Jen se Totovi podařilo dostat Mikeala do bezpečí, je tu další podivná zakázka – a tentokrát v ní není ani ten kůň! Zdá se, že dělat kováře ve Vyšším městě může být dobrodružné. Minimálně, když jím je muž bez minulosti, který může být… kýmkoliv.

 

 

Téma 19 Hlasy

 

Na rozcestí

 

Úvodní poznámka:

Bezprostředně navazuje na drabble Podivná zakázka

 

Toto seděl před výhní. Přemýšlel.

Co to bylo za chlapa? Nejdřív prakticky vydírá. Pak mu nechá čas na rozmyšlenou, přestože riskuje udání.

Ta rvačka… byla divná. Vědomě by nedokázal zopakovat, co tehdy udělal! Když pátral po Mikaelovi, našel v hlavě návody, o kterých nevěděl. Jón myslel, že Toto byl voják. Bojovník. Jenže… co když byl zločinec? Bylo tak zoufalé se neznat!

Hlas rozumu radí neznámého ignorovat. Srdce váhá. Možná děvče existuje a opravdu potřebuje pomoc! Jenže… co když si tak zničí vlastní živobytí?

Bojovník nebo zločinec. Kdyby tak věděl!

Hm.

S minulostí nic neudělá. Podstatné je, jakou cestou půjde teď.

 

Závěrečná poznámka:

Doufám, že hlasy v hlavě se dají počítat 🙂

 

19 Nesoutěžní

 

Jsem šťastná. Pomoc!

 

Úvodní poznámka:

Kdesi v uzavřené kamenné místnosti plné látek.

 

Jsem tak šťastná, že tu mohu pracovat a být pro společnost užitečná.

Bojím se. Chtěla bych jít někdy ven! Vidět jiné lidi. Mluvit s nimi!

Dělám z obyčejného plátna překrásné látky, které lidi milují.

Nenávidím to! Nikdy to nekončí. Už mě nebaví ani vymýšlet vzory.

Děkuju, že jako nečlověk smím žít. Platím prací.

Jsem tak zoufale sama. Když přišly mé první… dny, zděsila jsem se. Dozorce se mi smál a hodil mi sem jen pár hadrů. Nechtělo se mi žít. Donutili mě.

Jsem šťastná. Víc od života nechci.

Tohle nejsou moje myšlenky. Nechci tu být. Dědo, kdy už konečně přijdeš?

 

 

Bonus 19. 4. Z jiného úhlu pohledu

 

Že já nejsem mladší!

 

Úvodní poznámka:

Jiný pohled na události obstarává Johanna, porodní bába a zkušená pašeračka ohrožených magických dětí do bezpečných zemí.

 

No tohle! Starý Gerem našel malou Freyu! Konečně víme aspoň o jednom z dětí.

Toto je dobrá volba. Ovšem zkoušet mu vyhrožovat… Na prosbu o pomoc by kovář kývl rovnou. Dohlédnu, aby se ti dva dohodli. Snad to vyjde. Pomůžu jim pak utéct.

Ach jo, proč nejsem mladší! Být mi teprve šedesát, neváhám. Toto není jen pěkný na pohled. Je silný, spolehlivý, oči se mu umějí smát. Odvádí dobrou práci, koně se ho nebojí. Je jemný ke slabším. Chicht, myslí si, že nevím o kotěti, které krmí.

Snad poprvé lituju let, které mi uběhly. Být jen trochu mladší, je můj!

 

Téma 20 Kapitola sama pro sebe

 

Když selhává dokonalý plán

 

Úvodní poznámka:

Ocitáme se v hlavě velmistra Colbyho, šéfa původně velmi užitečného učitelského řádu Strážců světla. Co ovšem Vladař vyjádřil přání, aby řád podporoval jeho politiku vyloučení magie v Jezerní zemi, s potenciálem rozšířit vliv i do ostatních království, kde řád provozoval školy, došlo k… neblahým… změnám. Jak se zdá, Colby má finanční potíže.

 

Vysoký muž v hnědé kutně přepásané zlatem vykládaným opaskem chodí sem a tam po velkolepě zařízené místnosti. Mluví sám k sobě.

„Nikdy jsem si nemyslel, že úspěch bude znamenat takové problémy! Naše školy chtějí všude, kde mají pocit, že vzdělání je zbytečný luxus. Severní země, Království středu, pronikáme i na jih. Učitele ovládnu snadno – stačí mluvit vznešenými slovy a rozdmýchávat vášně nad teoretickými otázkami. Vladař rozšiřování financuje, ale kde jsou odměny pro nás?

