Skoro padesát let chodím každý den do lesů v okolí svého bydliště, nedaleko Brna. Padesát let sleduji negativní změny, které se v nich dějí.Před lety, ještě před kůrovcem, začala špatná těžba lesním podnikem, následovaly suché roky, z toho důvodu kůrovec, opět suché roky a lesy se změnili v jakési chaotické, nízké buřiny s rozježděnými tankodromy, kde lesáci sice vysazují nové stromky, ale buřina, kterou nikdo neseče a sucha vykonají své.
V covidových letech se přidal další zmar a to v podobě covidových nájezdníků z velkého města. Lidé, kteří do lesa jak byl rok dlouhý ani nepáchli, se v lockdownech, kdy byla zavřená všechna nákupní centra, zábava nulová, se naučili chodit ven. Ale co se nenaučili a nikdy nenaučí, se v přírodě slušně chovat. A neučí to ani své děti.
Od pátečního odpoledne do lesů ve svém bydlišti nechodím. Moře cyklistů, kteří bezohledně ohrožují chodce (přibyly značky vyzývající, aby uživatelé lesních cest byli k sobě ohleduplní, sama jsem cyklistka a jezdím po cestách v lese, ale opatrně), motorkáři, kteří už vůbec nemají v lese co dělat, řvoucí čtyřkolky, draftující na loukách.
V posledních dnech – houbaři. V tom roky ničeném lese už moc hub neroste, ale přesto potkávám zástupy lidí s košíky, to by nevadilo, ale vidím co po těchto „houbařích“ zůstává. Celé plochy rozkopaných hub, které se bojí sbírat, neznají je. Tak je zničí!
Sama jezdím na houby na Vysočinu, ale i tam jsou obrovské nájezdy. S kamarádkou necháváme auta ve vesnicích a do lesa dojdeme pěšky, abychom tam narazily na zaparkovaná auta, všude, kde se zastavit dá a kudy se dá projet. V houbařské sezoně to není zanedbatelná armáda.
A opět rozkopané holubinky, celá plocha červených krásných muchomůrek rozdupaná, člověk by brečel. Schválně rozšlapané zdravé pýchavky, ty má ráda kamarádka a strašně, opravdu strašně se zlobila. Proč to ti lidé dělají – nevím.
Od mého dětství, i když rodiče nebyli žádní turisté, nebo trampové, mě bylo vtloukáno, že v lese jsem na návštěvě, že tam bydlí zvířátka a musím se podle toho chovat. Kopat do hub, to jsem nesměla, i když rodiče houbaři sami nebyli a houby neznali. Řvát po lese také ne, to bych budila zvířátka. Každý papírek od bonbonu, musel do kapsy a odnést domů. Ale to už je tak dávná doba, je to už sedmdesát let. Podobně to měli i mí spolužáci.
Kdy a jaká chyba se to stala, že byly vychovány tak nepříčetné, hamižné generace. Kdysi, když jsem chodila na revize podél břehů vodních nádrží jsme narazili na plnou síťovku už zetlelých ryb zatíženou ve vodě kamenem u břehu. Někdo z rybářů chamtivě nachytal a nechal ji tam. Na přístupových pěšinách v rákosí plno střepů z rozbitých lahví od vína a od piva, plastových odpadků. Milovníci přírody.
Nejsou všichni takoví, jsou houbaři, kteří si sběr hub užívají a chovají se ohleduplně, ale aspoň u nás jsou v menšině. Nejsem sama, kdo si těchto nechutností všímá.
Vím, není to pěkné čtení, ale bohužel je to realita dneška.
Dede: Děkuju Alex za nepříliš pěkné, ale důležité téma. U nás je to naštěstí o hodně lepší, přece jen jsme dost daleko od větších měst. Houby rozkopané nebývají, ale odpadků i podpapíráků v houbařské sezóně významně přibude.
A tak se ptám – jak to vypadá ve vašich lesích?
