Dívám se na veselou velikonoční výzdobu plnou rozkvetlých narcisek, barevných pentlí a omalovaných vajíček, a přitom myslím na strach, bolest, smrt a temnotu. Protože i tyto myšlenky k Velkému pátku patří. V porovnání s jásavými barvami oslavujícími jaro vypadají poněkud nepatřičně, ale jen do chvíle, kdy si připustíme, že jsou vlastně druhou stranou téže mince.
Tak jako nepoznáte světlo, dokud nezakusíte temnotu, jsou i svátky jara důkazem této nezničitelné duality. Velikonoce, ať už jako oslava jara nebo křesťanský svátek vztažený ke smrti a pozdějšímu zmrtvýchvstání Ježíše Krista, nám připomínají, že za vše, co v životě máme, musíme zaplatit. Že není života bez smrti, štěstí bez utrpení, a lásky bez strachu o ty, které milujeme.
Už dlouho se naše společnost snaží smrt ze života tak nějak opticky vymazat, nepatří do obrazu šťastných a úspěšných. Jenže když zavřeme oči, bubák v tomto případě nezmizí, že? Správné a logické je přijmout smrt jako součást života.
Kdo z nás to ale doopravdy dokáže? Zdravý člověk se jen málokdy zabývá vlastní smrtí, nesnesitelná je hlavně myšlenka na ztrátu těch, které milujeme. Bojíme se i utrpení a samoty, které se smrtí přicházejí. Jak tomu čelit? Jde to vůbec?
Chápu, že nelze prožít plný a citově bohatý život, jsme-li pořád přikrčení ve strachu ze všeho, co nás děsí. Jistě, riziko se dá za vhodných podmínek zmenšit, ale nikdy nezmizí. Hm.
Takže když nad tím tak přemýšlím, možná je cesta právě v aktivní snaze budovat a prožívat pozitivní, smysluplný a citově bohatý život! Pokud je smrt daní, tak by se měl člověk snažit, aby bylo stálo za to tu daň zaplatit.
To jsem ale utekla daleko od rozkvetlých narcisek, barevných pentlí a malovaných vajíček, co? To bude tím Velkým pátkem:))
Přeju vám všem opravdu veselé Velikonoce, plné radosti a štěstí 🙂
Užijte si právě tak, jak máte rádi!
Vaše Dede
Posílám slíbené fotky Mumlavy. 🙂
https://davadu.ugandalfa.cz/galerie/index.php?/category/94
Davide, děkuju!!! To je nádhera… přesně takovou vodu od dětství miluju (to ty Krkonoše, že jo:)), takovej potok, co je na poslední fotce, nám teče u chalupy. Pošlu odkaz taťkovi, jestli ti to nevadí, bude mít taky radost.
Tohle je pro mě nejhezčí voda… a pak moře.
Není problém, proto si je také dávám na fotogalerii, aby se na to někdo mohl podívat. 🙂
Nádhernou Velikonoční neděli vám všem přeju 🙂
Radujme se, máme proč! Jsme živí, ne? A jaro konečně začíná ❤️
Tak nám sem kousek jara pošlete, tady o tom zima ještě neví.
Krásnou velikonoční neděli všem!
No, vycházím z toho, že nesněží! 😀 A už jsem si zase vzala jarní bundu místo té zimní… to musí být jaro, ne? 🙂
Tak dnešní story s Café Mona v Harrachově, kam jsme dříve chodili.
Číšník neznalý
Jdeme si to po výšlapu,
že si někde dáme dobrou kávu.
Nebo radši černý čaj,
míříme do cukrárny, kde ho maj.
A tak ku stolu sedáme,
notnou chvíli vyčkáváme.
Když se k nám nikdo nehotovil,
tak jsme se k baru vypravili.
Že si myslel,
že ještě nekdo přijde.
Možná by to i bylo tak,
kdyby onen právě v bazénu neplaval.
Tak prý za námi dorazí
a objednávky vybaví.
Objednali jsme si ten čaj černý,
medovník a lívanečky.
Tak jeden se vydal
lívanečky připravovat.
A u pultu další hošík
čaj černý vyrobit.
Tak se k nám s tím dokulil
okraj konvičky fialový byl.
Konvičku jsem odklopil
a ovocný čaj ucítil.
Ne že by mi ten čaj nechutnal,
ale nebylo to co jsem si objednal.
Ondra ten pije čaj pouze černý
a tak se k reklamaci hotovil.