Zvláštní kapitolou jsou ti magičtí spratci. Proč je nemůžeme sbírat starší? Takhle nic nevydrží. To mi má můj dokonalý plán selhat jen na tom, že chtějí maminku?“

 

Téma 21 Úsek častých nehod

 

Nové nebezpečí

 

Úvodní poznámka:

Gerem a Toto stojí na břehu moře v opuštěné zátoce. Dívají se směrem k nedalekému ostrovu. Vypadá to jako snadná cesta, ale pobřeží je kamenité a voda v zátoce se podivně vlní.

 

Toto se zadíval na maličký kousek budovy utopený v zeleni ostrova.

„Tam Freyu drží?“

Gerem přikývl.

„Z přístavu se tam dostanou celkem snadno, my ale takhle na očích vyjet nemůžeme. Tohle je jediné místo, odkud můžeme vyplout, a kam se vrátit, aby nás rovnou nechytili.“

„Nic moc,“ zabručel Toto, když viděl vlny rozbíjející se na balvanech.

Gerem se zadíval k ostrovu. „Tudy sám a v noci loďku nenavedu, i když jsem to zkoušel už mockrát. Musíme být dva. Rozumíš moři? Umíš plachtit?“

Toto pokrčil rameny.

„Nevím.“

Když se Gerem naštvaně nadechl, dodal:

„Velíš ty.“ Pousmál se. „Neboj, rychle se učím.“

 

Téma 22 Srdce je párový orgán

 

Když je strach silnější než láska

 

Úvodní poznámka:

Na moři bystře pluje malá plachetnice. Vane svěží vítr, moře se ježí krátkými vlnami. Loďka nese plné oplachtění, trup je mírně nakloněný, za lodí je vcelku rovná brázda. U kormidla je Toto, Gerem sedí vedle a pečlivě dohlíží.

 

Toto se nechal unášet větrem i radostí. Tohle určitě nikdy nedělal, ale moc se mu to líbilo. Byl Geremovi vděčný, že se rozhodl věnovat den tréninku. Zpočátku mu to šlo ztuha – loďka byla něco úplně jiného než koně! Ale jak slíbil, učil se rychle. S Geremem si začali rozumět, takže si nakonec troufl položit onu zásadní otázku.

„Víš, tobě naprosto rozumím. Koho ale nechápu, jsou Freyini rodiče. Jak se jí mohli vzdát? Vždyť matka musela Freyu milovat už když ji nosila pod srdcem? Otec nakonec také!

Gerem dlouho mlčet. Nakonec odpověděl.

„Děsí je magie. Strach byl nakonec silnější než láska.“

 

 

Téma 23 Pracovní boty

 

Není památka jako památka

 

Úvodní poznámka:

Je hluboká noc, moře je celkem klidné, jen příboj pění vodu kolem pobřežních skal. V nevelké zátoce je jediné místo, kde se nachází krátká kamenitá pláž. Na ní je vytažená malá loďka, plachetnice, která má i vesla. Vzadu v borovém lese jsou uvázaní dva osedlaní koně. Měsíc právě vychází, vane jen nepříliš silný vítr. Toto a Gerem se chystají nastoupit do lodi.

 

Gerem opatrně vytáhl z kapsy malý kožený váček a podal ho Totovi.

„Freya ti nemusí věřit. Ukaž jí ten přívěšek, pochopí. Jen ho, prosím, neztrať. Je po mé ženě…“

Toto kývl a schoval ho do taštičky pověšené na opasku.

„Dobrá. Tak znovu. Dostanu se do budovy. Schovám se. Postarám se o stráže. Najdu Freyu. Dostaneme se ven – nějak. Poběžíme k lodi. Odplujeme.“

Gerem přikývl a podal mu měkké kožené boty. „Přesně. Teď se přezuj. V jezdeckých botách to nedáš.“

Toto poslechl. Naštěstí mu seděly.

Trochu smutně se pousmál:

„Ty zas neztrať moje boty. Nic jiného mi z minulého života nezbylo.“

 

Téma 24 Vrána k vráně sedá

 

Akce začala

 

Úvodní poznámka:

Mezi tím v ohrazeném dvorci, kde drží Freyu. Mluví tam spolu dva strážci, mající zrovna službu.

