Přeju všem krásný a laskavý den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
Dočetla všechny velmi zajímavé komentáře a jako městské dítě mohu pouze dodat že v naší ZDŠ ve Štěpánské ul. byla jak školní jídelna, tak družina. Chodili jsme s bratrem do obou (bratr je jen o rok starší). Hned po vyučování na oběd a pak do družiny, kam jsem chodila ráda. Oba rodiče pracovali a buď tatínek, nebo maminka nás po jejich práci vyzvedli. Později jsme dostali „klíč na krk“ a po obědě se vraceli domů.
Zcela mimo kalendář 🙂
Jen mě to tak najednou přišlo na mysl.
Často se řeší v mediích školní jídelny. Za mého dětství žádné nebyly. Snad v Praze? V naší dost velké škole, v dost velkém průmyslovém městě, ani nápad.
Spíš tak:
Když jsem přišel ze školy,
naši byli na poli.
Jenom kočka, zpola spící,
válela se pod lavicí.
Měl jsem hlad a chtěl jsem jíst,
na stole jsem našel list:
Stando, běž si do almárky,
máš tam chleba,
na něm škvarky.
Najez se a pak si piš,
ne ať někde zahálíš.
A kdybys šel přece pryč,
nezapomeň v zámku klíč.
S touhle básničkou jsem se účastnil dětské recitační soutěže (byl jsem v 1. nebo 2. třídě? už nevím) v Domě umění.
Byla tam taky jedna básnička povinná, a to z knihy Marčanová-Toyen: Náš svět.
Věděli jste, že slavná Toyen ilustrovala knížku pro děti?
Moc hezké obrázky, Chaplin tam byl jako živý.
Ale ten náš svět po válce už vypadal v některých věcech trochu jinak. Letadla i rozhlasové přijímače vypadaly jinak, vzducholodě už v dávné historii…
(To byly oslí můstky :-))
to bylo pěkné… a ano, věděla jsem, nebo spíš už vím, dostala jsem krásnou biografii o Toyen. obdivuji velice její tvorbu z doby předválečné.
To je ale pěkná básnička! 🙂
Vyrůstala jsem v Praze a tam školní jídelny byly. I když… No, často si jeden říkal, že by ani být nemusely 😛
Nebylo všechno špatné, jen to dobré bylo v menšině.
vyrůstala jsem na vesnici a školní jídelnu jsme měli od šesté třídy a vařili tam báječně, všechny děti tam rády chodily.
Já tedy vyrůstala v malém městě, ale školní jídelna tam byla. A docela mi tam i chutnalo, co si pamatuju, jen luštěniny jsem nemusela, ale ty já nemusím dodnes 🙂 . I družina byla, docela se mi tam líbilo, ale moc dlouho jsem tam nechodila, ona byla zejména pro nižší ročníky a to mamka byla doma, tak jsem chodila jen na obědy, když jsme měli i odpolední vyučování, to bych domů a zpět nestihla.
Měl jsem na mysli léta 1946 až někdy do půlky padesátých, to vy nepamatujete…
Co vy víte kolik toho pamatuju….. , jinak jsou tady samá mladá děvčata kromě mě takže máte pravdu
Moc pěkná básnička!
BALADA MINERALOGICKÁ
Stále se pachtíme s břemeny.
Například s batohem s křemeny.
Nebýti na cestě křemena
nenamohli bychom si ramena
záda odshora do kříže
proč je to, sakra,
taková tíže?
Fluorit, aksamit,
růženín a tak dál.
Jen řekněte mi,
kam já to jen dám?
Geniálně, kolegové. :o)
Tanzanit, skoryl
granát a záhněda
kam ty šutry všechny
dát, ó běda?
Fluorit se modře směje
police se pod ním chvěje.
Nebude-li je kam dát
do muzea můžem zavolat.
Kutná Hora na dohled
rádi je vystaví,
na to vem jed.
Abychom jak pan Rybář* nedopadli
špatně jejich cenu neodhadli
Já fakt to zpátky neponesu
musel bych až támhle k lesu.