Mají tam prý jen jednu krabici
ze které čaj připravil.
Že to není vůbec černý čaj,
to číšník vůbec nevnímal.
Místo toho ovoce tam nasypal,
pak horkou vodou pilně zaléval.
Na krabici napsáno, že je černý,
co tam sypu je mi volný.
Lívanečky z pytle z Makra,
dost se nad tím gastrem smráká.
Netuším, kdo tam co hulí,
asi práci brali jenom z nudy.
Mno tak víme pro příště,
kam se více nevrtnem.
Dříve to to bylo skvělé,
ale s novou obsluhou to jde do ….
Eva říká, že na konec básně patří:
Shnilého ručeje.
Laskavému čtenáří necháme doplnění na jeho vlastní libovůli.
A do ručeje, to je tedy podnik!
Upřímně, to zamrzí.
My spíš častěji narazíme na to, že dobrý podnik byl a najednou vůbec není. Ale dost často kousek vedle vyroste nový a taky skvělý.
No jo, taky znám podobné podniky… Obvykle na místech, kde se střídají lidé. kdyby záviseli na místních, nepřežili by s takovým přístupem.
Dneska ráno na JJM ležel sníh. Skandál! Sice už roztál, ale stejně jsem to málem nevydýchala 🙂 Z Luhačovic jsem si přivezla luxusní rýmu, kterou pracně krotím kapkami s koloidním stříbrem (hojí sliznice a konečně mi neteče z nosu pořád). Máme tu střídavě mládež (obojí nebo jenom jedny), zítra přijedou na oběd i rodiče, takže co? Vařím a vařím. Co taky v tomhle počasí….
U nás po obědě vysvitlo sluníčko a bylo až 6 stupňů 🙂
A vařila jsem dopoledne, odpoledne půjdu psát 🙂
Četla jsem spát, co taky jiného v tomhle počasí?
No, dala jsem to všechno – nejdřív se psima, pak spát a následně psát 🙂
Hezké Velikonoce přátelé a alespoň trošku sluníčka přeju 🙂
Tady opět – jak jinak – prší. Sice nemám štěně, ale máme tři kočky, které pořád chodí zkoumat, jestli už tam není náááhodou teplo nebo alespoň neprší. Okno v kuchyni bych mohla mýt třikrát denně o parapetu nemluvím. V životě bych nevěřila, jaký dokážou kočky udělat binec. Zlatej pes, tomu se utřely tlapy a když bylo nejhůř, uměl sám skočit do vany. Kočkám tlapky neutírám – mám se ráda 🙂
Alimo! Tohle mě dojalo „Kočkám tlapky neutírám – mám se ráda“ 😀 Chápu.
Což mi připomíná – kdo by neměl co číst, Duben měsíc drabble běží na plné pecky! 🙂 Můžete si najít své oblíbence – nebo počkat na Literární léto 🙂
Na hřbitově jsem byla naposledy ve středu, pozdravili jsme všechny, koho tam máme – naštěstí už dost dlouho, aby to nebolelo a vzpomínka byla milá jako pohlazení a třeba i veselá, jak se patří u dobrých lidí. Mazali jsme poměrně rychle pryč, protože už uzavírali okolí, neboť měl mít pohřeb generál Boček. Tak jsem mu taky věnovala jednu tichou vzpomínku na život neuvěřitelně dlouhý a naplněný.
Ano, po každé bouřce zase vysvitne slunce, ale teď mě to počasí už neuvěřitelně štve. Takže smutné myšlenky zatím odsouvám a jdu hledat něco radostného a barevného – díky za fotky. (Respektive, je DMD, tak jdu napsat opravný kvíz, ten chemický prý byl moc těžký. 😀 )
Skoro všechny tvoje drabble luštím s povyplazeným jazykem 😀
Počasí mě taky štvě a jsem vděčná za to, že jsem tu letos sama jen se psima. Tak příšernej binec (všude naťapáno, ručníky chytnou jen něco a nemůžu je pořád mýt. A ty vchodové dveře!) jsem už dávno neměla a to uklízím prakticky pořád!
Prostě půda je u nás promáčená a ani pár dní bez denního deště nepomohlo. No a teď už zase prší.
