Přeju všem krásný a laskavý sváteční den. O čem si budeme povídat dnes? Je to čistě na nás. Tak kdo začne?
Z Blízkého Východu
BTW
Nová knížka
Doporučujeme
Náš Zvířetník - DeDeník © 2014
VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN
U nás bude tahle akce příští rok, tak mě moc nestrašte.
No vida! 🙂
Zdravím všechny. Zatím vše probíhá v pohodě, jen nevěsta odpovídala oddávajícímu za ženicha. Počasí vyšlo, foukalo, takže nebylo moc horko.
Vzpomínala jsem na vás, tady byla kolem páté šílená bouřka, vítr, myslela jsem, že nám to odnese pergolu :-). Zatáhlo se před pátou a začalo trošku foukat, tak jsem si šla sednou ven, abych se nalokala čerstvého vzduchu. Vzala jsem si sebou knížku, brejle a plechovku pití. Sedla jsem si a než jsem stačila cokoliv udělat, přišel takový poryv větru, že všechno – včetně knihy a pití letělo ze stolu. Tak jsem to honem posbírala a bylo po čerstvém vzduchu 😀
Pustila jsem domů vykulené kočky a koukala na tu činu z obýváku. Kdyby se tohle bylo stalo před dvěma lety na synově svatbě, tak nevím, kde bychom honili ty párty stany 😀
Foukal vítr, tak paní matrikářka několikrát spravovala stuhu na slavobráně. U Olomouce pršelo až dnes k ránu, ale málo. Přeji hezký zbytek neděle.
Tak to je prima, že se vám to povedlo 🙂
Večer na naší svatbě byla vichřice a mráz -13 stupňů 🙂 Tu noc ve městě padaly komíny, ale nikdo nezmrzl:))
U nás právě leje jako z konve.
Tady pršelo v podstatě celý den, ale jen slabě.
Tak dneska to necinklo, jednou brambora (4. místo), jednou šesté místo.
Ale pro změnu za MLP přijely pražské děti, mají kousek od Račic chalupu (v Řepnici). Tak synek vzpomínal na mládí, kdy jako člen české repre a Dukly v Račicích strávil každý rok aspoň tři měsíce. Teď už je to tam celé jiné, nová tribuna pro diváky, nové chánosy (ubytování pro závodníky).
Já jsem doma, částečně pracuju, částečně odpočívám. Teď zrovna jsem dokoukala Krajinu ve stínu, docela mě to vzalo: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11030116481-krajina-ve-stinu/
Tak ABE, dnes pravou nohou! 🙂 A hodně štěstí všem.
I já se připojuji k přání všeho nejlepšího budoucím novomanželům. Osobně nejsem příliš zkušený svatebčan, jako regulérní účastník (tedy nikoliv jen jako divák na obřadu) jsem byl pouze na jediné svatbě, na té své. zrovna příští týden si budeme připomínat kulaté výročí.
I k té naší bych měl dvě veselé historky. Týden před naší svatbou jsme s budoucí manželkou vyrazili na čumendu na náhodně vybraný obřad, abychom se seznámili s prostředím a průběhem obřadu. Z novin (tehdy se ještě svatby zveřejňovaly v regionálním tisku) jsme si vytipovali jednu dvojici a strefili se do svatby velmi prominentní. nevěstu přivezl v kabrioletu livrejovaný šofér, ale co hlavně, oddával samotný primátor. Celou dobu jsme byli nenápadní, řádně jsme novomanželům pogratulovali jako všichni, až posléze nás ženich vyzval , abychom se šli též vyfotit na společnou fotografii. To už jsme vyměkli a pozablekotání, že tam vlastně nepatříme jsme vzali nohy na ramena. Takže tito manželé, pokud se nerozvedli, asi dodnes dumají, kdo byli ti dva záhadní účastníci obřadu.
My jsme pochopitelně na svou svatbu vyfasovali jiného oddávajícího, radního za lidovce, který měl při ceremoniálu osobní specialitu. Trojramenný svícen, jedna svíčka pro ženicha, druhá pro nevěstu, třetí společná. Sice nám přesně popsal, co máme dělat, jak jsem se ex post přesvědčil z videa, leč moje pozornost byla otupělá, takže jsem kromě své svíce zapálil i tu nevěstinu a chystal na společnou, to už mě oddávající šeptem zadržel. Takže správně proběhla jen druhá část aktu, kdy jsme zhasli osobní svíce a společnou rukou zapálili svíci manželskou.
