích. Venku, v přírodě je advent nejkrásnější. To je i liduprosto (konečně), zvláště v tom blátě. Věnec na dveřích i se svíčkami na stole stačí.
Advent trávím v práci, blíží se konec roku. Když už se dostanu domů, tak proběhnu psy,zdřímnu- a pak si někdy čtu 🙂
Teda Matyldo, medvědí outfit nemá chybu! Ale co ty bosé nohy?! To je na rýmičku!
Vlastně ne, je to asi ženská, že jo, ty na rýmičku netrpí.
Medvědi boty nenosí.
U nás doma je advent střídmý, důraz kladu na světýlka. Adventní dekoraci mám koupenou – vypadá jako proutěná loďka zdobená květinami, převážně v takové té vánoční tlumení zelené a velmi tmavé vínové, je fakt krásná. Místo adventního věnce mám adventní tác z nádherného barevného hutního skla a na něm prostě čtyři bílé svíčky. Moje tatínkem vypěstovaná domácí pyrofóbie mi nedovoluje dávat jehličí a svíčky k sobě:))
Venku na vítacím parapetu mám bílé dřevěné dekorace se sušenýma kytkama a velkou bílou lucernu se světýlkama, které svítí na časovač – takže dlouho večer a dokonce i ráno, dokud je tma. protože náš světýlkový smrk padl za oběť kůrovci, koupila jsem… hm… svítící stromeček z Jysku. Dopadlo to symptomaticky. Zatímco Martin minulý víkend při jeho instalaci brblal cosi o neuvěřitelném krámu, Rex nenesl dobře moji další nepřítomnost, když jsem byla předtím čtyři dny pryč. Takže vyrval upevněný elektrický kabel od stromku (vedl pod parapety dolních oken) z vnější zásuvky – i s tou zásuvkou. Tu jsem našla na cestě od vrátek jako memento, když jsem večer zase dojela domů:)) Takže ten krám, strom, tam stojí a místo svícení vypadá smutně. Copak zásuvku mám, ale ještě sem dostat někoho, kdo ji nainstaluje, že… S elektrikou si nehraju.
Já mám letos sdventní věnec na stůl v růžové barvě. Svíčky na něm jsou, ale asi je zapálíme až poslední adventní neděli.. a to už budeme mít vlastně po Vánocích, jak je u nás zvykem (Štědrý den je tehdy, když to jde). Děti v rodině nemáme, tak nač to lámat přes koleno, takhle se aspoň sejdeme.
Jo, pohyblivý Štědrý den je nutný, když v rodině někdo slouží na nepřetržitých směnách (velké díky jim)
Je, mít tak místo na tak apartního hlídače! Moc mu to sluší.
A co se týče vánočního blbnutí, tak my akorát tak dárky vnoučatům. A protože je jich habakuk, balení dárků u nás bývá dosti italské. Ovšem světe div se, letos jsme tomu věnovali dokonce dva dny a NEPOHÁDALI jsme se. Možná je to i tím, že letos se mi daří plnit i letité vánoční výhrůžky, že kdo nenapíše Ježíškovi, dostane h….. A protože ta dvanáctiletá i přes několikeré prošení nezabrala, opravdu ho dostane. Teda dokonce dvě – jedny ponožky s apartními hovénky a plyšový polštář inkriminovaného tvaru a barvy. Snad je to konečně poučí.
Tu vánoční stezku chystají místní spolky- myslím, že Sokol a spolek rodičů. Letos jsem dokonce zvažovala, že se zúčastním- před adventem se na místní Facebook vyvěsí seznam a zájemci o číslo píšou organizátorům, kdy můžou a kdy fakt nemůžou, pak je jim přiděleno datum. Ale hrozba trhání zubu mi zadržela ruku a dobře jsem udělala, v kombinaci s nachlazením jsem pořád poněkud přichcíplá.
Matyldo, ta vaše hra s čísly je taky nápaditá – máte na vsi aktivní a hravé lidi 🙂
Doufám, že ti je už líp a díra po zubu se hojí 🙂
Hojí, ale je to na můj vkus pomalý 🙂
Uuuu, zrovna jsem si chystala dotaz, jak se h… balí. A už to vím! Díky.
😀 Inka to vzala správně do ruky:))
Tvoje Medvědice má radost! Je to na ní vidět – usmívá se. Sedí, má výhled a je totálně in! 😀 A je, protože čepice, šála a kuličkové bolaso ( 😀 ) jí moc sluší.
Matyldo, už na začátku jsem ti říkala, že vytváříš nový trend. Hravý a celoroční. Moc se mi líbí!
Ano, medvědice mi stále přináší radost- je to velmi netypická dekorace 🙂
medvídek je úžasnej…teda ty koule na řetězu,to jsou takový vánoční bola, to má na Ježíška? (chudák Kluk)..
moc mu to sluší…a rozhodně upoutá víc pozornosti než adventní terč (tak říká můj drahý,věnci na brance)
Bola… medvěd je připraven ke zdobení!
😀 ono se to dá vyložit různě 😀
Tedy Matyldo, medvědovi to fakt sekne. A ještě ta apartní koulokabelka…
To hraní si s čísly je opravdu krásný zvyk. Stíhám si hrát tak maximálně s těstem, hadrem a prachovkou. Jo a taky s mačetou, udělala jsem předvánoční proklestění bytové džungle.
Nicméně kluci mě při brigádě na trzích (zaskakují o víkendech v Perníkové chaloupce za Regi) navedli na nápad udělat stánkařské bingo, to by se mohlo líbit. 😀
Proklestění bytové džungle 🙂 Ehm, klestila jsem šuplíky u svého psacího stolu. Mám poloprázdné šuplíky a popeláři měli po dlouhé době co vysypávat, protože jak třídíme, tak míváme s bídou půl popelnice.
Gratuluju, to jsem zvědavá, jak dlouho poloprázdné vydrží. 🙂 Věci mají tendenci se rozpínat. 🙂
A šprajcovat v šuplíkách.
my jsme s Davidem oba udělali průchody v džungli šatny a skříní, nebo se chystá swap a bylo co odvézt 🙂 radost na všech stranách, skříně si oddechly.