Já vím, že třeba u Alex je sucho, měla bych být za vodu vděčná. No, teoreticky jsem! Jen z toho bláta všude mi asi hrábne:))
My už nevíme kam s Edýskem jít. Taky všude bláto a kde není tak je rozryto od prasat. A to ještě nám v týdnu povozili louky smraďákem. Edýsek se rád válí v trávě. Tak to bylo bylo veselé. Tvoje dvojka je nádherná /tiše přávidím/.
Zdravím při sobotě a přeju vám pěkný den!
Chci jen nevelikonočně říct, jak je užitečné číst Dedeník 😀
Protože mi ráno spadly do odtoku bidetu (po čištění neměl uzávěr) granátové náušnice… naštěstí spojené.
panika se nekonala, jakmile jsem zjistila, že na ně (s baterkou) vidím. Rovnou jsem šla hledat pevný drát, na kterém bych vyrobila háček. Našla jsem umělé kapradí (rekvizita:)), háček vyrobila a náušnice vytáhla. Jupí!
Díky, Blážo, za téma – a ke kanálu přidávám ještě odtoky:))
😀 To jsi ráda, že je zase máš, co?
Včera to bylo nějaké začarované, moje spolehlivé náušnice, tedy jedna z nich, se rozepnula a zamotala se mi při přetahování halenky přes hlavu do oblečení. Naštěstí jsem ji odchytila včas a zase nasadila. Takže jsem taky ráda, jak to dopadlo.
Ztrácení náušnic je problém. Kupodivu je i často nacházím 🙂 Někdy nepředvídaně – třeba když jsem ji před dvěma lety po vánoční večeři ztratila a zjistila to po procházce centrem Prahy. Martin ji našel v té restauraci, kde jsme měli večeři – skoro zázrak 🙂
I tak jsem jich pár ztratila a vždy mě to mrzí. A to dbám na pořádné zapínání 🙂
No těpic! Ještě že to dobře dopadlo! :-O
Ještě přidávám jeden dnešní zážitek z dnešního výšlapu k Mumlavskému vodopádu.
Příběh velkopáteční
Slyšte příběh dnešní výletový,
který stal se u vodopádu řeky Mumlavy.
Jdeme si to liščí stezkou,
voda hučí a břehy plné ledu.
Fotíme si rampouchy
a koukáme se pod nohy.
Občas ze stezky sejdem ke korytu,
najít k fotce správnou polohu,
navádíme pocestné
kudy jít a kudy ne.
A když dojdem k vodopádu
události naberou spádu.
Z ničehož nic šumí dav
na řeku se upře zrak.
Mezi mostkem a vodopádem
způsobil rozruch jeden chlápek,
neboť celý nahatý
lezl do řeky Mumlavy.
Ohanbí si rukou kryje
málem zadkem o kameny ryje.
Ty seš ale divnej bloud
chceš ten mostek podeplout?
Celý se tam namočil,
Na mostku davy pobavil
a už se z vody sápe
přes namrzlé kameny se drápe.
Utíká cestou pod Mumlavskou boudu,
kde má z oblečení udělanou hroudu.
Jako první nasazuje čepici
a až pak i trenýrky.
To by jeden nevymyslel,
i kdyby na to měl týden.
Zpestříl nám tím tenhle svátek,
i když to byl Velký pátek.
Takže i tímto dnešním příběhem, který jsme dnes zažili, Vám všem přejeme z Harrachova veselé svátky s velkým „V“. 🙂
😀 Davide!!! Tomu říkám sága:))
Až stáhnu fotky, tak budou i fotky Mumlavy. Tedy bez chlapa, toho jsem nefotil. 😀
Davide, to se moc těším! Mumlavu mám opravdu ráda a už jsem tam dávno nebyla…
😀 Tak podle lidové pranostiky se má člověk vyválet v ranní rose, aby byl celý rok zdravý. Ale zjevně se mu do sněhu nechtělo, tak vzal zavděk prudnou vodou. 😀
Tedy pobavil jsi mě, moc. 😀
Stačí, když se za mě válí v té rose psi a já pak uklízím následky? 🙂
Tak včera měl kotel v penzionu zažívací potíže, tak proběhla ranní sprcha studenou vodou. 🙂
Vyválet se v rose – to by se mělo snad na Zelený čtvrtek ? Jinak v ten den se má umývat v potoce a říkat: já jdu k tobě vodo čistá cos´ umyla Pána Krista. Bys´ mě také umyla a všech nemocí mě zbavila. /to mám od mé babičky/ Kdyby to tak jednoduché bylo! Ale babička se narodila v předminulém století.
Aha, díky za upřesnění.
