Opravdové městské kolo, tedy ne jakékoliv kolo, na kterém jedete do města, je dnes v této republice věc prakticky neznámá. Pojďme se podívat na to, jak se na něm jezdí… a jak se z něj padá. 🙂
Běžná provozní rychlost takové věci je 12-15 km/h. Jen velmi zřídka jedete rychleji. Jak říká Kateřina Klimešová, je to „akcelerovaná chůze“, ne sport. Na rozdíl od sportovních kol to ovšem má úžasné schopnosti manévrovat ve velmi nízkých rychlostech. Můžete na tom jet půl kilometru za hodinu a prodírat se elegantně mezi davem lidí a nesesednout při tom z kola.
Veškerá vaše váha leží na sedle. Na rozdíl od sportovních nebo trekových kol, kde váha leží rozložená mezi sedlo a řidítka. Tohle je první významný faktor ovlivňující charakter případného pádu. Řídítky pouze řídíte, neopíráte se o ně. Kolo je dělané tak, aby se dalo plnohodnotně řídit jednou rukou – přehazovačka je na pravé ruce a brzdí se pedálem dozadu. Pro extra brzdění (jízda z kopce) je přední brzda na ruce levé. Tehdy ale zase nepotřebujete přehazovačku. Přehazovačka je taková, že mění rychlosti i když se nešlape, takže když potřebujete náhle zastavit, rozjedete se vždycky na jedničku.
Rám je proklatě nízko. To proto, že vzadu máte zpravidla koš s nákupem, takže přehazovat nohu přes zadní stavbu kola znamená, že si skopnete nákup na zem, případně spadnete. Kdepak, na tohle se nastupuje a vystupuje se z toho PŘEDEM, přes rám. Tohle je druhý podstatný faktor ovlivňující charakter případného pádu.
Pláště, které se na to používají, mají takovou gumu a takový vzorek, aby vás udržely na silnici i zamokra. Pozor: terénní pláště, které používá 99 % Čechů, na asfaltu zamokra kloužou mnohem, mnohem víc (vyzkoušeno).
Kolo má 28″ kola, takže různé překážky a nerovnosti jsou menší problém než u 26″-27″ kol sportovních.
Když už náhodou na městském kole spadnete, vzhledem k výše uvedenému je to zpravidla protože uklouznete, protože je na tom, po čem jedete, led, olej, mokré listí nebo něco podobného. Jenže znovu: nízká rychlost a posed způsobují, že se to stane fakt málokdy.
Když už z městského kola padáte, nepadáte, ale „vystupujete za jízdy“. Jistě, chce to trochu duchapřítomnosti a rychlých reakcí, ale v zásadě to vypadá tak, že na tu stranu, na kterou se naklonilo kolo, dáte na zem nohu, zatímco tu druhou dáte nahoru a překročíte už ležící kolo. Jinými slovy: pokud nemáte extra smůlu, pád znamená, že se ničím kromě podrážek bot stejně země ani nedotknete.
To, co se u nás za městská kola považuje, městská kola často nejsou, protože vás to pořád opírá o řídítka, nemáte pak ten správný posed (a díky němu rozhled), o pneumatikách ani nemluvě. Běžně se používají na „městských“ kolech klasické přehazovačky co mají 3×7, 3×8 rychlostí a „přeskakující“ řetěz.
Víte kolik lidí v Praze na jimi vlastněných městských kolech (tedy ne Rekolech nebo Nextbike) potkám za měsíc? S bídou jednoho.
