Román Alžběta a drak vyšel a jeho obsah je už uzavřen. Více na www.alzbetaadrak.cz Každopádně děj pokračuje 🙂 Letos jsem se v drabblích zaměřila na jednu dějovou linku druhého dílu. Hlavním hrdinou je Toto, muž bez paměti, a tedy i bez známé minulosti. V době začátku tohoto příběhu nacházíme Tota v Jezerní zemi, ve Vyšším městě, sídle místního vládce, kde se snaží živit jako podkovář.

Fandom: Alžběta a drak

Téma 00 Zúčtujem spolu

Kovárna nebo vězení?

Díval se na arogantního pána, vystrašeného podkoního a naštíplé kopyto vysoce březí klisny. Už dva kováři s nimi odmítli mít co do činění. Neustále zdůrazňovaná cena zvířete i očekávaného hříběte z toho dělaly zatraceně riskantní zakázku.

Nabízel dvacet stříbrných, pokud se to povede. Vězení, pokud ne.

Už za deset stříbrných mohl mít na dalšího půl roku pronajatou kovárnu. Pro muže bez minulosti, rodiny a jakéhokoliv zázemí to bylo terno.

„Takže si troufneš?“ Pán mu pohrdlivě hodil k nohám sáček s mincemi.

Prudce se nadechl. Kovárnu potřeboval. Kývl.

„Nechám ji tu do zítra, s pacholkem. Posoudím tvou práci a zúčtujem spolu.

Téma 01 Slepičárna

Život máš jen jeden

Úvodní poznámka:

Kovář Toto přebírá do své péče klisnu a mluví s pacholkem, který ji má na starosti.

„Uhni, znervózňuješ ji. Proč děláš pacholka, když se bojíš koní? A jak se jmenuješ?“

„Mikael. Musím, platím otcovy dluhy. Pán se stará, abych je splatit nedokázal.“

Toto ztuhl. Pány rád neměl.

„Co je tedy tvůj obor, Mikaeli?“

Mládenec se rozjasnil.

„Hudba. Na cokoliv, hlavně na lyru. Chtěl jsem se jít učit…“

Podíval se na jeho umouněné ruce. Mikael sklopil oči.

„Proč tedy ve volnu nehraješ na rynku nebo v hospodě? Vykoupil by ses!“

„Nemůžu! V akademii by mě strašně pomluvili. Tohle se nesmí!“

„Nechápu. Radši budeš otrokem? Nech je, ať si kvokají. Chceš hrát, ne? Život máš jen jeden.“

Téma 02 Nejistá konstanta moderní doby

Mříže jsou vždycky mříže

Toto přinesl do stání náruč slámy.

„Tak co budeš s Bublinkou dělat?“ zajímal se Mikael.

„Bublinka?“ pousmál se Toto a pohladil kobylčinu pěknou hlavu.

„Nejdřív ji nechám odpočinout. Pohodlně, tady nemusí být uvázaná.“

„Ty jo, ty máš pro koně vlastně pokoj! I když s mřížema. To jsem ještě nikde neviděl.“

„Já taky ne,“ zasmál se Toto a sledoval, jak se klisna spokojeně protahuje a pije vodu.

„Tady vedle stojí skoro nepoužívaná šatlava. Majitel kovárny jednu celu koupil.“

Mládenec se okamžitě prosmykl kolem Tota ven. Mříže jsou mříže, i když nově je za nimi kůň.

Toto se zasmál.

„Neboj, nejsem žalářník.“

Téma 03 Velký flám

Opilá naděje

Hluboko v noci zněly z kovárny údery kladiva. Toto byl spokojený. Zatímco si Mikael vyrazil do města, zvládl to nejtěžší – ořezat a opilovat naštípnuté kopyto, aniž by poškodil citlivé části. Bublinka poklidně spolupracovala.

Teď vytvářel speciální podkovu, která urychlí hojení rohoviny. Najednou nadskočil úlekem – někdo rozrazil vrata do kovárny.

Mikael.

„Semtu! Dejemje Ublinka?“

Toto bleskově odložil žhavé železo a posadil potácejícího se mládence na stoličku.

„Ty ses ale zřídil. Jak, když nemáš ani floka?“

„Kademieseůžejítbodnout! Simělpravdu!“ Vítězoslavně se zasmál. „Lidiměchtěj! Čilimimandolinu ajahrál!“

Nešikovně Tota objal.