Jinak svatba proběhla v pořádku a důstojně, řekl bych, že přiměřeně osobním a rodinným poměrům nás obou.
Snad mě MLP nepřetrhne jak hada, že zde tyto historky publikuji. 🙂
Veselé.
Kde jste to měli, taky na Nové radnici jako my? A tradiční fotku od studny máte?
Ano, právě tam. A fotku od studny máme. 🙂
Já na té naší vyplazuju jazyk, byla to parafráze na fotku rodičů, kteří to brali až moc vážně, hlavně moje máti (a za dva roky se rozvedli). My jsme s MLP letos 33 let, předtím jsme spolu 3 roky chodili).
Já tedy jazyk nevyplazuji, zřejmě proto, že jsem díky bohu neměl tu neblahou zkušenost s rozvodem rodičů… 🙂
U mě to fakt byla schválnost, no. Teď už vím, že jsem to dělat neměla, nebylo to důstojné, ale dětem se ta fotka líbí (nám tenkrát s MLP bylo 26 a 25, to nás snad omlouvá, no).
Jo a svatba našich kamarádů plná neskutečných omylů. Její třetí, jeho druhá. Začalo to telefonátem od bratra ženicha, že na cestě zavařili auto. Čas byl, takže se pro posádku dojelo. Nevěsta si nechávala šít šaty na jinou podprsenku, takže jsme ji nakonec do těch šatů musely všít. Dojeli jsme na úřad a tam se dozvěděli, že svatba nebude, neb svatebčané nedodali doklady. Nakonec se nad námi smilovali a zařadili za poslední svatbu. Takže jsme se odjeli fotit. Poslední svatba byla hodně veliká, takže oddávající byl dosti unaven. Nejdřív matrikářka špatně pojmenovala nevěstu, znovu od začátku. V oddávající formuli oddávající řekl špatně jméno ženicha, opět znovu. V tom okamžiku pravil Bimbo, který v té době oddával, že už by ho starosta hnal pantokem.
Uf. Tak to bylo pořádně zamotané. Skoro by se dalo říct, že jim to osud chtěl rozmluvit! 🙂
Tak my jsme zažili hroznou spoustu svateb, dost našich skautíků nás pozvalo. Každá byla jiná a byť to třeba nebylo podle mého gusta, všechny byly fajn.
Nezapomenutelná byla „hladová“ svatba mého bratrance. Sjížděli jsme se za třeskuté zimy do podhůří Krkonoš, tam nám u nevěsty dali kávu bez a jeli jsme další hodinu na obřad. Takže my od pěti na cestě a bylo poledne a začal obřad. Po obřadu se konalo velké focení a přesun další hodinu na hostinu. Ve čtyři odpoledne stále novomanželé nikde a my hladoví jako psi. Teta vytáhla z kabelky chleba s řízkem, neb byla na vše připravená. Ona jo, my hladověli dál.
Na to obřadu jsem si musela odskočit a na WC byly k použití staré formuláře….
Auau! Teď nevím, co bylo horší – formuláře nebo hlad.
Ke svatbám nemám nic (no, možná si časem vzpomenu, nic převratného to ale nebude), ale mám velkou radost. Od 4. do 7. teď probíhá v Račicích na kanále 15. mistrovství Evropy národních posádek dračích lodí. MLP tam se svými kamarády je a – včera vyhráli stříbrnou medaili v závodě malých lodí na 500 metrů, dnes mají jednu stříbrnou a jeden bronz v trati na 2 000 metrů (přesnou kategorii nevím, to až večer, ale každopádně jsou to posádky ve věku nad 40 let). Jsou šikovní.
P. S. Jenny, synek tam s někým není?
Gratulujeme. 🙂
Vyřídím.
Jsou docela rádi, hodně se na to nadřeli (3x týdně trénink obnášející min. 5 km běhu a pak aspoň 10 km na vodě, i víc, do toho od dubna o víkendech závody a k tomu několik vícedenních třífázových soustředění), jsou šikovní.
