„Adélko?“ „Mňa?“ „Adelíno, kde jsi?“ „Mňa, mňáá,“ ozve se z hloubi domu a odněkud se vyřítí pruhatý tygrčumák Adélka. No má tygří čenich, fakt jo, podle návštěv je v ní něco z bengálky, referoval Kuba po naší dovolené, kdy domem prošly i kočkoznalé návštěvy.
„Mňa, mňá, mňááá,“ radostně vřeští na schodišti, kde se to báječně rozléhá.
Je to domovnice. Reaguje na sebemenší podnět směřovaný směrem k ní – umí je rozeznat. Huláká, povykuje, mrouká. Když chce ven, mňouká a buší packou do skleněných dveří. Zvenčí to na vlhkém skle zní obzvlášť drásavě, protože to tak jako vrže a slečna kočová mydlí do dveří způsobem „pusťte bratry domů“.
Ráno ani nehuláká – pokud třeskutě nemrze, kočky se cpou v noci ven a ráno okatě předvádějí, že jim namrzly pruhy a jsou hladové, protože je nikdo už týden nekrmil! No, nekrmil je už od večera, že.
Sotva sežerou každý svou kapsičku, jde Oriáš dělat nepřístojnosti – třeba něco drápat, ideální je taška na notebook, škrabadlo je pro zbabělce typu Adéla – a Adelína přistane na stole, kde snídáme. Obvykle si lehne a tváří se, že tam není.
„Třeba si myslí, že sežrala myš neviditelnosti,“ pronesl Mušketýr, zatímco se Adelína snažila rafinovaně maskovat za banánem. Ví, že tam nemá co dělat a že ji sundám, ale stejně to každé ráno zkusí… aspoň že u toho mlčí!
Dede: Ach, dnes se Matyldoviny náramně povedly! Namrzlé pruhy, myš neviditelnosti… Matylda nám autorsky jen kvete:)) A já se ptám – jak s vámi mluví vaši čtyřnozí miláčci?
Náš Daník mluví často s mým manželem, jeho milovaným páníčkem. On opravdu povídá, to není mňoukání, spíše takové pískání a mručení. Ale fakt je mu skoro rozumět.
Matyldo, Adelína je fešanda číča. Také bych řekla, že má v sobě něco z bengálky – má podlouhlý obličej (a to „prosebné“ kukuč na fotce, kde sedí na stole!!).
Z našich tří koček se hlasově projevuje nejvíce Gigner. Krátce mňoukne, kdykoliv jí oslovím, nebo jen tak pro nic za nic, samo pro sebe. Nejprve jsem si myslela, že má nějaký problém, něco jí bolí. Ale ona to dělala už v parku (než jsme si jí vzali) a vet tenkrát také nic nezjistil, tak už teď vím, že na sebe jen tak upozorňuje. Rusty je dokonalý, bezhlesný tichošlápek o kterého je snadné zakopnout, bezhlesně se zjeví u nohy, ani jeden neví jak (a Ginger jí v tom dokonale sekunduje). Zato Woody dost často „plačky žaluje“. Prostě se najednou odněkud v domě ozývá žalostné dlouhé mňoukání. Když jsem to slyšela prvně, vystartovala jsem, co se kočce stalo, že snad umírá :). NIC jí nebylo, jen chtěla pomazlit! Teď už jsme si zvykli, že Woody tak jednou, 2x denně má najednou pocit, že si jí chudinky nikdo nevšímá a jde to světu žalovat. Vlastně je to od doby co máme Ginger. Stále na ní totiž občas prskne a když pak vidí, že já jdu G. uklidnit, že MY jí máme rádi – tak to Woody bere jako zradu a žárlí, nebo co? Zvykli jsme si a když spustí ten svůj žalozpěv, zůstanu v klidu a jen jí volám a lákám, ať jde tedy ke mne, že se s ní tedy pomazlím. Někdy opravdu přijde, jindy paličatě pláče tam kde právě je, já to nevydržím a jdu za ní. V obou případech jí chvilku muchlám, ona přede plnou silou, ale pak má dost, docílila co chtěla a sama uteče. A je zase klid :).
Maričko, tak nějak přemýšlím, kdo koho u vás doma vychovává Ale ne, dělám si legraci. Když někdo potřebuje pomazlit, tak to prostě potřebuje – taky bych šla:))
Maričko,taky bych řekla,že na sebe Adélka upozorňuje-a na schodišti ji navíc těší,jak se to rozléhá
Tak u nás se vrká. Mainy totiž hodně vrkají.
