Vzpomínáte, co se Hagridovi stalo na konci svatební cesty s Olympou? (Pokud ne, celý příběh „Kouzelná nekouzelná svatební cesta“ najdete ZDE) Oba hrdiny jsme opustili v této poněkud zvláštní situaci:

Zase doma

Od návratu z dovolené bydleli ve stanu před branou Bradavic, kde je vysadilo přenášedlo.
Olympa Hagrida každý večer měřila pravítkem. „Povyrrostl jsi zase o dva centimetrry! Jestli to půjde pořřád stejně dobřře, do začátku školního rroku snad dokonce přřerrosteš prrofesorra Krratiknota! Ukončíš nemocenskou, přřestěhuješ se do své hájovny a na víkendy budeš jezdit za mnou do Krrásnohůlek.“
Hagrid potěšeně přikývl. „Možná nebudu vo moc větší než prvňáci, ale na loďkách je přes jezero převezu. Každej rok se na to těšim jak malej harant! A do Vánoc bude zase šecko jako dycky.“
„Urrčitě.“ Olympa sfoukla poslední svíčku a vklouzla do postele.

Takže jak to bylo dál? Takhle:

Téma: Slepičárna

Roztomilost sama

Hagrid vtrhl do stanu a nadšeně hlásil: „Ty kuřátka co se dneska vylíhly, sou tak roztomilý!“

Olympa, zabraná do příprav na nový školní rok v Krásnohůlkách, jen nepřítomně poznamenala: „To je dobřře, že sis našel zábavu, než zase dorrosteš. Tady blízko je nějaký chov drrůbeže?“

„Neřek bych že zrovínka drůbeže…“

Olympa zbystřila, začichala a odložila brk. „Hagrride, nepoznamenalo ti některré z kuřřátek tvůj kabát? Otřři si to prrosím ubrrouskem.“

„Asi jo, jaksi trochu…“

„Ach! Jen trrochu?!“ Olympa vytřeštila oči na manžela pokrytého nevábnou páchnoucí břečkou. „Kolik těch kuřátek prromerrlina bylo?“

„Enom jedno. Já ti neřek, že se narodili mladý hipogryfové?“

Téma: Nejistá konstanta moderní doby

Drobátko změna

„Co porád spisuješ?“ Zeptal se Hagrid Olympy.

„Příprravy do školy.“

„To píšeš každej rok znovu?“

„Samozřřejmě.“

„Proč? Dyť je začátek školního roku pokaždý stejnej ne?“

„Ano a ne. Některré věci konstantní jsou. Ale každý rrok se vyskytne několik prroměnných, se kterými přředchozí plán nepočítal.“

Hagrid se zamyslel. „Asi máš pravdu, holka. Hned zejtra si nachystám brk z péra vrabce, a zapíšu si, že musím udělat v péči vo kouzelný tvory drobátko změnu. Letos nebudu učit děcka vo těch mladejch hipogryfech dokaváď nedorostou. Teda dokaváď já nedorostu. Ale moh bych začít třeba magimuchničkama. Maj takový roztomilý kusadýlka… Jo, vono to pude.“

Téma: Velký flám

Na večírek!

„Jsme pozvaní na oslavu narrozenin prrofesora Krratiknota. Jak to jenom uděláme? Je to na tebe ještě hrrozně daleko.“ Olympa pohledla na Hagrida, který se jí ležérně opíral o botu.

„Kdy a kde to má bejt?“

„Večírrek bude zítrra večerr v salonku u Velké síně.“

„Tam už dojdu. Šak sem to k hipogryfům zvlád taky.“

„Ale drrahoušku! To je na půli cesty k hrradu a zabrralo ti to celý den.“

„Podívej. Vod tý doby sem zas vo dobrý tři centimetry porost. To dám. Ráno mi nabalíš nějakej proviant a do večera sem na hradě. Přeci si takovej parádní flám nenechám ujít!“

Téma: Postavy z obrázku

Po večírku

Svítalo. Olympa seděla na schodech Velké síně. Místo večírku chodila celou noc tam a zpět od hradu k bráně pozemků. Hagrid nikde.

