Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
Ať žijou dárkové tašky… vždycky je nějak ještě přizdobím, parádu to udělá a snadno se vybaluje vytoužený dárek 🙂 a zítra zase bez AC/DC celý den… už si chystám papírové věci a budu chystat dokumenty do spisovny.
No, při našem houfu vnoučat je to trochu problém. Těm starším už léta slibuju, že pokud nepošlou Ježíškovi dopis, tak dostanou hovénko z žertovných předmětů. Funguje to. Teda až moc, protože nejstarší vnučka vytvořila seznam jak pro deset vnuček, ale dostali jsme právo prvního výběru. Malá vnoučata zčásti mají nějaké touhy, ale většinou držím pod krkem maminky, protože se mi nechce jim dávat hory blbostí. No a dětem nějakou maličkost a obálku. S Bimbem si dárky dáváme, ale snažíme se trochu překvapit. Senioři dostávají dárkový balík, aby si dali něco, co si sami nekoupí. Ségru se snažím překvapit a loni se mi to fakt povedlo. Jo a balení je jedna z příležitostí k domácím hádkám…
Uf, Vánoce, neděste mě. Za totáče jsem sháněla už někdy od června – bylo to svým způsobem jednodušší, protože jsem věděla, že když urvu nedostatkové kousky, bude úspěch. Ne že by se mi stýskalo.
Dnes prostě nevím a nevím, našim mladým se toho moc koupit nedá, protože mají krajně vyhraněný vkus a těžko se trefit.
No a já se taky řadím k těm, co nic nepotřebují a nechtějí, resp. ty věci, co bych chtěla, nejsou ke koupení.
Abych nezapomněla – balit taky neumím, navíc z toho mám celoživotní trauma, protože tatínek byl balicí genius, takže moje nešikovnost jaksi lépe vynikla.
Mám. Všechny. Jsem vzorný. :o))) Nelze říci jak jsem vyřešil, přítelkyně to tu občas čte.
kamarády podaruji něčím zavařeným..s Drahým si dáme klid a pokoj a nějaký filmy z krabičky..synka si obhospodaří Drahý..takže poklidím, čistě povleču,něco dobrého uvařím a budeme chodit ven..ne mezi lidi, spíš do přírody…a moje kočičí holky dostanou mlsky,nové škrabadlo a já jim slíbím, že nebudu bulet za těmi,co odešli…
Vánoční dárky – už desetiletí si slibuju, že budu nakupovat průběžně během roku (nebo aspoň půlroku) a okamžitě balit… No, ještě se to nepodařilo.
Jinak dávám dárky k okamžité spotřebě – co se sní a vypije prachu nelapá. Na celorodinném setkání jsme si už před lety řekli, že budeme dávat jenom poslední generaci – nyní od pěti do deseti let + osmnáctiletá slečna. Pro tu nejstarší už několik let kupuju kvalitní kosmetické štětce (těch není nikdy dost), těm ostatním nějaké kreativní sady (jsou umělecky nadané). I když vloni jsem nejvíc zabodovala terčem a tomahavky na suchý zip… teda hlavně těmi tomahavky 🙂
Jo a moje klasika – adresné kalendáře. Dělám celkem čtyři, každý jiný, pro Terku (Fram a Makfi), Jeníka (architektura), sestru Marušku (krajinky) a sestru Danušku (minimalistická příroda). Tak to jsou jediné dárky, kterým se věnuju celý rok (každý měsíc vybírám snímky, které by se mohly hodit a začátkem prosince vytvořím).
Dárky už pomalu nakupuju, většinou přes eshopy, ale nějak to vymyslím. Teď by mi Ježíšek udělal radost, kdybych našla klíče od auta, co jsem včera ztratila. Naprosto nepravděpodobným způsobem… Mám náhradná, ale co když mi Rapidka někdo ukradne?
