Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Deník Dagmar Ruščákové o zvířatech a lidech
Vydavatel: Ing Dagmar Ruščáková
ISSN 1805-0107
Vychází ve všední dny.
Šéfredaktor
Dagmar Ruščáková
(Dede)
Redaktor a webmaster:
Andrej Ruščák
(andrej.ruscak@outlook.com)
Loga:
Marek Ruščák
(marek.ruscak@outlook.com)
Všechna práva vyhrazena, použití článků či jakéhokoliv zde publikovaného textu či jeho části je možné pouze se souhlasem redakce a autora, vždy s uvedením zdroje.
Copyright © DeDeník, 2014
V dětství nosil tatínek živý strom od lesníků a zapalovali jsme na něm voskové svíčky a prskavky. Ale stromeček jsme s bratrem stojili až na Štědrý den ráno (vyjímečně den předem), tedy přidali i nezapálen svíčky. Až po večeři, když jsme všichni stáli u stromečku, zpívali koledy a zároveď postupně zapalovali svíčky a prskavky. Svíčky jsme pak zapalovali ještě další večery, ale vždy pod dozorem, nikdy nehořeli „opuštěné“. S manželem jsme měli živý stromek snad jen první dva, tři roky (v Anglii a Německu), teď už nemáme ani živý, ani umělý, jen si dávám čerstvě uříznuté cedrové větve do vázy.
To strojení stromku až na Štědrý den jsme léta dodržovali také, navíc jsme se snažili překvapit děti. Jenže to někdy býval Štědrý den i pracovní a prostě to pak byl strašný kalup. Takže co jsou děti z domu, strojíme stromek den předem. A jak jsem psala, uvažuju o tom, že bych možná ještě nějaký den přidala… 🙂
U nás míváme vždy stromek živý, u rodičů býval vysoký až do stropu, teď preferujeme spíš menší. Zdobila jsem každý rok v podstatě stejně – nahoru přišli sklenění pejskové, panenka s panáčkem na větve vedle sebe a tak podobně. Až do loňska, kdy jsem si živě představila, jak šílené štěně skáče po stromku a následně se válí ve střepech – a zakoupila jsem spoustu slaměných ozdob. Taky byl stromek hezký! Letos, no ještě uvidíme, jestli už zase pověsím pejsky! 🙂
Ke slaměným ozdobám jsem se ještě nějak nedokázala přesvědčit. Když ony se neblýskají! 😀
já taky ne, ale je to na každém co se mu líbí. Proto je svět tak rozmanitý. Naši psi si nikdy ozdob nevšímali, jen někdy když proběhli blízko stromečku tak něco zařvalo. Zase se ale mohly nějaké kouličky dokoupit.
No, já se musím přiznat, že mám celé manželství jen ty slaměné (plus červené mašle, někdy perníčky, někdy ozdoby z vizovického těsta, jak se mi chce), ty blýskavé nemám ráda, přijdou mi kýčovité, i když samozřejmě umění českých sklářů a korálkářů obdivuju (jen to holt není nic pro mě). Stromek občas v květináči (nejpozději do dvou let nám bohužel odešly) nebo řezaný. Vloni jsme měli takový legrační celodřevěný z Tchiba, taky to nakonec šlo.
Jo a která máte ráda ty skleněné ozdoby, tady můžete pomoct, byli vytopení, budou rádi za každou objednávku: https://www.slezska-tvorba.cz/
Musím dodat, že v každém případku se těším, až pojedeme kupovat živý stromek v květináči, protože to je krása. trvale máme v květináči dva jehličnánky, kleťovou borovičku a nízký smrček se zlatými špičkami. ty od začátku adventu dostávají světelné nitky z Tchiba a něžně svítí celou zimu. kromě nálady taky osvětlují cestu ke dveřím za tmy, když se jedna vrací z práce…
To musí být krása…
My jsme kdysi mívali stromky v květináčích a postupně z nich vznikal malý živý plot na konci zahrady. Jenže pak začaly stromky umírat, ať jsme se snažili jakkoliv. Takže jsme opět přešli k řezaným.
My živý, kupovaný od lesáků. Je čerstvý.