Najednou se rozhrnula tráva a na okraji záhonu se objevil maličký človíček. Mokrý, zablácený.

„Drrahoušku! Konečně! Co se stalo?“

„Holka, to byl parádní vejlet! Potkal sem mravence! A užovku! A čmeláka! Tancoval kolem kytek jak malej medvídek. Bezvadně teď na tu mrňavou žoužel vidím. Ale k večeru si mě Filchova kočka spletla s myší. Lek sem se a spad do strouhy. V momentě sem byl vodník. Teda spíš podvodník. Nemoh sem se vyškrábat zpátky. Du asi pozdě, co?“

Téma: Spustit kotvu

Přístav

Olympa se každý den přemísťovala ráno do Krásnohůlek a večer zpět do Bradavic.

Právě dorazila, a úlevně se svalila do křesla. „Školní rrok začíná za dva týdny a mně chybí dva prrofesořři, zpozdil se dotisk učebnic, místo zásilky husích brrků přřišla stovka živých hus…“

„A do toho ti eště přidělávám starosti já, že jo?“ pohladil ji po lýtku Hagrid. „Šak bys sem nemusela lítat každej večír. Dyť už měřím skoro šedesát centimetrů. Sem docela samostatnej. A ty by sis mohla vodpočinout.“

„Drrahoušku, ale to je obrráceně! Prrávě tady, kde jsme spolu zakotvili, si odpočinu nejlépe. S tebou je mi krrásně.“

Téma: Bezpečné známosti

Útok dravé šelmy

Postel se zhoupla, jak na ni vyskočilo něco těžkého. O tvář se jí otřela mokrá srst.

V matném měsíčním světle se zaleskly ostré zuby. Ucítila hnilobný pach.

Vyskočila a sáhla po hůlce. „Lumos maxima!“ Z úst se jí vydral zděšený výkřik. Na druhé půlce postele, kde ležel její manžel se tyčila hora chlupů, ze které se ozývalo hrozivé mlaskání a mručení. Co to…? Medvěd?

„Hagrride!!!“ S tasenou hůlkou se odhodlaně vrhla na šelmu.

„Klid, holka…“ Olympa se zarazila, když zaslechla zdušený hlas svého manžela. „To je enom Tesák!… psisko jedno pitomý, dyť mě udusíš. Šak jo, taky tě rád vidím.“

Téma: Já sama!

Bohyně pomsty

Olympa stála, prudce oddechovala, srdce jí bušilo jako o závod, z očí jí šlehaly blesky. „Málem jsem dostala infarrkt! Peřřiny mokrré, špinavé, plné chlupů! Fofrrem dolů z naší postele, ty přříšerrný pse, jinak tě vlastníma rrukama uškrrtím!!! Kde ses tu vůbec vzal?“

Tesák seskočil a se schlíplýma ušima a staženým ocasem se jí přišoural k nohám, jako jedna velká omluva.

Hagrid se posadil a konečně zhluboka nadechl. „Von asi někde chyt moji stopu, jak sem se byl podívat k vohradám na zvířata. Muselo mu už bejt strašně smutno, chudákovi malýmu. A přišel se přivítat. Tak mu to, holka, přeci vodpusť…“

Téma: Protřepat, nemíchat

Do Prasinek

Těsně před začátkem školního roku Hagrid dosáhl výšky sta centimetrů. Olympa vítězně složila metr.

„Pudem to oslavit,“ rozhodl Hagrid. „Do Prasinek. K Rosmertě. Už sem tam nebyl celý věky.“

Došli na kraj městečka. Před nimi se táhla hlavní ulice plná lidí.

Hagrid se zarazil. Všichni jsou tak vysocí! Ztratí se mezi nimi jako v hustém lese. Od té nešťastné nehody nepotkal kromě Olympy a domácích skřítků žádného jiného člověka a teď jich bylo tolik!

