Pokračování včerejšího příběhu 🙂

Téma: Z jiného úhlu pohledu

Zatracená pomoc II

Řekla ředitelka, že mám jít s ním? Řekla. Je Hagrid mrňavý? Je. Co je na tom divného? Proč teda vedle mě supí tak naštvaně? Je úplně rudý. Kdo ví, co se mu v hlavě mele. Určitě ne to, co má dělat, zamyslel se školník Filch. Měl bych si to v jeho vlastním zájmu ještě jednou ověřit.

„Hagride, pamatuješ, že máš stát až u lokomotivy?“

„Jo.“

„Nezapomněl sis skládací schůdky?“

„Ne.“

„Kouzlo sonorus umíš?“

„Jo!“

„Klíč od loděnice v Prasinkách máš?“

„Jo!!!“

„A…“

„Zatraceně!!! Esli hned nezavřeš tu klapačku, hodím tě do jezera. Máš mi pomáhat, protože sem malej, ne blbej!“

Téma: Defenestrace

Prváci, ke mně!

Doma nám říkali, že nás vyzvedne obr!

Ne poloobr!

Já už mám hlad!

Vy ho znáte?

Kde mám kufr!

Vy jste trpaslík?

Řeknu to taťkovi!

Nic nebylo jako obvykle. Unavená dlouhou cestou, přetažená a rozjívená děcka ječela jedno přes druhé, pobíhala sem tam, a ne a ne se uklidnit. Trošku je srovnal až Filch hrozbou školního trestu. Vyšli z nádraží.

V loděnici ale všechno začalo nanovo. Ani školník už na prvňáky neplatil.

Hagridova frustrace dostoupila vrcholu. Popadl těžkou železnou kotvu, rozmáchl se a prohodil ji otevřeným oknem. Žbluňklo to.

„Klid tady bude!!! Jináč vás do tý vody nahážu ouplně šecky!!!“

Téma: Babské ucho

Po prvním školním týdnu

„Hagrride! Ty jsi vyrrostl! Skoro o půl metrru!“ vítala Olympa manžela v pátek večer.

„Jo, taky se mi zdá. Esli vono to nejni tim, jak sem se celej tejden rozčiloval. Už dyž sem v pondělí vez prváky do Bradavic, sem vyrost nejmíň vo deset centimetrů.“

„To je pozorruhodné. Vypadá to, že negativní emoce mají na tento typ rrůstu pozitivní vliv. Řříká se přřece, když tě někdo irrituje: Já z tebe vyrrostu.“

„Vono to tak bude. Povidal to i kolega Snape. Ale víš co, holka moje, poď si lehnout. Mám hroznou chuť ti pošeptat do ouška něco vo ouplně jinym růstu…“

Téma: Respektující výchova

Svatá trpělivost

Následující pátek vítala Olympa Hagrida maličko zklamaně. „Měl jsi docela přříjemný týden, že?“

„Jako že sem moc nevyrost? Sem se měřil. Je to rovnejch dvanáct centimetrů! Sem teď zrovínka jako můj tatík.

A jo, byla to pohoda. S děckama sme si na sebe zvykli. Dyž sem teďka stejně velkej jako voni, docela to de. Už mě nevychovávaj! Respektujou mě! Dyž jim něco řeknu, tak to nemusim povidat desetkrát. Napotřetí mě fakt poslechnou. I stádo testrálů řevem vyděsily enom jednou. A to se přeci dá pochopit, dyž viděj enom prázdnou vohradu…“

„Ach drrahoušku! Neměla bych tě tedy zkusit něčím rrozčílit já?“

Pro neznalé kánonu:

Testrálové jsou pro většinu kouzelníků neviditelní. Vidí je jen ti, kdo viděli někoho umírat.

Téma: Hlasy

Klidný domov

Na chodbě před bytem ředitelky se opět ozvaly tiché hlasy.

„Myslíš, že můžeme?“

„Není pozdě?“

„Není. Tak brzy přece spát nechodí.“

„Ale je sobota, má tam manžela…“

„Tak teda zaklepeme?“

„Tady se dneska dveřře netrrhnou,“ poznamenala s rezignovaným povzdechem Olympa, když vyřešila další drobný problém a dívky odešly. „Skorro ti závidím, že každý víkend z Brradavic odjedeš a nemusíš myslet na prráci. Dokonale si vyčistíš hlavu od všech starrostí.“

Hagrid vzhlédl od Denního věštce. „Tadyhle sem našel inzerát. Prodávaj takovej šikovnej baráček v horách. Na ouplný samotě. Nekoupíme ho? Vo víkendech bysme si tam mohli parádně čistit hlavu voba dva.“

Téma: Kapitola sama pro sebe

Obrat

„Kupovat domek? Nesmysl Hagrride. Máme přřece pohodlný prrostorrný byt v Krrásnohůlkách a rromantickou útulnou hájovnu v Brradavicích. Ale s tím vyčištěním hlavy v jiném prrostřředí máš prravdu. Víš co? Přříští týden to obrrátíme. Já přřijedu za tebou.“