Já když „ztratila “ klíče od Berušky, tak to byla záhada! Zaparkovala jsem, něco jsem kutila ještě v kabelce a ve skříňce, chtěla jsem vystoupit, hledám klíče a ony nikde!Protože auto nenastartuje, pokud není přítomen „klíč“ i když už není v zapalování, ale u šaltrpáky v přihrádce, tak mi bylo jasné, že jsem do Brna přijela s „klíči“. Hledám, vytřepu kabelku, prohlédnu skříňku, vystoupíme, kleknu na zem a šmátrám pod sedadlem řidiče. Posunu se k zadním sedadlům a šmátrám v černém tapecirunku a černých koberečcích. Nic, černý malý otevírač, startovač a zamykač v jednom, nikde! Až jsem se opotila, zkusila jsem nastartovat, hurá startuje, JE NĚKDE v autě. Ale potřebovala jsem odejít, tím pádem toho mrňavého pišišvora odnést. Takže jsem absolvovala druhé kolo a hle, mezitím se slunce posunulo, ozářilo vnitřek z jiného úhlu a já tu ztracenou technickou vymoženost našla. Byla zapadlá mezi tunelem a lyžinami na posun sedadel. Jenomže hák s tím ven. Nakonec jsem šla do kufru k rezervě, tam jsem našla jakousi páčku, kterou jsem klíče vyšprtla. Ta legrace trvala čtvrt hodiny!!! Od té doby vozím malou baterku, pišišvor má krásný tyrkysový přívěsek, který jsem dostala od Evy. Matyldo, rada. PROHLEDEJ AUTO FORENZNÍ METODOU. Jako v kriminálce….
Přidávám se stejnou zkušeností 🙂 Od té doby mají moje malé černé krabičky vždy větší barevný přívěsek. 🙂 Na otvírátko vrat se mi nejvíc osvědčila bambulka 😉 Už tak nepropadne mezi sedadlo a střední panel 🙂
No jo, jenže já jsem klíč měla včera a dávala něco do auta, když přijela kamarádka a odvezla mě ppřed dveře kaavárny. Nasedla jsem u kavárny a dojela domů. A ráno klíč nebyl. Jasně si pamatuju, jak jsem klíčem odemkla ty páté dveře, než jsem odjela, a pak mám v paměti díru, pamatuju si jen, jak přijíždělo její auto ke mně… klíče nejsou v jejím autě ani v kavárně.
Kabelka? kapsy? to něco, co jsi ukládala do kufru? Máš klíč, kterým se startuje nebo musí být jen přítomen v autě? Jestli s ním musíš reálně, prakticky startovat, tak kritický okamžik je moment, kdy jsi vystoupila před svým domem po návratu z kavárny. Nešla jsi pro to, cos ukládala, do pátých dveří? Není u slečny Medvědové? Nakresli si časovou osu s vyznačením pohybu osob, aut a dveří. Tatínek tomu říkal “ Jdi zpátky po niti“. Moje brýle metoda nenašla, u spousty jiných věcí to vyšlo…Rapidkovy klíče taky vyplavou!
Vyplavaly, ale jinak 🙂
no povídej? byly v mrazáku?
Vánoční dárky jsou pomalu, ale jistě, moje noční můra. Co pro vnoučata nevím, protože už teď mají doma hračkárnu. Co pro dospěláky nevím tuplem. Navíc – já nerada nakupuju, když už jdu do obchodu, tak cíleně pro konkrétní věc, takže to, že bych mimochodem zahlédla něco, co by se mohlo hodit a líbit, fakt nehrozí 😀 . No, asi mi nezbyde, než svolat rodinnou poradu a tam to z nich vyrazit 😀 A ještě další problém, já dárky neumím hezky zabalit, málem si tam vždycky přibalím i ruce, takže to odkládám a odkládám….:D
Taky jsem nešikovný balič, tak to už roky řeším dárkovými taškami. Vypadají dobře, strčit do nich dárek zvládnu i já a další výhoda – jdou recyklovat! Tak mám i udržitelnou ekonomiku, nebo jak se tomu správně říká.
