Minulý týden se ukrajinským vojákům podařilo osvobodit několik měst a celou řadu vesnic, které strávily čtyři až pět týdnů pod ruskou okupací, a potvrdilo se to, čeho se Ukrajinci od samého začátku báli: tohle není normální válka, to je genocidní, vyhlazovací válka, která má za cíl zničení ukrajinského národa.

Obrazy, jaké nabídl pohled do osvobozené Irpině, Buči, Boroďanky nebo Trosťance Evropa neviděla od doby, kdy Třetí říše táhla Běloruskem. O Mariupolu samozřejmě nemluvě. Ani Vukovar nebo Sarajevo, dosud nejhorší příklady vražedné války v městském prostoru od druhé světové války, nenesou svědectví, jaké ze sebe vydává postupně Mariupol. To, co se v Mariupolu děje, nejsou ani Drážďany, ani Coventry. Jsou to Lidice v průmyslovém měřítku.

Srdce drásají výpovědi lidí, kteří tam žili a kterým se odtamtud podařilo utéct. Každý jeden den téhle války, skutečně každý jeden od samého začátku Rusko dokazuje, že to, co jsme si včera mysleli, že je dno studnice krutosti, ze které tahle horda čerpá, zdaleka dno nebylo. Každý den přicházejí s horšími a horšími skutky. Mysleli jste si, že záměrné bombardování porodnice je hodně?

Když vybombardovali porodnici, měl jsem na ně takový vztek, že jsem šel před ruskou ambasádu a nahlas jsem jim do okna zařval, že to jsou KURVY a ZMRDI. Vedle hlídající policajt se mě zeptal, jestli si myslím, že to něčemu pomůže, když už tam prakticky nikdo není a stejně to neposlouchají. Řekl jsem mu, že to ze zoufalství z toho, co dělají, musí ven. Ten den jsem si myslel, že hůř už být nemůže.

To jsem ještě nevěděl o tom, jak vybombardují mariupolské divadlo ne přestože tam byl jasně viditelný nápis v ruštině „DĚTI“, ale právě proto, že tam ten nápis byl. Nevěděl jsem o tom, jak budou v Mariupolu chodit od sklepa ke sklepu a poslouchat, jestli tam někde nepláčou děti, aby je mohli jít postřílet i s jejich rodiči. Nevěděl jsem o tom, jak budou při ústupu zpět do Ruska brát rodičům násilím děti jako rukojmí a mít je u svých kolon, aby po nich Ukrajinci nestříleli, a aby místní neposílali ukrajinské armádě jejich pozice.

Neviděl jsem ještě záběry z osvobozené Buči, kde leželi zastřelení cyklisté držící se, po několika týdnech od smrti, křečovitě řídítek. Nevěděl jsem ještě o tom, jak vystřelí na auto s rodinou s malým klukem, aby poté, co jeho tatínek vystoupil z auta s rukama na hlavě a volal, že tam je dítě, ho chladnokrevně zavraždili, načež mu zavraždili maminku a toho kluka tam nechali jen tak být; nakonec dovolili jeho příbuzné, která jela jiným autem, ho odvézt.

Nevěděl jsem o tom, jak v okupované Buči šli od domu k domu, ptali se lidí na povolání a jakmile někdo řekl, že je učitel, zavraždili ho. Školka, škola, univerzita, vsjo ravnó. Přesně v duchu Stalinovy ukrajinské genocidy, kdy svolávali „festivaly ukrajinské kultury“, aby nalákali všechny sběratele pohádek a lidových písniček, básníky a literáty a aby je pak na místě zavraždili.

Nevěděl jsem o tom, jak vtrhli v Mariupolu do domu, šli znásilnit mladou paní, zavraždili jejího manžela a ji tak dlouho na očích jejího šestiletého syna znásilňovali, až chlapečkovi z toho zešedivěly vlasy. A to jsem přesvědčen o tom, že jsme zdaleka ještě neviděli všechno.

Mluví se o tom, že to je Putinova válka, že Putin a pouze Putin je tím vinen. Mně se to nezdá. Střílel snad Putin na tu rodinu v autě? Byl to Putin, kdo vyraboval všechny vesnice a všechna města, z nichž se ta horda stahovala? Byl to Putin, kdo nechal zavražděné v Boroďance týdny jen tak na ulici, aby teprve před tím, než přišla ukrajinská armáda, ta těla zaminoval, aby ještě zavraždil pozůstalé? Byl to snad Putin, kdo házel z letadla motýlí miny na evakuační koridory v Mariupolu, které vypadají jako hračky a jsou designované tak, aby je našly děti a aby je to zmrzačilo? Mimochodem, byl to snad Putin, kdo tenhle design vymyslel? Nebyl.