Otřásl se.

Olympa mu konejšivě nabídla ruku jako malému dítěti.

„Todlencto ne.“ Hagrid ruku pohladil ale nechytil.

Nadechl se, odhodlaně vykročil a vmísil se do davu.

Téma: Zde leží počátek všeho

Projít se v cizích botách

„Dneska by měl můj tatík narozeniny,“ prohlásil Hagrid, když utrhl další list z kalendáře.

„Mám s tebou zajít na jeho hrrob?“ zvedla hlavu od snídaně Olympa.

„Ale né. Máš hromadu práce. Stačí, dyž mi vyčaruješ přenášedlo.“

O hodinu později už stoupal na špičky, aby otřel smetí a prach i z vršku malého náhrobku.

„Tak sem tu zas, táto. Koukáš, jak vypadám, co? Řeknu ti, nejni to žádná sranda. A to sem myslel, že nejhorší je, bejt tak moc velikej. Ale neboj, já zas dorostu. Enom je asi dobře, že teď vim, jak se cejtí lidi, co sou navopak moc malý.“

Téma: Jsi-li sobec; opusť obec!

Voňavé ráno

Olympu probudilo jemné klepání. S odporem nakrčila nos. „Fuj! Co to tady tak strrašně smrrdí?!“
Hagrid se na posteli postavil a rozhlédl. Z pod stolu se na ně vesele zubil Tesák a roztančeným ocasem bubnoval na dřevěnou desku. Vedle Olympiných něžných saténových bačkůrek ležela mršina králíka.
„Hagrride! Ten přříšerrný pes musí okamžitě prryč z našeho domu… ehm stanu! A ten krráličí hnus taky!!“
„Počkej, holka. Dyť von enom chce bejt s náma. Tak nám přines dárek! Chtěl se rozdělit vo tu nejlepší dobrotu co zná. Abysme ho už nevyhazovali.
Řek bych, že mám nejvyšší čas přestěhovat se nazpátek do hájovny.“

Téma: Kočičí zlato

Konec stanování

„Přřestěhovat? Do hájovny? Sám? Myslela jsem, že třeba koupíme domek v Prrasinkách a já budu dojíždět do Krrásnohůlek, jako dosud,“ vrtěla hlavou Olympa.

„Chceš bydlet i s Tesákem?“ zeptal se Hagrid poťouchle.

„S Tesákem…“ zarazila se, ale statečně pokračovala. „Když to musí být, i s Tesákem. Jsme manželé! Máme být spolu!“

„Šak jo. V Bradavicích přeci budu enom přes tejden. Vo víkendech se mi vo šecko postaraj domácí skřítci, a já přijedu za tebou. Seš ředitelka, musíš bejt v Krásnohůlkách. Todle!“ zvedl Hagrid významně ruku se zlatým kroužkem na prsteníčku, „nejni žádnej šmejd. Todle znamená, že spolu budem už nafurt.“

Téma: Na pěst

Nešťastný úraz

Profesorka Prýtová se zastavila v hájovně na kus řeči. Hagrid zrovna ošetřoval mládě testrála. Stálo nejistě na široce rozkročených nohou a kývalo zmateně hlavou. Na čele mělo ošklivou krvavou ránu. „Co se mu to stalo?“

„Má asi otřes mozku, trouba jeden.“

„Jak k tomu úrazu chudinka přišel?“

„No, von je to takovej bujnej klučina. Je zrovínka v pubertě. A jak sem teď malej, ten blboun si myslel, že bude sranda, dyž do mě vrazí. Von ale nepočítal s tím, že vážím furt stejně.“ Hagrid si nešťastně povzdechl. „Enom sem proti němu takhle zved ruku a von si na ni naběh.“

Téma: Poslední vlak domů

Zítra to zase začne

Nedělní večer před začátkem školního roku trávili společně v Krásnohůlkách.

