Nastává období kvetení kaktusů, který většina lidí zná jako vánoční. Jenže ne vždy mají pravdu. Jedná se o brazilské epifytické kaktusy, čemuž odpovídá i polostín a mírná zálivka.

Schlumbergera je rod brazilských kaktusů a na jeho popsání má, jako v případě mnoha jiných rostlin, podíl Královská botanická zahrada Kew v Londýně. „Tento epifytický kaktus pochází z vlhkých pralesů východní Brazílie, kde roste společně s orchidejemi a dalšími epifyty v nahromaděném rozkládajícím se listí v paždí větví stromů na jejich kmenech a na podobných příhodných místech. Má ploché rozvětvené stonky složené z četných zubatých článků na jejichž koncích se vyvíjejí početné růžově červené květy,“ píše G. Tavlinovová a J. Diensbier v knize Zelený domov, v níž je rostlina uváděna pod starým, dnes neplatným názvem Zygocactus.

Podstatná je informace o zubatých článcích listů (viz foto), která je od velikonočního kaktusu klíčovým identifikačním znakem. Barva květů může být různá, neboť botanici se pustili do křížení a dnes jsou kultivary se žlutým i čistě bílým květem. Navíc pokud vám rozkvete, tak i tvarem květu se od velikonočního kaktusu odlišuje. Je patrovitý, tedy vypadá, jako by rostlo několik květů nad sebou.

Popis ekosystému, kde roste, naznačuje, že rostlina nepotřebuje nijak závratnou péči. Důvodem, proč kvete v prosinci až lednu je krátký den. Fotoperioda, tedy denní svit, který trvá 8 – 10 hodin podporuje kvetení, naopak dlouhý den v létě podporuje růst rostliny, zesílení stonku, zvýšenou fotosyntézu, ale potlačuje zakládání květních poupat.

Velikonoční kaktus (rod Rhipsalidopsis, nejčasteji druh Rhipsalidopsis rosea) je vánočnímu na první pohled podobný (ve skutečnosti se jedná o různé rody) a podobné má i nároky na pěstování. Nesnáší přímé sluneční světlo a stačí mu skromná zálivka. I v tomto případě se jedná o kaktusy původně rostoucí v jižní Brazílii. Hlavním identifikačním znakem jsou oblé konce listovitých článků.

Barva květů, ať už je fialová, růžová nebo žlutá, může být matoucí, protože jde o kultivary nebo křížence různých druhů. Ovšem jejich stavba je trochu jiná než u „vánočního“ rodu Schlumbergera. Květy mají nálevkovitý tvar. Doba kvetení se posouvá směrem k Velikonocům, ale občas se s vánočním kaktusem může drobně překrývat. I v jeho případě jde v původní domovině o epifyt, takže přílišná zálivka ho hubí. V přírodě totiž voda ze stromu odteče. Pokud při přehnané péči rostlina „stojí ve vodě“, začnou jí hnít kořeny a listy měknou.

Dá se říct, že v jak v případě vánočního, tak velikonočního kaktusu je to hodně parády a málo starostí. Nicméně jistou péči oba vyžadují. Ideální je severní okno a polostín, podobně, jako když v přírodě rostou stíněné listím stromů. Drobná zálivka a občasné přihnojení není na škodu. Odměnou bude zimní a jarní záplava květů. Dokonce ani množení není složité, protože se dají zakořenit jednotlivé listové články. Poslední varování poskytne Monaco Natur Encyklopedia: „Poté, co se objeví květní poupata, je třeba se vyvarovat posunům a náhlým změnám podmínek prostředí, protože tyto změny mohou způsobit jejich opad.“