Mé dámy a panové takove krasne tema dnes a v cele ctvrti je planovana odstavka AC/DC tedy mam s sebou svoje Japko ( IPad) a dokud baterie vydrzi budu online kava je v termosce z domova a vyrizuji offline papirove veci. Papa
Uf. Ať vám to rychle skončí.
v 15,00 přišla elektrika a jde 😀
Jo a ještě jedna poznámka. Připadám si divná, protože mám dojem, že jsem dorostla do věku, kdy asi doopravdy a upřímně nepotřebuju a vlastně ani nechci nic 😛 Tedy podle pravidla – co bych chtěla, se koupit nebo vyrobit nedá:)) Mám dojem, že mám všeho dost. Co opravdu potřebuju, si obvykle radši koupím sama. A moje přání? Však to znáte… Aby byli všichni zdraví, spokojení, aby se jim dařilo… ❤️
Milá Dede, v tomhle věku (nic nechtít), jsem už nějakou dobu. Tak si od rodiny přeju kafe do kávovaru a eventuelně zelený sypaný čaj z Oxalisu a jinak nic. Během roku si to kupuji sama. Nejlepší dárek bývá od vnučky, ta něco vyrobí.
A co dávám já? Protože myslím, že každý má věcí doma dost, tak dárky, které se dají spotřebovat – dobré čokolády a tak. Vnučka už preferuje knížky, s manželem si řekneme, že si dáme pod stromeček nějakou dovolenou. A naše dcera většinou pořizuje lístky do divadla. Prostě raději zážitky nebo dobroty, než věci. A hlavní je, abychom se zase všichni ve zdraví sešli.
Máme to stejně. Jen co se dá vypít nebo sníst. Protože všechno máme a co potřebujeme, to si koupíme.
A co takhle téma vánoční dárky ?
Já se přiznám, že vánoční dárky promýšlím už od léta.
Dělám si dokonce seznam i s obrázky.
Teď už mám pro všechny vymyšlené a většina je už nakoupená a pečlivě uschovaná.
Dělám to proto, že si takhle výdaje rozprostřu do delšího časového úseku. A hlavně v prosinci je i tak vydání dost a dost. Stromek a pečení cukroví. A navíc nemám chuť v prosinci obíhat obchody a prohlížet internetové weby.
Jistě si pamatujete, že za totáče se dárky sháněly a vždy okolo Vánoc do krámu přišlo i nedostatkové zboží.
To teď naštěstí už neplatí a kvalitní dárek lze dostat i během roku.
Jde spíše vymyslet, co komu dát. Nejde přitom o cenu, spíše o ten nápad. Snažím se poslouchat o čem obdarovaný mluví, čím mu udělat radost.
Letos můj manžel mluvil o tom, že kdysi byl tak nadšen CD, že rozdal svoje vinylové desky od Pink Floyd. A teď by si je rád poslechl, protože vinyl je vinyl. A tak dostane 2 remastrované LP od Pink Floyd.
Mladší syn se rád voní, tak EDT je dobrá volba. Letos je to od Versace Eros.
Starší syn s přítelkyní rádi před spaním čtou. Sehnala jsem dárkové balení povídek od Zdeňka Svěráka.
Vnuka snad potěší peněženka a oblečení GAP.
Největší oříšek byla moje mami. Nic nepotřebuje a nic nechce. Nakonec jsem to vyřešila překapávačem na kávu značky ETA.
A jak to máte s vánočními dárky vy ?
Uf, Míšo, až jednou vyrostu, chtěla bych být jako ty! 🙂
Já těkám, systém v tom nemám. Myšlenku mám stejnou jako ty, ale provedení vázne 😉
Popravdě by mi vyhovovalo, kdyby všichni v rodině napsali Ježíškovi a ty dopisy šly mýma rukama! 😀
ještě,že Dede nechceš po Klukovi,aby to za Tebe i nakoupil,zabalil a dal pod stromek 😀
Stačilo by vymyslel a zabalil 😉