U nás dnes lidé městská kola prakticky vůbec nemají, zkušenost s nimi je ve společnosti skoro nulová, a proto jsou předsudky maximální. Přitom je to do města skvělé přibližovadlo. Pravda, pokud ho máte kde doma a v cílové destinaci zaparkovat – ale to je už jiné povídání 🙂
PS: V Polabí a na jižní Moravě tento způsob ježdění nejspíš rozpoznají snáz 🙂
Dede: Na těchto kolech jsem jezdila v Nizozemí, když jsme tam navštěvovali studujícího Andyho. Jela jsem na něm i v listopadu na Andyho promoci – v úzké sukni a dlouhém kabátu (eh, hodně neodolatelná kombinace pro přihlížející, ještěže jsem měla dlouhou šálu:)). Fungovalo to náramně! 🙂
A tak se ptám – jezdíte nebo jezdili jste někdy tímto zcela nesportovním způsobem na kole? A jak se vám to líbilo? 🙂
Jezdívala jsem, protože jsem měla kolo příliš malé na moji výšku, takže jsem prakticky seděla jako na městském kole. To bylo v Podbeskydí, kde jsou kopce. Kdesi jsem našla vtip, že se Čechy dají rozdělit na kopce a hory. Což je právě ten důvod, proč v Praze nepotkáte člověka na městském kole. Praha totiž, na rozdíl třeba od Vídně plné městských kol, není rovná. Na Rekole jsem jela jednou v životě, bylo to takové to staré kolo, co se brzdilo zpětným chodem a mělo jediný převod, a dojet jím kamkoliv bylo utrpení – minimálně pro mě, která jsem zvyklá jezdit na kole trekovám.
S městským kolem asi bude poměrně příjemný kombinace kolo + MHD (metro a některé tramvaje), ale „tramvajový výtah“ má místy mezery – třeba z Vltavské do Dejvic se jezdit nesmí, ačkoliv je tam kopec a nepříjemně hustý provoz.
Já na kole nejezdím, neb jsem nemehlo. Jako malá v Žatci jsem na kole sice jezdit uměla, ale nejezdila, jen se blblo kolem baráku, protože tam je všechno do kopce a z kopce.
Pak – to mi bylo cca 26+- jsme si s MLP pořídili kola a že budem sportovat, to bylo v Lounech, což je celkem rovina. Sportovala jsem, až jsem z kola spadla a zlomila – neštípla jsem si kotník. 6 týdnů nechodící sádry mě z ježdění na kole zcela vyléčilo 😀 . Nakonec – neměla jsem potřebu, protože v Mostě je vyhovující síť MHD a na kole tam jezdí jen sebevrazi 😀 . Tady sice „domorodci“ na kolech jezdí, ale já se nemíním na stará kolena zmrzačit, takže – kolo mi holt není souzeno 🙂 . Nakonec – nemusím mít všechno 🙂
Jezdila jsem na kde čem (včetně dědovo slavné Ukrajiny:)), ale nikdy to nebylo to pravé městské ježdění. Kdysi v Praze jsme neměli kde kola mít – byla jen u babičky.
Později jsem jezdila na kole do práce v Košicích a Andyho vozila na sedačce. Bylo to drsné – Košice jsou takový kotlík a my jsme bydleli úplně na horní hraně a pracovala jsem úplně dole na dně (v centru). Přesto jsem to zvládala – a až na jednu fakt blbou nehodu (rozjela jsem se na křižovatce a po dešti mi přední kolo sklouzlo do tunýlku v tramvajové koleji – dovedete si představit ten pád 😛 Naštěstí jsem jela sama. To kolo (tříčtvrteční Eska) jsem pak používala i v Praze na Lužinách. Po čase následovala další nehoda – Marek vezený na přední sedačce mi strčil nožku do výpletu předního kola – výsledek velmi podobný tomu v Košicích, až na to, že jsem byla o hodně potlučenější, protože jsem chránila Marka (ten vyvázl bez jakéhokoliv zranění:)). No a než jsem stihla dát spravit výplet předního kola, tak mi ho ukradli. A to byl konec s mým městským ježděním.
Ještě nějaký čas jsem jezdila do redakce nedaleko od domova na horském kole (i v sukni:)), ale bylo to příliš nepohodlné.
