Dost dlouho jsem přemýšlela, jaké loňské fotky nabídnout. Přece jenom fotím většinou při výšlapech se psy za humna našeho města, takže zákonitě se mi náměty fotek dost opakují. Ale pak, při čtení Alexina fotočlánánku, mne napadlo, že se zaměřím na to, co je u nás tak vzácné – na vodu.
Voda ve všech podobách, co jsem ji vloni u nás na jihu potkala. Byl to sníh i led, tekoucí i stojací, sladká i slaná (ech, ta teda je s většího jihu), průzračná i neprůhledná, z nebe padající i na zemi ležící, se zvířátkem na hladině i pod hladinou.
Pravda, jisté typy vod u nás nenajdete – potůčky, zurčící přes kameny, vodopády či horská plesa. Za to tu máme skoro každý rok velkou vodu, kdy se Dyje rozlije do rozhraní povodňových koryt (a jednou začas ta koryta i překročí) a přináší životodárnou tekutinu do lužních lesů pralesa na Soutoku, kde její tak potřeba a stále je jí žalostně málo.
Vybrala jsem dvanáct fotek… respektive fotek je nakonec sedmnáct s tím, že si Dede vybere ty, které se jí budou nejvíc hodit. Při psaní tohoto článečku ještě nevím, které to budou (překvapení i pro mne), takže k fotkám toho moc nenapíšu. Ale kdo se bude chtít podívat na všechny fotky, tak prosím na Rajče https://1url.cz/Auc7S, kde jsou k nim i nějaké popisky – kdy, kde a co (:o)).
Přeji Vám krásné rusalčí dny a na zdraví.
Vaše YGA
Dede: Velmi děkuju Yze, že mě nechala vybírat! 😛 Cítila jsem se, jako když mám zabíjet kuřátka. Takže kdo jsem já, proti autorovi? Takže tu jsou všechny 😛
1. Sněhové posezení 22.1.
2. Led 10.2.
3. Rybník 31.3.
4. Pod vodou Niva Dyje 4.4.
4a. Jarní vody 17.4.
5. Západ nad vodou 22.5.
6. Sargasová polívka 5.6.
7. Moře vody 17.7.
8. Zlato pro královnu 9.8.
8a. Když na jihu prší 16.8.
9. Ukládání na lože 8.9.
9a. Vodní pes 22.9.
10. Ve vodě se shlížela 2.10.
10a. Šíp ve vodě 16.10.
11. Vody tajemné 1.11.
12. V lese sněhu 3.12
12a. Potok konce roku 30.12.
Dede: Protože mám uznání, nechci po vás jednu vaši nejhezčí fotku, ale určete si tři… (I tak je to těžké!:))
Ygo, ty fotky jsem průběžně viděla, ale takhle shromážděné jsou zase něco úplně jiného.
Moje tři nej: Jarní vody (to asi nejvíc, vlastně nevím proč), Ve vodě se shlížela a Potok na konci roku.
Umíš!
Věřím, že i tvé výběry by nás oslovily… 🙂 Ok, já už nic neříkám:))
Já to mám napsaný ve svým sáhodlouhým seznamu úkolů 🙁
Děkuju. A doufám, že ten výběr nemáš až na konci seznamu… 😉
YGo, též „zbaběle“ nevybírám tři nej, ony jsou NEJ všechny. Umíš krásně fotit, obzvláště vodní odrazy, které (už jsem myslím jednou psala)jsou tak přešné, že těžko odhadnout, co je nahoře a co dole (já vím, chce k tomu mít dokonale klidou hladinu). Třetí fotka – rybhník je také skvělá – myslela jsem že se větve smuteční vrby dotýkají hladiny, ale v albu píšeš, že je to rákosí – úžasný klam a k tomu ty něžné vlnky dokonalé vroubené sklo. Dokonce i Dyje vylitá z břehu má svoji krásu. Ano, dost ponurý pohled, hlavně pokud voda někde nadělala škodu. Ale na druhé straně je to – jak sama píšeš „životodárná teklutina“ a nacucaná půda i kořeny z ní pak mohou ještě určitou dobu žít. Fram je kus krásného psa a spokojený Erník potřebuje pročísnout mokrý ocásek.
Děkuju Maričko. Místní lužní lesy jsou životně závislé na jarních záplavách. Ty jsou možné jenom tehdy, když se upustí Vranovská přehrada a následně Novomlýnské nádrže. Bohužel přirozenou cestou (jarní tání a nezregulované toky) už to nyní téměř nejde – sněhu není a rovné toky odvedou vodu pryč ze země.