 

„Nevím, proč tu musíme holku hlídat. Ven se nedostane, zvnitř se ty dveře otevřít nedají. A ta její magie je jen… látková. V naší hospodě dnes hrajou kulečník. Pozvali mě!“

„Tak jdi, jestli si troufneš. Já bych radši zkusil jiné… věci. Už není děcko.“

„Ale fuj! Snad bys nešel s magickou! Nelidi to jsou. To je, jako bys šel třeba s… ovcí.“

„Teď děláš svatýho! Minule jsi od ní nemohl ruce odtrhnout!“

„Je to pěkný, když se bojí, ne?!

***

„Neslyšel’s něco???“

„Asi kuny…“

„Chtěl bych hrát kulečník!“

„Chci ženskou.“

„Cc…??“

„Auáá!“

Nad oběma nehybnými postavami se sklonil temný stín.

 

 

Téma 25 Uhoď ho, nemá žádné kamarády

 

Stráž je nahá!

 

Úvodní poznámka:

Toto se ujistil, že strážci jsou spolehlivě v bezvědomí a šel hledat Freyu. Dveře zavřené zvenku našel snadno. Zaklepal. Doufal, že už to samo o sobě upozorní dívku, že přichází přítel. Stráže neklepaly.

Freya. Bylo jí patnáct a už tři roky byla otrokyní. Teď, uprostřed noci, někdo na dveře jejího vězení zaklepal. Sedla si na postel a nevěděla co udělat. Může říct „dále“, když sama nedokáže ty dveře otevřít?

 

Toto vstoupil. Ve světle lampičky uviděl bledou dívku se strachem rozšířenýma očima.

„Neboj, posílá mě tvůj…“ začal Toto a nejednou zmlkl. Přestože na sobě cítil oblečení, byl evidentně nahý! Šaty mu nějak… zprůhledněly?

„Děda,“ dodal, zatímco hledal, jak se zakrýt. Než něco vymyslel, byl opět normálně oblečený.

„Dědeček Gerem?“ zašeptala dívka.

Přikývl. Vytáhl z brašny váček. „Tohle ti posílá. Abys pochopila, že tě chci dostat na svobodu.“

Vzala si ho. Nahlédla dovnitř.

„Ustrojím se a jdu,“ slíbila.

Zdvořile se otočil zády. Neodolal.

„To průhledné oblečení… boj proti strážím? Když ti chlapi ubližovali?“

Usmála se, i když ji neviděl.

„Fungovalo to…“

 

Závěrečná poznámka:

Myslím, že uvězněná dívka a neurvalé stráže odpovídají tématu… I když jde o ni a ne o něho 🙂

 

25 Bonus – První čtení

 

Těžká zkouška

 

Úvodní poznámka:

Loďka plachtí po moři osvětleném jen svitem měsíce. Vítr čeří vlny. Toto sedí na přídi, Gerem vzadu u kormidla, Freya těsně u jeho boku. Jak vplouvají do zátoky, loďka musí zpomalit. Teď je čas, kdy se ukáže, jestli se Toto dobře učil.

 

Napětí sílí.

Toto se choulí na přídi, aby co nejlépe viděl vodu před lodí. Občas zvedne hlavu, aby si upravil směr. Vysoká borovice, rostoucí kousek za jejich cílovou pláží, slouží jako maják.

„Vpravo… rovně… maličko vlevo.“

V duchu zatouží, aby seděl u vesel a chtěla se po něm jen hrubá síla. To by zvládl! Číst potmě hladinu moře tak dobře, aby se vyhnuli všem pod vodou číhajícím balvanům, je mnohem těžší. Taková zodpovědnost hned napoprvé!

„Trochu vpravo a držet směr! Je to úzké!“

Slabé skřípění, trup lodi se zachvěl, loďka pluje dál.

Konečně!

Když vyskočí z lodi, klepe se úlevou.

 

Závěrečná poznámka:

Toto poprvé v životě potmě „čte“ hladinu moře, aby našel podle drobných vírů a nepravidelných vln cestu pro loď. Snad to jako první čtení projde 🙂

 

Téma 26 Výběr z hroznů

 

Těžko vybírat, když je cesta jen jedna

 

Úvodní poznámka:

První část útěku se podařila, ale je třeba pokračovat. Podle plánu má Toto ujet s Freyou na koních až do jednoho z měst dále od pobřeží, kde se mají skrýt a čekat na Gerema. Bezpečné, proveditelné. Leč…

 

„Ne! Chci být s dědou!“

Gerem si vzdychl. Nechtěl vnučku opustit, ale nešlo to jinak. Musí vrátil loď – za světla.