* – viz Neruda, Povídky malostranské
O tom žádných pochyb není
šutry naše znalec cení
a komu se snad nelíbí
ať si svoje vlastní…
na sluníčku u vody
sbírá jako jahody 😀
Svatá Anna chladna zrána – tahle pranostika se u nás vyplnila, díky bohu. Opravdu od Anny se dá jitrem vyjít se psy do lesa, aniž bychom se zalkli.
Medardova kápě – tak náhodou letos pršelo kolem Medarda a potom i po něm a docela dost – ovšem kde Medardovi kápě nyní jsou! Kolkolem jen suchá tráva, vyprahlo a lipový les je úplně žlutý. Na cestách prachu po kotníky. A voda v nedohlednu.
Žně tady už skončily, slunečnice taky odkvetly, mirabelky téměř opadaly – léto je na přelomu.
Buď ráda, že alespoň opadaly, tady nebylo co opadat… 🙁
Ygo, tak to bys měla přijet – na zahradě mi všechno začíná kvést (slunečnice, fuchsie, levandule…), dokonce i šeřík, který na jaře zmrzl. Listí ještě hezky zelené a jen sem tam začínají černat aronie. Asi je to tím, že více než jindy prší.
U nás jako onvykle neprší. Takže teď je tradičně všechno na troud. Letos hodně pršelo v červnu. Z trávy jsou už jen spálené tuhé klacky, tady udržovat nesekanou louku jde jen do konce června.
Náhodou pranostika o Svaté Anně celkem platí. Přesněji přechod první studené fronty kolem 26.7. opravdu přinese chladná rána. Mimochodem, přes horké dny jsme v Modřanech na kopci měli zatím myslím jen jedinou tropickou noc – teplotu přes 20°C. Ale jsme hodně v zeleni. Večer, přes horké dny, tu teplota příjemně klesá…
Já si myslím, že většina pranostik dnes už bohužel neplatí.
Počasí si dělá, co chce.
Ani ta pověstná Medardova kápě, 40 dní kape.
Pamatujete někdo, že by se to vyplnilo ?
Já ne.
pamatuji se několikrát po sobě, že lilo na Medarda a x dní poté, jestliže měli v Praze koncert Iron Maiden. Když se to opakovalo podruhé, prohlásil Bručoun, že si mohl vzít na podium i sprchový gel a šampon ( lilo jako z otevřené sprchy). ejhle, jak začali koncertovat před Medardem a po něm, vždycky bylo krásně! 🙂
Nedávno bylo Anny, tak bych začala o pranostikách. Většina z nich už neplatí, naopak některé na platnosti získávají – u nás třeba Markéta se svým srpem do žita. Ještě před 50 lety u nás končily žně začátkem října (jednou si dokonce chlapi na dožínky odskočili přímo od kombajnů), dnes už je všude pokoseno a to máme teprve červenec.
Anny bylo v pátek, ale včera bylo konečně po ránu chladněji, takže se opozdila jen o čtyři dny. Myslím, že jsme se na to všichni těšili, protože 23 stupňů v půl sedmé ráno, kdy dojíždím do práce, bylo fakt hodně.
Sv. Anna přinesla letos konečně příjemná rána, kdy je radost vykročit do nového dne…přes šaty sako a klobouček na hlavu, krásný den.
Anebo hodit na záda batůžek a vydat se na túru svěžím lesem. Zdravím ze Šumavy. Je tady tak krááásně! Jen lidí by na těch oblíbených místech (Černé a Čertovo jezero) mohlo být méně.
to mi povídej…na pozadí kompu mám fotku z letošní dovolené na horách, co David fotil – prosluněný les a vodopád na říčce Mumlavě. každé ráno mě vítá, když zapnu stroj…chci na hory!
Šumava… vzpomínám na Robina a výlet do podnikových chatiček a procházky k jezerům 😀
Ono také záleží na tom, jaké plodiny se sadí. V dříve se osívalo půl na půl ozim i jar, nebylo tolik techniky a práce se musely rozložit. Dneska je to většinou ozimá pšenice. Ta se vždy sklízela už v červenci.