„Byl to jistě… přříjemný víkend. Jen ty Tesákovy chlupy v posteli jsou trrošku… a tys tady se mnou moc nepobyl… Ano já vím. Kůrrolezové a tlustočerrvi a nemocný krrálík a ten prroblém s přřemnoženými pavouky… Ale ta kadibudka venku… No a koupelna půl kilometrru až na hrradě, to je tedy kapitola sama pro sebe…

Tak nevím… Nemáš ještě někde noviny s tím inzerrátem?“

Téma: Úsek častých nehod

Za polovinou

Koncem října už Hagrid se sto devadesáti centimetry převyšoval všechny členy profesorského sboru. Cestou na poradu potkal profesorku Prýtovou. Musela trošku zaklonit hlavu, když mu odpovídala na pozdrav.

„Dobré ráno. Jak se dnes máš? Už jsi hodně vyrostl, jak vidím.“

„Docela jo. Enom ty police mám v hájovně eště furt moc vysoko. Čaj si musim vařit v pučený malý konvici a hrnek mám taky pučený. A nářadí na zahradu taky. A u postele mám porád stoličku, abych se do ní dostal…“

Došli ke sborovně.

„Tady sem se pokaždý pořádně praštil vo futra,“ povzdechl toužebně. „Už abych byl zasejc jako dycky.“

Téma: Srdce je párový orgán

Lékařská prohlídka

Madam Pomfreyová, bradavická léčitelka, udělala nad Hagridovou hlavou na zdi čárku, seskočila ze stoličky a spokojeně se usmála. „Růst pokračuje velmi dobře, měříš dvě stě deset centimetrů. Svaly a šlachy jsou v pořádku, plíce také. Srdce jako zvon… to je hodně zajímavé, když uvážím šok při náhlém zmenšení a zátěž při tak překotném růstu. Existuje jistá teorie… synergie párového orgánu. Ráda bych si ji ověřila. Přijď sem zase v sobotu.“

Hagrid se zamračil. „Musí to bejt zrovínka v sobotu? Přijede Olympa!“

„Právě proto. Přijďte oba. Vím, že měla na srdci drobný šelest. Pokud je moje teorie správná, už ho neuslyším.“

Téma: Pracovní obuv

Potíže růstu

Hagrid zapnul poslední knoflík u košile a sehnul se, aby si zavázal tkaničky. Vtom se ozvalo tiché dvojité lupnutí a ze dvou těžkých pracovních bot se staly čtyři půlboty.

„Do merlinovej prdele!!! Sem to zas přehnal.“

Olympa ho naučila šikovné kouzlo, kterým si mohl postupně zvětšovat oblečení a boty. Nešlo to ale donekonečna. Každý materiál řídl a nakonec se rozpadl.

Rezignovaně si povzdechl. „No tak holt pudu do Prasinek pro nový boty bosky jako dycky. A dyž už tam budu, koupím si teda i nový kalhoty. Abych zas nedopad jako tudle, dyž ze mě spadly přede všema ve velký síni.“

Téma: Vrána k vráně sedá

Večerní návštěva

Stmívalo se. Hagrid naposledy obcházel ohrady. Všude byl klid. Došel až k okraji Zapovězeného lesa a překvapeně se zastavil.

„Depak ses tady vzal? Tebe já neznám! A to vim ouplně vo všech, kerý tady žijou.“

Sáhl do kapsy a natáhl k malému roztomilému stvoření otevřenou dlaň s pamlskem. Tvoreček si jej jemně vzal. Pak kývnul hlavou na pozdrav, a rozběhl se mezi stromy. Tiše tam na něj čekalo několik elegantních zvířat. Bílé rohy jim stříbřil vycházející měsíc.

„Tak běž za svejma. Přišel si na návštěvu, co? Bodejť. Největší a nejkrásnější jednororožci bydlej přeci tady v Bradavicích. Depak asi přebejváš ty?“

Věnováno Apatyce a všem, které taky poctila podobná kouzelná návštěva.

Téma: Uhoď ho, nemá žádné kamarády!

Lepší je to po dobrým

„Tak do toho! Popadneš palici, rozpřáhneš se, bacíš do něho a bude to,“ přemlouval se Hagrid. „Dyť je tady sám, samotinkej. Kamarády už má hotový šecky. Enom tady tak leží a čeká, až ho dorazíš…“

Nic. Hagrid Hagrida odmítal poslechnout.

„Až skončíš, votevřeš si to dobrý archivní víno, co si dostal vod Olympy k Vánocům. A to je nějaký pití! Kam se na to hrabe máslovej ležák!“

Tohle zabralo.