Mohli byste říct, že je to válka a ve válce se dějí hrozné věci. A budete mít pravdu. Ale byl to snad Putin, kdo poslal mladé záklaďáky, kteří o ničem nevěděli, do Černobylu, aby tam kopali zákopy v Červeném lese, který je červený, protože schytal největší dávku radiace? Když se v rozhovoru s ruskými novináři ptal Volodymyr Zelenskyj, jak se asi budou chovat k cizím, když se takhle strašně chovají ke svým, byla to velmi dobrá a důležitá pointa.

Ne, tohle není jen Putin. Tenhle Mordor je Rusko, a kdyby tenhle Mordor nevygeneroval Putina, vygeneroval by někoho jiného, kdo by byl stejný. Protože tohle je Rusko jako společnost, jako soubor mezilidských vazeb, které tvoří tu zemi. Dostojevskij, někteří jistě namítnete, je přeci vysoká kultura. Ruská vysoká kultura. Zajisté, ale taky to byl velkoruský šovinista, který pohrdal menšími národy a přesně ten způsob zacházení s nimi, jaký teď vidíme na Ukrajině, podporoval. Ruská společnost je, od doby, kdy se stalo moskevským impériem, přesně taková.

Jistě, ne všichni Rusové jsou takoví. Bude to znít jako klišé, ale mám kamarádku Rusku, která je proti tomuhle vší svou duší. Žije tady v Česku 15 let, mluví velmi dobře česky, otevřeně tu zemi a to, co dělá, odsuzuje, byla na demonstraci českých Rusů proti ruskému režimu a na všech ukrajinských; pomáhá ukrajinským uprchlíkům. Do Ruska se, kvůli téhle své činnosti, už nejspíš nikdy nepodívá, protože jí tam hrozí přes dvacet let za finanční a další pomoc Ukrajině a patnáct za to, že chodí na ty demonstrace. Jistě byste řekli, že na ni musí být její rodina hrdá, jak zachraňuje svědomí svého národa – chyba lávky. Celá rodina, včetně rodičů, ji úplně zavrhla. Ano, jistě, zavrhl ji, ač ji nezná, i Putin. Ale jenom Putin?

Už dlouho platí, že slušný Rus, který má svědomí, skončí buď v emigraci nebo ve vězení. Platilo to za cara, platilo to za SSSR, platí to dnes. A kdo že je to slušný Rus se svědomím? Říkáte, třeba Rus, který podporuje demokracii, svobodu slova a takové ty věci. Jako třeba Navalnyj, který sedí ve vězení v šílených podmínkách, kam nastoupil prakticky dobrovolně, když se vrátil z emigrace a věděl, že tam půjde. Nebo Solženicyn. Nebo různí ruští disidenti z 80. let.

Chyba lávky. Ukrajinský disident Mykola Horbala vzpomíná na stránkách přílohy Ale Historia Gazety Wyborczej právě na ta osmdesátá léta perestrojky a glasnosti, kdy Ukrajina byla pod sovětskou (čtěte: ruskou, SSSR nikdy nic jiného než ruský imperiální projekt, nebyl) okupací a na své kontakty s ruskými disidenty. Právě ti, kteří snili o demokracii, ho poslali do háje s ukrajinskou nezávislostí, ptali se ho „Jaká nezávislost? Ty i my budeme ve svobodném Rusku, asi ses zbláznil, Nikolaji“. Nebyli ochotní mu ani říkat jeho vlastním jménem, i to mu poruštili. Nepřekvapí, že Solženicyn, autor Souostroví Gulag, který je tím prvním, kdo ví o tom, co to bylo za svinstvo, stál pevně za Putinem. Ani to, že Navalnyj patřil v roce 2014 mezi ty, co se radovali, že „Krym naš“.

