Jak už nemáme fenku Trixie, zlenivěli jsme jezdit se jen tak procházet. Stále mě ale baví fotit, co se děje kolem našeho domu. Sice nic závratného, ale mně udělají radost i drobné, nečekané momenty. Tady je několik loňských.
1) Krásně červeného samečka kardinála nelze přehlédnout. Když má navíc za sebou blankytně modrou oblohu, neodolám…
2) Veverky na zahradě rozhodně nehladoví. Přesto jsem téhle dávala hrstku semen navíc. Podle růžových cecíků na ni někde čekaly hladové čumáčky a posilnění potřebovala.
3) Už rok si drozd mnohohlasí přilétá několikrát denně k domu pro oříšky. Tady mě ale zaujal jeho téměř dokonalý stín (i hozený oříšek je na zemi vidět).
4) Malá ještěrka, česky gekon turecký. Vidět ji ve dne a sytě vybarvenou bylo překvapení. Jsou to noční lovci se světlým, téměř průhledným zabarvením. Sledujeme je celý večer, kdy venku bleskově loví můry a broučky na osvětleném okně obývacího pokoje. Po skle nekloužou, na prstech mají lepkavé přísavky.
5) Kolibříci jsou krásné miniaturní stihačky. Tady v horku a suchu jejich krmítko se sladkým nektarem přilákalo drozda – catbird.
6) Bohužel někdy kolibřík omylem narazí do skla. Prudký náraz nepřežij a zlomí si vaz, jako se stalo tomuhle. Když jsem ho zvedla, hlavička se jen smutně klimbala. Mírný náraz často přežije, omámeného stačí pokropit vodou, rychle se vzpamatuje a uletí.
7) Netuším, co je to za broučky. Na skle dveří byl nalepený chomáček (velikost nehtu palce) matných, bílých kuliček. Z jedné právě vylézala jakási beruška. Než jsem se vrátila s foťákem většina broučků se už vylíhla a rozeběhla po skle. Nikdy předtím jsem je neviděla
8) V září jsem byla v Praze a po letech viděla zelené pichlavé kaštany. Tři jsem si utrhla a v pražském bytě sledovala, jak se každý den o kousek pootevřely. V tom největším byly dokonce trojčata. Škoda, že kaštany časem svůj lesk ztratí.
9) Lednová fotka, hnízdo loňské. Otevřela jsem budku, o které jsem si myslela, že zůstala celé léto neobydlená. Nezůstala, a hnízdo je určitě vrabčí. Se zájmem zkoumám jeho složení. Každý kousek rozmanitého materiálu, znamenal jeden let do budky. Hnízdo vypadá na 3 vrstvy, snad i tři úspěšné snůšky. Právem se rozcuchaným vlasům říká „máš na hlavě vrabčí hnízdo“
10) Moje loňské perníčky. Už 15 let se s českými děvčaty scházíme na pečení a zdobení perníčků. Jak vidíte, upéci spoustu perníčků a pak si každá nazdobit vlastní várku je zábavná práce na celý den. Posílám hlavně jako možnou inspiraci tahů těm, které budou letos také zdobit.
Maričko, mé srdce se vždy potěší, když tě vidím, at už tady u Dede, nebo vedle u Liky. Tvá laskavost a důslednost jsou obdivuhodné, jak u přírodních motivů, tak kulinářských. A dnešní fotky – to je opravdu potěcha pro oko.
MaRi, moc děkuji za milý komentář !
Maričko, moc pěkné! Jedna fotka hezčí než druhá.
Krásná je i fotka chudáka kolibříka. I tak to bohužel chodí (naši mladí mají tytéž zkušenosti s českými ptáky, kteří vypadají bytelněji, ale ani to někdy nestačí).