Mám problém s Darečkem. Náhle ze dne na den přestal verbálně komunikovat. To užvaněné zvíře drží naprostého bobříka mlčení, po dvanácti letech je to hrozivé, nenormální. Jenom někdy, když ho hladím tiše zapřede. Žádné zranění na něm není vidět, pije, baští (vybírá si, ale jí). Chodí se ven asi jenom venčit, jinak se zabarikádoval v suterénu, v prádelně, na křesle a jenom v noci chodí za mnou do ložnice a spí u mne v posteli. Zkoušela jsem jestli reaguje na zvu, reaguje hluchý není, oči také vidí. Když ho opatrně prohmatávám (je neošetřovatelný), tak zatím nereaguje. Je to záhada.
Zuby, tlamka obecně? Žere tvrdé nebo si vybírá jen co může zhltnout nebo je měkké?
Taky mě napadly zuby. Našemu kočkourovi jich dost vytrhali, protože mu odchází sklovina a zuby se obnažují. To bolí. Ale jak tu tlamku u nespolupracujícího kocoura prohlédnout, že jo.
Na odstranění zubu a zasazení podložky na inplantát jdu zítra já. Prát se s dentem nebudu. Snad. 🙂
Jano, moc držím palce!
Mně takhle trhali zub v létě a po těch zánětech to bylo v takovém stavu, že jsem dostala stop na 3 měsíce, než se něco začne dít. Takže to nasazování podložky mě teprve čeká.
Neper se s panem doktorem a dej vědět, jak moc to… bylo nepříjemné! 🙂
asi bych se ho pokusila dostat k vetovi, aby ho prohlédl – nejspíš by musel přijít vet v civilu k vám domů a dát mu něco na uklidněni, jestli je Darek pořád bojový kocourek…
Hm, samozřejmě mě první napadají katastrofy, ale pořád si myslím, že může být optimističtější varianta. Pokud pije a jí, aspoň ty kapsičky, tak by neměl mít extra zhmožděný krk. Kdo ví, jestli nenarazil na nepříjemného psa, který na něj zaútočil? A vyděsil ho tak, že se Dareček „schoval do sebe“? nemá nějaká zranění, třeba jen pohmožděniny?
Každopádně moc držím palce. Dokud jí a je schopen pohodlně spát u tebe v posteli, asi bych ho nikam netahala. Opravdový průser v jeho věku už stejně nevyřešíš a na ty lepší varianty by klid, teplo a laskavá péče mohly stačit. Vůbec, pokud z veteriny šílí.
Také tak uvažuji. Momentálně spí na mé posteli a je v klidu. Dýchá klidně, když ho hladím a drbu, tak přede. Sice ne tak hlasitě jako dříve, ale je vidět, že si to užívá. Náš vet už domů nechodí a stresovat ho přepravkou, to v jeho věku nemá smysl.
O tom, že prošel nějakou bitkou, která ho interně mohla poškodit jsem uvažovala hned. O psychické újmě nemluvě. Už se několikrát stalo, že se fest pohádal s nějakou jinou kočkou a potom byl nějaký čas „mimo“. Ale mluvil, nyní je jako pěna. I o střetu s autem jsem uvažovala. Na cestě před domem se chová drze vůči autům. Auto ho mohlo odhodit a je nějak potlučený. Čas to ukáže.
Já bych to viděla na veta. Možná trochu s přispáním, když to bude nutné, ale změna návyků obvykle znamená, že to zvíře něco bolí, může prostě mít něco v krku- u kočky jsem to ještě nezažila, ale u psa angínu znám. Desetiletý Oriáš je taky neošetřitelny (hlavně doma, poslední rány ze rvačky znamenaly betadinu roztřepanou po celé předsíni) u veta se naštěstí bojí tak, že se rychle ošetřit dá. Ovšem je to pro něho takový stres, že efekt ošetření je nula.
Takže je to na uvážení, jestli k vetovi ano nebo ne.
vylákat veta K Darkovi…
Na co? Na nějaký dobrý pamlsek?
Zkusil bych třepetalku na udici. 😀 😀 Třeba to vyjde. 😀 😀
No jo, je tvůj veterinář spíš na sladké nebo na slané? Nebo třeba na skotskou? 🙂
My jsme měli asi 5 let živý stromek, ale letnil se venku na zahradě v obalu a nešel jsem ho delší dobu zkontrolovat, tak bohužel mu uhnily kořeny. Takže jsme měli loni řezaný.