Tady je to na takové ježdění k ničemu – je tu prostě moc kopců. Hlavně mezi námi a Dvorem (nákupy, úřady apod.) je opravdu solidní hřeben k překonání – z naší strany prudký kopec, z té dvorské serpentiny. Teď mám elektrokolo, tak by to teoreticky šlo, ale jednak je to horské kolo a jednak si netroufnu ho nechávat venku, i když mám solidní řetěz a zámek.
Takže za mě je to krásná teorie, kterou jsem si v praxi opravdu vyzkoušela jen v tom Nizozemí. 🙂
Pád si představit dovedu. Něco podobného se mi stalo na Kobylisách. Od té doby mám zuby na jinak odolné krabičce na svačinu a na zipu počítačové tašky, která taky vypadla z košíku 😀 pak jsem přešla na nosičovou tašku a batoh.
Ještě pořád mám tu starou dobrou Libertu,stříbrnou. Sice už nejezdím neb tady mám všechno u nosu a do vzdáleného města se to nedá. Odvozila jsem na ní všechno,nákupy, úrodu ze zahrádky,jezdila jsem na něm do zaměstnání i ven z města, košík byl vzadu. Pak jsem ho dala do sklepa a nedávno bylo převezeno na rybářskou chatu aby dosloužilo potřebným,co přišli pěšmo a zpět se chtějí svézt nebo pro něco zajet. Dalo by se říct,že jsem to kolo měla takřka přirostlé k zadeli několik desítek let a furt je v pořádku jen s drobnou údržbou. Na starém ale tenkrát „in“ kole s balonovými pneuškami jsem odvozila syna do a ze školky , na výlety atp. V mém rodném městě se jezdí na kolech hodně a u nádraží je cyklověž pro úschovu. Taky hodně vymezených stezek pro cyklisty. Tady na dědině stačí silnice málo frekventovaná a polní cesty zpevněné akorát. I tak tady máme odpočívky pro cyklisty a možnost uložit kolo do uzamykatelného stojanu.
Tak u nás bych daleko nedojela. Do kopců bych se s tím udřela, do Brna jezdí na kole jen potenciální sebevrazi a jedna čtyřkilometrová cyklostezka by mě brzo přestala bavit, navíc je teď vic zavřená než otevřená. Prostě mé bydliště městskému kolu nepřeje (potažmo u mne žádnému, abych pravdu řekla). Ale jsou hezká a elegantní, to bezesporu.
jo! riditka vysoko, rovny posez a pohodli.
jako ‚retro‘ kolo mi ho koupil jeste v zeneve (tehdy jeste ne-) manzel. nezapomenu na jednoho diplomata z ocima navrch hlavy, jak pokazde vykrikoval: „slecna M. jezdi na kole V SUKNI!!!“ 😀 😀
ted uz je to veteran, ale slouzi porad, s jistotou, ze tohle fakt uz nikdo krast nebude…
A ještě ke kolu na obrázku. Ten držák na láhev tam nepatří, i když jsou tam dírky. Pro člověka nastupujícího přes rám v necyklistickém oblečení, může být dost nebezpečný, když zachytí třeba nohavici.
Ale to už je každého věc 😉
Jistě že jsem měla městské kolo. Také jsem na něm strávila čtyřicet let života a odvezla na něm všechno možné i nemožné. Stará liberta s košíkem vpředu i vzadu, s dětskou sedačkou mezi koleny (no potom už ne), moje první opravdu moje, milované, otřískané, ukradené a navrácené … No nakonec ho někdo potřeboval víc než já, tak ho jednou někam odnesl a od té doby není.
Nahradilo ho městské kolo moderní s přehazovačkou uvnitř torpédové brzdy, s dynamem v předním náboji a kondenzátorem v zadním světle, takže při zastavení nezhasínalo.