Krásné fotky, Ygo, všechny. Moc. Umíš dobře fotit.
No Toro, ty taky umíš dobře fotit! Portréty tvých koček jsou moc hezké, pochlub se i tady.
Tři taktéž nevyberu protože fotky od Ygy jsou všechny nej…
Á děkuju – takové komentáře mne velmi těší, i když se musím tady přiznat, že jedna fotka není moje, ale Terčina – hned ta první 😉 , s Framem na zasněžené lavečce
Fotky jsou krásné všechny, ale asi dokážu vybrat 3 nej. Pominu-li fotky psí, pak jsou to :
2-Led – poněvadž jaksi navíc v těch zmrzlých listech vidím i různé postavičky
5-Západ nad vodou – pro úžasně namíchané barevné odstíny
8-Zlato pro královnu – miluji eleganci labutí.
Díky za porci krásy pro tento den!
Díky Hančo – mně ten led připomíná křišťálové cingrlátka na lustrech. Západ nad vodou je zajímavý taky tím, že jako jeden z mála není focen na Mlýnském rybníce (Apollo), ale na Hlohoveckém.
Mě se líbí úplně všechny 🙂 a posílám podrbání vodnímu psovi Erníkovi Libeznilovi a panu Méďovi Framovi 🙂
Pejskům vyřídím, určitě si podrbání užijí.
Určit nemohu, byla bych jako ty,bijcem ostatních. Všechny jsou nádherné a já mám díky vám oběma krásný den, takový duševní welness. Díky!
Děkuju Jenny, jsem ráda, že jsi ráda! 🙂
Mně se líbí ty západy či červánky nad vodou, je to takové melancholické a klidné. Ale všechny fotky se Ti Ygo mistrovsky povedly! ♥♥♥
Díky Blážo. Večerní červánky fotím ráda – někdy jsou něžné a někdy dramatické, ale téměř vždy potěší.
To jsou tak krásné fotky! Zlato pro královnu nelze nevybrat, ale pak se mi moc líbí Sargasová polívka, protože vyfotit zelené přítmí je něco, co se mi stále nedaří 🙂 Jako třetí vybírám led, ale vybrat jen tři nej, to je teda fakt těžké (jako vraždit kuřátka 😀 )
Děkuju.
Moc těžké vybírání ! Za mne rozhodně zlatá labuť, Tajemné vody a Led. I když – klidně bych mohla vybírat dál 🙂
Děkuju. Vidím, že Tajemné vody mají hodně fanoušků, což mne dost překvapuje.
Ukládání na lože, Pod vodou Niva Moravy a Ve vodě se shlížela, ale hezké jsou všechny.
Ježiš, Niva Dyje. To je tak, když u toho telefonuju a vysvětluju, že nevím, jak velký vejce dneska slépky snesly.
Chachachááá. Moravu tu mám kousek, ale jaksi mne k ní nohy nevedou. Budu to muset napravit.
Tak jsem si říkala, napíšu sem tři, tak to bude labuť, západ slunce a moře, ale pak jsem jela zpátky nahoru a ten potok je tak, jak to říct, nemůžu najít slova, ale asi tak: chtěla bych tam jít na procházku. Sníh v lese, to je sníh v podobě, jak ho mám nejradši – krásně čisťounký a tlumí zvuk a krásně se dýchá. Tajemné vody – taky krása, a šíp ve vodě a sargasová polívka a a a… a tak jsem zjistila, že všechny fotky jsou úžasné a nedají se vybrat jen tři.
Děkuju. Ten potok teče ze zámeckého parku a ztrácí se ve slepých ramenech lužního lesa. Není to bystřina, skotačící přes kameny, ale líná struha, takže kolik vody, tolik bahna (vyzkoušeno mnohokrát na psech). Ale oživení v krajině to je – navíc je v něm opravdu život. Viděla jsem tam už undatru i bobra, běžné jsou kačeny, volavky a kolem chodí i čápi a blbé srnky.
U mě vítězí ta s labutí. Opravdu jako z pohádky. Taky se mi líbí rybník a samozřejmě západy slunce. Ostatně všechny jsou krásné . Máš to v oku.
Děkuju za hezká slova. Ty západy jsou sázka na jistotu, ale musím si už najít jinou lokalitu k jejich focení, ať se furt neopakuju – i když na vodě jsou stejnak nejhezčí 🙂 .
Moc hezké fotky, za mě vítězí Soutok Dyje. A máš pravdu, každý zaznamená spíš vzácnosti, takže vodu a sníh určitě na fotkách moc nemám (v reálu stálý dostatek), ale vzpomínám si, jak jsem byla u vytržení, když sousedům po dlouhých letech vyrostla (a uzrála) na stromě jedna broskev…
Pardon, samozřejmě Niva, ne soutok.
