V rámci DMD nás navštívila spousta okřídlených osobností. Potkáme se s Tominou, Pipouškou a Létavcem. Možné se také zastaví Štramáček s Bicáčkem!

Žuch

Téma č. 4: Spustit kotvu

Teda, to poslední zimování u lidí!

To byl flám jako trám!

Bylo od nás chytré, že jsme schválně nalétali někam, odkud nás odvezou do záchranné stanice. Té pro štramáky. *)

Tedy, místo trámu byla perlinka. Místo půdy box. Místo hejna můr miska s červy. Ale my si dokážeme užívat života kdekoli!

Kupříkladu můj soused zleva. Skočil po hlavě do misky a rozházel zophobáky. Kteří vylezli za námi do úkrytu! Stačilo jen počkat a chňap!

Nebo soused zprava! Baštil a baštil, pak vylezl nahoru, neudržel se ani na perlince a rozplácl se na podlážce jako vypasená kotva.

Když dotrávil, zvládl vylézt zpátky.

Závěrečná poznámka: Někteří netopýři opravdu nemají záklopku, jak znáte z dřívějších drabblat. Dokážou se přejíst a poblinkat, vypadat jako před porodem trojčat nebo se přejíst tak, že nedokážou při vypouštění odletět.

*) Zvířecí záchranka naštěstí nikdy neodbočila špatně. Protijedoucí kurýři je totiž varovali zdaleka.

Výlet

Téma č. 16: Defenestrace

Úvodní poznámka: Vypráví Tomina. Před pár dny jí byly čtyři roky. ❤ Vše nejlepší, ať už lítáš kdekoli!

Varování: Na fotce je zdravé, odborně kontrolované a ochočené netopýří mládě. Na divoké netopýry nikdy nesahejte holýma rukama!

Bylo nás šest.

Já.

Máma.

Dvě tety. Kámoší s mámou.

Kluci dvojčata. Jeden větší lumen než druhý. Máma je bude muset naučit, jak se dostat na zimu na hotel do záchranné stanice, protože tihle dva nejspíš ani netrefí na zimoviště.

Shrnuto: v ohrádce byla NUDA. Procházela jsem se u stropu a hledala, kde nechala člověk při kolíčkování díru. Vedle žvanily dvě člověčice nad čajem a nekoukaly.

Konečně!

Okno příležitosti otevřeno!

Honem ven!

„Koukni, uletěla ti myš!“

Chňap.

Tak nic.

Plesk! Teta vyrazila za mnou, ale letět nemůže.

Máma sotva stihla vykouknout a už ji měli.

Okno je teď zakolíčkované.

NUDA.

Závěrečná poznámka: Tomina si v noci udělala pořádný výlet Do prkýnka. Krátce nato úspěšně odletěla. Na fotografii měla ještě dětskou hnědou srst. V dospělosti je rezavá jako všichni jejího druhu. Kluci dvojčata neodletěli ani při druhém vypouštěcím pokusu a zůstali v lidské péči.

Sběr informací

Téma č. 23: Pracovní obuv

Úvodní poznámka: Tentokrát vypráví divoký netopýr, který u mě byl před pár lety na vykrmení. Co si asi myslel, když jsem ho sundávala z botníku?

My netopýři máme skvělý sluch. Taky – záleží na druhu – někdy poměrně dobrý zrak. Zato náš čich!

My se dozvíme věcí, které vy lidé nezjistíte.

Stačí se třeba proletět lidem po bytě. Ideálně v noci a když zapomenou pořádně zavřít dvířka boxu.

Onehdy jsem přistál na botníku. To bylo informací.

Tolik bot.

Domácí. Z podrážky cítím saponát.

Sportovní. Trochu od bláta a potu.

Polorozpadlé na zahradu. Mnohokrát vyprané. Nepomohlo jim to.

Pracovní od městského prachu.

Zvláštní s podpatkem. Jsou cítit nepohodlím.

Mezitím člověk zjistila, že jsme na výletě. Výhružně jsem na ni zaecholokoval. Chytila mě do utěrky a šoupla do boxu.

Jak si Pipouška ochočila člověka

Bonus č. 3: Herní princip – fotoromán

Varování: Netopýr na fotkách je ochočená dlouhodobá svěřenkyně záchranné stanice. Divoké netopýry nikdy neberte do holé ruky. To nedělají ani zkušení pečovatelé. I mrňaví netopýři mají pěknou sílu v čelisti, jejich zuby jsou pěkně ostré a nečistí si je.

Pipouška byla vskutku mistrná hráčka. Naštěstí se nakonec plně uzdravila a mohla být vypuštěna. Ač za tu dobu ochočená, s odletem neváhala ani vteřinu 🙂

Závěrečná poznámka: Předení po krmení se do fotorománu z technických důvodů přidat nedá.

Jak to bylo s periferním bicáčkem

Téma č. 30: …a zbytek je historie

Narodil jsem se v letní kolonii a máma mi ukázala, kde všude se může zimovat a letnit. Chytil jsem se party vrstevníků a jednou jsem lidem vlétli do domu. Než jsme se vymotali zpátky ven, nechali jsme všude… divný kmín, hihi.

S partou jsme se po zimě rozlétli.

Když jsem přiletěl do letoviska, strom už tam nebyl. Zůstal jen pařez. Zkusil jsem trefit na jiné. Místo do rotundy jsem vlétl portálem do budečské školy.

Tam se mi líbilo!

Spousta spokojených netopýrů.

Knihovna plná pavouků.

Pak jsem našel díru do štramákovy voliéry a volnou pěknou netopýří budku.

… a zbytek už znáte.

Otcovství

Téma č. 29: Biootec

Úvodní poznámka: Kdo si to přál štramáčka a bicáčka? 🙂

Drabble:

Určení otcovství u netopýrů je zapeklitá věc.

Monogamii jsme totiž nikdy neholdovali. Kluci se prezentují jako na tržnici a holky si vybírají. I několikrát. Konečný výběr tatínka budoucího potomstva je pak, řekněme, vnitřní záležitostí. Větší šance mají výkonní zpěváci, kteří nalákali do svého bejváku nejvíc holek. Taky ovšem můžou mít smůlu.

Ostatně, když se to malé v létě narodí, jsou všichni potenciální tatínci dávno v tahu.

Já mám osm potenciálních tatínků, po kterých jsem zdědil dokonalý hlas, šarm, inteligenci a charisma. Proto jsem místní štramák a mám sto dvacet tři potenciálních potomků.

Doufám, že ani jeden z nich není Bicáček.

Závěrečná poznámka:

Netopýří otcovství se dá testovat pomocí dna ze vzorku kůže z křídla. Díky tomu se ví, že nejvíc dětí mají nejvýkonnější zpěváci.

Soužití

Téma č. 25: Uhoď ho nemá žádné kamarády!

Úvodní poznámka: Štramák a bicas se hlásí!

My netopýří chlapi jsme složitější než netopýří dámy. Holky vždycky mají na léto pár desítek až stovek spolubydlících, aby mohly nechat děti ve školce, když si letí nalovit.

My kluci žijeme staromládenecky. Samotářsky nebo s pár spolubydlícími.

Býval jsem samotář. Pak si na mě pár budečských spratků dovolilo a zmrzačili mi křídlo. Dostali vyhazov a sérii injekcí proti vzteklině.

Mám teď hodně lidských slu… kamarádů.

A na krku jedno tele. Bicáska.

Jdeme si uctivě z cesty, dámy si sem taháme maximálně třikrát denně a loví pro mě pavouky. Já ho učím umění omotat si lidi kolem prstu.

Asi jsme kamarádi.