Všechny vás zdravím, vrátila jsem se z přírody nedotčené turisty a houbaři, za to krása nesmírná. Bohužel nejdou vkládat fotky, tak je pověstmi na FB. Loučím se s vámi a díky za účast. Myslím na Dede.
Ano, to všechno potkávám a znám. Zlaté doby, kdy lidi seděli doma a koukali na bednu s bábovkou/lahváčem v ruce.
Ano, zano. Také vzpomínám a nemám radost, jak se to celé obrátilo. Doufám, že až nastanou plískanice, tak tihle rádoby milovníci přírody zůstanou doma u TV s těmi lahváči a dortíky, jak vzpomínáš. A to nastane náš čas, zano!
co vidíme na horách, je různé…na mnoha místech jsou dobří lesní hospodáři, kteří se chovají k lesu jako ke svému vlastnímu. na pár místech v Harrachově a okolí jsem pronesla “ Toto by hraběcí lesníci nedopustili “ – větve přes cestu, traktor s obřími koly v lese, stavební materiál bez ladu a skladu. celkově mi to na ten příliv turistů, co každoročně projde, připadá dost v pohodě. vím, že to není pravidlem, bohužel.
Vše podepisuji! V poslední době mám pocit, že jsou lesy obhospodařovávány stejně, jako velké lány: především výnos, zisk a devastace? Však příroda si poradí…
Chování lidí v lese je pouze a jednom důsledkem výchovy.
Když tohle čtu, otvírá se mi kudla v kapse. Smutné smutné! Norové si jakž takž ještě zachovávají ochranný vztah k přírodě, ale turisti holt nejsou doma, nikdo je nezná a kvůli tomu papírku se přece nepo. Tak to sbírám po nich já. Ono když se kolem nic neválí, aspoñ někteří nechtějí být první. Si teda myslím já. Na štěstí lesy kolem nás (Holmenkollen) jsou stále v dobrém stavu a čisté. Jak dlouho to vydrží,ví pánbůh.Lid obecný je učenlivý, zvláště když jde o vlastní pohodlí. Viď mámo, nech to tu a poď!
Jano, užívej si krásné přírody, přávidím ti ji.
V pondělí jsme byli v lese. Auto jsme odstavili na parkovišti u kraje lesa a šli na známá místa. Já se nestačila divit. Je pravda, že zrovna tady jsme už pár let nebyli, ale les čerstvě vykácený, samozřejmě neuklizené větve, místo cest tankodrom, navíc koleje plné vody. No nějak jsme to dopuštění obešli, za vodu dík přírodě, za to lesáci nemůžou. I ty rozkopané houby jsme našli, jak já tohle nesnáším !! Před lety jsem na kraji lesa (tenkrát ještě s Darkem) přistihla holčičku, asi 10 let, jak kope do holubinek. Hodně jsem se musela krotit, abych jí v klidu vysvětlila, proč se to nedělá. Za chvilinku se zjevil zřejmě dědeček a naštěstí nevynadal mně, ale vnučce 😀 . A dívence jsem za trest nedovolila pohladit Darka, protože kdo nemá rád přírodu, nesmí hladit hodné pejsky.
Alimo, dobré. Měla jsi štěstí s rozumným dědečkem… horší by byla dnešní rozzuřená „maminka“. V Brně, v dětském centru si dvě nafackovaly, protože chlapeček štípl holčičku do prcinky. To není vtip, to je fakt z minulého týdne.
Alimo, lesáci můžou za ty tankodromy a vyjeté hluboké koleje. Tím vzniká otřesná eroze a půda se odplavuje pryč. Jak píše Alča.