Tak ještě jedna medaile, děvčata nad 40 mají zlato. zaslouží si to.
Blahopřeju!
Dneska pisu z Ipadu takze bez diakritiky – to abyste nemysleli/ly ze jsem Tatar
Tak my se připravujeme na výlet žlutým vláčkem nebo na výšlap podle počasí. 🙂
Prozatím posílám zase pár fotek, jak je postuponě přidávám do galerie. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/125
Davide, co mi to děláš! Máš tam samé hmyzáky:)) Dobrá, ne samé, ale na mě moc 😛
No jo, pridal jsem se na FB do skupin Birding CZ a Motyli klenotnice, tak je holt fotim. 😀
Na Birding Cz jsou naše pražské děti a spousta našich kamarádů z okruhu té mini-CK, se kterou jsme jezdívali do Litvy a do Řecka.
Ale jeste pribudou fotky z liberecke botanky. Ty jeste nemam zpracovane. 🙂
Koukám, že dnes je tu opravdové prázdno 🙂 Inu, letní svátky! Užívejte si!
Jo, přidávám avizo na příští týden 🙂
Pondělí – Aries
Úterý – Pů
Středa – Chatník
Čtvrtek – Mamut
Pátek – Tora
Je to spousta báječného čtení, nenechte si to ujít! 🙂
Nenechame spolehni se
Zdravím všechny. Zítra se žení syn. Nějaké (ne)veselé svatební příhody? Vzpomínejte.
Ahoj ABe, moc blahopřeju mladým i celé rodině a ať se vám to povede 🙂
Mě v souvislosti se svatbou napadlo jediné 🙂 To se ženil Andy na zámku v Bílých Poličanech a to od nás není daleko. Většina hostů včetně Anniných rodičů tam už byla. No a Andy si přál, aby jako ženich přijel na kole 😛 Ok, proč ne. Jenže tehdy jsme měli jen sportovní horská kola! Copak pánové v obleku (Martin a Andy) to dali důstojně, ale já jsem měla šaty, že.
No a za námi jelo doprovodné vozidlo – sousedčina dcera řídila moje auto, ve kterém byl kromě psů i její dědeček.
No a jak jsme svištili dolů serpentýnami na Velehrádek, jela jsem předkloněná, jak jinak. A starý pán prý sepnul ruce a řekl: Ach, ta paní Ruščáková, to je ale ŽENA! 😀 😀
Marcela se strašně smála, když mi to líčila. Uhádnete, co ho k tomuto obdivu vedlo? 😀
Odhaduji , že šaty vlály, vlasy vlály…
No Dede, určitě to kolo?
Jinak si nahonem vzpomínám na příhodu se svatební kyticí ze svatby mého bratra. K obřadu se jelo z domu nevěsty. A dům už byl zamčený a klíče na cestě na obřad, když nevěsta s hrůzou zjistila, že uvnitř zůstala svatební kytice. Tak pro tu kytici ženich lezl naštěstí otevřeným záchodovým okénkem.
To je normalne parafraze na Beatles – pisen Vlezla koupelnovym oknem
Když jsem se vdávala, bylo to obdobné – kytka zůstala ve sklepě.
„Sukénky si hore vykasala, bielé nožky ukázála“ 🙂
Jdeš na to dobře, ale nebyly to vykasané sukýnky. Spíš tak nějak těsně přiléhající. 😉
Blahopreji novomanzelum a hodne stesti a veselou svatbu vesele prihody by byly zverejneni je vzdycky na peclive uvaze letos mame s Davidem pate vyroci a slavime ho pobytem na horach a na Stribreni. Moje nejvetsi obava pred svatbou byla ta, aby nikdo nespadl do svatebniho dortu nespadl a dort byl prekrasny lehoucky ovocny zdobeny kvitim.