Musíme se zeptat Davida, jestli ten chlap něco takového drkotal. 🙂
Náhodou, moudra babiček mají hodně do sebe.
Zuby mu sice cvakaly, ale moc na rýmovačky to nevypadalo. 😀 😀
😀 Možná drkotal tak rychle, že říkanka neměla šanci 😀
Milá Dede,díky za krásné zamyšlení. Včera jsem byla v rodném městě,navštívila jsem kamarádku,která by měla zrovna zítra narozeniny. Na té zahrádce posledního bytí byl krásný klid,všechno dokola kvetlo,ptáci zpívali,veverky bylo vidět a já se zamýšlela a vlastně ještě dnes, v tom ztichlém dni,téměř nad vším o čem píšeš.Vysadila jsem macešky,pro jistotu jsem je trochu překryla větvičkami túje,dobře jsem udělala neb sněží. Přeji všem pohodové ,krásné Velikonoce.
Jenny, věřím, že kamarádka měla z tvého daru radost – není zapomenuta. A větvičky byly taky moudré rozhodnutí. Letos to jaro ne a ne přijít!
Čím jsem starší, tím víc se snažím o ten, jak říkáš, aktivní a pozitivní život, o využití příležitostí, protože později se už nemusí naskytnout. Také o pozitivní nastavení mysli. Ne vždy je to lehké. Pokud jde o daně, tak se zabývám těmi, které jdou zaplatit v penězích. 🙂
Díky za velkopáteční zamyšlení a ty překrásně barevné květiny! Na macešky se chystám zítra. 🙂
Víš Hančo, v rámci tohoto typu myšlení jsem neodolala štěněti. Vím, že bez něj bych měla klid a mnohem méně starostí (a nespala v dětském pokoji na nic moc posteli a nechodila dvakrát za noc ven:)), ale zase bych se ošidila o lásku, radost, vzrušení (ano, někdy je to na obkládek:)) a jak doufám, pozitivní vklad do budoucích let. Když v mém věku už vím, že nesmím časem plýtvat 🙂
A ještě jedna hudební nehádanka. 🙂
Iron Maiden – Sign of the Cross
Videoklip: https://youtu.be/FBanU-AHMqg
Text: https://www.azlyrics.com/lyrics/ironmaiden/signofthecross.html
Znamení kříže
jedenáct jich je,
stojí jako věže,
jeden z nich v rukou drží kříž,
práví, jen k nám přistup blíž.
Ač slunečno je, či plískanice,
budujeme svůj vlastní sen.
I když skrýváme se stále dál,
není mezi námi ten, kdo by se bál.
Ten, do s námi chvíli žil,
ten v sílu naši uvěřil.
Není to test víry naší,
to jen život sám přináší.
Abys věřil Boha, či sebe,
to je to, co je z tebe.
Odtud Tvá síla pramení,
to je Tvé vlastní znamení.
Může se to státi zase,
je to o Tvé vnitřní kráse.
Aby ses nikomu nepoddal
a v celosti své jsi povstal.
Mohou říkat, už je to zde, ale zde jde jen o Tebe,
Soudný den může nastat, ale ty rovný musíš zůstat.
To je co chci ti říct,
zůstaň svůj a buď čím chceš být.
Žít ve znamení kříže,
znát jaké je jméno růže,
to prokletím může být,
zvedni se, ty musíš žít.
Víru svou vlastní ty měj,
ta je Tvoje, na ostatní se neohlížej.
Jen tak se můžeš svatým stát,
jen tak, jak pevná je víra Tvá.
Davide, děkuju… To je moc hezké (a ano, opět jsem píseň neznala:))
K tématu Velikonoc patří neodmyslitelně jak oslava nového života, tak i připomenutí smrtelnosti. A to již od Starého zákona. Slouží to jako připomenutí toho, že nesmrtelný je koloběh života (v jakékoli formě) a my jako jedinci pomíjiví jsme.
A jak zpívají Queen: „Kdo by chtěl žít věčně“. 🙂
Ano, je to provázané. Jen to radši nevidíme…
A čím víc se tomu bráníme a utíkáme před tím, tím víc nás to pak děsí.
Téma je daleko od pentlí a barev, ale fotky máš barevné a krásné! Chtěla jsem nasázet macešky na terasu, ale přeprchává….
Díky 🙂 Potřebuju barvy a momentálně je mimo jiné čas tulipánů, které mám jediné opravdu ráda i ve váze 🙂