O tom žádná, já myslela, že nemůžou za tu vodu. No ale je pravda, že kdyby tam nebyly ty koleje, tak tam nebude stát voda 🙂
Jo, tak tohle je moje téma. Když jsme jezdily na vodácké tábory, dalo se i nadivoko zastanovat. Takže k nezbytné výbavě patřily i lopatky a každý šel do lesa s lopatkou. Při příjezdu jsme vysbírali odpadky od předchozích a při odjezdu jsme to všechno naložili do lodí. Jednou nás pan lesní pochválil, že po nás nezbylo nic. Dětem to připadalo naprosto normální, co si kdo přinesl, to si i odnesl. Nechápu, že když mohu nést plnou flašku, nemohu odnést prázdnou. Teda jakýkoli obal. Asi spoléhají na akci Uklidíme Česko, že to po nich někdo uklidí.
Jo tohle podepisuju. Byla jsem předškolák a chodila jsem s rodiči do přírody, tatínek byl nemocný s plícemi. Nebyli ani jeden zálesák nebo táborník, ale každý papírek od bonbonu musel do kapsy a domů. Nesměla jsem křičet, protože jsme v lese na návštěvě a tady bydlí zvířátka. A nemohla by spát.
tohle přesně mě učili rodiče taky… a do hub se nekope, i ty, co my lidi nejíme, jí lesní zvěř a ty nejedlé jsou na ozdobu. podhoubí musí zůstat, protože z něj budou další houby. a v lese se neječí, protože zvířátka mají svoje doupata a chtějí mít klid.
dodnes v lese odhazuji maximálně drobky ze svačiny a pokud nemám svačinové jablíčko pokrájené, nechám v lese okusek, protože ho někdo schroupe. slupky od mandarinek se nosí domů a větvičky z hroznového vína taky, ty nejsou k jídlu 🙂
Jo Alex, pod tohle je podepisuju. Já se přiznávám, že absolutně nenávidím takové ty organizované cyklovýlety – deset maníků a manic 😉 , roztažených na půl kilometru po lesní cestě a ten na čele musí vyřvávat své postelové zážitky tak nahlas, aby to slyšel i zadní voj. Fakt se někdy musím držet, abych jim nevetkla klacek do špic…
O těžařích nemluvím, protože lesní hospodářství u nás je k pláči. I když tady musím pochválit aspoň to, že rozryté cesty opravdu srovnaly. Ovšem jít do lesa v létě na procházku s tím, že tam budeme v chládku, je utopie – kolem lesních cest vytěženo na šířku dvaceti metrů z každé strany. A kde se vyskytli lesní dělníci poznám ne podle vysazených stromků, ale podle obalů od svačin – ti se chovají fakt jak prasata.
P.s. – houby nacházím v celku. Bude to asi tím, že s dětičkami lidi dorazí tak akorát do lanového centra na kraji lesa, anebo to berou po asfaltce k Pohansku.
P.p.s. vyhozené igelitové pytle jsou na denním pořádku – až se vegetace unaví a odkryje se to, co je nyní skryto, tak zase budeme chodit s rukavicemi a odvážet. Ach jo…
Jo, lesáci bývají často extra humáč – pletivo ze staré oplocenky prostě smotáme a necháme ležet, kýble zůstanou kde nám upadnou z ruky…
Jo, ještě jeden covidovej nešvar – soutěže. To se takhle objeví po lese spousta fáborků, leckdy i cedulí s úkoly apod. Super. Akorát… to v tom lese zůstane.
Což mi připomnělo další hrůzu – krmítka. Na podzim si zřejmě musí v každé dítě ve škole vyrobit krmítko z rozřezané PETky nebo krabice od mlíka. A samozřejmě pověsit do lesa. Ten les pak vážně vypadá úplně skvěle, nehledě k tomu, že krmítka jsou plná první týden, pak už do nich někdo něco nasype jen náhodou, ale visej tam ještě v létě a sundávají je až uklízeči co přijdou vysbírat les na Den země nebo podobnou příležitost.
Ještě k lesákům – jednou jsme narazili na práci opravdových odborníků – při výběrovém kácení jim totiž pár podříznutých stromů zůstalo viset na jiných. Tak… JE TAM TAKHLE NECHALI!