Náš syn se ženil před dvěma roky (23.7.), pravda, už s 9ti letou dcerou a 3 letým synem 😀 . Plánovali to dlouho, řadu let, ale vždycky jim do toho něco (někdo – Matěj 😀 ) hodil vidle. Nemocnej děda, 2x covid, snacha trvala na svatbě v létě na louce, i když obřad byl na radnici, těhotná se vdávat odmítala, Matěj se narodil 15.7. :-), no naštěstí je konečně ženatej 😀
Bylo šílený vedro, já měla naprosto geniální nápad, že jim upeču svatební koláčky. Bylo jich 640 (!!!!) v tom vedru, tvarohový, povidlový a makový, ořechový jsem už nedala 😀 Svatba byla krásná, měli půjčený spec. svatební párty stany, vařil jim téměř zadarmo (za cenu surovin) synův kamarád, který vařil mimo jiné i Obamovi, část si „předvařil“ ve vlastní restauraci, část se dělala na místě na velikánském grilu. Děti měli postavený (půjčený od obce) skákací hrad, a napuštěný bazén.
Dneska – s odstupem času, oba říkají, že to bylo sice hezké, ale kdyby se měli brát dneska, s těmi zkušenostmi, protože spoustu věcí si zařizovali sami, vlastně skoro všechno, tak by to byla svatba jich dvou a dvou svědků 🙂 a prý kdybychom my rodiče (z obou stran) nezlobili 🙂 , pozvali by nás na slavnostní oběd. A já bych byla ušetřená těch svatebních koláčků 😀
Tak ať se vám to vyvede podle představ a hodně štěstí novomanželům.
Tak chodí spolu od tanečních, bydlí spolu od vysoké, vnuk má za čtrnáct dní rok, tak už bylo na čase. Všechno si zařizovali sami, po nás nich nechtěli. Svatba bude v penzionu kde dělají jen svatby a podobné akce. Všechno na jednom místě, bez přejíždění z úřadu na hostinu, kdo je zdaleka může přespat. Asi se tam upečeme, zítra má být třicet stupňů.
To zní velmi rozumně, nakonec ty koláčky byl můj nápad 🙂 . No ale Lucka nedala jinak, než že svatební hostina bude na louce… 😀
ABe, to dáte! Příští týden má být ještě tepleji, takže vlastně máte kliku 🙂
Blahopřejeme ! Všechno dobře dopadne!
Nám se na svatbě zabouchnul hudebník na WC. 🙂
😀 Jo, zpětně je k zasmání, ale zabouchnutí se na cizím záchodě bývala moje velká obáva! 🙂
Gratuluju ke svatbě, určitě to dobře dopadne.
Na tu naši už si skoro nevzpomínám, ale syn se snachou teď v září měli pěknou. Netradičně ve středu odpoledne. Obřad pod stromem na Štvanici (měli tam první rande) u kavárny-plovárny Baden-Baden, pak se šlo přes Holku (lávka HOLešovice-KArlín) do Kasáren Karlín a tam byla veselá párty až do brzkého rána (my jsme šli spát dřív, měli jsme na starosti skoro osmdesátiletou babičku). Hostů bylo aspoň 100, možná i víc (dost se to proměňovalo v čase, někdo přišel jen na obřad, někdo jen na párty). Měli programy pro děti včetně bojovky, turnaj v petanque, slam poetry, balkánskou kapelu, diskotéku (hrál DJ Dušan, náš spolutchán, hraním se živí celý život), no prostě, vyšlo to.
Ty jo, to muselo být velké 🙂
Jj, pěkné to bylo. Přitom za pusu. Nájmy jsme žádné nemuseli platit, vařil kamarád jen za náklady, dort dětem upekla jedna kamarádka, vlasy česala druhá, květinovou výzdobu udělala další, koláče nám pekla paní, co má u nás ve VM pronajatý obchod a nic za to nechtěla (nakonec jsme jí po dlouhém zdráhání nějaké peníze vnutili), nádherné šaty ve stylu art deco byly ze sekáče, atd., atp. Byl to spíš večírek než svatba. Jo a zapomněla jsem na zvon – jak jsem sem nedávno dávala odkaz na ten dokument Zvon zvonů, syn si k němu před obřadem dojel na kánoi a zazvonil, aby nás všechny pozval. Pak na něj na břehu čekala novomanželka in spe a mezi nás svatebčany oba přijeli na růžových kolech.