Já vím, že spíš očekáváte fotky koní, ale to bych se chlubila cizím peřím – fotky koní k mým koňským článkům jsou většinou od mého milého zetě.

Pochlubit se ale můžu fotkami ze své zahrádky, ta je mým výtvorem od A do Z, včetně fotek. Zpočátku mělo moje focení spíš jen dokumentární charakter, abych si vůbec pamatovala, co kde rostlo. Ale letos na jaře mi zeť půjčil svou starou zrcadlovku, tak se snažím o trochu lepší fotky. Nedaří se mi (zatím!) záběry „zahradních zákoutí“, jak je znám z časopisů, tak vám nabízím portréty některých květin. Výběr jen šesti byl opravdu velmi, velmi těžký!

Zvonek mezi vrbinou

Vrbina byla jediná květina, která rostla v zanedbané zahradě před patnácti lety. Teď už se ji spíš snažím omezovat, protože by nejraději zaplavila celou zahradu. Ale každé jaro mě žlutým mořem přesvědčí, že ji nemám úplně vyhánět. Modrý zvonek se rozhodl vysemenit tak, aby na jejím pozadí co nejlépe vynikl.

Pivoňka

Pivoňkám se u mě opravdu daří, mám tři druhy a pokukuji po dalších. Tvoří houštiny kolem zdí, poskytují mi květy do vázy několik týdnů.

Udatna

Udatna roste trochu zastrčeně ve stínu za vrbovým domem, ale dělá čest svému jménu, nenechá se zatlačit do pozadí. Vždycky se vyplatí zajít se na ni podívat. Kromě udatny mám dva druhy čechrav. Je zajímavé, jak mají udatna a čechrava podobné květy, i když pocházejí každá z jiného konce světa a nejsou vůbec příbuzné.

Slézová růže

První semínka slézových růží neboli topolovek jsem si přivezla z Rujány, tam rostly všude, v mnoha barvách od bílé po tak tmavě červenou, až byla skoro černá. Nechávám je, aby se vysemeňovaly, kam se jim zlíbí, a těším se na překvapení, kde se dokázaly uchytit. Podobně mi po zahradě putují orlíčky, pupalky, lichořeřišnice a měsíčky. Co roste a odolá slimákům, je vítáno.

Slunečnice

Tato symbolická modrožlutá fotka zachycuje slunečnici, která vyrostla pod ptačím krmítkem. Sýkorky si ji vysely a sýkorky si po odkvětu samy sklidily semínka (tohle je věta přímo do diktátu, uf). Ten strom v pozadí je jedlý moravský jeřáb, letos s velkou úrodou. Horní půlka je kosů, dolní naše.

Jiřina

A na závěr podzimní pavučinka v jiřinovém lánu. Letos jiřiny vydržely neobvykle dlouho, je začátek listopadu, a ještě je nestihl spálit žádný mrazík. Jsou to dámy choulostivé, na jaře je musím bránit proti slimákům (osvědčila se mi 10 cm vysoká nastýlka posekané trávy), velké sucho jim také nesvědčí a obvykle je spálí první zářijový mrazík, ale když se zadaří, bují a kvetou jako o život.

Dede: Děkuju Klokanici, že se nám svěřila i se svojí zahradou! Tak co, která z fotek se vám líbí nejvíc? A znáte udatnu? Já ten název čtu poprvé 🙂