„Jo, je to pěkná písnička,“ souhlasila se mnou jedna z diskutujících, „ale mě vadí ten cirkus okolo, víš? Ten patos“. Zamyslela jsem se. Patos se v naší zemi nenosí, my jsme spíš na vtipy – v dobrém i ve zlém. Přesto… tahle písnička vznikla docela obyčejně, s cílem lidi zaujmout a pobavit. Ten patos jí dodal až aktuální kontext.
O čem to vlastně mluvím? O písničce „Stefania“, se kterou ukrajinská skupina Kalush Orchestra vyhrála letošní Eurovizi. Jako obvykle ke mně záznam doputoval přes internet, telku nesleduju. Písnička mě zaujala – kombinace folkloru a rapu tvrzená divokou píšťalou má něco do sebe. Text je jednoduchý – dospělý syn myslí s díky na svoji matku. Nic zvláštního.
Dokud se to ve videoklipu nespojilo s reálnými obrázky matek z dnešní Ukrajiny. Mladé ženy v uniformách, ženy utíkající s dětmi v náručí, ženy a děti v uprchlických táborech. Nedokázala jsem se na to koukat bez mrazení a do očí se mi draly slzy.
Protože ta realita je tam ještě mnohem horší – tohle je jen videoklip, byť s reálnými kulisami. Patos k té písni přilnul velice přirozeně a pro místní se stala svým způsobem válečnou hymnou. Něčím, co dodává síly a víru tam, kde je sil málo, a víra kolísá. V pekle války.
Přemýšlela jsem, proč nám patos vadí. Vyjádření silných citů nás uvádí do rozpaků, za dojetí se stydíme. Dokonce i tehdy, díváme-li se na válku v přímém přenosu. Může to být tím, že se u nás čtyřicet let používal lživý oslavný patos, kterému nevěřili ani ti, kdo ho měli plná ústa? Nebo je to snad tím, že v naší kolektivní paměti není žádná opravdová genocida – něco, co by nezasáhlo jen vybrané skupiny obyvatel, ale všechny občany?
Nevím. Ale jsem si jistá, že trocha silných citů našim srdcím a myšlenkám neuškodí. Empatie… tam je to těžší. Skoro nikdo nedokáže sledovat hrůzné věci a neodvrátit se, aby chránil svoji duši. Můžeme aspoň těm, kdo to potřebují, bez ohrnování nosu dopřát patos, a ním i povzbuzení, které je jeho součástí.
Spolu s přáním, abychom ho nikdy nepotřebovali.
https://www.youtube.com/watch?v=Z8Z51no1TD0&ab_channel=KalushOrchestra
Napsáno pro ČRo Hradec Králové, 2022
Když dovolíte, dám sem záběry z mého rodného města a Pavla Nováka z roku 1968. Myslím,že tohle jste určitě neslyšeli. Pak na jistou dobu musel odejít do ústraní a prosadil se znovu až svou prací pro děti. Prosadil se svou oblíbeností ve školách a školkách,bez podpory tehdejších totalitních orgánů.
https://youtu.be/jHMm0IOIbk4
Jenny, z té písně mrazí. Měl odvahu, chlapec. (srdíčko)
projev velké odvahy a cti! proč jsou u klipu vypnuté komentáře, nechápu 🙁
No projev citů je mnohde brán jako slabost, to se člověk naučí tak nějak už ve škole. Proto lidi až agresivně nebo cynicky reagují na všechno, co by v nich mohlo city vyvolat, že to je vlastně manipulace
Jo, na tom něco bude. Přijde mi to jako škoda – navíc, patos neznamená, že je projevení citů přehnané – to je přehnaný patos. patos znamená si připustit, že jsou chvíle, kdy o ty city prostě jde.
Jo a ještě něco – patos je třeba jen ve velmi vyhraněných situacích, které (díkybohu) moc často nenastávají. Navíc je třeba se ho zhostit se vkusem nebo z něj musí prýštit upřímnost.
Použije-li se účelově nebo tam, kam nepatří, je trapný, obvykle.