Hagrid popadl poslední sloupek a jedinou mocnou ranou ho zarazil do připravené jámy. Spokojeně přehlédl svou celodenní práci. Nová ohrada se táhla do daleka. Její konec se ztrácel až za kopcem.

Abyste si nemysleli, že nechávám úplně udřít nedorostlého poloobříka, Hagrid od minulého měření zase poporostl a když si stoupne na špičky, dokonce už dosáhne na své police v hájovně.

Téma: Výběr z hroznů

Hagridovo dilema

„Tak kerý?“ Na polici ležely vyrovnané láhve francouzských vín, dárků od Olympy. Pořád rád chodíval „na jedno“ do Prasinek k Rosmertě, pořád si rád dal panáka ohnivé skotské whisky. Ale víno, to bylo něco, co hladilo, jiskřilo, vonělo. Něco, co patřilo k jeho novému životu s Olympou.

„Červený? Bílý? Bublinky? Suchý? Sladký?“ Těžký výběr… „Po takový robotě to chce něco sladkýho,“ rozhodl se. Sáhl po láhvi úplně vlevo.

V té chvíli se to stalo. Přetížená police zavrzala a zřítila se.

Víno z rozbitých láhví se slévalo do jediné veliké louže. Rezignovaně pokrčil rameny. „No tak si dám holt ouplně šecko.“

Téma: Soutok

Hledání

Olympa s Haridem objížděli nemovitosti v nabídce kouzelnické realitky. Některé nebyly špatné, každá však měla nějaké „ale“.

„Moc blízko mudlovskýho města.“

„Srrub je to krrásný, ale ty nízké strropy!“

„Samý skály, žádný stromy. Tady bych se necejtil.“

„Ach. Těch strromů je kolem přříliš. Je tady vlhko.“

„Tohle už je poslední,“ ukázal nešťastně agent na něco, co vypadalo jako kůlnička na zahradní nářadí.

Stáli na horské loučce. Vpravo se do vodopádu stékaly dvě bystřiny, vlevo začínal les. Kolem horské hřbety a v dálce se vlnilo moře.

Olympa s Hagridem se na sebe okouzleně podívali a přikývli.

„Řek bych, že sme doma.“

Téma 28: Při plném vědomí

Nad kupní smlouvou v realitní kanceláři

Pročítali složité právnické formulace, až konečně došli k ceně.

„Za takovou chatrrč? Tolik?!“ Na Olympu šly mrákoty.

Hagrid před očima užaslého agenta poporostl skoro o třicet centimetrů. „Dyť přeci nekupujem šlechtickej zámek!?“

Agent pokrčil rameny. „V nabídce přece bylo jasně uvedeno, že nemovitost je určená k rekonstrukci. Cenu navyšuje pozemek.“

Olympa, zase při plném vědomí, pergamen odsunula. „Myslím, že to nepůjde. Částka je nad moje… eh… naše finanční možnosti.“

Hagrid si smlouvu zase přitáhl. „Ale pude. Zaměstnanej sem v Bradavicích vod čtrnácti. A kolik já toho utratim, že jo? Řek bych, že mám u Gringotovejch tech galeonů docela slušnou hromádku.“

Téma: Biootec

Všechno je jak má být

„Jsem spokojená,“ prohlásila madam Pomfreyová. „Máš svou obvyklou výšku, víc neporosteš, nevidím ani žádné zbytkové kouzlo. Ale stejně je zvláštní, že se ten proces poslední dobou tak urychlil.“

„No jo, to ten architekt, co nám maloval náš novej barák. Sme s Olympou mysleli, že z něho vyrostem voba. Furt to chtěl dělat po svym. Ale nakonec je šecko tak, jak sme chtěli my. Koukej!“ Hagrid vytáhl z kapsy umolousaný pergamen. „Tadydle bude kuchyň, obejvák, ložnice, dětskej pokoj…“

„Olympa čeká miminko?“

„To né. Já enom, dyž už sem tam zasadil ten stromek a barák bude stát na jaře, tak dyby náhodou…“

Téma: …a zbytek je historie

Dobrá a špatná zpráva

„Se budou jednou šeci za břicha popadat, až budeme vykládat historky, co sme s tim architektem zažili,“ rozumoval Hagrid nad pergamenem s plánem domu. „Ale nakonec šecko dobře dopadlo. Baráček bude krásnej.“

Olympa povytáhla obočí. „Drrahoušku, v souvislosti s domem, mám prro tebe dvě zprávy. Jednu dobrrou a jednu horrší.“

„Sem s tou dobrou!“

„Zdá se, že v létě budeme ten dětský pokoj oprravdu potřřebovat.“

Hagrid se rozzářil! „My budeme chovat?!“ Vlepil Olympě pusu a zarazil se. „A co teda ta horší zpráva?“

„No… budeme muset znovu za tím hrrozným člověkem. Aby dětský pokoj zvětšil. Nebo rraději vyprrojektoval rrovnou třři.“