Alčo, já jsem u nás takhle unešená z meruňek! jako když jsem na jihu a šťastně registruju každý strom s citrusy 😀
No – a po dnešní noci bude zázrak, když nějakou tu meruňku na stromě taky vyfotím – poslední roky je vždycky spálí mráz. Jinak musím přiznat, že kvetoucí meruňkové sady jsou nádherné – i když všichni opěvují mandloně v Hustopečích (no jo, je to krása), přece jenom ty meruňky – to je to naše zlato. Anebo předevčírem jsem fotila zplanělé pole, které opanovaly trnky – to vám byla taková nádhera! A ta vůně! A ty včelky 🙂 !
Všechny jsou moc hezké. Dyť je to vodááá! Moc hezké téma, já ze suchých kopečků si vody moc cením. Takže tři:
4. Pod vodou niva Dyje – je to takový tajemný svět sám pro sebe, nehledě na to, že je pro nivní louky životodárný
9. Ukládání na lože – moc se mi líbí Yvetiny fotky převalujících se vlnek zlata při západu slunce nad jihomoravskými rybníky
10a. Šíp ve vodě. Oceňuji ten zlomek vteřiny, kdy se ryba mihla ve vodě a cvak, je ulovená! Navíc, je to štika?
Ty vodní fotky mne napadly po přečtení tvého fotočlánku. Vody je všeobecně málo, kór u nás.
Ta ryba je jelec tloušť. Abych řekla pravdu, štiku jsem ještě neviděla, i když vím, že tu žijí.
Přírodní park Niva Dyje mám moc ráda, protože opravdu miluju lužní lesy (teda když pořádají nálety komáři, to mne zas tak moc netankují, ale i ti patří ke koloritu a aspoň mne donutí se hýbat rychleji).
A taková krásně vybarvená šťavná broskev i mne dostane.
Tak já mám proti vám náskok, fotkama jsem se kochala už dřív, takže ty tři snad dám. I když… dobrá, ty psí dám vedle:)) Fram je vysloveně fotogenický a Erník je můj velký oblíbenec! Ale vraťme se k vodě.
Nakonec jsem vybrala ty, co mi na první pohled vzaly dech – Zlato pro královnu (s tou labutí! Ty barvy!), potom Vody tajemné (no jasně, jsem straka, miluju odlesky 🙂 Ale tohle mě stáhlo do příběhu). No a ta třetí je za mě V lese ve sněhu – má úžasné světlo.
Jo a ještě otázka – ta modrá úsečka na fotce velké vody naznačuje původní koryto?
No vidíš Dede, a já tu Vody tajemné málem vyškrkla 🙂 . Zdála se mi až příliš temná. Samosebou je to tím, že je focena v protisvětle a to někdy dodá úžasnou atmosféru (i když většinou je to na prt). Západy jsou tady poslední dobou krásné (když jsou) a kór na rybníce. A když se k tomu připlete labuť, tak potom to vyjde moc hezky. No ta zimní lesní – no bodejť by se ti nelíbila, ty sníh miluješ 😉 .
Jo – na fotce Jarní vody je úsečkou naznačeno původní koryto, ve kterém většinou je vody po kolena – o to víc je to rozlití po hráze působivé. V roce 1997 při povodních se ta voda v tomto vymezeném koridoru držela tak tak. Díky zatracovaným Novomlýnským nádržím, suchým poldrům pod nimi a určitě i díky tomuto odlehčováku nebyla Břeclav zatopena.
Teda ne že bych chtěla opisovat, ale nedá se nic dělat, vybrala jsem si je taky!
Ygo, máš voko, tedy oko pro krásu.
Děkuju 🙂
Tři fakt nedám, líbí se mi všechny a chápu to váhání. Díky moc, Ygo, za vylepšené ráno.
Voda je nádherné téma, ale neumím k němu dodat nic lepšího než už řekl Skácel a Hradišťan: https://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0&t=5s
Ano JJ, Jan Skácel o vodě krásně básnil a Jura Pavlica to ještě lépe zhudebnil. Taky ji mám moc ráda
Skácelova slova jsou vytesána na kameni u studánky u sv. Klimenta, to je po „hřebenové“ cestě směrem na Zlobici, nad Kuřimem. Krásné místo, mrkni na Mapy.cz.
Díky moc, Alex. Na tu stranu už se dlouho chceme podívat, v létě to bude skvělý cíl.