„Už roky jsem neseděla na koni!“

Toto si vzdychl. Raději by vracel loď!

Nasedl na koně, otěže druhého chytil do jedné ruky a druhou natáhl k dívce.

„Pojď, pojedeš se mnou, koně budeme střídat. Za dva dny se s dědou sejdeš.

„Ne!“

Chápal její odpor. Slyšel stráže. Jenže tohle byl jediný způsob, jak to udělat. Musí ji přesvědčit.

„Postarám se o tebe. Jako táta.“

A sakra! Otec se jí přece vzdal!

Zmlkla.

Vzhlédla.

„Jako opravdový táta?“

Kývl.

„Tak jo. Pojedu.“

 

26 Nesoutěžní

 

Když je kvílení víc, než se dá snést

 

Úvodní poznámka:

Toto se zachráněnou Geremovou vnučkou Freyou jedu společně na koni temnou krajinou.

 

Totovi brněla hlava z Freyných nekonečných řečí. Byl to důkladný výběr z palety pubertálního kvílení a stížností!

Snažil se ovládnout. Chápal, o co jde, i když nevěděl, jestli to chápe i dívka.

Dávala najevo svoje emoce a názory – poté, co tři roky nesměla mít ani vlastní myšlenky. Zkoušela, jestli mu může věřit.

Jenže… všechno má své meze.

„Poslouchej, Fifi, vím, že to nemáš snadné. Ale kdybys byla trochu… pozitivnější, cesta by nám lépe ubíhala.“ Potom hrdinně dodal: „I zazpívat bychom si mohli!“

Dívka nejdřív v úžasu zmlkla. Potom špitla:

„Fifi?“

„Proč ne? Vypadáš tak!“

K jeho úlevě se šťastně rozesmála.

 

Téma 27 Soutok

 

To není dobrý nápad!

 

Úvodní poznámka:

Cesta byla horší, než Toto čekal, takže druhý den večer museli vzít za vděk zájezdní hospodou.

 

Místní štamgasti už měli pořádně vypito. Hostinský točil pivo.

„Nocleh? Mladá může jít nahoru, ale ty musíš do stáje.“

„Nenechám dceru samotnou. Stačí nám stáj,“ odvětil Toto. „Povečeřeli bychom.“

Opilci však měli jasno.

„Tak prej dcera…“

„Na dceru je starej!“

„Když přivedeš starýmu kozlovi mladou kozu…“

Pak jeden vstal a sáhl po Freye.

Chyba.

Vzápětí se skučením ležel na stole svých kumpánů. Rozlité pivo se stékalo s krví, prýštící z rozbitého nosu. Další dva vstali.

„Táta je kovář,“ ozvala se Freya s varováním.

Opilci se zarazili. Toto měl chuť pokračovat.

Hostinský měl jasno.

„Běžte nahoru, do pokoje. Večeři vám přinesu.“

 

 

27 Nesoutěžní

 

Není, opravdu to není lehké!

 

Byl čas spát. Toto se chystal převléct do čistého, ale nechtěl vycházet ven – po scéně z lokálu.

„Mohla by ses otočit?“ požádal Freyu.

„Proč?“ zeptala se dívka s neskrývanou drzostí. „Už jsem viděla spoustu nahých chlapů!“

„Protože tě o to žádám?“ zkusil se ovládnout Toto.

Podíval se na ni. To byla ale kombinace! Soutok jejího nevinného pohledu a řečí slušících prostitutce. Bože, vůbec Geremovi nezáviděl.

Najednou se zasmála.

„Toto, ty se červenáš!“

„Možná,“ zavrčel. Spolehl se na délku své košile a rychle se převlékl. Potom se na ni podíval.

„Zamysli se, jestli by ses neměla červenat spíš ty.“

Sklopila oči.

 

 

Téma 28 Při plném vědomí

 

Bubnované nebezpečí

 

Do města dorazili před polednem. Freya byla nadšená. Lidé! Obchody! Najednou uslyšeli bubnování. Toto ji okamžitě stáhl do blízkého průjezdu. Bubnování skončilo.