Elektrokolo jsem si vybrala podle vzoru těchto dvou kol. A nelituju. Protože pro mě kolo bude pořád dopravní prostředek a ne sportovní nářadí. Škoda jen, že se na to takhle nedívají tvůrci cyklo-infrastruktury. Škoda.
Nemám městské kolo, ale toužím po něm, protože kolo považuju zásadně za přibližovadlo, nikoli za sportovní náčiní. Ale teď Jeník dotáhl něco, co se městskému kolu hodně blíží, i když to pořád není ono. Na druhou stranu je to postarší křáp, který v tom našem moravském sajgonu s klidem postavím kdekoli beze strachu, že při návratu tam nebude.
Tvoje kolo jsem už obdivovala na FB, vypadá skvěle.
Poznámka – na kolo patří košík (preferuju dozadu) a to i na to sportovně-turistické. Nechápu lidi, co jedou na padesátikilomerový výšlap s batohem na zádech – představuju si tu propocenou hroudu, kterou si večer sundají ze zad.
Města okolo Olomouce jsou velmi aktivní v městské cyklistice, zvlášť Litovel, ten má pověst, že když nasněží, lidé vyjedou na kolech. Opravdu, byl jsem se v Litovli podívat na byt a spodek paneláku byl celý kryté cykloparkoviště. Podobně Šumperk a okolí, kde jsem viděl kolem obchodů a železničních zastávek nejvíce neuzamčených kol.
Olomouc už tak městsko-cyklistický není, je to dáno samozřejmě množstvím lidí bydlících v místech, kde kolo je problém uskladnit, vytáhnout, zandat a pak infrastrukturou, která je takovým trochu vtipem na cykloinfrastrukturu. Navíc je tu strach z krádeží a v Olomouci to jede s krádežemi kol jako v Hradci. Zas tam je rekolo a nextbike a několik elektrokoloběžek, takže lze nahradit a nebát se o své.
Ale městská kola jsou fajn a ten koncept se mi líbí, jen potřebujeme v ČR vytvářet podmínky. Předně to parkování, mít kam schovat kolo u paneláku (v Rakousku na to mají uzamykatelné kontejnery, hezké to není, ale funkčnost vyhrává 100x), mít kam kolo schovat při objížďce (Přerov má třeba cyklověž) no a hlavně aby infrastruktura byla logická a protáhla cyklistu bezpečně městem.
Ano. Cyklostezka by měla vést odněkud někam, třeba ze sídliště k nákupní zóně, měla by mít u té nákupní zóny parkoviště na kola (třeba jako v Holandsku), ty stojany by zase tolik míst autům nezabraly, a neměla by nutit cyklistu motat se mezi náklaďáky nebo po státovce, kde jedou auta osmdesát.
Protože takhle je to jen čistý adrenalin a o to zase každý nestojí.
Nejen to, cyklostezka by měla vést po obou stranách široké silnice, neměla by se měnit náhle v chodník (a cyklistu vyhnat na silnici a nebo na přechod a jet po druhé straně), neměla by najednou mizet v obrubník, neměl by to být jen úzký proužek, který na nic nenavazuje, měla by mít vhodný povrch, ne že to bude zámková dlažba co se rozpadá a vlní zatímco chodci mají hladký beton, taky není úplně fajn jezdit na kole po kočičích hlavách. Taky je divné když je chodník několik metrů široký a cyklisti mají úzký pruh na silnici plném provozu. Tohle všechno dělá cyklistiku obtížnější a vytváří přímo konflikty mezi cyklisty, chodci a řidiči, protože cyklista je z infrastruktury a značení akorát zmatený nebo mu připadá že ztrácí čas naprostými nesmysly, takže nakonec jede po chodníku, přechodu apod.