Nám se takhle zabil kosák. Přitom máme malá okna a bylo to na dvorku pod tou velkou hrušní. Nechápala jsem, jak se mu to povedlo, ale pak jsem uvioděla, jak se v šikmém slunci zrcadlí větve hrušně v tom okně a pochopila… Naštěstí byl jen jeden.
Zano, děkuji. Bohužel na skla nejčastěji narazí přávě kolibříci, jak jsou to fakt střely a když se honí, někdy prostě zamíří špatným směrem – na sklo dveří z verandy. Ale zabil se na něm už i vrabec a střízlík, párkrát oba druhy přežily. Ale všechno jen malí ptáci, kupodivu žádný z větších druhou se do dveří zatím nenaboural.Naštěstí těch smrtelných úrazů je opravdu málo, spíše vyjímky, ti přeživší převažují.
Maričko, krásné fotografie.
My na chatě také krmíme ptáčky a kočičáky z okolí.
Míšo děkuji a přeji radost z krmení ptáčků a kočiček na chatě, však oni tvoje a manželovo pohostinství rádi navštěvují
Maričko, fotky jsou takové pohodové! Jako bývá každé tvoje vyprávění. Díky.
Jano děkuji !
Máš krásnej provoz na zahradě i v restauránu…kardinál k nám na stravu nelétá..veverky přijdou,uzmou ořech a zdrhaj..byla jsem vděčná za žlunu zelenou..strakapoud zdomícněl, už si umí u zabušit, ž etam nic nemá…sykorky jsou jako tenisáky a už k nám chodí 4 kosové, z nich mám velkou radost..v sobotu dorazil i hýl…a já stojím u okna, hraju si na Lotovu ženu a jen koukám…
Šarko děkuji, tedy tvůj výčet opeřenců je úctyhodný a zasmála jsem se Lotově ženě, protože to je přesné, také se jí stanu, když nechci ptačí návštěvníky plašit, ale jen pozorovat
Milá Maričko – tvé všední dny jsou naprosto kouzelné a umíš je moc dobře vyfotit.
Kardinál proti modré obloze opravdu přitáhne oko, je to krásná fotka.
Mne zaujala veveruška, neb u nás tak časté nejsou a ty je máš přímo na zahradě.
Drozdí stín je bezvadný – tyhle stínové fotky bývají vůbec velice zajímavé.
Na gekona u nás nenarazíš jak je rok dlouhý 😉 , ony i ty naše české ještěrky jsou hbité jak… jak ještěrky a fotí se špatně. Kdysi je Toya lovila – když jsem jí otevřela papulu (protože se tvářila velice udiveně), tak jsem viděla, jak se jí na jazyku hemží ještěrčí ocásek.
No vida, napaječka pro kolibříka je dobrá i drozdu!
Mrtvého ptáčka je mi líto – kolibříci jsou tak křehcí.
„Berušky“ samosebou nepoznám, ale určitě bylo zajímavé pozorovat jejich příchod na svět v přímém přenosu.
„Měla přilbici vlasů jak čerstvě vyloupnutý kaštan…“ tak nějak kdysi popisovala přeměnu jedné své hrdinky paní Agháta v příběhu Není kouře bez ohýnku. A já si hned představila tu dokonalou hladkost a přiléhavost temně rezavého účesu.
Pravda, i to vlasové vrabčí hnízdo – mezi námi, celý život mám dojem, že mně víc sluší než připláclé k hlavě.
Americké české dámy – vy jste přímo umělkyně. Vaše perníčky jsou krásné a určitě i chutné. Vyřiď prosím, že před nimi smekám klobouk.
Ygo, nerouhej se s tím účesem! 😀 Já ho mám pořád a věř mi, že to není žádná legrace, když ti pořád někdo připomíná, aby ses konečně učesala! 😛
Nevíš, na co si stěžuješ- vrabčí hnízdo prostě učešeš, připlesklé rovné vlasy se musí umýt a vyfoukat, nic jiného se s tím dělat nedá.
