Už dlouho jsme se nezabývali děním na Blízkém východě, protože je stále ještě z velké míry dominováno koronavirem. Okolo Izraele bylo v poslední době spíš víc dobrých než špatných zpráv.

První věc se týká mírového vztahu mezi Izraelem a Emiráty; tento týden byl dohodnut vzájemný bezvízový styk mezi oběma zeměmi, takže nejenže je už možné, aby vůbec mohli izraelští turisté navštívit Emiráty, a přitom letět izraelským letadlem přes Saúdskou Arábii, ale ještě je možné takhle cestovat velmi snadno. Nejde to úplně lehce, co pravda – Dubaj v prvních měsících zaplavila izraelská mládež, která to trochu přeháněla s alkoholem a divokou jízdou s půjčenými auty v písečných dunách, kvůli čemuž vzniklo drobné pozdvižení (kdo si pamatuje britské turisty u nás, asi si umí představit, oč šlo), ale asi se to poddalo, protože věc proběhla izraelským tiskem poměrně intenzivně a v poslední době se o tom už nepíše.

Druhá věc se týká vztahu s Egyptem. Od mírové smlouvy mezi Izraelem a Egyptem (1974) existovalo nepřiznané, prakticky utajené pravidelné letecké spojení mezi Káhirou a Ben Gurionovým letištěm u Tel Avivu. To spojení provozovala dceřiná společnost Egyptairu Air Sinai, které se létalo neoznačeným letadlem, letenky se daly koupit jen za hotové osobně v Káhiře a v Tel Avivu a ještě nebylo úplně jednoduché je sehnat. Před dvěma týdny poprvé vzlétla pravidelná linka Egyptairu, přiznaná, v pravidelném letovém řádu a s možností online rezervace jako u kterékoliv jiné linky.

Mezitím proběhla po padesáti letech první židovská svatba v Bahrajnu, izraelští turisté začali létat do Maroka a celkově se začaly navazovat každodenní kontakty mezi občany Izraele a zemí, které s ním nově uzavřely mírovou smlouvu.

Dá se čekat mírová dohoda s některou z dalších zemí? Zatím nejspíš ne. V Saúdské Arábii se čeká na smrt krále Salmána a formální korunovaci jeho syna Mohammeda, v Ománu se vyčkává na „výsledek mírového procesu s palestinskou reprezentací“; což je postoj od smrti sultána Kábúse chladnější, než býval.

I tak je to ale nesmírně pozitivní, že se situace Izraele v regionu normalizuje s tolika zeměmi; donedávna to bylo prakticky nemyslitelné.