Plánuju pořídit zase živý, ale letnit už se bude jen v květináči s podmiskou. 🙂
doplním – šel tedy zčásti do kompostu, dílem do krbu. obří květináč s podmiskou už je vybraný 🙂 pro stromek v listopadu dojedeme do AZ v Černé za Bory nebo ještě lépe do Srchu k Havlíčkovi zahradníkovi 🙂
No jedličku z malé farmy. Už mnoho let si pod námi v lesoparku pronajímá kousek místa sedlák z podhůří, zaparkuje karavan s přívěsem a rozseje kolem sebe stromky všech velikostí. Pobude tak deset dní. Syn mu dováží stále čerstvé zboží, prodají a den před tím Štědrým jede domů, konečně se pořádně ohřát. Pro nás je to takový příjemný rituál, pozdravíme se, poptáme po zdraví, vybereme stromek a zamáváme.
Stromků je mi lito, ale holt to musím přijmout. Umělé stromky – to už teď nejsou záchodové štětky! Kamarádka jeden zdobí a poprvé jsem nepoznala, že není pravý. Tak si říkám…, ale další rok jdeme stejně zamávat našemu sedlákovi.
Viděla jsem hezké umělé a je fajn, že ta možnost existuje – už jen pro alergiky.
v bytě umělý..s vůní borovicového olejíčku nebo pečeného jablka se skořicí…, al epotom j ena balkoně a nesmí k němu kočky..no, Pitinka už není,aby si z něj udělala pozorovatelnu, ale Bezulka by ho mohla převrátit…a u drahého – tam není vánočního kromě věnce na brance a větví ve váze, zdobených oranžovou mochyní,nic… nemá je rád – vánoce, tak mu neotáčím nožem v ráně…a po výměně oken, už mezi ně, nepropašuju ani větve,ani koule…takže zdobím krmením pro ptáky třešeň a na venkovní parapet zkusím ozimněné truhlíky …třeba to projde….
To je smutné, když ho přítomnost Vánoc trápí. Třeba to spolu nějak překonáte…
Plně jej chápu. Nech to být, nazdob decentně – věnec na brance a větve ve váze jsou snesitelný ideál. Ostatně větve právě byt provoní, stromek netřeba. Pokud potřebuješ mít víc „vánočno“, co nějaké menší dekorace na nepřekážecích místech? Truhlíky by taky mohly projít, pokud nebudeš vyžadovat spolupráci, ale zrovna ty ji určitě nepotřebuješ.
Nejhorší katastrofy jsou blikající světýlka, koledy a „vůně“. Decentní světelná dekorace (jedna!), svíčka (taky jedna!), byt provonět větvičkou či svařákem. Kdo chce koledy, má sluchátka.
Sharko, nemohla bys psát tvého drahého s velkým D? 🙂 Než jsem se chytila, větu jsem louskala několikrát. Jinak přeju tvému Drahému ať vánoce přežije ve zdraví!
mohla….
My máme stromek živý, nejlépe jedličku, prodává se z prořezů ve vedlejší vsi. Měli jsme vždycky živý, jen jednou jsem vyzkoušela umělý, ale synek pravil, že to není stromek, ale zelené štětky na mytí lahví a tak další rok byl opět živý. Ta vůně za to opadané jehličí stojí. Míváme stromek barevný, teď, vzhledem ke kočkám jsou ozdoby umělohmotné, ty památeční jsou pečlivě uložené. Občas s nimi hrají fotbal 😀 a to by ty staré skleněné, některé ještě po mé babičce, asi nepřežily.
Cožpak stromek, ten je více méně jasný, ale téma mi připomnělo dárky a ty už tak jasné nejsou :-).
Jo, to znám! Myslím užitečnost nerozbitných ozdůbek:))
Jen u nás využívám mnohobarevnosti a různorodosti našich ozdob, takže v horních dvou třetinách stromu máme sklo a plast na dolní třetině (psi a jejich mávající ocasy, malé děti). Není to ideální, jako každý kompromis, ale pro nás to funguje…
ano, ano…stromek ležel na boku a Rozára si pinkala s modrou skleněnou kuličkou 😀
Míšo, stromek je vždycky hezké téma!