„Těmilju!“ A usnul.

Toto ho zamyšleně uložil.

Průšvih nebo cesta z otroctví? Kdyby tak věděl!

Téma 04 Spustit kotvu

Když se kořist vzpouzí

Bylo časné ráno, když Toto uslyšel zaťukání na pootevřená vrata. Otočil se.

Tarja. Pěkná žena, snažící se frivolním stylem zahánět neodvratitelně se kupící roky. S pohledem lovící lvice.

Co se Toto usadil, lépe oblékl a poctivě pracoval, místní vdovy vyhlásily hon.

Tarja zaútočila přímo.

„Potřeboval bys mít doma ženu, aby tě opečovala. Konečně zakotvit. U mě by ses měl jako král.

Toužebně se podíval po plném košíku, ale držel se ověřené odpovědi.

„Jsi hodná. Ale možná někde nějakou mám.“

Urážka, pokoření, hněv.

„Ty? Leda nezaplacené účty v bordelu!“

Zuřivě za sebou práskla vraty.

Toto si povzdechl.

Škoda, snídani by bral.

Téma 05 Bezpečné známosti

Zjevení

Úvodní poznámka:

Toto odevzdal okovanou Bublinku i s nazelenalým Mikaelem vznešenému pánu Hakanenovi, a dostal slíbených dvacet stříbrných. Okamžitě je ukryl a přemýšlel. Měl hlad. Nejen po nějakém jídle, ale i po informacích. Cítil se strašně bídně, když poslal Mikaela zpátky k jeho neútěšnému životu! Takže šel na návštěvu. Johanna je stará žena, místní porodní bába, která zná opravdu každého.

Johanna ho uvítala úsměvem. Maličká, hubená jak ptáček, s jasnýma očima. Složil jí ke dveřím náruč polen.

„Díky, díky. Dáš si se mnou oběd?“

Toto kývl, tady bylo bezpečno.

Když pojedli, zeptal se.

„Znáš Mikaela? Kluk, tak osmnáct, slouží u nafoukance od Služebníků světla, nebo jak si říkají.“

Johanna se zamyslela.

„Strážců světla… Jo, vím. Máma mu umřela, táta chlastá.“

„Chtěl bych mu pomoct. Podle všeho je nadaný hudebník.

Překvapení.

„To on včera hrál u Zlomené korouhve?“

Toto přikývl.

Johanna se zarazila.

Šla kolem, když jí muzika zahřála srdce a odnesla roky. Zhrozila se.

Bohové, patří snad Mikael k… prokletým?

Bonus č. 1 Podvodník – postavy z obrázku

Krev plná hudby

Úvodní poznámka:

V drabble vystupuje Mikael.

Půjčili mu mandolínu a on hrál. Konečně! Muzika v jeho krvi už netrpělivě vřela. Talent tak velký, že ho musel skrývat. Maminka se bála: „Předstírej, že takový nejsi. Prosím!“

Sál v hostinci byl plný lidí a hluku. Dokud nezačal.

Nejdřív si hudba vzala jeho, pak i ostatní. Posílal dál touhu, radost, lásku, smutek i žal. Rozechvíval lidem srdce a obnažil duši. Nechal je zpívat, tancovat, výskat i plakat.

Siláky, mrzáky, milence i manžele, chlapce i děvčata, poutníky, dokonce i hrobníka s jeho věrným psem. I hospodský si pozpěvoval, když točil další pivo.

Když skončil, ticho bylo nesnesitelné.

Prozradil se?
Prokletý.

Téma 06 Já sama

Johanniny výčitky

Úvodní poznámka:

Johanna poté, co Toto odešel.

Nehnutě seděla u stolu.

Vladař? Hnusný krutý dráb! S armádou obsadil zemi a… zakázal magii.

Všechny nositele magie prohlásil za nelidi. Vyhnal je. Poštval proti nim lidi. Tady, kde se nemagickým rodičům rodí magické děti. Vojáci je hledali a sbírali jako vadná štěňata. Nikdo nevěděl, co se s nimi stalo. Rodiče se děti snažili chránit, ale magické nehody se utajit nedaly.

Už dvanáct let pomáhala pašovat magické děti ze země. Riskovala, ale jen ona sama.

Mikael. Jak ho mohla přehlédnout? Teď má ovečku ve vlčích spárech.