„Na vědomí se dává… uprchlá chovanka… odměna za nalezení a vrácení…“

Freya chytila Tota za ruku a křečovitě ji stiskla. Vlastně se ho dotkla poprvé od trapné scény v hostinském pokoji.

Strčil ji za sebe a naznačil jí, aby bez pohnutí čekala. Cítil, jak v něm roste vztek. Inzerují ji jako zaběhlého psa!

Třásla se strachy a zklamáním. Myslela, že už mají vyhráno!

Bubnování zmizelo v dálce. Toto zkusil povzbuzující tón:

„Musíme z tebe udělat kluka.“

Ten pohled!

 

Závěrečná poznámka:

Slova „ten pohled!“ by měla naznačit to plné vědomí nastalé situace. I když chápu, že je to sporné 🙂

 

28 Nesoutěžní

 

Když musíš, tak musíš

 

Freya si znechuceně snažila obléknout příliš velké oblečení, které přinesl Toto. Ještěže všechno mělo šněrování! Užuž si chtěla pomoct…

„Žádnou magii,“ zastavil ji Toto. „Přesně na to čekají, aby tě našli.“

„Tak co?“ ukázala se mu.

Pokusil se nesmát. „Dobré. Teď vlasy.“

„Ostříhat ne!“ lekla se.

Podíval se na její vlnité kadeře dosahující sotva pod ramena.

„Sepni si je na nahoře na hlavě a nech je spadnout kolem obličeje. Vezmeš si čepici. To půjde. A nebrblej. Lepší než stříhání, ne?
Byl z ní pěkný kučeravý kluk.

Totovi se sevřelo srdce. Dobře věděl, že riskuje vězení. Ale copak ji mohl nechat?

 

Téma 29 Biootec

 

Jak jen mohli?

 

Utíkali. Skrývali se. Přelézali ploty. Schovávali se za zdmi. Drze si vykračovali tam, kde nebyl úkryt.

Jídlo Toto ukradl, nechtěl upoutat pozornost nákupem. Pohoršenou dívku ujistil, že zaplatí. Někdy.

S další nocí se unavená Freya začala opravdu bát.

„Neboj,“ ujišťoval ji Toto. „S dědou máme záložní plán. Záložní plány záložního plánu. Sejdeme se.“

Spali venku, na seníku. Držel ji v náruči, protože se nedokázala zahřát. Přitulila se k němu a ospale zašeptala:

„Toto, proč nejsi můj opravdovej táta?“

„Protože jsem včas nepoznal tvoji maminku,“ udělal si legraci Toto.

Když konečně usnula, opět pomyslel na její biologické rodiče. Jak jen mohli???

 

Téma 30 … a zbytek je historie.

 

Konce a začátky

 

„Dědo!“

„Pssst! Holčičko moje…“

„Toto mi teď říká Eino, pořád. Prý nikdy nevím, kdo poslouchá!“

Gerem měl v očích slzy.

„Toto, nikdy ti to nezapomenu.“

„Neděkuj, ještě nejste za hranicemi. Na řeku bych nešel. Budete tam jak kachny na rybníku.“

„Jak tedy?“

„Oklikou přes moře. S důvěryhodným kapitánem.“

„Vím, za kým jít.“

„Toto, prosím, půjdeš s námi? Do Království? Budeme bydlet ve městě, kde je palác! Budu chodit do školy a učit se u mága!“

„Ne. Pomůžu vám až k lodi a pak se vrátím do kovárny.

„Toto! Prosím!“

„Ne. Tohle je váš nový začátek. Já se vrátím ke svému.

 

Nesoutěžní

 

Jedna záchrana nestačí

 

Toto si protáhl záda a mimovolně zasténal. To nebyl kůň, ale slon! Každá z jeho podkov vážila tolik, co dvě normální. A když mu zvedl nohu, valach se o něj s chutí opřel – hlavně, že měl pohodlí!

S úlevou si sedl na práh kovárny a pohladil předoucí kotě.

Jestlipak dojeli? Doufal, že jsou v pořádku. Že Gerem má tolik klidu, kolik mu ta jeho ještěrka dovolí. A Freya si konečně užívá holčičího života.

Stýskalo se mu.

Jenže někde jsou další magické děti, které nikdo nehledal. Ty unesené jako první už jsou dospělé – pokud přežily.

Že by Strážcům nabídl kovářské služby?

 

Konec (pro teď:))