Jo, to je dnešní turistika. Ať pěší, nebo cyklo. O lesácích raději nemluvit to by vydalo diskuzi na celý den. To chození ven do lesa, chovat se tam jako hovado, to má na triku skutečně covid, jak psala Petra. U nás se vyskytuje jiný typ cyklisty. Tím že jsou kopce, skalky, koryta tak se vyskytuje cyklomachros. Na vytuněných elektrokolech, bez IQ, se řítí po lesních pěšinách, olepení značkovými oblečky mladí, nafoukaní machýrci. Jsou nebezpeční, protože nemají ani zvonek, ten se na taková kola nehodí. Že by někomu něco sdělovali zvlášť z oblasti svého sexuálního života to ne. Tohle zanechali na první skalce. Za to dovedou zahulákat ať uhneme, aniž by použili brzdy a zpomalili.
Očekávám, že nějakého blba z řad lesáků a politiků napadne vybudovat tady v lesích trail.
Ale ti co jezděj traily se obvykle chovají slušně. A hlavně jsou ve „svém“ prostoru a okolo je klid. Ovšem ti co jezdí „na divoko“ a prostě na tebe vypadnou někde z lesa, který tím velmi ničí, tak ty bych dala mezi lovnou zvěř.
Ale jinak i mezi cyklisty existují slušní. Pozdraví, poděkují, případně upozorní že jich jede víc a k nezaplacení je pak hláška „já jsem poslední“. Nedokážu posoudit, jestli je hovad víc, nebo jsou jen víc vidět. Taky se radši nevyskytuju tam, kde se s oblibou vyskytují oni.
neboj, Ygi, to není jen na kraji lesa…co nacházejí naši chlapci při čištění a sekání příkopů, to nevymyslíš! tu vyhozenou mikrovlnku naštěstí viděli v příkopu včas a zastavili sekačku, jinak by součásti lítaly jak rachejtle na všechny strany 🙁
Covid byl v tomhle strašný – v našem „zapanelákovém“ lesíku, kde jsme se do té doby potkávali skoro jen pejskaři a běžci, bylo najednou plno. Ale doslova. My „staří“ kličkovali po vedlejších cestičkách, abychom mohli aspoň trochu volně dýchat, zatímco po hlavních cestách se valily davy, kterým zavřeli obchoďáky.
Rozkopané houby tolik nenacházím, s odpadky je to horší, ten papír od tatranky je přece tááák těžký! Ale co mne rozpaluje do ruda jsou vyvezené hromady a pytle a spotřebiče. Rozbila se ti lednice? Šup s ní do lesa, sběrný dvůr je přece strašně daleko.
Petro, my bydlíme na kopci, takže místní se už naučili do Ekáče, ten je dole v údolí. Ale pytle s odpadem, když jedou z chaty, se povalují podél okresky, ale i za svodidly u státní.
zapomněla jsi na plechovky. Lesy jsou úplně vypleněné a rozdupané. I klouzky jsou obrácené a rozšlapané. On jimi ledaskdo pohrdá a při tom jsou to dobré hřibovité houby /když není výběr/. Podepsala bych se pod Tvůj pěkný článek.
Díky. Na odpadky jsem nezapomněla, jen jsem psala v rychlosti. Dnes se budu snažit zastoupit Dede. Buďte, prosím, trpěliví 😉 .
Rodina má velmi smutnou událost. Zemřel tatínek, pan Josef, mnozí si ho pamatují z Podmitrova. Dnes má pohřeb, R.I.P.
ano, Alex, víme o tom, Dede psala…jen jsem nevěděla, kdy je pohřeb…Jsi dobrý zástupce, určitě!
klouzky jsou přece skvělé k naložení – na proslulé houby s octem. ale kdo se nezajímá, nestará, neví. blbec – jiní by nasbírali a dobře využili.