My jsme měli vždycky živý, dokonce i v bytě s dětmi a se psem (i když to byla krása podmíněná zametáním nebo luxováním jehličí ještě v dubnu:)) Je neuvěřitelné, kam se takové jehličí dokáže dostat 😛
Po mnoho let jsme mívali smrčky (nemůžete být z Krkonoš, od Poniklé a nemít v mozku zavařenej obrázek vánočního smrčku se skleněnými ozdůbkami:)), pokusy s borovicemi jsme dělali ještě u našich na Vinohradech. Borovička sice opravdu vydržela déle, ale nějak to nebylo ono (viz nahoře:))
Takže jsme se celkem logicky stali ctiteli jedliček, vůbec, když se objevily i u místních lesáků – kupuju stromky z prořezů, když už mám tu možnost. nejsou až tak pravidelné, jako ty z farem, ale já mám nepravidelnosti ráda (a kupuju stromek do rohu:))
Poslední dva roky jsem jezdila pro stromek s vozíkem, protože je kupuju i pro svoje kamarádky. Takže si užívám – vybírám tři stromky naráz! Obvykle smrček a dvě jedle. Co jezdím s vozíkem, mohu mít opět doma vysoký strom…
Myslím, Míšo, že je potřeba se včas připravit- konec konců, advent je za měsíc a půl 🙂 Stromeček mám ráda živý a přestože nemáme doma žádně děti, strojíme ho důkladně. A dřív, než na Štědrý den, protože si ho aspoň užijeme- na Vánoce se musí na různé návštěvy, taky do práce- aspoň některá dny- a tak červenozlatý stromeček u nás svítí ještě před Vánoci. Svíčky ledkové, vlastně spíš takový ten světelný řetěz- a nesmí blikat, z toho šílím.
Umělý stromek jsme měli, byla mi předestřena výhoda, že neopadává. Opadával a navíc byl hnusnej- tvrdila jsem, že ho vyrobily Spojené kartáčovny a štětkovny. Jako pokus na pár lety dobrý a pak letěl, od té doby si stromek kupujeme živý. Jedlička opadává, až ji vleču přes obývák na zahradu, kde ji na jaře někdo oseká a chvojí spálí v zahradním krbu, kmen té loňské ještě máme 🙂
To dřívější zdobení mám taky v plánu – tedy i podle toho, jak dojedou nájezdníci. Andy s rodinou to dělá pravidelně ze stejných důvodů – na Vánoce často jezdili k Anniným rodičům, pak k nám a chtěli si svůj stromek užít.
teda Matyldo, nebejt Tebe,ani bych si neuvědomila,jak je to blízko…máš adventní oblečky pro medvídka?
Ještě ne 🙂
Co bydlíme na domečku, máme stromek živý. Většinou jedličku. Několik vánoc po sobě jsme měli květináčový. Ten to 2x přežil a v létě dělal ozdobu v zahradě. Potřetí už to stěhování chudák nezvládl. Když jsme bydleli v malém bytě a stromeček jsem měla asi 1 m od postele, preferovali jsme umělý. Jehličí v posteli není nic moc .
V malém bytě je s živým stromkem potíž, on i malý zabere dost místa. Hezký umělý je příjemná náhrada.
Doufám, že mě neukamenujete, když nadhodím toto téma.
Vánoční stromeček – živý versus umělý a jeho výzdoba .
U nás doma pořád ještě upřednostňujeme stromek živý.
Já vím, že dnes už umělé jsou k nerozeznání od těch živých. Ale mě chybí ta vůně. Když byli kluci malí, tak jsme umělý zkusili, ale nebylo to ono.
Kupujeme většinou středně malou jedličku.
Co se týče ozdobení stromku, tak točím barvu červenou, zlatou a modrobílou. Letos bude stromek do zlatova.
Svíčky máme elektrické, i když před pár lety jsem dala svíčky voskové a bylo to velmi romantické. Úplně jsem zapomněla na to, jak je to krásné.
Voskové svíčky na stromku bych nerozdýchala – aneb mám taťkovu protipožární mánii hluboko pod kůží.
Přitom občas bývaly i na stromku na chalupě – ale voda byla pořád poblíž. Pro mě nic moc.
Když jsem byla malá, měli jsme normální svíčky, rozmístit je po stromečku tak, aby něco nad nimi nechytlo, byla tatínkova alchymie. Ony vlastně jiné svíčky nebyly 🙂
Já už měla vždycky el. světýlka, ale rozhodně ne blikavé, to bych nedala, ostatně MLP by mě vystěhoval i s nimi 😀