Patos mi nevadí,pokud není falešný a fňukající tak aby dojmul např. současné sledovače jistého autobusu. Patos lidi při pění hymen a pod.,mne naopak dojímá. My Češi, kteří jsme např. Píseň práce“ přejmenovali na „Buď v práci v šest“ Internacionálu na Hydrocentrálu a byli jsme pro nacisty národem smějících se bestií, mne nemůže nic překvapit. V souvislostech s brutálním napadením cizího státu Ruskem, mne píseň ,která vyhrála dojímá a chápu,jak byla její výhra důležitá. Nás kdysi posilovali písně jako „Běž domů Ivane“ a mnohé další! Pro nás ale pro roce 1968 a dalších 20 let takové písně aj.podobné do Eurovize nesměli.
tohle Ti, Jenny, podepíšu a dvakrát podtrhnu…ano, jsme smějící se bestie, kterým kapou slzy při hymně, kteří se dojmou u pohádek, kteří vyskládají ze svého miliony pro zemi, napadenou zmetkem. O co méně dáváme najevo, o to víc cítíme uvnitř, řekla bych. Mne dostal tento hudební počin – https://www.youtube.com/watch?v=p_NyK18E6hQ a pak, když v Rockové pípě právě týden po invazi nechal posluchač zahrát všem, kteří bojují toto: https://www.youtube.com/watch?v=IaXzcTrY0Vg
Evo! Řekla jsem si, že se teď opravdu důkladně připravím na zastupitelstvo (ty chodníky!:)) a ty přijdeš s takovou muzikou.
K tomu se ještě večer vrátím a prozkoumám to dál.
Díky moc.
Jo, Evo, ještě k těm dvěma odkazům – ta první písnička je plná citu, ale lidi ji nebudou zpívat, či hulákat v době, kdy se strašně bojí a nemají kam ustoupit. Je krásná, ale nemá v sobě tento potenciál. Což ta druhá, od Manowar, má. Ta může dunět, naplnit se patosem a pak pomáhat těm, kdo tu podporu potřebují.
přesně tak to je 🙂 tu první znají všichni, jako my naší Rosenku nebo Zafúkané… Manowar – to jsou heroické opusy, evokující řinčení zbraní starých Vikingů 🙂
Taky mne to dostalo !!! Vyposlechla jsem obě! A už zase brečím! Zmrdi ruský ,hnusný! A to jsem si ještě nedávno myslela, že takový sprostý výraz nikdy nepoužiju a teď vím, že už navždy!
Jenny, jak moc tě chápu (srdíčko) To slovo bych si jinak ani nemyslela, teď ho říkám 🙁
no ale protože jsme smějící se bestie, dojetí se dost svižně přetaví do bojovného vzteku a jdeme pomáhat/zmydlit nepřítele podle toho, co který z nás dokáže… a máš pravdu, jenny – Z ne jako zachvatčik ale Z jako Zpíííp 🙂
a když už jsi zmínila „Jdi domů, Ivane“, tady jedna lahůdka 🙂 https://www.youtube.com/watch?v=_ReHbxbGU80
Děkuju Jenny, napsalas to přesně a moc hezky. A písničku jsem neznala.
Je děsivě pravdivá.
K písničce jsem se dostala též na FB a líbí se mi, protože já mám ráda, když se dobře spojí folklór a rock, nebo v tomto případě rap. Jo a ta píšťala, ta je super (trochu mi to připomnělo Čechomor, i když tam je to zase hozené trochu jinam). Navíc ten videoklip je dobrý… kdyby nebyl tak pravdivý!
A klidně se přiznám, mám svým způsobem patos ráda – proč neprojevit city tam, kde nás to dojímá.
Ale jak říkáš, my Češi jsme radši pro srandu než pro bečení (pravda, my Moravané si pobečíme raději a častěji, o bratrech Slovácích ani nemluvě). Ono to bude tak trochu v nátuře, tak trochu v té naší minulosti a tak trochu naší přítomností.
Poznámka: ale jo, myslím si, že Stefania vyhrála hlavně kvůli situace, jaká teď ve světě je, ale já jim to přeju. Potřebují každou podporu, i tu duševní!
Ta píšťala je skvělá – a ta růžová hučka rapera taky 😛
Víš, já Eurovizi nesledovala a tak naprosto netuším, jaké jiné tam byly písničky – jinými slovy, klidně to může být pravda, že vyhráli proto, že porotci chtěli Ukrajinu podpořit. Rozhodně ta píseň ale není žádný propadák, takže ostudu té soutěži nedělá.