„Posledních párr chvilek klidu,“ povzdechla si Olympa. „Ale stejně se těším, až studenty přřivítám.“

„Taky sem dycky šťastnej, dyž zase v Prasinkách na nádraží začnu svolávat prvňáky,“ souhlasil Hagrid.

„Víš, že přříliš nechápu, prroč musí u vás všichni studenti, i ti, co třřeba bydlí ve Skotsku, přřijet nejdřříve do Londýna a pak vlastně nazpátek?“

„To je takovej… eee… symbol. Von jim začne ouplně novej život. Bradavice sou jejich druhej domov. A ve vlaku maj trochu času si na to zvyknout. Mrňata, co jedou poprvý, i sedmáci, co se vracej naposled.“

Téma: Gumička na poušti

Katastrofa!

Plahočil se dětským pískovištěm. Zrnka písku jako balvany, všude se tyčily formičky, kbelíčky, lopatičky, zapomenutá gumička do vlasů jako obrovský růžový had… najednou kolem něj vyrostly skleněné stěny. Byl v přesýpacích hodinách. Písek se nemilosrdně sypal, čas běžel…

„Hagrride, prrobuď se! Katastrrofálně jsme zaspali!!!“

Zamrkal a posadil se. „Dyť se nic neděje, ne? Děcka přijedou do Prasinek až navečír. A přenášedlem sem doma hnedle.“

„Ty ano! Ale“ zachvěl se Olympě hlas počínající hysterií, „moje studenty začne létající kočárr postupně přřivážet už za čtvrrt hodiny!

„No tak se holt vomluvíš, že deš kapku pozdě.“

„Omluvím? Ale komu? Řředitelka jsem přece já!!!“

Téma: Otrávené jablko

Záhada

Před branou bradavických pozemků netrpělivě poskakoval jeden z domácích skřítků, kteří se starali o zvířata. Chytil Hagrida za ruku.

„Borek tady čeká, pane! Ten malý testrálek asi umře!“ Luskl prsty, svět se zatočil a v mžiku stáli před ohradou.

Testrále leželo na boku, břicho nestvůrně nafouknuté. Skřítek ukázal nešťastně na jablůňku, která stála v rohu ohrady. „To jablíčko muselo být otrávené, pane!“

„Houbelec votrávený,“ mávnul Hagrid rukou. „Enom jich ten trouba sežral moc. Bude to dobrý. Na zkaženej žaludek znám takový pěkný malý kouzlíčko.

Ale poslouchej, jak to, žes mě sem přenes? To přeci může v Bradavicích enom ředitel, ne?“

Téma: Nápověda

Zatracená pomoc

„Hagride, vzhledem k tvé dočasné indispozici pomoc potřebuješ. Trvám na tom.“ Ředitelka McGonagallová položila rázně na stůl hromádku pergamenů na znamení, že rozhodnutí je definitivní a rozhovor u konce.

Pro prvňáky na nádraží šel s Hagridem školník Filch. Rázoval dlouhými kroky a bylo vidět, že svůj úkol bere s náležitou vážností: „Pamatuješ, že máš stát až u lokomotivy? Nezapomněl sis skládací schůdky? Kouzlo sonorus umíš? Klíč od loděnice v Prasinkách máš? A…“

Hagridovi, který vedle něj klusal celý rudý, konečně došla trpělivost. „Zatraceně!!! Esli hned nezavřeš tu klapačku, hodím tě do jezera. Máš mi pomáhat, protože sem malej, ne blbej!“

Pro neznalé kánonu:

Hagrid prvního září pokaždé nové studenty, prvňáčky, na nádraží v Prasinkách vyzvedne a převáží je do Bradavic přes jezero na loďkách. Ve tmě pozdního večera je pohled na impozantní osvětlený hrad opravdu kouzelný. A jedinečný. Protože ostatní studenti už vždycky jezdí z nádraží v kočárech tažených testrály.

Kouzlo sonorus zesiluje hlas místo megafonu.