Když jsme si doma seli třeba proso nebo oves, tak to vždy bylo na jaro. Pak jsme to kosou a cepy řešili až v září.
Kosy, cepy? Davide z kterého jste století? To se nevysmívám, naopak. Fascinuje mě jestli se tohle v dnešní době někde dělá.
z malého políčka se to nevyplatí jinak zpracovat 🙂 co někde dělá! že to někdo umí 🙂 síct kosou, srpem, použít plachtu trávnici…
Můj manžel tohle všechno umí, i tu kosu si nakuje. Od základky musel umět trávu králíkům pokosit, šrot slípkám nachystat, kopřivy pro housata nasekat, kurník a králíkárnu vyčistit, uhlí nanosit, třísky na podpal nachystat a spoustu dalšího. Tak to bylo na baráku. Dodnes se to hodí.
hodí.. David toho umí taky spoustu z hospodářských dovedností – nemohli bychom mít domeček, kdyby neuměl 🙂 minulý týden jsme sestavovali domek na nářadí a tento víkend přijde na řadu výroba vnitřního závěsného aparátu na to nářadí. kosu bych zdatně nepoužila, srpem si troufám ( s jistou opatrností).
Jojo, bude potřeba oprášit trochu tesařiny a truhlařiny. 😀
Někdy z tohoto, někdy z prvního. 🙂 Dle potřeby.
U jedné bábi jsme, když jsem byl malý rušili koupelnu, kde se pralo ve vaně ve valše a byl tam v rohu měděný kotel s kamny na horkou vodu. 🙂 U druhé bábi nebyl až do tohoto tisíciletí záchod v koupelně, ale klasický zděný suchý vedle ovčína.
Když se chodilo králíkům tam podle počasí buď s kosou a trávnicí na čerstvou trávu nebo na senoseč. Na malá políčka nemá smysl volat kombajn, protože se nemá kde otošit, aby neponičil sousedovo pole, takže tam se jelo ručně kosou a s obilím se muselo na mlat.
Pro mletí na šrot jsme používali elektrický šrotovník někdy z konce 19. začátku 20. století. Člověk se musel naučit s pořízem, hoblíkem, aby si v případě potřeby uměl vytvořit na řezbářeké stolici násady na nářadí. Nějaký základ černého řemesla také, práce s brusnými kameny na brousicí lavici. Prostě tak, abych mohl v případě kompletního výpadku moderních technoligií fungovat. 🙂
Jsi dobrej 🙂
Můj tatínek zvládal úplně všechno, už proto, že mu nic jiného nezbylo. Otec mu brzy umřel a na horách bylo těžké živobytí vždycky. Každopádně měl inovativního ducha 🙂 Třeba oral s motorkou „zetkou“ 🙂 Tedy na plácku u domu, pole na dvahu se muselo postaru, s jalůvkou a hákem (s normálním pluhem se na tak prudký svah nedostali)
Davide, u nás v drtivé většině ozimý ječmen (pamatuji pokusy o vysokohorskou pšenici a svahové kombajny), max. n. výška 600-750 m. Je pravda, že většina polí jsou dnes pastviny.
Já si taky pamatuju, že tady v Podkrkonoší byly žně srpnová záležitost – Jak se začala objevovat strniště, byla škola na dohled. Teď (poslední červencový den) už je většina polí posekaných. Obecně všechno zraje dřív. zajímalo by mě, jestli se tím nějací odborníci zabývají – třeba by se ta rychlost dala ještě nějak využít. I když… co by klíčilo v suchu a horku, že jo. Ani zelené hnojivo by to asi nedalo.
Dle kronik v době Karla IV se stávalo, že byly i dvě úrody ročně v našich krajích.
To mě právě napadlo! Jenže nevím, jak by v srpnu něco vzklíčilo, když je obvykle hodně sucho. Vláha přichází až se zářím.
Tak ono bývalo teplo i v říjnu až listopadu, takže to některé plodiny stihly dozrát.