Nejvtipnější cyklopruh je na nově opravené silnici Lednice-Podivín. Na této silničce je několik mostků se zábradlím, které zasahuje do silnice – tudíž „logicky“ cyklostezka u těchto mostku končí, aby na druhé straně zase pokračovala. Tak nevím, jak si to ti projektanti představovali – že u mostku slezeš z kola, přeplaveš lužu a na druhé straně zase vesele pokračuješ po cyklostezce. Někdy fakt člověk neví, jestli se smát nebo brečet.
V Poděbradech je most přes Labe opatřen cyklostezkou po obou stranách. Červenou, s nájezdem na jedné straně. Na té druhé červený pruh pro cyklisty rovně končí a dál už nic.
Asi tam je nějaký vstup do mimoprostoru. Někdy to zkusím projet. Ráda bych věděla, kde se ta cyklostezka zase vynořuje 😀
Doufám, že to nebude příliš daleko od Poděbrad 😀
TA Litovel.
U nás v Polabí, kde se jezdí do školy i do úřadu na kole, na kole… jsou městská kola známá velmi dobře. Jsou teď k vidění krásná moderní dámská kola s košíčkem na řidítkách, v pastelových barvách a někdy i s výpletem zadního kola, aby se nezamotala dlouhá sukně. Není to ovšem vůbec levná záležitost a proto převažují kola ostatních typů, jejichž hlavní výhodou je to, že jsou stará a levná a nehrozí bolestivé riziko krádeže, když je necháte stát před prodejnou, hospůdkou nebo celý den u nádraží 🙂
u nás v Perníčkově a okolí taktéž jezdí na kole úplně každý a po městě vídám dost krásných městských kol. přávidím kamarádce její pudrově růžové 🙂 pravda, na krajinu kolem Poděbrad v hustotě provozu nemáme…vždycky mi vytane vzpomínka na lázeňskou, dámu šedesátiletou, která jezdila do Poděbrad z Pátku a vozila cyklámo květiny a domácí vajíčka pro kolegy, pěkně na řídítkách v tašce 😀 jistě, kola se také kradou…paradoxně ta super a drahá a na druhé straně plečky nejstrašlivější, o které by se jeden neopřel 🙂
Na kole jezdím pouze nesportovním způsobem a nejradši na staré esce (ne skládačce), která nemá přehazovačku, ale jeden dobrý převod asi určený pro jižní Moravu. Výplet na kole mi zaručí, že jezdit můžu i v šatech a košík na nosiči pojme nákup. Druhé kolo mám sportovnější s košíkem na řídítkách, košík vzadu mám radši. Městská kola tu ženy mívají (podle fotky). Jenže my jsme mezi těmi vinohrady 🙂 takže nepřekonáváme vysoké kopce a kolo je rozumné přibližovadlo.
Ano, taky mám městské kolo, ale to bylo schválně, protože kvůli kolenu mi nešla noha přes vysoký rám. Tedy prodali mi ho jako dámské, ale je to ono – váha vzadu a snadné zastavování. 🙂 Univerzální jihomoravský převod nemá, má jich několik, ale jinak odpovídá. Ještě ho občas vytáhnout…
starou esku jsem objevila v nářaďovně u drahého, koupil ji předloni máti, ale ta už na kole bohužel jezdit nikdy nebude,ani se o něj opírat..ale ono zahálí,tak mu asi dofouknu dušičky a zprovozním ho..na pojezd do krámu ,co je až na náměstí,když my na konci obce, to bude super….autem se mi nechce a jít 2 km tam a zpět,kvůli 5 rohlíkům a litru mlíka, taky ne 😉
Mám také starou esku neskládačku s vysokými řídítky a dlouhým sedlem, na kterém se dá i vozit spolujezdec jako na pionýru 😉 Zdědila jsem ho po tchánovi, v cykloservisu s ním provedli nějaká kouzla a na ježdění 2km do práce a odvezení malého nákupu je jak dělané. Také jezdím v sukni 🙂
Ale pravé městské kolo by se mi také líbilo. Ještě bych ho doplnila cyklistickou přilbou ve tvaru elegantního kloboučku.