I Ukrajinci vědí dobře to, co víme my nebo Poláci, že když Rus řekne, že jsou „bratrský národ“, znamená to, že je potřeba okamžitě a co nejvíc zbrojit. A nejhorší na tom je, že oni vypadají, že upřímně nechápou, proč bychom s nimi neměli chtít být. Skutečně si velmi často myslí, že když národy, které byly kdykoliv v historii součástí ruského impéria v jakékoliv podobě, s Ruskem nechtějí mít nic společného, je to jen proto, že je někdo zblbnul nebo podplatil, nejspíš Američané. Ale že „přijdou k rozumu“, jakmile budou bratrským ruským národem „osvobozeni“.

Ruská společnost je, od Putina po posledního děžurného, prorostlá násilím, lží, fatalismem a cynismem. Ruské slovo „vraňo“ označuje specifický typ lži, kdy „já vím, že ty víš, že ti lžu, a já vím, že mi lžeš zpátky, ale oba děláme, že tomu věříme, ale zároveň lžeme dál“. Ruská společnost je postavená na naprosté relativizaci a popření oddělení dobra a zla.

Neexistuje dobro a zlo, říká si typický Rus, nikomu se nedá věřit, všichni jsou stejní, stejně cyničtí a když budou moct někoho zneužít, udělají to, proto mně nezbývá nic jiného než být takový taky. Nu vot žizň takaja. Takový je život. Tak to prostě chodí. A když se někdo ozve, uslyší „Těbě bolše vsjo nada?“ – „Že zrovna tobě na tom záleží?“ A pokračuje se dál.

Ruská společnost je vážně nemocná a těch pár milionů lidí, kteří mají svědomí, ze sto čtyřiceti milionů, to nijak nevytrhne. Protože nemají žádnou moc. Emigrovat, dokud to jde, nebo se nechat zavřít do ťurmy nebo umřít. Buď „zmizením“ nebo upitím se k smrti.

Tohle všechno není náhoda, není to Putin, není to načálstvo, není to Kreml, není to „establishment“. To je Rusko.

Semínka naděje ale existují, jak uvnitř Ruska, tak vně. Když ruský cenzorský úřad Roskomnadzor explicitně zakázal deníku Komersant, jedinému neexilovému médiu, které mělo svého novináře u rozhovoru s prezidentem Zelenským, nemohl udělat tomu videu větší reklamu. Samozřejmě se začalo mezi všemi, kteří ho chtějí vidět, šířit po šifrované sociální síti Telegram.

A mnozí Rusové ho komentovali velmi pozitivně na YouTube, kde visí i s anglickými a polskými titulky, na profilu exilové televize Meduza (vysílá z EU, konkrétně z Lotyšska). Na YouTube se z Ruska totiž ještě dostat dá i bez VPN, takže to je zajímavá sonda do duše těch Rusů, kteří berou svoje informace z internetu. A to dává naději. Většina komentářů se nese v duchu „to je neuvěřitelné, ten ukrajinský prezident je normálně lidský a zajímají ho lidi, mluví spatra, odpovídá na jakékoliv otázky spontánně, o tom si můžeme nechat jen zdát“.

Potíž je v tom, že rozhovor s ukrajinským prezidentem se nedostane do „televizní generace“ Rusů, kteří věří Prvnímu kanálu způsobem, který známe z následujícího vtipu: „Ahoj maminko, oni nás poslali válčit na Ukrajinu – To bude asi omyl, nevím, kdo jste, já nemám syna, ale dceru, říkali to v televizi“. Tahle televizní generace je přesvědčená, že „internet lže“ a věří jen oficiální propagandě. Protože „naši“ přece nemohou být tak zlí, takže to nemohli udělat „naši“, to si museli udělat Ukrajinci sami, zní z provládních skupin na Telegramu, který používá i „televizní generace“.

Poslední semínko naděje je v exilu a má bílo-modro-bílou vlajku. Exiloví Rusové ji začali používat jako symbol jiného, neimperiálního Ruska; odvolávají se na středověkou Novgorodskou republiku, která byla na svou dobu velmi tolerantní a demokratická, ale kterou rozvrátila mongolská invaze. Proč je v tom semínko naděje: protože tihle lidé pochopili, že je potřeba zbourat celé Rusko, jak je. Že ruský stát a ruská společnost potřebují naprosto zásadní změnu důvodu své existence. Že současné Rusko je nevyléčitelně zlé. A mají pravdu.

Protože tohle opravdu není jen Putin. A jestli to budeme opakovat a budeme se tím falešně uklidňovat, radši nechci přemýšlet o tom, které naše město se stane českým Mariupolem.