Budíček – Amálka přijde do pokoje a „vr?“ – „Vstaneš?“
Já: „No, to víš že jo, už vstávám …“
Amálka: „Vrr!“ – „Tak sebou mrskni!“
Jdu na záchod.
Amálka: „Mauu?“ Kam jsi zase šla? To sis mohla vyřídit jindy.“
Já:“ No, však už jdu.“
Amálka: „Vrvr. Ííííí“ – „Tak dělej!“
Ohřívám v mikrovlnce kapsičku a pro kocoura konzervičku (v miskách!)
Amálka: „Vrrááá“ – „tak, kde to vázne, dělěj už konečně!“
Když je kapsička průměrná, Amálka reaguje jen „vr,vr“
Paštika správné chuti nebo dokonce syrové kuřecí: „VRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRVRRRRRRRRRR……“
Když Amálku vezmu do náruče: „MAUEUUUUUUUUUUEEEEEEEEEEEENNNNNNEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEE“. „Nech mě bejjjjjttttttttttttttttt“ Vyrve se z náruče: „UUUAAAAAAAAAAAAAAAAMMMMMMMEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEEUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUU“ „To sis dovolila příliš!!!!!!!!!!“
Když si přijde pro hlazení a drbání: „vrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvrvr….“
Ale běda mi vzít i do náruče: „Aueeeeuuuuuuuuuuuuaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa“
Takže asi tak.
Apino, zasmála jsem se, když jsem to četla – ale asi by mi přišlo líto, kdyby mi CD poslala nechovací koč… Když ty moje holky psi taky moc mazlivé nejsou Jen občas přijdou, nechají si dvě minuty mazlit hlavu a zase odkráčejí. V takových chvílích jim obvykle říkám – kočku si pořídím, vy potvory! Abych měla co chovat na klíně a hladit! A pak mě vždycky napadne… s mým štěstím by byla taky nechovací Tak to ani nezkouším.
On to v nahrazuje Moureček, ten je doslova muchlaci. Ale je mi líto, že Amálka chování nesnáší ne že ne.
Miňák byl nemazlicí 9 let…teď to dohání..bohužel i tak, že mne ve 2h ráno vzbudí a mazli….
No Adélka je většinou chovací, ale Oriáš rozhodně ne…
Jo jo, hlasové projevy zvěře. Zikmund je čím dál víc ukecanější a když je u nás Terka, tak mne nabádá „Neodpovídej mu, nebo tu hubu zas nezavře!“ A je to pravda .
Psi jsou štěkny – Erník větší. K nám by nikdo tajně nedošel, řvou i když dává listonoš do schránky upomínky !! Když se něčeho dožadují, tak Brooke do mne jenom rýpe nosem, ovšem Erník nasadí fistuli a kvílí jak meluzína. Prostě jsme hlučná domácnost.
P.s. dneska je u nás nádherně a tak jsme do přírody vyrazili všichni. Erník se vyznamenal – nejprve se vyválel v dobře zamřelé rybě a pak sežral srnčí nohu i s kopejtkem! Ještě, že jsem ho včera nevykoupala, jak jsem původně chtěla – zítra jdeme stříhat, neb se všude vznáší černé chmýří. Tak už je v richtiku, ale pořád mám na jazyku takový nějaký rybí odér – takže nakonec místo tvarohové pomazánky jsem udělala sardinkovou – abych přebila čerta ďáblem
Ygo! Rybí pomazánku dělávám, ale obávám se, že po dnešku k ní budu mít naprosto nevhodné asociace:))) Jak já jsem ráda, že holky nejsou válecí… (ony ty hnusy zase žerou, no… jeden si nevybere)
No – vlastně to už dlouho neudělal, co jsme přestali chodit v létě kolem rybníků. Tak asi vzpomínka na doby minulé. A abych řekla pravdu, to vyválení mi nevadilo tak, jako to, že sežral ten kadavér…
Vůbec se ti nedivím, taky přemýšlím, jestli to nebylo už echt hnusný (to by snad nežral, neumíral hlady) a jak kopýtko vyjde. Ale oni ti psi snesou opravdu hodně – když je to přírodní věc. Horší jsou různé plasty a gumy a tak.
