Poslední záblesk literárního léta s Aplír a obrazy. Užijte si!

Posmívání Kristu

Dle obrazu Karla Škréty Posmívání Kristu
https://www.wikiart.org/ru/karel-shkreta/mocking-christ-1654

Trýznitele spojila škodolibost. Závist, pocit nadřazenosti a nenávist jim zpitvořily tváře. Předhánějí se, kdo předvede větší škleb, kdo víc Ježíše poníží. Překřikují jeden druhého.

„Ježíši, řekni, kdo ti dal herdu do zad?“
„He, he, nevíš?“
„Pověz, kdo tě vykrákal za vlasy?“ Svorně se chlámají.
„Jsi přeci prorok! Tak proč mlčíš?“
„Chlapi, vždyť on to neví!“
„Hádej!“
„Nechce hádat. Bojí se, že neuhodne,“ vyplazuje na něj jeden ničema jazyk.
„Podívej se, takhle vypadáš,“ roztahuje si další prsty chřípí.
A to se nestydíš tvrdit o sobě, že jsi Boží syn?“

Ježíš je ignoruje a jen se vroucně modlí. Slzy vyplavují bolest srdce.

Téma:  Vrána k vráně sedá

Poznámka: Vrány jsou ti co se spolčili, aby se posmívali.

Brzké zimní ráno v lese

Inspirace:
Clarence A. Gagnon: Brzké zimní ráno v lese – Baie Saint Paul
https://www.wikiart.org/en/clarence-gagnon/early-winter-morning-in-the-w…

Den se ještě zcela neprobudil. Zima svírá plíce, krátí dech, štípe v nose. Mráz pálí v očích. Otrlí chlapi zvyklí prát se s životem i mezi sebou, ačkoliv nikdy nebrečí, teď slzí.
Čeká je pořádná dřina.
Ohníček dává pouze iluzi tepla. Dým si ztěžka razí cestu mlhou. Sedící muž se snaží ohřát prokřehlé ruce. Stojícího parťáka v pracovních botách zebou nohy. Blíž k ohni už jít nemůže. Chce si zapálit, ale to ho sotva zahřeje.

Koník opodál se pod houní lehce chvěje. Odevzdaně sklání hlavu k hromádce sena. Jeho šíje trochu splývá s bělostí bříz.

Zima ojínila stromy i myšlenky.

Téma:  Pracovní obuv

Milostné soužení

Inspirace obrazem
Charles Sprague Pearce: Milostné soužení
https://www.wikiart.org/ru/charlz-spark-pirs/peines-de-coeur

Srdce je párový orgán. Moje patřilo jen jemu a jeho zase mně.

Teď nemohu spát. Žaludek mám jako na vodě. Myslím jenom na něho, na náš poslední rozhovor. Co jsem měla říct, co jsem říct neměla. Kdyby mne nechal, že mu rodiče brání. Ale on dal přednost jiné. Nejdřív jsem myslela, že jí vysápu oči, potom že by si to zasloužil spíš on. Už nemám na nic sílu. Chce se mi jen brečet.

Poslechni, on za to trápení vůbec nestojí. Hezký je, to ano, ale vůbec nemá charakter. Jenom by tě podváděl. Půjdeme k muzice. Budeš tancovat. Uvidíš, brzy zapomeneš.

Téma: Srdce je párový orgán

Divoká jízda

Nyní dle obrazu Clode Moneta: Jean Monet na koni
https://www.wikiart.org/ru/klod-mone/zhan-mone-na-loshadke-1872

To byla rychlost! Můj kůň se splašil a pádil, až se za ním prášilo. Lidé se kolem jen míhali. Z květin se pojednou stala barevná šmouha podobná duze. Tatínek se však koníkovi odvážně postavil do cesty.
„Prrr! Prrr!“ vykřikl jsem zděšeně. Naštěstí koník poslechl. Těsně před ním zastavil.
„Uf, už jsem myslel, že skončím pod jeho kopyty. Příště dávej pozor. Tady často dochází k nehodám. Po té divoké jízdě si musíte oba chvíli odpočinout,“ řekl táta. „Namaluju vás.“

Jenže tohle není chvilka. Trčíme tu hrozně dlouho. Začínám se nudit. Nejradši bych slezl, ale trochu se bojím. Sedlo je pořádně vysoko.

Téma: Úsek častých nehod

Starý muž s chlapcem

Inspirací je pro mne obraz
Domenico Ghirlandaio: Starý muž s malým chlapcem
https://www.wikiart.org/en/domenico-ghirlandaio/old-man-with-a-young-boy

Hoch zaujatě poslouchá.
Děda vypráví: „Červená karkulka se zeptala: Babičko, proč máš tak velký nos?“
„Jé, dědo,“ přeruší ho chlapec. Ty máš taky velký nos.“ Zkoumavě si ho prohlíží. Pak se s obavou zeptá: „Nejsi taky převlečený vlk?“
„Vypadám snad jako vlk?“ usměje se děda.
„Tak proč máš velký nos?“
„Narostl mi takový. Už jsem starý, tak mám nos jako okurku. Hlavně, že jsem neztratil čich.“
„Aha. A dědečku, až budu starý, tak budu mít nos velký jako ty?“ ptá se bezelstně vnuk.
„To nevím,“ odpoví odevzdaně stařec. „Na velikosti nosu nezáleží, ale je důležité, abys měl velké srdce, víš?“

Téma: Kapitola sama pro sebe

Kdyby to nebylo jasné, tak právě ten velký nos je kapitola sama pro sebe.