A hlavně potřebují dokonalý střih, jinak i ta půlhodina foukání vezme kvapem za své a zas vypadáš jak koza líza.
Jo, právě proto mám vlasy dlouhé a stahuji do něčeho,čehokoliv. Hladké jemné vlasy na krátko bych musela imrvere foukat a lakovat neb se mi vždy rozpadnou kolem celé hlavy jako bezprizornému dítěti někde z dálného východu. 🙂 Kdežto kudrnatá trvalá, nošena dříve, jsem zatřepala hlavou a šla. Každá toužíme po tom co nemáme. 🙂
YGo, mockrát děkuji za tak podrobný komentář k jednotlivým fotkám. Ty naše ještěřičky jsou mailičké a úžasně mrštné a rychlé. Často je ráno najdu třeba na verandě, kam se v noci dostaly nějakou škvírou, ale ven už ne. Jsou ještě od noční tmy světlounce bledé a není vůbec snadné to sotva 4cm mrně lapit a vynést ven. Přenáším je za okenici u okna obýváku, kde je jejich nejoblíbenější skrýš a odkud večer vylézají lovit na okno.
Perníčky na fotce jsou všechny moje zdobení. Za ty roky už máme každá svůj, vždy trochu jiný styl tahů. Já jich zdobím vždy hodně, protože některé daruji. Třeba na fotce tu celou krabici vpravo jsem dala naší bývalé sousedce Kris. Před lety jsem ji menší krabičku donesla jen tak na ochutnání a celé její rodině tak chutnaly, že jsem další rok donesla víc, no a teď už asi tři roky nosím tohle množství a i to prý zmizí během pár dnů. Mne zdobení baví, ale pak si udělám doma ještě jednu várku těsta ze které upeču jen menší kolečka a nezdobím. Manžel totiž téměř trpí, když má ty zdobené nakousnout. A ty obyčejné se mohou jíst další měsíc, dva a nevypadají jako dojídání vánočního cukroví.
No, taky mi řve vždycky srdce jíst takhle krásné perníky. Ale ty svoje omatlané můžu. 🙂
Rve, můj mobil si zase myslí, že má právo na vlastní názor. 🙂
Při rvaní srdce i řve, protože ho to bolí! 🙂 🙂
😀 Jo! Takže to mobil věděl i za tebe:))
🙂
Maričko, díky za bezva fotky! Jsou krásně barevné a jiné než z naší kotlinky a placky.Myslím,že jaksi barevnější. To bude asi tím podnebím. Ještěrka je krásná, takové podobné nám běhaly po apartmánu v Řecku, jakmile jsme rozsvítili, byly pryč. Kardinál je úžasný, zrovna jako vaše perníčky. Kaštany sbírám kdekoliv a kdykoliv mám možnost ale ubývá jich.Mám je všude po kapsách a sem tam mne tlačí pod polštářem. 🙂
Jenny děkuji. Tyhle ještěrky jsou anglicky Mediterranean house gecko, proto jsi je asi vídala právě v Řecku.
Máš moc hezké fotky, Maričko. U nás na zahradě taky bývá zvířecí frmol, ale jaksi nejsou lidi, co by to vyfotili, neb jsem v práci nebo někde poletuju se psima nebo bez nich 🙂
Matyldo děkuji. Jsem si vědoma výhody, že jsem celý den doma a mám vlastně neomezený čas zvířecí a ptačí frmol sledovat. A opravdu to miluji a užívám si to. Ale zase bohužel už nemohu „poletovat s Trixie“ a tak to jen tobě přeji s kavalírkami.