Ach Ygo, rybičkovou pomazánku dělám obvykle z jiných důvodů
Adélka je krásná mourinka. Naše černočerná Čerťa toho moc nenapovídá, umí ale krásně příst, když se po mně navečer povaluje. A když ji pouštím oknem domů, tak jen mroukne, něco jako „dík“ Na zavolání doma moc nereaguje, spíš mi přijde, že říká-co ječíš, jsem přece doma. Za to když je venku spolehlivě slyší na Čerťo, papat ! To pádí jak namydlenej blesk
Darek opravdu štěká buď na povel (to přímo zařve) nebo když vidí z kuchyňského okna cizího kocoura. To řve a žene se ke dveřím. Jinak s námi velmi velice komunikuje různým kníkáním, když něco chce a když má pocit, že má nárok na baštu, tak štěká strašně vysokým hláskem, bolí mě až uši. Asi má v hlavě budíka nebo co :D. A takovým mírným „haf“ dává vědět, že je Čerťa za dveřmi a chce domů.
Vyzývavé štěkání vysokým hláskem taky znám
Lili alébrž Lidunka,původně Lady,ječí ráno,když chce snídat,pak večer,když ji všichni opustíme dole a jdeme nahoru do hajan,jí se nechce vylézt z bedny a tak aspoń na nás řve, nááááˇ, že tam dole prostě nebude sama. Damík je poměrně tichý,na chlapíka neezvykle,ovšem rád oznamuje,že je hotov v kadibudce.Celý den,pokud je vzhůru,do mne drbe packou.Psice si povídají mezi sebou mimosmyslově potichu,čumáky u sebe a něco,nevím co ,špitají. Když mluví se mnou,Cony mi položí packy na ramena a buble,Jenka, to je ujkalenka, to její ujujuj mi sděluje, že je třeba něco….. cokoliv. :-)) Andulák Pepa řve,když má v kleci nepořádek,je to puntičkář! Teď zrovna ovšem cvrliká na umělohmotnou partnerku,což jsem si oddychla neb kvokací údobí je u konce.
Psice huhlají, kňoukají (málo hážete balónkem!) a umí i štěkat. Adelína zrovna huláká na schodišti- vrrr, ňa Vzala jsem si notebook domů a jdu ještě pracovat, už se mi po ruštině odložené z rána na poobědě nechce v práci převlíkat.
Já bych takovou Adelínu brala! Náš kocour se moc verbálně nevyjadřuje. Za těch jedenáct let, co nám oznámil, že s námi bude bydlet a basta!, jsem ho slyšela mňouknout snad desetkrát. Asi nemá potřebu, protože úslužně přiskočíme hned, když myslíme, že by něčeho žádal. Žádat umí vyčítavým pohledem a poslední vyžádanost jsou mouchy na manželově monitoru, které mu jednou nepředloženě pustil. Též bez hlesu přepere našeho zlaťáka!
V množství zvěře se jeden nebo jedna musí umět připomenout
Ještě k té hlasitosti – Naše Ari je velice řečná a navíc to často zní, jako by se chystala někoho sežrat, i když jen konverzuje.
Berry je mnohem mlčenlivější, ale umí se hlasitě těšit na jídlo
Matyldo, úplně Adélku vidím – mňa! Je to šťastný mouratec, tahle tvoje kočičí holka. Jestli částečně bengálka, nepoznám, takový znalec nejsem. Ale čumák má pořádnej!
Jak dlouho ty svoje kočky máš? Vím, že u Oriáše to už je snad šest let? Adelínu si neumím časově zařadit vůbec
Jo a představa, jak se schovává za banánem mě prostě rozesmála Z našich koček chodila na jídelní stůl hlavně Čita. Rozpláclá na stole se schovávala psům, aby je mohla (když procházeli okolo), plesknout tlapkou přes uši a zase zmizet tam, kam oni neviděli – tedy do středu stolu:)) Jen jednou to Kazan nevydržel a skočil za ní – škrábance od jeho drápů jsou na tom stole doteď
Hmmm, nakoukla jsem do archívu a Adélka k nám došla jako sotva tříměsíční na podzim roku 2017. Takže má čtyři roky. A kousek.
přinesli ji,když bylo jasné,že je Kili mimo hru…
já bych byla ráda, kdyby někdy mlčeli
Ale četlo se to krásně..dík Matyldo!
Oriáš jen skřípe,ale Adélka je velmi zvuková
u nás je zvuková uvřískaná Majolenka..a zdatně jí sekunduje Noriska. Pitina a Pidikočka sice hovoří,ale v jednoduchých větách. Kocour se vyjadřuje předením. Buď přede spokojeně nebo pohoršeně.Želvy syčí. Cecilka používá také hadí mluvu a ještě se šklebí.Če-čen se ozve na zavolání,přijde a čumí.A že čumět umí!