Říkají si Strážci světla. Spíš jsou strážci pověr. Vrazi.

Mikaeli, vydrž. Pomoc přijde.

Doufám.

Téma 07: Protřepat, nemíchat

Kdo s koho?

Totovo přemítání nad podivným Johanniným chováním přetrhla další zakázka. Upravit kopyta oslovi. Zaváhal. Naučil se tyhle roztomilé mizery nepodceňovat.

Neuklidnilo ho, když majitelka velmi rychle zmizela.

Prvně ho osel kousl při uvazování.

Podruhé, když se předklonil. Au! Sezení bude bolet. Co teď?

Zkusil seno.

Dostal kopanec.

Přidal větev. Osel šťastně zahýkal.

Toto málem taky. Může pracovat!

Kopýtka prokoukla.

Pak se ten ušatec otřepal. Ty čuně! Hnědou srst měl plnou uschlého bláta!

Hotovo. Tenhle stříbrný si fakt zasloužil!

Sáhl po poháru s ředěným vínem a zaklel.

Na dně byl kousek zatím pevného bahna.

Víc vína neměl.

Přičichl.

Půjde to… Hlavně nemíchat!

Téma 08 Zde leží počátek všeho

Strážci světla nebo Šiřitelé temnoty?

Úvodní poznámka:

Toto se vypořádal s oslem a vrátil se k tomu, co chtěl po návštěvě u Johanny zjistit. Takže se vyptával, i když radši opatrně. Ukázalo se, že opatrnost byla na místě – dokonce i u cizince.

Podíval se nahoru, na velikou strohou budovu vyrůstající z vnitřních městských hradeb. Tak tam to všechno začalo. Tam se prý nachází hlava chobotnice, která pouští jed i po okolních zemích. Když Toto konečně pochopil, co jsou zač, šla z nich hrůza.

Prý Strážci světla. Spíš Šiřitelé temnoty!

Kdo se, sakra, bojí učitelů?

Tihle ale nebezpeční byli – pokud byli poslušní. Předávali pak svým žákům mezi čtením a počítáním i nenávist. Ti nahoře si prý poslušnost vynutit uměli.

Ale proč?

Magie je jako nůž – užitečná nebo nebezpečná. Podle toho, kdo ji ovládá. Nůž lze odložit, vrozenou magii nikoliv.

Čeho vlastně chtějí dosáhnout?

Téma 09 Jsi-li sobec, opusť obec

Zradíš? Pak se nediv

Když zakážete magii v zemi, kde se málokdy, ale přece rodí magické děti, dozvíte se o lidech možná víc, než byste čekali.

Jistě. Vždy tu jsou tu hrdinové, ochotní skládat oběti. Pro své děti, někdy i pro cizí. Vladař, který se země zmocní násilím, si musí na hrdiny dávat pozor. Exemplární tresty musejí být vidět. Popravdě útěk do cizí země jen s minimem majetku už sám osobě trestem je.

Pak tu jsou ti slabí, kdo obětovali své magické děti, aby jejich život mohl pokračovat stejně, jako dřív. Nefungovalo to. Svojí zradou ztratili duši a sousedé je vyštvali stejně – za sobectví.

Téma 10 Kočičí zlato

Kočičí zlato v hrdle?

Úvodní poznámka:

Pán Hakanen se dozvěděl o Mikaelově produkci a nyní ho zpovídá.

„V době, kdy jsi měl dohlížet na moji drahocennou klisnu, jsi byl v hospodě a na své povinnosti jsi ani nevzdechl!“

Mikael mlčel. Hádat se s pánem není dobrá taktika.

„Prý jsi pil, hrál a zpíval. Co mi k tomu řekneš?

Mikael pokrčil rameny a neřekl nic. Bublinka byla v pořádku, tak jaké stížnosti?

Pán přitvrdil.

„Lidé o tvé hudbě ještě pořád mluví. Jak to, že jsi tak dobrý? Nemáš žádnou školu, ne?“

Mikael věděl, že jde do tuhého. Byl připraven.

„Když lidé pijí alkohol, obdivují všechno.“

„Tys také pil!“

„Ano, pane. I proto mi prošlo kočičí zlato za pravé.“

Závěrečná poznámka:

Až na to, že jeho zlato v hrdle je pravé – a magické 🙂