Přišlo léto. Medvědův jarní model vybledl a nevypadal dobře. Taky medvěda párkrát opláchla bouřka – musím říct, že jako moderní hračka schne rychle, zůstanou jen uhlazené chlupy, které jde po uschnutí zase hezky rozčepýřit.

Na začátku července jsme jeli za Kačkou do Liptovského Mikuláše. Věřila jsem místnímu second handu, že něco dodá. Měli zrovna výprodej na konci týdne, tak to šlo. Dámy v obchodě si nás prohlížely, když jsme prohrabávaly věšáčky s dětským oblečením a dohadovaly se na téma, že tímhle teda asi neprocpe hlavu a konec konců je dost tlustej, zmáčkne se to břicho aspoň trošku?

U toho jsme na sebe mávaly holčičími šatičkmi… Nakonec jsem vybrala značně umělé šatičky, co bych dítěti neoblékla, ale na medvědovi aspoň nevyblednou, a dokonce jsem ulovila i podzimní model! Nechte se překvapit. 🙂

Medvědovi ovšem chyběla pokrývka hlavy, v sekáči nic neměli. Po návratu jsem vyrazila do second handu v Židlochovicích a vybrala klobouček. Váhala jsem, jestli je dost velký. Prodavačka se mě optala, jak je dítě staré. Opáčila jsem, že to není dítě, že je to medvěd. Paní vykulila oči, ale vzápětí se rozesmála: „Vy už jste tu byla! A nakupovala pro medvěda!“

Medvěd má jasně růžový klobouček. A sluší mu to!

Knížku Z Rozárčina zápisníku si můžete koupit zde 🙂