Maričko, moc krásné fotky dokazující, že žádný den není úplně všední, když se člověk umí kolem sebe koukat 🙂
Ta fotka kardinála je prostě špičková – i proto jsem ji vybrala na hlavní stranu. Nápadná, ty barvy! 🙂
Ty ostatní jsme stejně zajímavé, ne-li zajímavější (ti broučci, gekon, vrabčí hnízdo), jen prostě ne tak nápadné. Zajímalo by mě, jestli se tu najde někdo, kdo by tušil, co se ti to na okně vylíhlo 🙂
Kaštany… ty miluju. Skoro bych řekla, že neznám nikoho, kdo by jim úplně odolal, když uvidí ten čerstvě vyloupnutý 🙂 Kupodivu já jsem v neděli (koncem ledna!) našla jeden čerstvě vyloupnutý – jen byl o hodně tmavší, ale pořád se leskl. Asi se i s tou ježatou slupkou zakutálel někam pod listí nebo tak, že takhle vydržel.
No a perníčky… To je prakticky profesionální zdobení! Jste ohromně šikovné, klobouk dolů 🙂
Hm, kdyby to mělo míň nohou, tak dvě až čtyři… Strýček Google radí kněžici,mohlo vy být? https://svabblog.wordpress.com/2017/02/06/krsn-plotice-1-smradlavka-knezice-zelen/
Dede, děkuji. To vrabčí hnízdo jsem z budky vyndala jako „kostku“ bylo tam fest napasované. Až když jsem ho položila na stůl, všimla jsem si, jak je vrstvené a z čeho všeho se poskládané.
JJ – děkujůůů za pokus zjistit, co jsem vyfotila za broučky. A TREFILA jsi se, fakt jsou to ploštice. Dokonce běžné i na naší zahradě, zelené, hnědé a jakési dvoubarevné. Já docela často na záhoně sáhnu na nějaký list a fůůůj, hned vím, že jjsem se dotkla smraďocha ploštice (přesně, jak je to popsané v tvém odkaze). Ale vůbec by mne nenapadlo, že takhle snášejí vajíčka (a tolik najednou). Proč si paní pološtice vybrala prostředek velkých skleněných dveří (na které navíc pražilo slunce) k nalepení svých vajíček netuším. asi se líhnou velkým tempem, protože jak píšu, než jsem se tam vrátila, většina mrňousů už prchala. Ale dobře, že to udělala, díky tobě jsem mám nový poznatek.
Podle tvého odkazu a lat. názvu ploštice jsem si našla tuhle angl. stránku a tam podle fotek není pochyby, že jsi se trefila – ještě jednou díky.
https://community.rspb.org.uk/wildlife/f/all-creatures/134488/shieldbug-lifecycle-compilations
Tedy Maričko, já mám víc štěstí než rozumu. 🙂 To jsem netušila, že tyhle ploštice jsou i za mořem. Díky za odkazy, za oba.
Před chvíli jsem koukala na fotky od Evy Sch. na Zv. a i ona tam má seskupení polštiček. A já si najednou vybavila poměrně časté chvíle, kdy jsem na záhoně nadzvedla nějaký list a z pod něj se rozeběhla hromada maličkých červených berušek – no spíše beruštiček. Až dosud jsem si říkala, že je to prostě nějaký zdejší druch „obyč. létajících“ berušek (ty tu také máme). No a ony ploštice !!! Znovu JJ děkuji, připadám si o tolik chytřejší !!! Protože kdybych nejprve neviděla na tvém odkaze vajíčka a ploštice spolu, ani u Evyny fotky (kde vajíčka nejsou) by mě nenapadlo že k sobě patří, že se vylíhly ze stejných vajíček, jako ty moje na skle.
Tedy Maričko, vezmu to od perníčků – jste skvělé malérečky. Na zahradě je provoz, takové zahrady se mi moc líbí. Krásné fotky. Nemáš někde detail na gekonní tlapičku? Co jsem si hledala fotky, vypadá hrozně legračně, ale je naprosto funkční.
JJ děkuji za pochvalu.
Tlapičku na českém webu jsem nenašla, ale angl. Wiki má zcela dole obrázek.
https://en.wikipedia.org/wiki/Mediterranean_house_gecko